Film Europe Channel
Film Europe Channel od do
Bojovnice slunce
Mladá právnička Bahar navštěvuje svou rodinu v Kurdistánu. Při útoku extremistů umírá její manžel a ona sama se společně se synem stává i s dalšími ženami a dětmi rukojmím islamistů. Několik měsíců po úspěšném útěku velí jednotce Bojovnic slunce. Jejím cílem je dobýt město, kde ji potkala tragická událost, a získat zpět svého syna. Při třídenní ofenzivě ji doprovází Mathilde, zkušená válečná reportérka, která se zabývá pohnutými osudy kurdských bojovnic a jejich pevnými sesterskými pouty. Film Bojovnice slunce je vtahujícím pohledem na hrdinství všedních lidí ve vyhrocené životní situaci.
Yao
Třináctiletý Yao žije ve vesnici na severu Senegalu a je ochotný udělat vše pro to, aby se mohl setkat se svým hrdinou, kterým je Seydou Tall, slavný francouzský herec. Seydou je pozvaný do Dakaru, aby tam představil svou novou knihu, a po prvé navštíví zemi, ze které pochází. Aby si mladý Yao splnil svůj sen, naplánuje útěk a sám překoná 387 kilometrů, které ho dělí od hlavního města. Herec je dojatý jeho odhodlaností a rozhodne se doprovodit chlapce zpět domů. Na prašných a nejistých senegalských cestách však Seydou pochopí, že se přibližuje nejen k chlapcově vesnici, ale zároveň ke svým kořenům...
Pozdravy z Fukušimy
Marie cestuje jako dobrovolnice do Japonska, do prefektury Fukušima, kde chce pomáhat místním obyvatelům po jaderné katastrofě z roku 2011. Mladá žena, utíkající z Německa před bortícími se sny o vlastní budoucnosti, má pomoci přeživším, kteří i po letech žijí v nouzovém ubytování. Brzy ale poznává, že úkol není pro ni. Už je rozhodnuta vydat se znovu na útěk, ale potkává Satomi, svéhlavou ženu a poslední gejšu z Fukušimy, která se i přes zákaz rozhodla vrátit do svého zničeného domu v zakázané zóně. Začíná intimní setkání dvou rozdílných žen, z nichž se každá musí vyrovnat se svou minulostí.
Čtverec
Christian je kurátorem švédského muzea moderního umění. Úspěšný, atraktivní, rozvedený otec dvou dcer naplňuje ideál vzdělaného městského liberála, který se snaží citlivě vnímat aktuální společenské problémy. S nimi souzní i chystaná výstava konceptuálního umění, které vévodí instalace čtverce 4 x 4 metry ve veřejném prostoru čtverce, v němž platí pravidla absolutní rovnosti a tolerance. Jak ale takovou myšlenku prodat v mediálně přehlceném a roztěkaném prostředí, které žije především virálními událostmi? Zatímco „hip“ marketingoví experti vymýšlejí různé strategie, Christianovi kdosi ukradne mobilní telefon. A ve snaze získat ho zpět roztočí kurátor nevědomky spirálu událostí, které zpochybní nejen jeho osobní kvality a výstavu, ale i postavení instituce, kterou reprezentuje. Ruben Östlund ve své „konceptuální tragikomedii“ s potměšilostí sobě vlastní zkoumá jeden egoistický charakter i povýšené pokrytectví současných západních společností, které čelí zmatení jazyků, symbolů a hodnot.
Pozdravy z Fukušimy
Marie cestuje jako dobrovolnice do Japonska, do prefektury Fukušima, kde chce pomáhat místním obyvatelům po jaderné katastrofě z roku 2011. Mladá žena, utíkající z Německa před bortícími se sny o vlastní budoucnosti, má pomoci přeživším, kteří i po letech žijí v nouzovém ubytování. Brzy ale poznává, že úkol není pro ni. Už je rozhodnuta vydat se znovu na útěk, ale potkává Satomi, svéhlavou ženu a poslední gejšu z Fukušimy, která se i přes zákaz rozhodla vrátit do svého zničeného domu v zakázané zóně. Začíná intimní setkání dvou rozdílných žen, z nichž se každá musí vyrovnat se svou minulostí.
