Sama

ČT 2

Začínající dokumentarista Otakar Faifr se před několika lety seznámil s herečkou Lubou Skořepovou, získal její důvěru a svolení navštěvovat ji s kamerou u ní doma. Začal vznikat unikátní časosběr, který se neplánovaně stal silnou osobní výpovědí o osamění ve stáří. Díky nátuře dvaadevadesátileté svérázné komičky jde ale zároveň o výpověď věcnou, přímou, bez patosu či lítosti. Do syrových výpovědí herečky se prolínají i její osobní archivy točené na 8mm film. Emoci a poetiku podporují skladby Jany Kirschner, které ve filmu svými texty a náladou otevřenou intimní zpověď přímo doplňují. Film o stárnoucí herečce, která zůstala na všechno sama, se odehrává pouze v jejím bytě a Luba Skořepová je jeho jedinou aktérkou. Zájem přátel, rodiny a divadel slábne, a tak se rozhodne, že její poslední šancí vrátit se na jeviště, je napsat si a zprodukovat představení sama. Pomocí svého mobilního telefonu zařizuje pronájem sálu, shání režiséra a kolegyni, která by s ní ve hře vystupovala. Objektiv kamery se stává jediným svědkem leckdy zoufalé snahy stárnoucí komičky přesvědčit svět, že za jeho zájem ještě stojí. Během nelehkého procesu zkoušení ze svého bytu neustále volá do vnějšího světa o pomoc, často marně, s minimální odezvou. Zamýšlí se nad touhou po uznání, smyslem života i nad blížící se smrtí, ale bez sebelítosti, s přesností a nadhledem staré ženy. Film je prokládán unikátními osobními archivy Luby Skořepové, které si od mládí natáčela. Archivy jsou ve filmu využívány poeticky, pro podporu pocitů a emocí z hereččiných velmi osobních výpovědí. Minimalistické pojetí filmu s hloubkou upřímnosti staré ženy, která má stále "příliš" energie, ale svět o ni už spíš nestojí, se stává širším pohledem na tušené, ale prakticky nekomunikované téma – osamění ve stáří.

Režie:O. Faifr

skryté titulky