Česko-německé století (4)
Poválečné Německo se samo potýká s mnoha problémy a vyhnanci ze Sudet pro zemi představují další obrovskou zátěž a nejsou zde vítaní. Žijí v provizorních ubikacích, v bývalých zajateckých táborech nebo v prostorách, které jim uvolnily místní rodiny. Brzy se ale integrují do společnosti a podílejí se na hospodářské obnově Německa. Zakládají vlastní spolky a zejména sudetoněmecké krajanské sdružení požaduje po československé vládě zrušení dekretů prezidenta Beneše a majetkové restituce nebo odškodnění. Sudety jsou nově osídlovány, neobydlené domy se bourají a mění se charakter krajiny. Nemnoho Němců, zejména odborníků, kteří nebyli vyhnáni, zaučuje nově příchozí dělníky ve svých oborech. Některým je pak povoleno odcestovat do Německa, jiní musejí zůstat a pracovat tam, kde je potřeba. Československo udržuje diplomatické vztahy jen s východními Němci, hranici se západním Německem lemuje železná opona. Právě za ni se snaží dostat mnoho Čechoslováků, kteří již nechtějí žít v socialistické totalitě. Jejich cílem je především Rakousko a Německo. Tam chtějí i východní Němci, kteří si pár měsíců před pádem Berlínské zdi zvolili jako přestupní stanici západoněmeckou ambasádu v Praze. Československé úřady jim cestu za svobodou povolily.
Režie:J. Fiedor
skryté titulky
