Letecké katastrofy: Nebezpečné přiblížení
19. ledna 1988. Let Continental Express 2286 z Denveru do Duranga v jižním Coloradu byl pro posádku toho dne již čtvrtý a závěrečný. Kanadský cyklus dokumentárních rekonstrukcí Trasa vedla přes vysoké hory, a protože malé letiště v Durangu nemá vlastní řízení letového provozu, piloti komunikovali s věží v téměř 500 kilometrů vzdáleném Denveru. Turbovrtulový letoun měl během pěti minut přistát. Po prudkém klesání bylo zjevné, že se někde stala chyba. Dráha nebyla v dohledu a vzápětí letadlo havarovalo ve zmrzlé pustině. Let měl již dávno přistát a piloti se nehlásili. Dispečeři v Denveru se tak obávali nejhoršího. Mezitím se uprostřed tmy a v silném mrazu vydalo několik přeživších pasažérů hledat pomoc. Po hodinovém trmácení dorazili na dálnici a přivolali záchranáře. Jejich příjezd komplikovaly hluboké sněhové závěje. Na místě zjistili, že při nehodě zahynulo 9 ze 17 osob na palubě, včetně obou pilotů. Druhý den odhalilo denní světlo plný rozsah zkázy. Přední část letounu byla zdemolovaná, záď se rozpadla na několik kusů a chyběla většina levého křídla. Identifikace pokroucených trosek připomínala obří skládanku. Situaci navíc ztěžoval fakt, že v roce 1988 nemusela být letadla s přepravní kapacitou nižší než 30 cestujících vybavena černými skříňkami. Vyšetřovatelé měli nejprve podezření, že se na křídlech vytvořila námraza, ale onoho večera na to bylo příliš chladno. Stejně rychle bylo vyloučeno selhání motorů. V okamžiku nárazu běžely oba na plný výkon. Další podnět k pátrání přinesl neočekávaný telefonát. Jedna z cestujících, která přežila, údajně z druhého pilota cítila alkohol. K vyšetřovacímu týmu se proto přidal letecký psycholog. Podle záznamu v registru řidičů byl druhý pilot dvakrát zadržen pro řízení v opilosti. Laboratorní zkoušky však prokázaly, že před letem nepil. Dění v kokpitu během posledních minut zůstávalo záhadou. Vyšetřovatelé se rozhodli prozkoumat nahrávku komunikace s řízením letového provozu a data odpovídače. Zatímco letadla obvykle klesají zvolna a stálou rychlostí, u letu číslo 2286 to bylo třikrát rychleji, než je běžné. Nabízela se otázka, zda dispečeři nepřidělili posádce trasu přiblížení, která byla za daných podmínek příliš riskantní. Záznam však ukázal, že piloti dostali na výběr ze dvou možností. První a snadnější vyžadovala obletět letiště. Na dráhu by je pak navedl systém pro přistání podle přístrojů (ILS). Druhá vedla přímo na dráhu bez ILS. Piloti by na ní museli několikrát prudce klesnout, aby se vyhnuli horám severně od Duranga. Z neznámého důvodu kapitán zvolil přiblížení, které bylo prudší a obtížnější. O kapitánovi bylo známo, že neváhal riskovat a měl sklon ke spěchu. To by vysvětlovalo výběr trasy, ale nikoliv nehodu samotnou. Analýza dráhy letu ukázala, že pilot klesal prudším úhlem, než měl. Zkoumání ukázalo, že letoun byl po technické stránce v pořádku. Při kontrole osobních záznamů posádky se zjistilo, že druhý pilot neuspěl u řady zkoušek a jeho dovednosti v kokpitu nebyly nijak valné. I kdyby však bylo přiblížení k Durangu nad jeho síly, kapitán měl monitorovat přístroje a svého kolegu korigovat. Důkazy však svědčily o opaku. Vyšetřovatelé pátrající po známkách stresu či únavy se snažili zjistit, co dělali piloti před nástupem do služby. Na první pohled bylo všechno v pořádku. Potom se k nim dostalo šokující obvinění, které bylo posléze potvrzeno. Podle toxikologického rozboru kapitán noc před nehodou požil kokain. V době, kdy došlo k nehodě, byly jeho smysly patrně otupěné abstinenčními příznaky. Vyšetřovatelé měli náhle jasno. Zatímco se jeden pilot potýkal s řízením, druhý byl ve stavu podobném kocovině a výšku tak nikdo nesledoval. Odhalení se dostalo do hlavních zpráv v celé zemi. Federální letecký úřad následně přijal řadu významných opatření včetně častějších testů posádek na přítomnost drog.
Kan., skryté titulky
