• Film Europe Channel

    • Film Europe Channel od do

      • Poslední král

        Výpravné historické drama o dvojici mužů, kteří mají v rukou budoucnost norského království – malého dědice trůnu, kterého musí uchránit před nelítostnými vrahy. Píše se rok 1206 a Norsko je rozervané občanskou válkou. Ve víru intrik umírá král a těsně před svou smrtí odhaluje, že má nemanželského syna – Hakona Hakonsona, dědice trůnu. Začíná zuřivý souboj o život malého dítěte. Loajální služebníci trůnu Skjervald a Torstein se snaží svého budoucího krále udržet naživu ze všech sil. Stojí proti nim neúprosná příroda i dánští nájezdníci, kteří neznají slitování. Obstojí dvojice hrdinů v nerovném souboji a dostane následníka trůnu do bezpečí?

      • Tvář

        Hlavní hrdina Tváře – maloměstský podivín a excentrik Jacek – miluje heavy metal, svoji holku, malé auto a svého psa. Pracuje na staveništi, kde má vyrůst nejvyšší socha Ježíše na světě. Když jej nečekaně zmrzačí tragická nehoda, obrátí se k němu oči celé země – Jacek se totiž stane prvním občanem Polska, který podstoupí transplantaci obličeje. Tvář je odpoutaná, nekonvenční bajka o vnitřní síle a kráse, která virtuózně kloubí realismus, fantazijní prvky a černý humor. Szumowska záměrně pracuje s rozvolněnou strukturou, jejíž nevyzpytatelnost ještě umocňuje rafinovanými hrátkami s ostřením. Výsledkem je nekompromisní, ale zároveň mimořádně zábavná studie krize identity, která umně přepíná z komisní frašky do jízlivého společenského komentáře. Polská režisérka, scenáristka a producentka Małgorzata Szumowska (*1973) ve svých filmech originálně a metodicky pitvá problematiku mezilidských vztahů a směle ohledává témata týkající se národní identity a společenských tabu. Mezi její vrcholné tituly patří především manifest panelákového spiritismu Tělo (Cena za režii, Berlinale 2015). Pokud Szumowska v Těle zkoumala paradoxy současného Polska rozkročeného mezi odumírající tradicí a komplikovanými výzvami přítomnosti, ve své novince už nekompromisně odhaluje mělkou, deformovanou, bigotní a pokryteckou tvář polského venkova.

      • Jeptiška

        Suzanne Simonina ve svých dopisech retrospektivně popisuje svůj život plný utrpení. Jako mladá žena byla poslána do kláštera proti své vůli. Vzhledem k tomu, že její rodiče si nemohou dovolit dát jí bohaté věno potřebné na uzavření manželství, rozhodnou se, že namísto vdavek ji dají do kláštera. Matka představená jí s porozuměním pomáhá přiučit se každodenní rutině klášterního konventu. Suzannina touha po svobodě však nadále přetrvává. Když laskavá Matka představená zemře, Suzanne musí čelit destruktivním opatřením. Jako ve zlém snu čelí ponižování, obtěžování ze strany nové abatyše a ostatních sester. Suzanne je tak podrobena utrpení a náboženskému fanatismu.

