Divadlo Na zábradlí (2/7)
Seriál o historii malého, ale významem velkého pražského divadla. Účinkují: M. Málková, J. Krampol, J. Přeučil, O. Vlach a další. Režie A. Sirotková Dění v Divadle Na zábradlí bylo bezprostředně svázáno s tím, co se v šedesátých letech odehrávalo v československé společnosti – totalitní šeď se díky postupné liberalizaci probarvovala a umožňovala pronikání nových divadelních směrů i za železnou oponu. Po odchodu Ivana Vyskočila z uměleckého vedení DNZ nastupuje na jeho místo Jan Grossman, nejen zkušený divadelník, ale i renomovaný divadelní a literární kritik, esejista, překladatel a teoretik. Postupně proměňuje směrování dramaturgie divadla a s ním i umělecký soubor. Divadélko „malých forem“ založené na stylizaci, hyperbolické zkratce, improvizaci, uvádějící převážně text-appealy a hudební revue, se proměňuje v repertoárové divadlo s promyšlenou dramaturgií. Jan Grossman „své“ divadlo nazýval apelativním divadlem. Blízkého spolupracovníka, na kterého se mohl plně spolehnout, už v divadle měl. O generaci mladší, ale myšlenkově i umělecky spřízněný literát Václav Havel přišel do Divadla Na zábradlí ještě na pozvání Ivana Vyskočila v roce 1960. Již dříve pro něj Jan Grossman znamenal významnou autoritu a spolupráce s ním byla pro jeho další tvorbu zásadní. Oficiálně pracoval Havel sice jako jevištní technik, ale v divadle působil i jako lektor a příležitostný autor. S Janem Grossmanem vytvořili tandem, v němž společně z atmosféry doby, z její každodennosti a hlavně z vlastních životních pocitů a zkušeností vybudovali českou variantu absurdního divadla.
Režie:A. Sirotková
ČR, skryté titulky
