DVTV Extra
DVTV Extra od do
DVTV: Markéta Lukášková
Jako mileniálové máme pocit, že toho děláme málo. Ženy vyrostly v tom být hezká a hubená a najít si pana Božského, říká Lukášková. „Jsme generace, která se poprvé ptá na věci, na které se generace předtím neptaly. Třeba na to, jestli mít děti, mám pocit, že generace před námi to brala jako samozřejmost. Také jsme první, kteří vyrostli v analogové době, ale pak jsme se vrhli na internet. Všichni jsme byli online a chtěli jsme prezentovat dokonalý obrázek sebe sama a možná jsme zapomněli po cestě to dělat doopravdy,“ říká spisovatelka a podcasterka Markéta Lukášková v pokračování série Generace. „Péče o domácnost pořád dopadá na ženy, i když v každé epizodě podcastu Chumelenice říkáme, že by to tak být nemělo. Feminismus je stále pro mnoho lidí sprosté slovo,“ dodává. Nedávno jí vyšla nová kniha Výšina. „Řekla jsem si, že se poprvé nebudu cenzurovat a nebudu řešit, co si o tom kdo bude myslet. Často přemýšlím nad tím, jak to tady bude vypadat za 50 let, svět bude diametrálně odlišný, ale nejvíc nebezpeční jsou si lidé vzájemně,“ říká ke knize. Partnerem série Generace je Ipsos.
Veronika Kolejak v HusTalku
Veronika Kolejak: Chci pracovat s těmi nejlepšími. Dvanáct časových pásem nás v tom neomezuje. Spoluzaložila startup, který se stal nechtěně ziskovým a na česko-slovenské technologické scéně se o něm roky mluví jako o dalším jednorožci. Veronika Kolejak, COO světově známého Better Stacku, ti poví, jaké to je pracovat v hardocore módu, jak najít do týmu lidi, kteří podle zlých jazyků neexistují nebo jak se dívá na inkluzi a ženy v IT. Nech se v pátém HusTalku inspirovat od královny československých vývojářek.
Kubrt: Nastražené AMG po doktorovi
Nastražené AMG po doktorovi. Cebia to ale neví | Prohlídka Rollsu, který předběhl dobu. Vozím lidem ojetá auta z Německa na zakázku. Mám více než 30leté zkušenosti s nákupem aut. Ze svých cest mám tolik zážitků, že mně přijde škoda se o ně s vámi nepodělit. Můj život je prostě jedna velká SHOW!
LUTN: Krávy prdí!
Krávy prdí, turisté lezou do fontán a Vespy míří k Balatonu! Pohlreich & Pokorný bez filtru. Pohlreich & Pokorný bez filtru
Čestmír Strakatý: Kristýna Ryška
KRISTÝNA RYŠKA. Servírka s Českým lvem, koncentrované štěstí folkloru i proč už hoří. „Člověk nežije furt v maskérnách nebo na place,“ říká herečka Kristýna Ryška o tom, proč pro ni dává smysl stát i za barem v kavárně a připomínat si jinou realitu než tu filmovou. Práce mezi lidmi ji podle jejích slov uzemňuje, i když občas znamená, že k ní někdo přistupuje jen jako k servírce. „Ten svět se točí trošku podle jiných pravidel než v showbyznysu,“ říká a dodává, že právě v hospodě nikomu nepomůže, jestli máte doma Českého lva. Ryška mluví o nejistotě herecké práce, o pauzách, kdy člověk po úspěchu najednou propadá pocitu, „že už prostě nic nebude“, i o tom, proč odchod z Ulice kdysi vnímala jako riziko, které ale musela podstoupit, pokud chtěla začít znovu a jinak. V branži se prý dlouho cítila mimo a nezapadala do světa rychlých historek a extrovertních kolegů. „Nemůžou být všichni Belmondo,“ říká s nadhledem. O Českém lvu za Krále Šumavy mluví jako o radosti i zadostiučinění, zároveň ale nehraje, že ocenění automaticky znamená jistotu další práce. „Vyvrcholení možná, protože teď nemám žádnou práci,“ říká. V rozhovoru se vrací také k Rožnovu, kde se cítí doma a k folkloru, který