      • Město Bohů

        Cidade de Deus je nejstarší a nejnebezpečnější slum Ria de Janeira, nejbolavější místo metropole karnevalů. Buscapé se zde narodil, aby žil, místo toho je však zavlečen do světa, v němž se jeho nejlepší kamarádi místo s hračkami baví s nabitými pistolemi. Snaží se zoufale zůstat stranou děsivého násilí, které zachvacuje jeho přátele a mění je v mladistvé zločince zabíjející se navzájem kvůli obchodu s kokainem, z nenávisti i z pouhého rozmaru. Před Buscapéovýma očima se chudá čtvrť v průběhu tří dekád - od 60. do 80. let - proměňuje ve žhavě dýmající bojiště, na kterém si ozbrojené gangy s šokující lhostejností vyřizují své účty za bílého dne. Buscapé vidí umírat nevinné i ty, které obdivoval a miloval. Jedinou jistotu ve světě každodenního krvavého násilí pro něj začne představovat fotoaparát, kterým začíná dokumentovat městskou džungli kolem sebe. Začíná chápat, že přežít může jen útěkem do normálního světa - za hranice čtvrti, kterou má rád jako svůj domov, ale kterou nenávidí jako hrob nevinnosti, naděje a lásky. Fernando Meirelles debutuje strhujícím dramatem inspirovaným skutečnými osudy. Vyprávění o dospívání ve stínu smrti připomíná formální brilancí filmy Quentina Tarantina či Martina Scorseseho. Syrovou autenticitu zvyšuje obsazení neherců a skutečných obyvatel slumu do řady hlavních rolí. Snímek si získal mezinárodní uznání včetně devíti ocenění na MFF v Havaně a ceny Vision Award na MFF v Torontu. Byl úspěšně uveden na řadě mezinárodních festivalů. Získal nominaci na Zlatý glóbus jako nejlepší zahraniční film roku a jeho režisér byl oceněn nominací na Evropskou filmovou cenu Felix.

      • Jeptiška

        Suzanne Simonina ve svých dopisech retrospektivně popisuje svůj život plný utrpení. Jako mladá žena byla poslána do kláštera proti své vůli. Vzhledem k tomu, že její rodiče si nemohou dovolit dát jí bohaté věno potřebné na uzavření manželství, rozhodnou se, že namísto vdavek ji dají do kláštera. Matka představená jí s porozuměním pomáhá přiučit se každodenní rutině klášterního konventu. Suzannina touha po svobodě však nadále přetrvává. Když laskavá Matka představená zemře, Suzanne musí čelit destruktivním opatřením. Jako ve zlém snu čelí ponižování, obtěžování ze strany nové abatyše a ostatních sester. Suzanne je tak podrobena utrpení a náboženskému fanatismu.

      • Město Bohů

        Cidade de Deus je nejstarší a nejnebezpečnější slum Ria de Janeira, nejbolavější místo metropole karnevalů. Buscapé se zde narodil, aby žil, místo toho je však zavlečen do světa, v němž se jeho nejlepší kamarádi místo s hračkami baví s nabitými pistolemi. Snaží se zoufale zůstat stranou děsivého násilí, které zachvacuje jeho přátele a mění je v mladistvé zločince zabíjející se navzájem kvůli obchodu s kokainem, z nenávisti i z pouhého rozmaru. Před Buscapéovýma očima se chudá čtvrť v průběhu tří dekád - od 60. do 80. let - proměňuje ve žhavě dýmající bojiště, na kterém si ozbrojené gangy s šokující lhostejností vyřizují své účty za bílého dne. Buscapé vidí umírat nevinné i ty, které obdivoval a miloval. Jedinou jistotu ve světě každodenního krvavého násilí pro něj začne představovat fotoaparát, kterým začíná dokumentovat městskou džungli kolem sebe. Začíná chápat, že přežít může jen útěkem do normálního světa - za hranice čtvrti, kterou má rád jako svůj domov, ale kterou nenávidí jako hrob nevinnosti, naděje a lásky. Fernando Meirelles debutuje strhujícím dramatem inspirovaným skutečnými osudy. Vyprávění o dospívání ve stínu smrti připomíná formální brilancí filmy Quentina Tarantina či Martina Scorseseho. Syrovou autenticitu zvyšuje obsazení neherců a skutečných obyvatel slumu do řady hlavních rolí. Snímek si získal mezinárodní uznání včetně devíti ocenění na MFF v Havaně a ceny Vision Award na MFF v Torontu. Byl úspěšně uveden na řadě mezinárodních festivalů. Získal nominaci na Zlatý glóbus jako nejlepší zahraniční film roku a jeho režisér byl oceněn nominací na Evropskou filmovou cenu Felix.

