Jiří Barta očima Jána Sebechlebského
Letošní jubilant Jiří Barta se nesmazatelným písmem zapsal do dějin nejen české animace. V roce 1969 začal studovat filmovou a televizní grafiku na VŠUP, kde ho začala stále více přitahovat animace. Svůj první snímek realizoval nicméně až v roce 1978 ve Studiu Jiřího Trnky. Zde spatřily světlo světa především jeho originální loutkové snímky, které svou obrazotvorností a propracovaností patří k vrcholům české filmové animace 80. let. Mezinárodní proslulost si získal snímkem Zaniklý svět rukavic (1982), v němž v neuvěřitelně důvtipné zkratce zachytil dějiny filmu i nezvratný úděl lidské civilizace. V expresivním snímku Krysař (1985) dechberoucím způsobem rozpohyboval vlastní dřevořezby skvěle evokující temnou středověkou legendu. O síle jeho obrazotvornosti napovídá i film Klub odložených z roku 1989, v němž se mrazivými protagonisty stávají vyřazené figuríny z výloh. Dalšímu rozvoji Bartovy imaginace bohužel učinil přítrž přechod na tržní systém kinematografie, který především postihl do té doby zajištěné podmínky pro animovaný film. V devadesátých letech se marně pokoušel zafinancovat svůj první celovečerní snímek Golem, který měl vzniknout živelnou animací modelářské hlíny – tedy materiálu, z něhož vzešla i tato bájná postava. Svou více než desetiletou snahu alespoň otiskl do působivého krátkometrážního ukázkového filmu a nyní se ke svému životnímu projektu s odstupem opět vrací. Mezitím se mu podařilo vytvořit dlouhometrážní rodinný snímek Na půdě aneb Kdo má dneska narozeniny? (2009), vyzkoušel si 3D animaci (Domečku, Vař! – 2007) i neobvyklou voskovou animaci v japonské baladě Yuki Onna (2013). Rovněž se výrazně věnuje pedagogické činnosti – do roku 2007 působil na VŠUP, kde byl v roce 2001 jmenován profesorem, a v roce 2009 založil ateliér „Animovaná a interaktivní tvorba“ na fakultě Designu a umění Ladislava Sutnara v Plzni.
Režie:J. Sebechlebský
1993, skryté titulky