nevnímá jako skanzen ani politickou nálepku, ale jako živé společenství a „koncentrované štěstí“. „Folklor nepotřebuje publikum,“ říká a popisuje ho jako protipól světa, v němž technologie z člověka dělají pasivního sledovače. Mluví i o sexistických narážkách na ženy za barem, o tlaku na vzhled a stárnutí hereček i o mladých dívkách, kterým by přála odvahu ustát období, kdy je okolí tlačí do úprav a srovnávání. „Holky, prostě zvládněte to a vydržte to,“ vzkazuje jim. V nové minisérii Inspekce se dostala k prostředí GIBS, které ji přitahuje svou uzavřeností i tím, že GIBS musí být trošku o krok dopředu než policie. V závěru mluví také o tom, kdy podle ní má herec vstoupit do veřejného prostoru, pokud má „ponor“. „Diskuze je správná, pokud je faktická,“ říká s tím, že u veřejnoprávních médií pro ni prý byla čára už tak tlustá, že se ozvat musela. „Všichni musíme křičet. Přijde mi, že už hoří,“ dodává. Proč si Kristýna Ryška potřebuje držet odstup od showbyznysu? Jak se žije s úspěchem, po kterém může přijít ticho? Co ji naučila práce za barem? A proč má pocit, že u veřejnoprávních médií už nejde mlčet? Pusťte si celý rozhovor.
Čestmír Strakatý: Honza Dědek
HONZA DĚDEK. Konec na Primě, tlak paywallu, pozdní otcovství a život bez alkoholu. „Nečekal jsem, že to budeme zrovna my, kdo vypadne ze hry,“ říká moderátor Honza Dědek o konci své talk show na Primě. Po pěti letech v televizi se vrací na vlastní nohy, do menšího divadla, s menším štábem a na placenou platformu. Připouští, že i když měl pořad podle něj dobrá čísla, v televizi rozhoduje někdo jiný. Teď ho čeká jiný tlak: přesvědčit diváky, aby za obsah, který měli roky zdarma, začali platit. Přiznává, že trh podcastů i placeného obsahu je přesycený, ale věří, že jeho výhodou zůstává publikum v sále. „Když máš publikum, tak host reaguje úplně jinak, než když ho nemáš,“ říká. Mluví i o tom, proč chce dál „sbírat legendy“, připomínat pozapomenuté osobnosti a dávat prostor lidem, na které by si diváci na YouTube možná sami neklikli. Vedle pracovního zlomu ale Dědek prožívá i osobní proměnu. Má malou dceru a přiznává, jak ho to všechno změnilo. „Před očima ti běží vlastní život,“ popisuje rodičovství a fascinuje ho, jak dítě den po dni objevuje svět. Zároveň dodává, že kvůli věku začal víc přemýšlet o sobě, zdraví i kondici. „Chtěl bych ji aspoň vyprovodit na maturitní ples,“ říká k tomu, proč začal cvičit. Rodičovství podle něj není jen dojetí, ale i únava, přerušovaný spánek a velký obdiv k partnerce. Otevřeně mluví i o tom, proč před pěti a půl lety přestal pít. „Žil jsem už příliš moc kulturně,“ říká s nadsázkou a popisuje prostředí, kde je alkohol na vernisážích, v divadle, na koncertech i večírcích všude. Vzpomíná přitom i na reakce, kdy mu při odmítnutí alkoholu byly nabídnuty jiné návykové látky, protože okolí nechápalo, že si zvládne užít večer i bez toho. V rozhovoru dojde i na stárnutí, proměnu práce, tlak okolí, svobodu mimo televizi a otázku, proč je pro něj pořád důležité, aby rozhovor nebyl jen o známých jménech, ale i o lidech, které stojí za to znovu objevit. Proč podle něj konec v televizi nemusí být prohra? Dá se v Česku uživit talk show za paywallem? Co s ním udělalo pozdní rodičovství a proč kvůli dceři začal jinak přemýšlet o vlastním těle? A jak těžké je nepít ve světě, kde se velká část vztahů, práce i networkingu odehrává u alkoholu? Poslechněte si celý rozhovor.