      • Přestávka ve vysílání, vysílání začíná v 08:50

        Přestávka ve vysílání, vysílání začíná v 08:50

      • Poslední král

        Výpravné historické drama o dvojici mužů, kteří mají v rukou budoucnost norského království – malého dědice trůnu, kterého musí uchránit před nelítostnými vrahy. Píše se rok 1206 a Norsko je rozervané občanskou válkou. Ve víru intrik umírá král a těsně před svou smrtí odhaluje, že má nemanželského syna – Hakona Hakonsona, dědice trůnu. Začíná zuřivý souboj o život malého dítěte. Loajální služebníci trůnu Skjervald a Torstein se snaží svého budoucího krále udržet naživu ze všech sil. Stojí proti nim neúprosná příroda i dánští nájezdníci, kteří neznají slitování. Obstojí dvojice hrdinů v nerovném souboji a dostane následníka trůnu do bezpečí?

      • Ta, která odešla

        V roce 1997, poté, co strávila třicet let ve vězení, vstupuje Horácia do krajně odcizeného světa: její manžel zemřel a ačkoli se znovu spojila se svou dcerou, nemůže najít svého syna. Brzy však rozpozná, co se nezměnilo – moc a výsady elit. Ironií zůstává, že Horáciin bývalý aristokratický milenec Rodrigo, který zosnoval její uvěznění, je nyní sám lapen ve své zlaté kleci: stejně jako jeho bohatí přátelé, i on přestal vycházet z domu kvůli eskalaci únosů zaměřených na movité. Horácia se rozhodne této hysterie využít a připravuje pomstu. Filmový solitér Lav Diaz znovu rozvíjí téma filipínských dějin s vyčerpávající klinickou přesností a odhaluje temné proudy, které dodnes formují jeho zemi. Snímek Ta, která odešla, je pronikavou studií o propasti mezi chudými a bohatými, mezi minulostí a přítomností – Diaz zachycuje v těch nejmenších gestech zakotvenou historii institucionálních privilegií, spoluviny a arogance, které přispěly k propastným rozdílům v dnešní filipínské společnosti. Filmařská virtuozita a pečlivě artikulovaný „tichý vztek“ dělají z Diazovy novinky jeden z jeho nejlepších a nejsoucitnějších titulů.

      • Spitfire

        Říkalo se, že je to učiněná krása. Jenže tahle krása uměla zabíjet. Spitfire vypráví impozantní, velký příběh o vizi, odhodlání a odvaze. Příběh letounu, který vznikl ze soutěživosti, nabral obrysů v době, kdy se stahovala válečná mračna, a své ostruhy si vysloužil v žáru boje – a stal se nejslavnějším stíhacím letounem na světě. Příběh letounu Spitfire, který změnil běh světových dějin, je vyprávěný posledními dosud žijícími veterány druhé světové války. Dokumentární film ohromí fantastickými záběry z ptačí perspektivy natočenými špičkovým leteckým kameramanem i vzácnými, digitálně upravenými archivními záznamy z bouřlivých čtyřicátých let, kdy byl tento letoun bezkonkurenčním králem nebes. Film ukazuje i současné osudy tohoto výjimečného stroje a líčí, jak se stal mezinárodní ikonou.

      • Cesta času

        Bezmála čtyřicet let se ve vizionářské mysli jednoho z nejvýznamnějších amerických režisérů Terrence Malicka rodila myšlenka na ambiciózní esej, která nakonec dostala tvar filmu Cesta času. Snímek se nezabývá ničím menším vznikem, vývojem a zánikem známého vesmíru, životním cyklem sluneční soustavy. V centru Malickovy pozornosti pochopitelně leží evoluce různých živých forem, jejich rozmanité podoby, proměny od jednobuněčných organismů až po formování lidské civilizace. Na tvorbě unikátního dokumentu se podílela celá řada významných osobností vědeckého světa, paleontologové, biologové, astrofyzici z prestižních pracovišť po celé Zemi. Rozšířenou celovečerní verzi, která vznikla společně s kratším IMAX střihem, doprovodil poetický komentář slavné herečky Cate Blanchett. Její uhrančivý hlas klade otázky, jež lidstvo provází od nepaměti. Malick tak pokračuje v ohledávání kořenů existence člověka, které dostalo jasnou podobu v ceněném filmu Strom života.

