Na cestě po jihu Estonska
Mrazivý únor nebývá zrovna nejpříznivějším měsícem k návštěvám severu Evropy. I malé Estonsko je promrzlé až na kost. A Baltské moře? To se proměnilo v jednu velkou ledovou pláň. To je panečku exotika. Je čas užít si jednoho ze symbolů estonské zimy, ledových cest! Vedou z pevniny na ostrovy nebo přes zálivy. Možná si říkáte: „Jasně, jako u nás přes Lipenskou přehradu.“ Jenže na rozdíl od nás, jsou estonské ledové silnice úřady schválené, opatřené dopravními značkami a platí tu přesná pravidla. Jedno z nich je obzvlášť zajímavé: na zamrzlém moři je nutné jezdit zásadně nepřipoutaný. To víte, kdyby se probořil led... no, trochu děsivá představa. Po zamrzlém moři se dá dojet až na ostrov Kihnu – po celá staletí kotviště rybářů a lovců tuleňů. Takový „Vystrkov“ bez zájmu okolí, jenž chrání moře ze všech stran. Dnes na ostrov hledí s úžasem celá Evropa, protože se zde uchovala řada tradic. Ženské tu dodnes pletou ponožky a rukavice, zdobené po generace stejnými ornamenty, a zpívají písně, z nichž některé jsou pravděpodobně staré dva tisíce let. Hlavní slovo na ostrově mají ženy. A je to logické, protože chlapi bývají celé týdny na rybolovu. Ale aby nevznikl dojem, že chlapi z Kihnu jsou jaksi „pod pantoflem“. Každý Estonec vám řekne, že oženit se s „kihnunkou“ je terno, protože své muže ctí. Na zamrzlém moři, lze kromě aut zahlédnout i sněžné skútry. Patří rybářům. Vydávají se mnohdy až několik desítek kilometrů do mrazivé pustiny, kde mají pod ledem roztažené sítě. Práce vpravdě na zdravém čerstvém vzduchu. Když se odpoledne vracejí promrzlí z „výletu“, netouží po ničem jiném, než se zavřít do vytopené sauny. Ukážeme tradiční, takzvanou kouřovou saunu. Pro samotné Estonce je dnes vzácností, natož pro nás. „Kouřová“ proto, že nemá komín a všechen dým cirkuluje v místnosti. Dříve sloužila také jako udírna. Příprava trvá tři až pět hodin. Když jsou kameny rozehřáté natolik, aby mohly předávat teplo, v sauně se vyvětrá a jde se na věc.
skryté titulky
