Po stopách slavných skladatelů
„Můj čas jednou přijde“, napsal v dopise Gustav Mahler (1860–1911), aby se utěšil. Šedesát let po jeho smrti vyvrcholil film Smrt v Benátkách Adagiettem z jeho Páté symfonie a diváci po celém světě jím byli uchváceni. Skladatel, rodák z Kališť u Humpolce, konečně vystoupil z očistce, v němž byl uvězněn tolik let. Skladatelův osud byl nesmírně krutý, ale jeho životní láskou byla v první řadě hudba. Jako hudebník nebyl ochoten slevit ze svých vysokých nároků, a proto se často setkával s nepochopením. V době doznívajícího romantismu Mahlerova tvorba jasně předznamenala hudbu 20. století. Mahler je především autorem devíti symfonií, desátá zůstala torzem. Nejpozoruhodnější jsou symfonie s vokálními party, např. č. 2 zvaná Auferstehung (Zmrtvýchvstání), č. 3 vzdávající poctu přírodě s citací Nietzscheho spisu Tak pravil Zarathustra a sbírky Chlapcův kouzelný roh, a především Osmá s podtitulem „Symfonie tisíců“ pro 3 sopránová, 2 altová, tenorové, barytonové a basové sólo, chlapecký sbor, dva smíšené sbory a velký orchestr. Významná motivická a ideová souvislost je mezi Písní o zemi a finálem ze Symfonie č. 9 D dur, ve kterém je citována část Rozloučení z předchozího díla. Gustav Mahler je též autorem řady vokálních cyklů, z nichž jmenujme Písně potulného tovaryše, Písně o mrtvých dětech, 12 písní ze sbírky Chlapcův kouzelný roh a Sedm písní na Rückertova slova.
Režie:S. Ghez
Fr., skryté titulky
