Veličenstvo mech
Mech – drobná rostlina, která k dobytí světa využívá neuvěřitelné strategie. Její tajemství se nyní snaží odhalit vědci. Pro život na zemi jsou mechy nezbytné. V Japonsku jsou mechy opěvovány skoro jako polobozi. Pokrývají posvátná místa a jsou pěstovány s trpělivostí a uměním. Mechy jsou zde pěstovány za účelem zkoumání. Cokoli by mu mohlo vadit v růstu je odstraněno. V podstatě se již nejedná o zahradničení, ale výrobu šperků. Zahrada s přezdívkou Mechový chrám je přímo zeleným útočištěm. Najdeme v ní přes 120 různých druhů mechu. Japonci přidělují mechům jemná jména – příkladem je spirála, provázkový mech nebo bílý vlas. Jedním z nejvýraznějších druhů mechu je cypřišový mech, jinak nazývaný také lasičí ocas. Na vlhkých místech roste mech plesnivina, který má svou typickou zatuchlou vůni. Zatímco v této zahradě je s každým vláknem mechu zacházeno jako s drahokamem, jinde ve světě prokazuje mech svou neuvěřitelnou sílu k přežití v nehostinných podmínkách. Sopečná vrchovina Lakagígar na Islandu je právě jedním z příkladů míst, kde mech předvádí svou super schopnost. Oblast pokrývá chlupatý a šedý mech, nazývaný zoubkočepka. Tento mech dokáže žít na lávových polích, protože dobře snáší vyprahlé klima. Pomocí chloupků na konci svých lístků, vstřebává z atmosféry vlhkost. V krajině, která je velmi chudá na živiny, nejsou vhodné podmínky pro růst rostlin. Mechy ale nemusí zapouštět kořeny do země a mohou tak růst i na povrchu kamenů. Mech v Lakagígar rostl 230 let, než zhoustl do současné podoby. Proto je potřeba tento mech chránit a eliminovat pohyb po mechu. Obnova by přírodě trvala další desítky let. Mech zde vytvořil úrodnou a stabilní půdu pro kvetoucí rostliny. Pro porozumění tomu, jako mohlo k vývoji mechů dojít je potřeba vrátit se do historie. Před 450 miliony lety využily oportunistické řasy přílivu a odlivu, aby vyšly z vody na zem a tam se usadily. Tak se z nich staly mechy. Na vulkanickém podloží planety vytvořily svým rozmnožováním půdu. První suchozemské rostliny se staly zdrojem kyslíku v atmosféře. Mechy se rozšířily téměř po celém povrchu země a z vyprahlé planety udělaly planetu s bujnou vegetací. Dnes rostou mechy ve všech zeměpisných šířkách a je jich známo více než 25 tisíc druhů. Ideální podmínky pro růst mechů jsou také v bretaňských soutěskách Toul-Goulic. Sluneční svit je filtrován větvemi listnatých stromů a je zde permanentní vlhkost. Mechy jsou zde všude – obalují stromy od kmenů až po korunu, rozpínají se po zemi i skalách. Do oblasti jezdí mechy pozorovat bryologové, ti je nazývají mechorosty. Mechorosty žijí zahnízděny jeden ve druhém a tvoří homogenní koberec. Některé druhy se rozpínají, plazí a větví. Menší druhy obývají skály nebo tvoří obrovské koule. Díky jejich rozmanitosti je tak mohou bryologové objevovat a zkoumat přímo v terénu. Mechy jsou domovem mnoha živočišných druhů – plazů, pancýřníků a hlístic. Pod mikroskopem lze rozlišovat vířníky a želvušky. Tito živočichové dokáží velmi výrazně zpomalit svůj metabolismus, aby tak přežili období sucha. Tuto vlastnost mají s mechy společnou. Mechorosty dokáží přejít do stavu dormance, který může trvat i desítky let. Listy se svinou a obalí stonek, aby uchránil své stále živé buňky. Pokud přijde déšť, stačí pár hodin a mech se opět vrátí k životu. Sa majeste les mousses.
Fr., 2021
