Malíř Jan Bauch
Jan Bauch (16. 11. 1898 – 9. 1. 1995), jehož výročí si v těchto dnech připomínáme, uplatnil svůj výtvarný talent a osobitý styl během svého života vskutku mnohostranně – věnoval se malířství, sochařství, grafice, ilustracím i scénografii. Narodil se na pražském Starém Městě a v dílně svého otce se vyučil řezbářem. Pokračoval však ve studiu na Uměleckoprůmyslové škole a prošel grafickou průpravou u profesora Maxe Švabinského na Akademii výtvarných umění v Praze. Jako příslušník dobrovolnického vojska prošel zkušeností první světové války a ta ovlivnila i jeho dílo. Za první republiky byl členem významných výtvarných spolků Umělecká beseda a Mánes, přitom působil jako pedagog na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Na sklonku 50. let však byl nedobrovolně penzionován a i v následujícím období zastával nekompromisní postoj vůči nesvobodě ve společnosti a mnoho mladších tvůrců jej považovalo za nejen uměleckou, ale i morální autoritu. Byl také jediným národním umělcem, který v roce 1989 podepsal petici Několik vět. Bauchovo výtvarné dílo získalo především během období protektorátu výrazně expresivní rysy a odkazuje k tradicím a kontrastům českého baroka, což odráží především vzruch v tazích štětce a dramatické kompozice obrazů. Jeho tvorba zahrnuje i práce monumentální – vitráže, gobelíny, spolupráci s architekty. Za své dílo získal mnoho mezinárodních ocenění, například Grand Prix z Mezinárodní výstavy v Paříži v roce 1937, čestný diplom a zlatou hvězdu na Světové výstavě EXPO 58 v Bruselu či diplom z bienále v Benátkách v roce 1962.
Režie:S. Vála
1994, skryté titulky