DVTV: Peter Hlad
Dobrovolně žil na ulici: Nekomfort mě posouvá. Spal jsem v minus šesti, tělo bylo utrýzněné, říká Hlad. „Když se na to podívám z pohledu třetí osoby – to, co dělám, je absolutní blbost. Ale mně je na ulici fajn. Byl jsem na tom psychicky špatně. Potřeboval jsem jít do velkého nekomfortu, abych si vážil maličkostí. Nejtěžší životní situace člověka přetransformují do něčeho lepšího,“ říká squatter a umělec Peter Hlad. V otevřeném rozhovoru popisuje, jak ho těžké dětství a psychické problémy přivedly k dobrovolnému bezdomovectví. „Vždycky rád pomůžu lidem bez domova, kteří jsou tam nedobrovolně. Někdy jsem žasl, že jsou mezi nimi běžní pracující lidé. Už je to můj minulý život, hledám sám sebe a ta cesta mě baví. Věřím, že se jednou postarám o rodinu a budu ovlivňovat lidi svým uměním,“ dodává.
DVTV: Galya Sargsyan
Z Arménie utekla před válkou, v Česku začala od nuly. Dnes šije pro Milán. Peníze klid nekoupí, říká 74letá podnikatelka. Před válkou utekla z Arménie a v 90. letech rozjela v Česku úspěšnou šicí firmu. Šila pro miss, v sedmdesáti založila vlastní značku prádla a na Vysočině zaměstnává desítky švadlen. „Chtěla jsem pro syny hezký život, Česko je můj druhý domov,“ říká podnikatelka Galya Sargsyan. „Česky jsem se učila z Dallasu. Na začátku jsme žili v pěti v 2+1, zažili jsme těžké chvíle, ale jsem šťastná ženská. Šít spodní prádlo a plavky pro miss vyžadovalo kvalitu na vyšší úrovni, bojujete o každý milimetr,“ dodává.
DVTV: Markéta Lukášková
Jako mileniálové máme pocit, že toho děláme málo. Ženy vyrostly v tom být hezká a hubená a najít si pana Božského, říká Lukášková. „Jsme generace, která se poprvé ptá na věci, na které se generace předtím neptaly. Třeba na to, jestli mít děti, mám pocit, že generace před námi to brala jako samozřejmost. Také jsme první, kteří vyrostli v analogové době, ale pak jsme se vrhli na internet. Všichni jsme byli online a chtěli jsme prezentovat dokonalý obrázek sebe sama a možná jsme zapomněli po cestě to dělat doopravdy,“ říká spisovatelka a podcasterka Markéta Lukášková v pokračování série Generace. „Péče o domácnost pořád dopadá na ženy, i když v každé epizodě podcastu Chumelenice říkáme, že by to tak být nemělo. Feminismus je stále pro mnoho lidí sprosté slovo,“ dodává. Nedávno jí vyšla nová kniha Výšina. „Řekla jsem si, že se poprvé nebudu cenzurovat a nebudu řešit, co si o tom kdo bude myslet. Často přemýšlím nad tím, jak to tady bude vypadat za 50 let, svět bude diametrálně odlišný, ale nejvíc nebezpeční jsou si lidé vzájemně,“ říká ke knize. Partnerem série Generace je Ipsos.