Čtverec
Christian je kurátorem švédského muzea moderního umění. Úspěšný, atraktivní, rozvedený otec dvou dcer naplňuje ideál vzdělaného městského liberála, který se snaží citlivě vnímat aktuální společenské problémy. S nimi souzní i chystaná výstava konceptuálního umění, které vévodí instalace čtverce 4 x 4 metry ve veřejném prostoru čtverce, v němž platí pravidla absolutní rovnosti a tolerance. Jak ale takovou myšlenku prodat v mediálně přehlceném a roztěkaném prostředí, které žije především virálními událostmi? Zatímco „hip“ marketingoví experti vymýšlejí různé strategie, Christianovi kdosi ukradne mobilní telefon. A ve snaze získat ho zpět roztočí kurátor nevědomky spirálu událostí, které zpochybní nejen jeho osobní kvality a výstavu, ale i postavení instituce, kterou reprezentuje. Ruben Östlund ve své „konceptuální tragikomedii“ s potměšilostí sobě vlastní zkoumá jeden egoistický charakter i povýšené pokrytectví současných západních společností, které čelí zmatení jazyků, symbolů a hodnot.
Přestávka ve vysílání, vysílání začíná v 10:25
Přestávka ve vysílání, vysílání začíná v 10:25
Bojovnice slunce
Mladá právnička Bahar navštěvuje svou rodinu v Kurdistánu. Při útoku extremistů umírá její manžel a ona sama se společně se synem stává i s dalšími ženami a dětmi rukojmím islamistů. Několik měsíců po úspěšném útěku velí jednotce Bojovnic slunce. Jejím cílem je dobýt město, kde ji potkala tragická událost, a získat zpět svého syna. Při třídenní ofenzivě ji doprovází Mathilde, zkušená válečná reportérka, která se zabývá pohnutými osudy kurdských bojovnic a jejich pevnými sesterskými pouty. Film Bojovnice slunce je vtahujícím pohledem na hrdinství všedních lidí ve vyhrocené životní situaci.
Navždy pannou
Děj je zasazen do fascinující části albánské společnosti, kde genderová proměna z ženy na muže je tradicí starou jako zdejší sněhem zaváté Dinárské hory. Alba Rohrwacherová v hlavní roli působivě ztvárňuje venkovanku, která se po čtrnácti letech prožitých coby muž vydává na nejistou cestu za znovunabytím své původní identity. V rámci místního zvykového práva kanun se žena může zříci své ženské identity a pod podmínkou slibu čistoty pak vystupovat a žít jako muž. Může se tak vyvázat ze silně podřízené role, kterou jinak kanun ženám předepisuje – svou přísahou však v podstatě vyměňuje jeden soubor sexuálních omezení za jiný.
150 miligramů
Pneumoložka pracující v nemocnici v Brestu přijde na souvislost mezi nevyjasněnými úmrtími pacientů a podáváním léku Mediator, který je na trhu již 30 let. Má-li zvítězit pravda, musí Irene Frachon, jejímž skutečným příběhem se film inspiroval, svést boj Davida s Goliášem. Film ji sleduje od počátku, kdy je se svým tvrzením sama proti všem, až po vypuknutí mediální bouře, kterou její zjištění způsobí.
Smrt v Sarajevu
Danis Tanović na půdorysu jediné budovy kloubí filozoficko-historickou disputaci o konfliktech evropského kontinentu, civilní lidskou (tragi)komedii o jedné neúspěšné zaměstnanecké stávce a modelový příběh. Filmu dominují nápaditě koncipované dlouhé sledovací záběry napříč interiéry a symbolická hierarchie jednotlivých pater Hotelu Evropa. Politický thriller, provokativní drama, inovativní divadelní adaptace – myšlenkově podnětná sonda do principů nestálé „balkánské duše“ a třaskavého evropského století.
Na druhé straně kopců
Alina se vrací z Německa, kam odešla za prací, s nadějí, že si zpátky odvede Voičitu, jedinou bytost, kterou kdy milovala a která kdy milovala ji. Jenomže v době, kdy tu Alina nebyla, našla Voičita Boha, a to je v lásce soupeř, nad nímž se těžko vyhrává. Cristian Mungiu, který si z Cannes odvezl Zlatou palmu v roce 2007, opět zvolil jako ústřední postavy dvě mladé ženy. Kdysi spolu vyrůstaly v sirotčinci a po delším odloučení se shledávají v klášterní osadě v kopcích. Zatímco pro jednu z nich se staly chatrče kolem kostelíka domovem, druhá touží utéci z místa, kde vládne přísný řád diktovaný knězem, jehož komunita slepě poslouchá. Není těžké objevit paralely s nedávnou historií autorovy vlasti, třebaže interpretace složitého a nejednoznačně vyznívajícího příběhu je ponechána na divákovi. Poslední záběry ovšem výmluvně vyjadřují autorův pohled na současné Rumunsko.
Ženou z boží vůle
Mír ve švýcarské vesnici je roku 1971 narušen v momentě, kdy se mladá Nora začne zasazovat o hlasovací právo pro ženy a jejich právo na zaměstnání. Bude moci muž i nadále rozhodovat o penězích i o tom, zda jeho manželka smí nebo nesmí pracovat?
