Show Jana Krause
Úvodní potlesk diváků bude dnes večer patřit české rockové legendě – Vladimíru Mišíkovi, který sám sebe charakterizuje jako „potulného písničkáře“ a který s sebou jako dárek Janu Krausovi přinese své nejnovější album Jednou tě potkám. Mezi jeho nejslavnější písně patří kupříkladu zhudebněné básně Josefa Kainara – Stříhali dohola malého chlapečka – nebo podle básníka Václava Hraběte Variace na renesanční téma. „My jsme měli určitou představu o muzice, takže jsme zkoušeli, jezdili jsme po Polsku, zpívali jsme i anglicky, teda spíš pseudoanglicky,“ vzpomíná muzikant, „a když jsme dostali možnost natočit desku, zajeli jsme na Dobříš, na zámek plný spisovatelů, kde nám Josef Kainar napsal během dvou nocí texty pro album Kuře v hodinkách.“ To vyšlo v roce 1972 a je dodnes pokládáno za jedno z nejlepších alb české rockové historie. „On byl bezvadný,“ vzpomíná Vladimír Mišík na výtečného básníka, ale také známého komunistu a funkcionáře. „My jsme tam přivezli magnetofon a pustili jsme mu tu naši nahrávku. On si podupával a pak jsme si začali povídat. Říkal jsem mu, že jsme teď nesměli hrát. A on na to, že oni za Hitlera také nesměli jazz hrát. Takže tu svou stranickost snad nebral tak vážně.“ Jan Kraus a Vladimír Mišík, oba rodáci z pražské Letné, zavzpomínají také na své dětství právě v této krásné čtvrti. „Já jsem se tam narodil i chodil do jeslí,“ prozrazuje muzikant, který zůstal Letné věrný celý život a bydlí tam dodnes. „Maminka musela chodit do práce, aby mě uživila. Byli jsme spolu sami dva a žili jsme v jednom pokoji v rozděleném bytě.“ Jeho otcem byl americký voják, s nímž se Vladimírova maminka, pracující jako zdravotní sestra, potkala na konci války v Německu. „Maminka prchala před Rusama, začleněná do nějakého zdravotního sboru. A byla tam nějaká řeka, na jejímž druhém konci na ně mávali Amíci… no a pak byl románek a pak já,“ říká se smíchem. Maminka mu tohle všechno prý vyprávěla s tím, že tatínek později padnul v Koreji. Pak ale vyjel Vladimírův syn Adam do Ameriky po stopách svých příbuzných, kteří se nakonec opravdu našli, ovšem přes internet. „Nakonec se ukázalo, že můj tatínek už byl ženatý a měl dvě děti ještě před mojí maminkou. A pak měl ještě dalších šest,“ dodává Vladimír o svém otci, pilotu z Pan American. Dozvíme se také o zdravotních neduzích, které Vladimíra trápí, ale i ty bere s humorem a komentuje to slovy: „Všechny léky, co beru, jsou vlastně drogy, občas k tomu trocha toho alkoholu, takže si na starý kolena užívám, tak jak to má být – drogy, alkohol a rokenrol.“ Na červenou pohovku dále usedne chemik a biolog prof. Ing. Jiří Neužil, CSc., který se zabývá biologií nádorových buněk a jenž nyní stojí za objevem nového léku proti rakovině. „Vystudoval jsem kvasnou chemii, takže jsem mohl být sládkem v pivovaru, na to mám vzdělání, ale nyní se zabývám výzkumem nádorů,“ říká o sobě výzkumník, jehož právě testovaný mitochondriálně cílený lék MitoTam přináší onkologickým pacientům velkou naději na úspěšnou léčbu. „Když jsem šel jako mladý vědec do světa na zkušenou, dostal jsem se shodou okolností do Sydney do výzkumného ústavu srdce a od mikrobiologie jsem se přesunul k lidským chorobám,“ vzpomíná a dodává, že v oblasti výzkumu rakoviny moc veselých historek není. Aby však nám laikům lépe vysvětlil princip fungování svého převratného léku, popisuje obrázek mitochondrie: „Rakovinná buňka je maličká, na milimetr se jich vejde za sebou třeba sto a v každé té malinké buňce je třeba také sto těch mitochondrií,“ přibližuje. „A ta mitochondrie vyrábí energii. Uvnitř má vnitřní membrány. A teď si představte, že po těch jezdí takové miniaturní přepravníky a po těch se převáží palivo. Na těch vnitřních membránách je jakoby spousta pecí, v nichž vzniká ta energie. Ta naše látka se tam někam zabuduje a částečně přeruší dopravu toho paliva. Trochu toho paliva z přepravníku odpadne, vznítí se a buňku zevnitř zahubí. Tak zhruba bych to popsal.“ Důležité ovšem prý je i to, aby ono palivo i nadále vyrábělo energii, která je podstatná pro zničení té buňky. „Takový účinek jsme ani sami nečekali,“ říká spokojeně vědec a ukazuje divákům vizualizace skvělých výsledků testů při léčbě rakoviny prsu a ledvin. Zároveň velice děkuje všem zapáleným onkologům, kteří při testování velice pomáhají a bez nichž by se to neobešlo. „Nyní probíhá první fáze, která začala 12. června 2018 ve 13.35 hodin a testuje toxicitu. Zatím to vypadá moc dobře, ale jsou před námi ještě další dvě.“ Vše je pod přísnou kontrolou a má svá pevně daná pravidla. „I kdybychom zachránili jediný lidský život, mělo to smysl,“ uzavírá úspěšný vědec za bouřlivého potlesku diváků. Dechberoucím akrobatickým vystoupením se představí další hosté, kterými jsou členové souboru nového cirkusu Losers Cirque Company. Mluvit za ně bude Petr Horníček, který představí jejich nejnovější představení Heroes, jež mělo premiéru v srpnu v rámci festivalu Letní Letná. „Náš poslední projekt jsme připravovali zhruba rok,“ popisuje. „Nejdříve se o tom půl roku mluví, pak jsou akrobaté v tělocvičně.“ Jak se člověk stane akrobatem? „Většina z nás jsme bývalí gymnasti,“ říká Petr. „Ale jsou mezi námi i tanečníci. Předpokladem je zkrátka vytrénované a ohebné tělo. A pak mnoho let tréninku. My se specializujeme na párovou a skupinovou spolupráci.“ Jaké zkušenosti s gymnastikou má Jan Kraus? A existuje recept na to, jak minimalizovat riziko úrazu? To a mnohem více se dozvíte v dalším dílu oblíbeného pořadu Show Jana Krause již dnes večer na Primě!