Veronika Kolejak v HusTalku
Veronika Kolejak: Chci pracovat s těmi nejlepšími. Dvanáct časových pásem nás v tom neomezuje. Spoluzaložila startup, který se stal nechtěně ziskovým a na česko-slovenské technologické scéně se o něm roky mluví jako o dalším jednorožci. Veronika Kolejak, COO světově známého Better Stacku, ti poví, jaké to je pracovat v hardocore módu, jak najít do týmu lidi, kteří podle zlých jazyků neexistují nebo jak se dívá na inkluzi a ženy v IT. Nech se v pátém HusTalku inspirovat od královny československých vývojářek.
LUTN: Krávy prdí!
Krávy prdí, turisté lezou do fontán a Vespy míří k Balatonu! Pohlreich & Pokorný bez filtru. Pohlreich & Pokorný bez filtru
Čestmír Strakatý: Kristýna Ryška
KRISTÝNA RYŠKA. Servírka s Českým lvem, koncentrované štěstí folkloru i proč už hoří. „Člověk nežije furt v maskérnách nebo na place,“ říká herečka Kristýna Ryška o tom, proč pro ni dává smysl stát i za barem v kavárně a připomínat si jinou realitu než tu filmovou. Práce mezi lidmi ji podle jejích slov uzemňuje, i když občas znamená, že k ní někdo přistupuje jen jako k servírce. „Ten svět se točí trošku podle jiných pravidel než v showbyznysu,“ říká a dodává, že právě v hospodě nikomu nepomůže, jestli máte doma Českého lva. Ryška mluví o nejistotě herecké práce, o pauzách, kdy člověk po úspěchu najednou propadá pocitu, „že už prostě nic nebude“, i o tom, proč odchod z Ulice kdysi vnímala jako riziko, které ale musela podstoupit, pokud chtěla začít znovu a jinak. V branži se prý dlouho cítila mimo a nezapadala do světa rychlých historek a extrovertních kolegů. „Nemůžou být všichni Belmondo,“ říká s nadhledem. O Českém lvu za Krále Šumavy mluví jako o radosti i zadostiučinění, zároveň ale nehraje, že ocenění automaticky znamená jistotu další práce. „Vyvrcholení možná, protože teď nemám žádnou práci,“ říká. V rozhovoru se vrací také k Rožnovu, kde se cítí doma a k folkloru, který nevnímá jako skanzen ani politickou nálepku, ale jako živé společenství a „koncentrované štěstí“. „Folklor nepotřebuje publikum,“ říká a popisuje ho jako protipól světa, v němž technologie z člověka dělají pasivního sledovače. Mluví i o sexistických narážkách na ženy za barem, o tlaku na vzhled a stárnutí hereček i o mladých dívkách, kterým by přála odvahu ustát období, kdy je okolí tlačí do úprav a srovnávání. „Holky, prostě zvládněte to a vydržte to,“ vzkazuje jim. V nové minisérii Inspekce se dostala k prostředí GIBS, které ji přitahuje svou uzavřeností i tím, že GIBS musí být trošku o krok dopředu než policie. V závěru mluví také o tom, kdy podle ní má herec vstoupit do veřejného prostoru, pokud má „ponor“. „Diskuze je správná, pokud je faktická,“ říká s tím, že u veřejnoprávních médií pro ni prý byla čára už tak tlustá, že se ozvat musela. „Všichni musíme křičet. Přijde mi, že už hoří,“ dodává. Proč si Kristýna Ryška potřebuje držet odstup od showbyznysu? Jak se žije s úspěchem, po kterém může přijít ticho? Co ji naučila práce za barem? A proč má pocit, že u veřejnoprávních médií už nejde mlčet? Pusťte si celý rozhovor.
