Hana a Petr Ulrychovi „30 let spolu“
V dětství sourozence Ulrychovy výrazně ovlivnila opera. Otec byl známý operní pěvec (tenorista), sólista Janáčkovy opery v Brně. Komponující Petr Ulrych je o pět let starší, Hana zpívala zpočátku druhé hlasy. Jejich písničky brzy dobývají hitparády. S rockovými Atlantis jsou úspěšní i v zahraničí. Rodící se šoubyznys vynáší Ulrychovy do československých hvězdných výšin. Na jubilejním koncertu v pražské Lucerně s podtitulem Svou káru táhnem dál v roce 1997 zazněly jejich písně, mj. Jízda králů, Javory, Bylinky, Zvon, Smíření a Modlitba. V roce 1971 Hana získala Zlatou bratislavskou lýru. Vystupuje ze stínu bratra, který se postupně vymezuje spíše jako autor. Nahrává sólové LP Pojďte dál, chci být chvíli s Vámi. Normalizace sedmdesátých let minulého století ale jejich zdárný vývoj načas zpomalila. Shodou okolností je v tomto období písničkář Ulrych naplno vtažen moravským folklorem. Objevuje v něm beat (úder, puls); zjišťuje, že cimbál je bicí nástroj, že puls houslí je rytmus, který ve světové hudbě nemá obdobu. Vznikají Javory jako předobraz československé world music. Po delší době se prosazují. Písničkář se přitom poznenáhlu mění ve skladatele. Vznikají monotématická alba Nikola Šuhaj loupežník, Meč a přeslice, Markéta Lazarová. Na počátku devadesátých let se Javory stabilizují do prakticky dnešní podoby. Přicházejí mimořádně schopní hudebníci, manželé Kateřina (housle, zpěv, zobcové flétny) a Dalibor Štruncovi (cimbál a zpěv). Vzniká řada písničkových CD a zároveň různé kompilace. Veřejnost zná ale Javory především z koncertů. Je to kvalita jejich živých vystoupení, která na sebe postupně váže publikum a plní sály.
Režie:R. Vodrážka
1997
