Zlatá lýra (2/3)
Píseň o mé zemi, Hej, páni konšelé, Mosaznej džbán, Spoutej mě, Javory, Šaty z šátků, to jsou skladby charakteristické pro období sedmdesátých let festivalu Bratislavská lýra. Tyto skladby zároveň představují životní osudy hudebníků, které se v druhém dílu cyklu Zlatá lýra nesou v tématu politických represí a počínající normalizace. Festival se stal v období sedmdesátých let politickým nástrojem tehdejšího komunistického Československa. V letech jinotajů, čtení mezi řádky a hlavně zákazu to byly také písně, které odrážely dobovou atmosféru v podobě protestsongů proti okupaci vojsky Varšavské smlouvy. Pro mnohé hudebníky to znamenalo zákaz na dlouhá léta. Osudy hudebníků představují paradoxně nejsilnější příběhy normalizace celé společnosti, kultury a samozřejmě i festivalu. Klíčovými pro toto období budou výpovědi jednotlivých aktérů a vliv normalizace kultury na jejich životy. Pohled do zákulisí prostřednictvím vzpomínek člena organizačního výboru, který vzpomíná na vliv a postoje ministra kultury Miroslava Válka a jeho vztah k Bratislavské lýře. Ale i tak se v tomto nelehkém období doslova protlačily na povrch i písně, na které jsme dodnes nezapomněli: např. Slzy tvý mámy – Olympic. Kritika a ochránci režimu použili veškerý důvtip, aby v textu písně objevili morální a ideologické kvality. Ústředními postavami jsou hudební skupiny, které enormní snahou dostat se na festival pokořily žluklé písně a kritéria ideologické nezávadnosti. Hymnou tohoto období je bezesporu píseň "Úsměv" skupiny Modus. Další písně jako Den jako z pohlednice (Marika Gombitová & MODUS), Zažni (Miroslav Žbirka & MODUS). Festival celkem ovlivnil situaci, která nastala kolem populární hudby u nás. Najednou se pop song začal ubírat svým vlastním směrem bez možnosti ideologického usměrňování. Lýra přestávala být soutěží autorů hudby a postupně se začala stávat soutěží interpretů "hitmakerov".
Režie:P. Jirásek
skryté titulky