Čestmír Strakatý: Honza Dědek
HONZA DĚDEK. Konec na Primě, tlak paywallu, pozdní otcovství a život bez alkoholu. „Nečekal jsem, že to budeme zrovna my, kdo vypadne ze hry,“ říká moderátor Honza Dědek o konci své talk show na Primě. Po pěti letech v televizi se vrací na vlastní nohy, do menšího divadla, s menším štábem a na placenou platformu. Připouští, že i když měl pořad podle něj dobrá čísla, v televizi rozhoduje někdo jiný. Teď ho čeká jiný tlak: přesvědčit diváky, aby za obsah, který měli roky zdarma, začali platit. Přiznává, že trh podcastů i placeného obsahu je přesycený, ale věří, že jeho výhodou zůstává publikum v sále. „Když máš publikum, tak host reaguje úplně jinak, než když ho nemáš,“ říká. Mluví i o tom, proč chce dál „sbírat legendy“, připomínat pozapomenuté osobnosti a dávat prostor lidem, na které by si diváci na YouTube možná sami neklikli. Vedle pracovního zlomu ale Dědek prožívá i osobní proměnu. Má malou dceru a přiznává, jak ho to všechno změnilo. „Před očima ti běží vlastní život,“ popisuje rodičovství a fascinuje ho, jak dítě den po dni objevuje svět. Zároveň dodává, že kvůli věku začal víc přemýšlet o sobě, zdraví i kondici. „Chtěl bych ji aspoň vyprovodit na maturitní ples,“ říká k tomu, proč začal cvičit. Rodičovství podle něj není jen dojetí, ale i únava, přerušovaný spánek a velký obdiv k partnerce. Otevřeně mluví i o tom, proč před pěti a půl lety přestal pít. „Žil jsem už příliš moc kulturně,“ říká s nadsázkou a popisuje prostředí, kde je alkohol na vernisážích, v divadle, na koncertech i večírcích všude. Vzpomíná přitom i na reakce, kdy mu při odmítnutí alkoholu byly nabídnuty jiné návykové látky, protože okolí nechápalo, že si zvládne užít večer i bez toho. V rozhovoru dojde i na stárnutí, proměnu práce, tlak okolí, svobodu mimo televizi a otázku, proč je pro něj pořád důležité, aby rozhovor nebyl jen o známých jménech, ale i o lidech, které stojí za to znovu objevit. Proč podle něj konec v televizi nemusí být prohra? Dá se v Česku uživit talk show za paywallem? Co s ním udělalo pozdní rodičovství a proč kvůli dceři začal jinak přemýšlet o vlastním těle? A jak těžké je nepít ve světě, kde se velká část vztahů, práce i networkingu odehrává u alkoholu? Poslechněte si celý rozhovor.
DVTV: Peter Hlad
Dobrovolně žil na ulici: Nekomfort mě posouvá. Spal jsem v minus šesti, tělo bylo utrýzněné, říká Hlad. „Když se na to podívám z pohledu třetí osoby – to, co dělám, je absolutní blbost. Ale mně je na ulici fajn. Byl jsem na tom psychicky špatně. Potřeboval jsem jít do velkého nekomfortu, abych si vážil maličkostí. Nejtěžší životní situace člověka přetransformují do něčeho lepšího,“ říká squatter a umělec Peter Hlad. V otevřeném rozhovoru popisuje, jak ho těžké dětství a psychické problémy přivedly k dobrovolnému bezdomovectví. „Vždycky rád pomůžu lidem bez domova, kteří jsou tam nedobrovolně. Někdy jsem žasl, že jsou mezi nimi běžní pracující lidé. Už je to můj minulý život, hledám sám sebe a ta cesta mě baví. Věřím, že se jednou postarám o rodinu a budu ovlivňovat lidi svým uměním,“ dodává.
