Věra Chytilová pohledem Ireny Pavláskové
Režisérka Věra Chytilová (2. 2. 1929 – 12. 3. 2014), jejíž nedožité 90. narozeniny si v těchto dnech připomínáme, si vydobyla světové renomé nejen díky nezdolné filmařské energii a chuti překonávat stylistické konvence, ale i díky nesmlouvavému etickému přístupu ke světu. Její filmy jako Sedmikrásky (1966), Ovoce stromů rajských jíme (1969), Hra o jablko (1976), Kalamita (1980) či Kopytem sem, kopytem tam (1989) se týkaly především otázek pravdy a zodpovědnosti, jejichž společenský význam socialistický režim dlouhodobě oslaboval. Žádný z filmů Věry Chytilové natočených v období normalizace se nedá považovat svým vyzněním za kompromis, což je mezi tvůrci řazenými do tzv. nové vlny, jimž nebyla znemožněna další práce, výjimečný úkaz. Oporou pro vyrovnanost režisérčiny filmografie byla síla její osobnosti, neústupnost a vědomí morální převahy nad režimem, s jejichž uplatňováním často dostávala funkcionáře rozhodující o kinematografii do úzkých. Ve filmařské dráze se jí podařilo pokračovat i po roce 1989 a ze svého nekompromisního postoje vůči společenskému vývoji ani tehdy neslevila. V roce 1993 s ní natočila portrét režisérka Irena Pavlásková, jejíž snímky v řadě ohledů s dílem Věry Chytilové souzní.
Režie:I. Pavlásková
ČR, 1993, skryté titulky
