Opožděné rozhovory
V těchto dnech si připomínáme 100 let od narození Ladislava Mňačka (29. 1. 1919 – 24. 2. 1994), jednoho z vůdčích mužů poválečné československé žurnalistiky díky nekompromisnímu postoji, který postupně zaujal proti socialistickému režimu. Jako jeden z prvních odhaloval zákulisí teroru v období 50. let, které popsal na stránkách svých Opožděných reportáží. Soubor jedenácti krátkých próz vydaných v roce 1963 se okamžitě stal literární senzací. V roce 1966 obdobný ohlas vyvolala jeho próza Jak chutná smrt vycházející na pokračování v časopise Plamen. Portrét komunistického pohlavára, který pod tlakem své funkce prochází pronikavou morální deformací, směl být knižně vydán až v roce 1968 – až poté co se román dostal k britským a rakouským čtenářům. Po srpnové okupaci se Ladislav Mňačko usadil v Rakousku, kde se dál intenzivně věnoval psaní a vytvořil i několik scénářů pro televizní inscenace. Po roce 1989 se vrátil do Československa, poslední léta jeho života však poznamenalo rozčarování z politického i morálního vývoje v zemi a z rozpadu soustátí. Právě v tomto období jej zachytil rozhovor, v němž stěžejní prostor získávají Mňačkovy názory a komentáře na tehdejší společenské dění. Jeho skeptická stanoviska s oporou v životní zkušenosti a hlubším chápání vztahu člověka a moci doplňují výpovědi tehdejších politiků i umělců. Opožděné rozhovory tak nejsou jen portrétem výjimečného spisovatele, ale také pozoruhodným bezprostředním pohledem na situaci země na dějinné křižovatce.
Režie:J. Moc
1992, skryté titulky
