Červená
Životní příběh Soni Červené je svou dramatičností možné srovnat s příběhy dvou dalších českých operních hvězd, Emy Destinnové a Jarmily Novotné. Všechny tři pražské rodačky byly světově proslulé, všem třem zasáhly do soukromého a profesního života politické režimy. Soňa Červená, pravnučka věhlasného výrobce žesťových nástrojů Václava Červeného, se narodila v roce 1925 do rodiny pražského advokáta, zakladatele kabaretu Červená sedma Jiřího Červeného. V Československu měla za sebou stovky představení v muzikálech, řadu rolí v brněnském operním angažmá, filmy, nahrávky a koncerty. Komunistická moc ji však řadila mezi nepřátele a do opery pražského Národního divadla nesměla. Využila proto pozvání Státní opery v Berlíně, kde byla poctěna významným oceněním komorní pěvkyně. Její devizou byla úchvatná barva hlasu, dokonalá příprava, bezvýhradná oddanost jevišti a naprostá spolehlivost výkonů. Bylo proto přirozené, že ji angažoval i Herbert von Karajan, a to již na léto 1961 do Salcburku. Když do slavnostních her zasáhla jako blesk zpráva o postavení berlínské zdi, nabídl jí angažmá ve Vídni. Proto se rozhodla odejít do světa stejnou cestou jako Ema Destinnová a Jarmila Novotná. Umělecká dráha světově proslulé pěvkyně čítá sto operních rolí ve čtyřech tisících vystoupeních na jevištích pěti kontinentů. Na českou kariéru, započatou koncem padesátých let navázala po návratu z třicetileté emigrace, během níž se stala světovou operní hvězdou. Od svého návratu do vlasti vytvořila už několik hlavních rolí v operách i činohrách. Soňa Červená je divukrásnou postavou české kulturní scény, udivuje tvořivou vitalitou i přes svůj věk. Navzdory dějinným turbulencím si zachovala svoji čest i noblesu. Nikdy se nevzdala svého češství, na němž lpěla jako vlastenka. Soňa Červená je nejen svou světovou uměleckou kariérou, ale i svými občanskými postoji hrdinkou národa.
Režie:O. Sommerová
ČR, skryté titulky
