Deset století architektury
Zámek dominující malebnému východočeskému městečku vznikl z pozdně gotického hradu, založeného v roce 1501 J. Černčickým z Kácova, v letech 1558–1568 rozšířeného do čtyřkřídlé, renesančně upravené rezidence Stubenbergů. K zásadní raně barokní přestavbě došlo v letech 1651–1660 za Waltera Leslieho. V roce 1908 koupili již chátrající objekt bratři Josef a Cyril Bartoňové a brzy na to zahájili celkovou rekonstrukci stavby, kterou řídil architekt Dušan Jurkovič. Jeho následovník Pavel Janák pokračoval v návrzích výsledné podoby interiérů s novými, pečlivě provedenými nástropními a nástěnnými malbami, převážně od F. Kysely. Interiéry zámku značně předstihují svou krásnou výzdobou a vzájemnou rozmanitostí exteriér budovy. Původní raně barokní štuky od G. B. Bianchiho a D. Rossiho a malby od F. Harovníka se dochovaly v zámecké kapli Povýšení sv. Kříže a v několika sálech 2. patra. Krásná je secesní ložnice a také Velká pracovna nebo Žebrová síň, obojí s bohatě zdobenými klenbami. Ve sbírce uměleckých děl jsou zastoupeni M. Teinitzerová (moderní tapisérie a další textilie), H. Johnová (keramika) a řada předních českých umělců se svými obrazy, akvarely a dalšími pracemi. Okolí zámku původně sloužilo obranným vojenským účelům. Jurkovič využil členění a poměrně strmého spádu k terasovité úpravě, kterou rozdělil na tři okrasné části. Propojil je klasickými schodišti a k přemostění navrhl dřevěný most, který nese typické prvky jeho tvorby. Před zámkem a v dolní části okrasných zahrad jsou umístěny sochy od Matyáše Brauna, které sem byly převezeny z Kuksu.
Režie:J. Černý
1997, skryté titulky