DVTV: Galya Sargsyan
Z Arménie utekla před válkou, v Česku začala od nuly. Dnes šije pro Milán. Peníze klid nekoupí, říká 74letá podnikatelka. Před válkou utekla z Arménie a v 90. letech rozjela v Česku úspěšnou šicí firmu. Šila pro miss, v sedmdesáti založila vlastní značku prádla a na Vysočině zaměstnává desítky švadlen. „Chtěla jsem pro syny hezký život, Česko je můj druhý domov,“ říká podnikatelka Galya Sargsyan. „Česky jsem se učila z Dallasu. Na začátku jsme žili v pěti v 2+1, zažili jsme těžké chvíle, ale jsem šťastná ženská. Šít spodní prádlo a plavky pro miss vyžadovalo kvalitu na vyšší úrovni, bojujete o každý milimetr,“ dodává.
DVTV: Markéta Lukášková
Jako mileniálové máme pocit, že toho děláme málo. Ženy vyrostly v tom být hezká a hubená a najít si pana Božského, říká Lukášková. „Jsme generace, která se poprvé ptá na věci, na které se generace předtím neptaly. Třeba na to, jestli mít děti, mám pocit, že generace před námi to brala jako samozřejmost. Také jsme první, kteří vyrostli v analogové době, ale pak jsme se vrhli na internet. Všichni jsme byli online a chtěli jsme prezentovat dokonalý obrázek sebe sama a možná jsme zapomněli po cestě to dělat doopravdy,“ říká spisovatelka a podcasterka Markéta Lukášková v pokračování série Generace. „Péče o domácnost pořád dopadá na ženy, i když v každé epizodě podcastu Chumelenice říkáme, že by to tak být nemělo. Feminismus je stále pro mnoho lidí sprosté slovo,“ dodává. Nedávno jí vyšla nová kniha Výšina. „Řekla jsem si, že se poprvé nebudu cenzurovat a nebudu řešit, co si o tom kdo bude myslet. Často přemýšlím nad tím, jak to tady bude vypadat za 50 let, svět bude diametrálně odlišný, ale nejvíc nebezpeční jsou si lidé vzájemně,“ říká ke knize. Partnerem série Generace je Ipsos.
Veronika Kolejak v HusTalku
Veronika Kolejak: Chci pracovat s těmi nejlepšími. Dvanáct časových pásem nás v tom neomezuje. Spoluzaložila startup, který se stal nechtěně ziskovým a na česko-slovenské technologické scéně se o něm roky mluví jako o dalším jednorožci. Veronika Kolejak, COO světově známého Better Stacku, ti poví, jaké to je pracovat v hardocore módu, jak najít do týmu lidi, kteří podle zlých jazyků neexistují nebo jak se dívá na inkluzi a ženy v IT. Nech se v pátém HusTalku inspirovat od královny československých vývojářek.
Kubrt: Nastražené AMG po doktorovi
Nastražené AMG po doktorovi. Cebia to ale neví | Prohlídka Rollsu, který předběhl dobu. Vozím lidem ojetá auta z Německa na zakázku. Mám více než 30leté zkušenosti s nákupem aut. Ze svých cest mám tolik zážitků, že mně přijde škoda se o ně s vámi nepodělit. Můj život je prostě jedna velká SHOW!
LUTN: Krávy prdí!
