Divadlo Na Zábradlí (7/7)
Seriál o historii malého, ale významem velkého pražského divadla. Účinkují: D. Svobodová, D. Viceníková, P. Štědroň, J. Frič a další. Režie A. Sirotková Sebevražda Petra Lébla v roce 1999 uzavřela další slavnou etapu historie Divadla Na zábradlí. Na otázku, kdo povede divadlo v „poléblovské éře“, se jen těžko hledala odpověď. Logicky se nabízel režisér Jan Antonín Pitínský, který byl pravidelně hostujícím režisérem už od roku 1993. Jeho surreálná básnivost a introvertnost byly určitým antipodem k Léblově hýřivosti. Nakonec však vznikl triumvirát, složený z režiséra Jana Antonína Pitínského, herce a režiséra Jiřího Ornesta a dramaturgyně Ivany Slámové. Po třech letech vystřídal J. A. Pitínského režisér Jiří Pokorný. Již první sezona působení Jiřího Pokorného v pozici uměleckého šéfa Divadla Na zábradlí předznamenala směr, který divadlo začalo nabírat, totiž orientaci na inscenování soudobého evropského a českého dramatu, aktuálně a nekompromisně reflektujícího život „teď a tady“. Pod vedením Jiřího Pokorného bylo Divadlo Na zábradlí vyhlášeno Divadlem roku. V sezoně 2008/2009 začal s Divadlem Na zábradlí spolupracovat režisér Jan Frič, který nakonec nastuduje poslední inscenaci ředitelské éry Doubravky Svobodové – Čechovův Višňový sad. Od sezony 2013/2014 má Divadlo Na zábradlí nové vedení. V konkurzu na ředitele divadla zvítězil Petr Štědroň a ze svého bývalého působiště – brněnské Reduty – si přivedl i nejbližší spolupracovníky. Uměleckým šéfem se stala dramaturgyně Dora Viceníková, kmenovým režisérem Jan Mikulášek. Jejich společný projekt, se kterým v konkurzu zvítězili, měl název Tradice v novém a tento název nesla i jejich první sezona v Divadle Na zábradlí. Nikoli náhodou. Jejich tvorba vykazuje i přes proměnu divadelních prostředků, ke které za půlstoletí došlo, mnohé styčné body s Grossmanovým pojetím divadla, ať už jde o pojem apelativního divadla či zřetelný důraz na téma. Hned v první sezoně získalo „nové“ Divadlo Na zábradlí několik prestižních cen. Akcent na autorský přístup k divadlu a adaptace nedramatických textů vyprofiloval následně Divadlo Na zábradlí opět na pozici přední pražské scény.
Režie:A. Sirotková
ČR, skryté titulky
