Deset století architektury
V Praze v Bartolomějské ulici stojí na první pohled nenápadný barokní kostel svatého Bartoloměje. Byl postaven ve třicátých letech 18. století pro jezuitský konvikt. Po čtyřiceti letech od dostavby byl jezuitský řád zrušen a kostel začal sloužit jako skladiště. Jeho působivé průčelí komponoval architekt Kilián Ignác Dienzenhofer do prostoru dnešního dvora. Stěna je ozdobena sochami od Matouše Václava Jäckela. Je tu dvanáct apoštolů, Panna Marie a Kristus. Vnitřní dispozice kostela byla zakomponována do obvodových zdí staršího objektu. Celý prostor byl nově zaklenut a pomocí pásů rozdělen do tří sekcí. Freska nad kněžištěm zobrazuje přímluvu Panny Marie u Nejsvětější trojice. Nad kruchtou jsou svatý Jan Nepomucký a svatý Bartoloměj. Nad hlavní loď umístil Václav Vavřinec Reiner fresku umučení svatého Bartoloměje. Pozoruhodná tu jsou okna, která Dienzenhofer musel začlenit do interiéru i exteriéru budovy s ohledem na dispozici stavby. Ve slepých portálcích hlavní lodi se dochovaly čtyři zlacené štukové reliéfy – svržení Jana Nepomuckého z mostu, vyhnání Adama a Evy z ráje, Abrahámovo obětování Izáka a svátost zpovědního tajemství. Teprve s návratem do vlastnictví Kongregace sester františkánek byl kostel zrestaurován do téměř původní podoby a po staletích opět slouží svému účelu.
Režie:J. Boněk
1998, skryté titulky