Hannah Arendt
Když roku 1961 vstupuje Hannah Arendt do soudní místnosti, aby pro renomovaný New Yorker napsala o procesu s Adolfem Eichmannem, očekává setkání s monstrem. Místo toho však potkává Nikoho – banální průměrnost Eichmanna nesedí k neuvěřitelnému zlu jeho činů. Tento protiklad Arendt na dlouhou dobu zaměstná. Zpět v New Yorku pročítá stovky stran aktů a diskutuje s přáteli. Od roku 1963 pak vydává sérii článků „Eichmann v Jeruzalémě". Svou tezí o banalitě zla šokuje Arendt celý svět a reakce jsou zničující: autorka je znevažována, objevují se noví nepřátelé a staří přátelé se od ní naopak odvracejí. Přesto zůstává Arendt ve svých postojích neoblomná – protože chce pochopit, i když to často znamená „myslet až tam, kde to bolí".
Černá vdova
Filmová adaptace mezinárodního bestselleru alžírského spisovatele Yasmina Khadraua, jenž byl přeložen do více než čtyřiceti jazyků, sugestivně vykresluje morální dilema arabsko-izraelského chirurga, potýkajícího se s obviněními jeho manželky ze sebevražedného teroristického útoku. Když objeví manželčin dopis na rozloučenou, zhroutí se mu celý dosavadní svět. Čelí složitým životným otázkám, ztrácí dosavadní iluze a začíná si uvědomovat, že doposud žil v uměle vytvořené realitě, jejíž součástí byla neznámá žena. Koprodukčnímu snímku se v roce 2012 na MFF v San Sebastianu dostalo Speciálního uznání poroty a zároveň získal cenu TVE Otra Mirada (Jiný pohled), udělovanou za originální vykreslení problémů diskriminace, hranic a sociálních nerovností s cílem poukázat na jejich potřebné odstranění ve společnosti. Doueiriho snímek získal i hlavní cenu Golden Star na MFF v Marakéši 2012 v kategorii nejlepší film. Zajímavostí je, že Ziad Doueiri začínal jako asistent kamery v Los Angeles a spolupodílel se na tvorbě filmů Quentina Tarantina z 90. let (Gauneři, Pulp Fiction, Jackie Brown).
Hannah Arendt
Když roku 1961 vstupuje Hannah Arendt do soudní místnosti, aby pro renomovaný New Yorker napsala o procesu s Adolfem Eichmannem, očekává setkání s monstrem. Místo toho však potkává Nikoho – banální průměrnost Eichmanna nesedí k neuvěřitelnému zlu jeho činů. Tento protiklad Arendt na dlouhou dobu zaměstná. Zpět v New Yorku pročítá stovky stran aktů a diskutuje s přáteli. Od roku 1963 pak vydává sérii článků „Eichmann v Jeruzalémě". Svou tezí o banalitě zla šokuje Arendt celý svět a reakce jsou zničující: autorka je znevažována, objevují se noví nepřátelé a staří přátelé se od ní naopak odvracejí. Přesto zůstává Arendt ve svých postojích neoblomná – protože chce pochopit, i když to často znamená „myslet až tam, kde to bolí".
Černá vdova
Filmová adaptace mezinárodního bestselleru alžírského spisovatele Yasmina Khadraua, jenž byl přeložen do více než čtyřiceti jazyků, sugestivně vykresluje morální dilema arabsko-izraelského chirurga, potýkajícího se s obviněními jeho manželky ze sebevražedného teroristického útoku. Když objeví manželčin dopis na rozloučenou, zhroutí se mu celý dosavadní svět. Čelí složitým životným otázkám, ztrácí dosavadní iluze a začíná si uvědomovat, že doposud žil v uměle vytvořené realitě, jejíž součástí byla neznámá žena. Koprodukčnímu snímku se v roce 2012 na MFF v San Sebastianu dostalo Speciálního uznání poroty a zároveň získal cenu TVE Otra Mirada (Jiný pohled), udělovanou za originální vykreslení problémů diskriminace, hranic a sociálních nerovností s cílem poukázat na jejich potřebné odstranění ve společnosti. Doueiriho snímek získal i hlavní cenu Golden Star na MFF v Marakéši 2012 v kategorii nejlepší film. Zajímavostí je, že Ziad Doueiri začínal jako asistent kamery v Los Angeles a spolupodílel se na tvorbě filmů Quentina Tarantina z 90. let (Gauneři, Pulp Fiction, Jackie Brown).
