Náš venkov
Portrét skladatele, režiséra a brněnské osobnosti Zdeňka Plachého, který vyměnil městský prostor za prostředí Moravského krasu. Režie P. Minařík Zdenek Plachý je zajímavá a snad i kontroverzní postava českého kulturního prostoru. Hudební skladatel, který se od konce osmdesátých let pokoušel najít originální a neotřelou formu pro své dílo, někdy až na pomezí obsahu, vždy s jistou koketérií k performativnímu umění. Spoluzakladatel alternativního kulturního centra Skleněná louka, které především v devadesátých letech hrálo důležitou roli na mapě brněnské scény, později takřka zcela propadá divadelní režii. Společně s Jiřím Šimáčkem utvářejí nonkonformní autorské sdružení Střežený Parnass. Plachý režíruje a se Šimáčkem píše, občas je nepochopen, někdy zdvořile chválen, málokdy oslavován. S érou ředitele Daniela Dvořáka se Plachý stává uměleckým šéfem činohry Národního divadla Brno. O tom období lze říci cokoliv, rozhodně však nešlo o nudu. Následně Plachý odchází do Habrůvky v Moravském krasu, kde se zřejmě připravuje na návrat.
Režie:P. Minařík
skryté titulky
