Pelé: Zrození legendy
Pelé jako malý chlapec vyrůstal v chudinském slamu a rodině pomáhal tak, že čistil boty. Jako každý kluk však miloval fotbal a nevynechal jedinou příležitost, aby si s ostatními mohl zakopat. V roce 1950 prohrála Brazílie ve finále mistrovství světa. Pro celou zemi to byla doslova tragédie a Pelé slíbil otci, že mistrovství světa pro Brazílii vyhraje. Jeho otec však chlapce nabádá, aby se raději pořádně učil a fotbalu se vyhnul obloukem. On sám měl špatnou zkušenost. Také hrával a dobře, ale když si zranil koleno, vyhodili ho. Musel se začít živit uklízením. Pro svého syna si přeje lepší budoucnost. Pelé se však dozví o mládežnickém turnaji v Bauru a přemluví své kamarády, aby se turnaje zúčastnili. Chce těm snobským dětem ukázat, jak se má správně hrát fotbal. Jeden z bohatých chlapců mu začne říkat Pelé. Jemu se ta přezdívka vůbec nelíbí. Hrají bosí a vyslouží si tím posměšnou přezdívku Bosonozí. Ukradnou pytle s arašídy, aby si jejich prodejem vydělali nějaké peníze, za které si pak koupí boty. Pelé se popere s jedním z bohatých chlapců, který se mu posmívá, a otec mu pak řekne, že se perou jenom ti, kteří si nevěří. Sportovec se takto nechová a přeje mu, aby se stal profesionálním fotbalistou. Malý Pelé je nadšený, konečně může hrát a nemusí to před rodiči skrývat. Turnaj pokračuje a sleduje ho i Waldemar de Brito, bývalý fotbalista a nyní skaut fotbalového klubu Santos. Utkání se pro Bosonohé nevyvíjí moc dobře a Pelé si pak sundá boty, na které není zvyklý, a to, co pak předvádí s míčem, všechny přítomné ohromí. Ostatní chlapci z jeho týmu tím získají sebevědomí. Dají soupeři pět gólů, přesto ale o gól prohrávají, a tak jsou smutní. Diváci však skandují: Pelé! Když si jich všimnou muži, kterým ukradli arašídy, dojde k pronásledování, jež skončí tragicky. Pelého kamarád Diago je v úkrytu zavalen zeminou a umírá. Pelé cítí zodpovědnost za jeho smrt. Kdyby nechtěl, aby hráli v botách, mohl Diago žít. Waldemar de Brito dal Pelého otci navštívenku, ale matka chce, aby Pelé po škole pracoval s otcem v nemocnici. Pelé vynáší mísy a dělá tu nejhorší práci a fotbal ho nezajímá. Stále má výčitky kvůli smrti Diaga. Jeho otec se velmi snaží, aby Pelé zase získal chuť do života. A postupně se mu to podaří. Společně trénují fotbalové dovednosti. Když je Pelému 15 let, spatří matka, jak s otcem trénují, a je ze synova umění překvapená. Konečně vytáhne navštívenku Waldemara de Brita, který pozve Pelého, aby si na zkoušku zahrál za fotbalový klub Santos. Pelé je šťastný a samozřejmě nabídku přijímá, ale bojí se, že to nezvládne. Rodiče ho však podpoří. V patnácti letech poprvé opouští domov. Trenér není zastáncem dovedností, které Pelé umí. Má na ně úplně jiný názor a nutí Pelého, aby hrál jinak, což mu ale nevyhovuje a nedaří se mu. Nehraje jako ostatní, a jestli se nevrátí zpátky do školy, skončí u mytí záchodů. Hodlá se vrátit tajně domů. Naštěstí ho z okna spatřil Waldemar de Brito a najde ho na nádraží. Promluví s ním o jeho způsobu hry, který kouč nenávidí. Domnívá se, že Pelé se může svým způsobem hry prosadit, pokud se přestane stydět za to, jaký skutečně je. Pelé zůstává a krátce nato konečně všem ukáže, co v něm je, a i trenér mu dovolí hrát jinak. Pelému se začne dařit a brzy se dostane ze starších žáků na soupisku profesionálních fotbalistů. Ochozy se plní těmi, kteří chtějí vidět jeho kouzla. Začne si vydělávat nějaké peníze a hned pomáhá rodině. Pelé je v pouhých šestnácti letech nominován jako náhradník do reprezentace na mistrovství světa v roce 1958. Shodou okolností je jako nejmladší hráč základní sestavy jmenován i jeho nepřítel z dětství, který mu dal tehdy posměšnou přezdívku Pelé. Sám si říká Macola a stále se snaží podkopat Pelého sebedůvěru. ... Zbylá část anotace v přiloženém dokumentu.
Režie:J. Zimbalist, M. Zimbalist
Hrají:K. de Paula, L. Lima Carvalho, R. Santoro
USA, 2016