      • Svátky klidu a míru

        Hořká komedie dánské herecké hvězdy Papriky Steen o tom, že rodina je největší požehnání… i prokletí. Svoje o tom ví Katrine, která se vždycky děsí vánočních svátků. Znamená to pro ni nejen vařit pro třináct členů rodiny, ale zároveň vyčerpávající diplomacii mezi jednotlivými aktéry. Letošní Vánoce jsou ale obzvlášť stresující, protože za sváteční stůl má zasednout i Katrinina sestra Patricia, která právě vyšla z protialkoholní léčebny.

      • Snowden

        Edward Snowden změnil současný svět jako málokterý člověk. Strhující příběh, který vedl až k největší špionážní kauze moderní doby. Jeho jméno zná každý. Edward Snowden za sebou nechal pokojný rodinný život a vzornou kariéru v tajných službách a stal se psancem na útěku. Je muž, který odhalil šokující praktiky amerických výzvědných služeb, hrdinný whistleblower, nebo zrádce, který zaslouží nejtvrdší trest? Klasik americké angažované kinematografie Oliver Stone zkoumá profesní i rodinné zázemí člověka, který ukázal světu, že jsme stále sledováni. A že válka proti teroru posloužila jako záminka k bezprecedentnímu vpádu moci do soukromí. Jde tu vážně ještě o zachování demokracie? Snowdenova odpověď je mrazivě jasná.

      • Pasolini

        Biografické drama pojednávající o dramatickém sklonku života kontroverzního italského filmaře. Rok 1975. Padesátník Pier Paolo Pasolini právě ukončil natáčení svého posledního filmu Saló aneb 120 dní Sodomy a prožívá nejbouřlivější období své už tak pohnuté kariéry. Stojí proti němu dobová veřejnost, filmová kritika i politické elity. Nejde jen o šokující otevřenost tvorby, neskrývanou homosexualitu, celou řadu osobních výstřelků, ale i o jeho politický aktivismus. I přes odpor svých blízkých se Pasolini chystá na natáčení nového filmu – filmu, který nikdy nedokončí.

      • Daphne

        Jednatřicetiletá Daphne je krásná, chytrá a nadějná šéfkuchařka. Přesto není schopná navázat dlouhodobý vztah, má sebedestruktivní sklony a tendenci řešit problémy alkoholem. Po sérii nečekaných událostí se pád na úplné dno rychle blíží. Dokáže se od něj Daphne odrazit a změnit svůj život?

      • Pasolini

        Biografické drama pojednávající o dramatickém sklonku života kontroverzního italského filmaře. Rok 1975. Padesátník Pier Paolo Pasolini právě ukončil natáčení svého posledního filmu Saló aneb 120 dní Sodomy a prožívá nejbouřlivější období své už tak pohnuté kariéry. Stojí proti němu dobová veřejnost, filmová kritika i politické elity. Nejde jen o šokující otevřenost tvorby, neskrývanou homosexualitu, celou řadu osobních výstřelků, ale i o jeho politický aktivismus. I přes odpor svých blízkých se Pasolini chystá na natáčení nového filmu – filmu, který nikdy nedokončí.

      • Daphne

        Jednatřicetiletá Daphne je krásná, chytrá a nadějná šéfkuchařka. Přesto není schopná navázat dlouhodobý vztah, má sebedestruktivní sklony a tendenci řešit problémy alkoholem. Po sérii nečekaných událostí se pád na úplné dno rychle blíží. Dokáže se od něj Daphne odrazit a změnit svůj život?