Krávy prdí, turisté lezou do fontán a Vespy míří k Balatonu! Pohlreich & Pokorný bez filtru. Pohlreich & Pokorný bez filtru
Čestmír Strakatý: Kristýna Ryška
KRISTÝNA RYŠKA. Servírka s Českým lvem, koncentrované štěstí folkloru i proč už hoří. „Člověk nežije furt v maskérnách nebo na place,“ říká herečka Kristýna Ryška o tom, proč pro ni dává smysl stát i za barem v kavárně a připomínat si jinou realitu než tu filmovou. Práce mezi lidmi ji podle jejích slov uzemňuje, i když občas znamená, že k ní někdo přistupuje jen jako k servírce. „Ten svět se točí trošku podle jiných pravidel než v showbyznysu,“ říká a dodává, že právě v hospodě nikomu nepomůže, jestli máte doma Českého lva. Ryška mluví o nejistotě herecké práce, o pauzách, kdy člověk po úspěchu najednou propadá pocitu, „že už prostě nic nebude“, i o tom, proč odchod z Ulice kdysi vnímala jako riziko, které ale musela podstoupit, pokud chtěla začít znovu a jinak. V branži se prý dlouho cítila mimo a nezapadala do světa rychlých historek a extrovertních kolegů. „Nemůžou být všichni Belmondo,“ říká s nadhledem. O Českém lvu za Krále Šumavy mluví jako o radosti i zadostiučinění, zároveň ale nehraje, že ocenění automaticky znamená jistotu další práce. „Vyvrcholení možná, protože teď nemám žádnou práci,“ říká. V rozhovoru se vrací také k Rožnovu, kde se cítí doma a k folkloru, který nevnímá jako skanzen ani politickou nálepku, ale jako živé společenství a „koncentrované štěstí“. „Folklor nepotřebuje publikum,“ říká a popisuje ho jako protipól světa, v němž technologie z člověka dělají pasivního sledovače. Mluví i o sexistických narážkách na ženy za barem, o tlaku na vzhled a stárnutí hereček i o mladých dívkách, kterým by přála odvahu ustát období, kdy je okolí tlačí do úprav a srovnávání. „Holky, prostě zvládněte to a vydržte to,“ vzkazuje jim. V nové minisérii Inspekce se dostala k prostředí GIBS, které ji přitahuje svou uzavřeností i tím, že GIBS musí být trošku o krok dopředu než policie. V závěru mluví také o tom, kdy podle ní má herec vstoupit do veřejného prostoru, pokud má „ponor“. „Diskuze je správná, pokud je faktická,“ říká s tím, že u veřejnoprávních médií pro ni prý byla čára už tak tlustá, že se ozvat musela. „Všichni musíme křičet. Přijde mi, že už hoří,“ dodává. Proč si Kristýna Ryška potřebuje držet odstup od showbyznysu? Jak se žije s úspěchem, po kterém může přijít ticho? Co ji naučila práce za barem? A proč má pocit, že u veřejnoprávních médií už nejde mlčet? Pusťte si celý rozhovor.
Čestmír Strakatý: Honza Dědek
HONZA DĚDEK. Konec na Primě, tlak paywallu, pozdní otcovství a život bez alkoholu. „Nečekal jsem, že to budeme zrovna my, kdo vypadne ze hry,“ říká moderátor Honza Dědek o konci své talk show na Primě. Po pěti letech v televizi se vrací na vlastní nohy, do menšího divadla, s menším štábem a na placenou platformu. Připouští, že i když měl pořad podle něj dobrá čísla, v televizi rozhoduje někdo jiný. Teď ho čeká jiný tlak: přesvědčit diváky, aby za obsah, který měli roky zdarma, začali platit. Přiznává, že trh podcastů i placeného obsahu je přesycený, ale věří, že jeho výhodou zůstává publikum v sále. „Když máš publikum, tak host reaguje úplně jinak, než když ho nemáš,“ říká. Mluví i o tom, proč chce dál „sbírat legendy“, připomínat pozapomenuté osobnosti a dávat prostor lidem, na které by si diváci na YouTube možná sami neklikli. Vedle pracovního zlomu ale Dědek prožívá i osobní proměnu. Má malou dceru a přiznává, jak ho to všechno změnilo. „Před očima ti běží vlastní život,“ popisuje rodičovství a fascinuje ho, jak dítě den po dni objevuje svět. Zároveň dodává, že kvůli věku začal víc přemýšlet o sobě, zdraví i kondici. „Chtěl bych ji aspoň vyprovodit na maturitní ples,“ říká k tomu, proč začal cvičit. Rodičovství podle něj není jen dojetí, ale i únava, přerušovaný spánek a velký obdiv k partnerce. Otevřeně mluví i o tom, proč před pěti a půl lety přestal pít. „Žil jsem už příliš moc kulturně,“ říká s nadsázkou a popisuje prostředí, kde je alkohol na vernisážích, v divadle, na koncertech i večírcích všude. Vzpomíná přitom i na reakce, kdy mu při odmítnutí alkoholu byly nabídnuty jiné návykové látky, protože okolí nechápalo, že si zvládne užít večer i bez toho. V rozhovoru dojde i na stárnutí, proměnu práce, tlak okolí, svobodu mimo televizi a otázku, proč je pro něj pořád důležité, aby rozhovor nebyl jen o známých jménech, ale i o lidech, které stojí za to znovu objevit. Proč podle něj konec v televizi nemusí být prohra? Dá se v Česku uživit talk show za paywallem? Co s ním udělalo pozdní rodičovství a proč kvůli dceři začal jinak přemýšlet o vlastním těle? A jak těžké je nepít ve světě, kde se velká část vztahů, práce i networkingu odehrává u alkoholu? Poslechněte si celý rozhovor.
