Karel Husa pohledem Olgy Sommerové
Karel Husa byl jedním z nejúspěšnějších poválečných hudebních skladatelů českého původu. V období protektorátu začal studovat skladbu a dirigování na pražské konzervatoři a AMU. Ve studiu pokračoval po osvobození v Paříži. V padesátých letech definitivně odešel do USA, kde od roku 1954 působil jako pedagog na Cornellově univerzitě ve městě Ithaca. Kromě pedagogické činnosti spolupracoval jako dirigent s mnoha renomovanými symfonickými orchestry. I vzhledem k osudu emigranta byla jeho tvorba v naší zemi prakticky neznámá a zůstávalo tomu tak i po roce 1989, kdy se jeho dílem prakticky zabývala jen Hudba Hradní stráže a Policie České republiky – navzdory tomu, že Karel Husa patřil k mezinárodně nejoceňovanějším moderním skladatelům vážné hudby, o čemž vypovídá především zisk Pulitzerovy ceny za hudbu v roce 1969. Krátce předtím zkomponoval emotivní Hudbu pro Prahu 1968, což bylo velkorysé a vřele přijaté protestní gesto. České publikum si však skladbu mohlo poslechnout až v roce 1990 pod taktovkou samotného autora. V roce 2000 přijal na HAMU čestný doktorát a v Obecním domě uvedl opožděnou premiéru své První symfonie z padesátých let. Při této návštěvě ho doprovázela i režisérka portrétu Olga Sommerová.
Režie:O. Sommerová
2001, skryté titulky
