Pošta pro tebe
Milada je na první dojem neohrožená žena. Zdá se, že se ničeho nebojí, vše, co potřebuje, vyřeší, nic ji nepřekvapí, ani neporazí. Přestože neměla lehký život, nikoho za to neobviňuje a už dávno pochopila, že největší oporu má sama v sobě. Čas od času však každý člověk potřebuje útěchu, pochvalu a pochopení od někoho druhého, ideálně od svého rodiče. Milada je svým dětem velkou oporou a důvěrnicí a je vždycky na jejich straně. Ona sama takovou možnost nikdy moc neměla. Oldřich si od dětství pamatuje jednu adresu. Zná ji od dvanácti let, bydlela na ní dvojčata Eva a Hana. Seznámili se v nemocnici, kde byli všichni dlouhodobě hospitalizováni. V dospělosti žili každý svým životem, nikdy se nestýkali, ani si nepsali, a tak uplynulo víc jak šedesát let. Oldřich si adresu stále pamatuje a často ho napadlo, copak asi dělají děvčata dnes? Myšlenka na setkání mu připadala chvíli bláhová, vždyť už by se ani nepoznali. Zvědavost ale byla silnější a o setkání si nakonec do Pošty napsal, byť jen s malou nadějí, že by pošťák Ondra mohl sestry po tolika letech najít. Monika je jednou z dcer, které přicházejí do Pošty hledat své biologické otce. Na rozdíl od mnoha jiných Monika toho svého zná, ale pouze z dopisů a pohledů. Nikdy se nesetkali osobně. "Proč?" – je otázka, kterou si Monika klade už třicet sedm let. Některé důvody chápala více, některé méně, ale dnes už ví, že překážkou k setkání by nemělo být nic, pokud otec žije a nezapomněl na ni.
Režie:M. Dvořáček
skryté titulky
