Cesty víry
Návrat současných řeholních komunit k pradávným receptům, které ukrývaly klášterní knihovny a archivy. Režie M. Rozbrojová Řeholníci v klášterech se museli odedávna postarat nejen sami o sebe, ale také o nemocné, žebráky anebo procházející poutníky. Proto se v komunitách kladl velký důraz na soběstačnost při pěstování i výrobě potravin. Touha navázat na tradici, vrátit do opuštěných a zdevastovaných prostorů život, ale také přivydělat si, vedla i některé současné řády a řehole k tomu, aby obnovily například výrobu piva, bylinných likérů, sirupů a dalších klášterních specialit. Dnes už si málokdo uvědomuje, které recepty mají svůj původ právě v klášterních kuchyních. Za všechny uveďme například piškoty. Suchý sladký koláček se hodil na dlouhé cesty, na které se často mniši vydávali, protože se nekazil. A nelze nevzpomenout ani bylinné kapky a balzámy, které vyléčily všechny neduhy a jejichž složení si kláštery dodnes pečlivě střeží. Každý recept má svou historii a mnohé jsou opředeny legendami. Například postní pivo, které papež Inocenc X. v 17. století mnichům povolil, protože se cestou do Itálie zkazilo a jemu pak přišlo tak odporné, že považoval jeho pití za velký sebezápor. Vařit ho začali nedávno premonstráti v Želivském klášteře, kde pro tyto účely obnovili prastarý pivovar. Kromě klasického piva tady vaří i specialitku, pivo s příměsí puškvorce a pelyňku. Příslovím "Nejen chlebem živ je člověk" se zase řídí olomoucká kavárna Ode, kterou provozují sestry františkánky. Kromě estonských specialit nabízejí také potravu pro duši v podobě knihovny s duchovní a filozofickou literaturou a potravu pro ducha v místní kapli. Kavárnu si sestry otevřely jako službu lidem, zároveň z výdělků spolufinancují Papežská misijní díla. Podle prastarých receptů, ale v moderním hávu, se vyrábí bylinné likéry, marmelády a sirupy v benediktýnské Klášterní oficíně. Základ tvoří původní recepty, které bratři našli v rajhradské klášterní knihovně.
Režie:M. Rozbrojová
skryté titulky
