Moje první benefice
Režisér Jiří Krejčík, jehož stoleté výročí narození si právě připomínáme, a divadelní publicista a dramaturg Zdeněk Hedbávný v roce 1972 vytvořili pro televizi adaptaci vzpomínek jednoho z prvních významných českých herců Jindřicha Mošny (1837–1911) s Ladislavem Peškem v hlavní – i všech ostatních rolích. Než se stal jedním z nejvýznamnějších komiků i herců charakterních rolí v Národním divadle, začínal Jindřich Mošna v divadle kočovném. Pro televizní zpracování si autoři vybrali hercovy těžké začátky, kdy se musel starat o holé živobytí. Vymodlil si tehdy jako kandrdas – tedy začátečník – na řediteli tzv. benefici, což bylo představení, které náleželo významnému herci a jehož výtěžek mu měl patřit. Ředitel svolil s tím, že honorář sám shrábne takřka celý. Mošna si jako představení vybral Zvoníka u Matky boží a jeho část v originálních kulisách i kostýmech autoři představení inscenují před televizním divákem. Ostatně na výtvarné podobě se podílely tak výrazné osobnosti, jako je Jan Švankmajer a jeho žena Eva. Všechny postavy hraje Ladislav Pešek, který se s gustem převtěluje tu do Esmeraldy, tu do Quasimoda. Pešek, sám potomek kočovných herců, v těchto rolích jistě prožíval i část své rodinné historie. Snímek předkládáme divákům po takřka 40 letech od televizní premiéry v roce 1979.
Režie:J. Krejčík
1972, skryté titulky
