Krajinou vína po Slovensku (6/6)
Vihorlat. Perla mezi slovenskými horami, bývalá sopka ukrývající vodopády a jezera. Jako chapadla se do krajiny roztahují prastaré lávové splazy, dnes porostlé listnatými lesy, které pozdní podzim zbarvil do barev plamene. A v nejnižších polohách se zvlášť od 70. let minulého století začaly vysazovat obří vinice, byť je třeba poznamenat, že tradice pěstování révy i zde sahá až do středověku. Objet jen ta nejzákladnější místa tentokrát zabralo Václavu Žmolíkovi pět dní, a pokud se sem někdy vypravíte sami, nechte si také dost času. Vždyť jen pokochat se krásou dřevěných kostelíků poblíž hranic s Ukrajinou zabere nejméně den. Václav navíc neměl v plánu navštívit pouze nejvýchodnější výspu slovenského vinohradnictví. Zavítal i směrem k jihu do sice miniaturní, ale o to významnější oblasti slovenského Tokaje. Počasí mu přálo, na rozhledech obdivoval západy slunce, po ránu se procházel po březích Bodrogu v nejnižším místě Slovenska, degustoval Tokajské v bludištích tufových sklepů – v těch moderních, i těch, které vznikly jako úkryty před nájezdníky dávno před tím, než se zde začalo pěstovat proslavené a technologicky zcela mimořádně vyráběné víno. Na vinicích ochutnal cibéby, z nichž se vyrábí zdejší zlatý poklad, tzv. putňová vína. Krásnější zakončení šestidílného putování po slovenských vinicích snad ani není možné!
Režie:
skryté titulky
