Lásko prokletá
Stovka písňových textů, nahraných na gramofonových deskách v podání známých interpretů populární hudby, texty písní pro čtyřicet filmů a nespočet divadelních i televizních inscenací, to je bilance básníka Pavla Kopty. Působil v kabaretu Reduta, v Divadle Na Zábradlí, v Černém divadle Jiřího Srnce, pracoval jako propagační redaktor, režíroval televizní seriál, byl dramaturgem Divadla Rokoko. Zajímal se o film, hrál výborně na klavír, projevoval výrazný výtvarný talent. Klíčové pro něj bylo seznámení s Jiřím Šlitrem, který zhudebnil jeho první texty. Později se sobě vzdálili, ale psaní textů zůstalo. Jeho texty byly určeny předním a osobitým interpretům: Ljubě Hermanové, Haně Hegerové, Milanu Chladilovi, Juditě Čeřovské, Evě Pilarové, Waldemaru Matuškovi, Věře Špinarové, Martě Elefteriadu a dalším. Jeho život byl poznamenán dramatickými událostmi z let 1938, 1948 a 1968, potýkal se se zdravotními i osobními problémy. Je u něj téměř příznačné střídání období, kdy postupně svítá na lepší časy a po náhlém zvratu se vše osudově promění. Jakýmsi refrénem dokumentu, kterým si připomínáme 30 let od jeho úmrtí, je píseň Lásko prokletá. Složitý a plastický obraz Pavla Kopty se odvíjí z konfrontace vzpomínek jeho rodiny, přátel a kolegů. Jedni na něj vzpomínají jako na anglického gentlemana, druzí jako na výbušného, ale upřímného přítele. Jeho vnitřní rozervanost je nejen odrazem objektivních událostí, ale i jeho citlivosti a psychického zdraví.
Režie:A. Lazarov
2002, skryté titulky
