Babča generál
Pohnutý, ale naplňující život Pavlínu Chaloupkovou nezlomil. Manžel ji brzy opustil, protože nesnášel epileptické záchvaty dcery. Opustil ji i syn, ale Pavlína si našla nové přátele – opuštěné a postižené starce, kteří jí věnovali rozsáhlý pozemek. V sedmdesáti třech letech vede velké hospodářství, staví penzion pro přestárlé a poskytuje útočiště alkoholikům, bezdomovcům i osamělým důchodcům. Má výsledky: alkoholiky léčí prací, láskou, důvěrou. Pomáhá všem a stále. Neúnavně pracuje a tvoří. Objevila v sobě i výtvarný talent a vybudovala si vlastní keramickou dílnu. Na svůj životní úděl si nestěžuje: naopak rozdává stále radost a ráda si zazpívá. Naučila se všechno: je stavitelem, architektem, zedníkem, investorem, terapeutem, kuchařkou i pečovatelkou v jedné osobě. Prostě "babča generál". Každého, kdo se s ní seznámí, napadne mimoděk otázka: o co by mohl být náš život krásnější, kdyby takových Pavlín bylo u nás víc.
2000, skryté titulky