DVTV: Peter Hlad
Dobrovolně žil na ulici: Nekomfort mě posouvá. Spal jsem v minus šesti, tělo bylo utrýzněné, říká Hlad. „Když se na to podívám z pohledu třetí osoby – to, co dělám, je absolutní blbost. Ale mně je na ulici fajn. Byl jsem na tom psychicky špatně. Potřeboval jsem jít do velkého nekomfortu, abych si vážil maličkostí. Nejtěžší životní situace člověka přetransformují do něčeho lepšího,“ říká squatter a umělec Peter Hlad. V otevřeném rozhovoru popisuje, jak ho těžké dětství a psychické problémy přivedly k dobrovolnému bezdomovectví. „Vždycky rád pomůžu lidem bez domova, kteří jsou tam nedobrovolně. Někdy jsem žasl, že jsou mezi nimi běžní pracující lidé. Už je to můj minulý život, hledám sám sebe a ta cesta mě baví. Věřím, že se jednou postarám o rodinu a budu ovlivňovat lidi svým uměním,“ dodává.
DVTV: Galya Sargsyan
Z Arménie utekla před válkou, v Česku začala od nuly. Dnes šije pro Milán. Peníze klid nekoupí, říká 74letá podnikatelka. Před válkou utekla z Arménie a v 90. letech rozjela v Česku úspěšnou šicí firmu. Šila pro miss, v sedmdesáti založila vlastní značku prádla a na Vysočině zaměstnává desítky švadlen. „Chtěla jsem pro syny hezký život, Česko je můj druhý domov,“ říká podnikatelka Galya Sargsyan. „Česky jsem se učila z Dallasu. Na začátku jsme žili v pěti v 2+1, zažili jsme těžké chvíle, ale jsem šťastná ženská. Šít spodní prádlo a plavky pro miss vyžadovalo kvalitu na vyšší úrovni, bojujete o každý milimetr,“ dodává.
DVTV: Markéta Lukášková
Jako mileniálové máme pocit, že toho děláme málo. Ženy vyrostly v tom být hezká a hubená a najít si pana Božského, říká Lukášková. „Jsme generace, která se poprvé ptá na věci, na které se generace předtím neptaly. Třeba na to, jestli mít děti, mám pocit, že generace před námi to brala jako samozřejmost. Také jsme první, kteří vyrostli v analogové době, ale pak jsme se vrhli na internet. Všichni jsme byli online a chtěli jsme prezentovat dokonalý obrázek sebe sama a možná jsme zapomněli po cestě to dělat doopravdy,“ říká spisovatelka a podcasterka Markéta Lukášková v pokračování série Generace. „Péče o domácnost pořád dopadá na ženy, i když v každé epizodě podcastu Chumelenice říkáme, že by to tak být nemělo. Feminismus je stále pro mnoho lidí sprosté slovo,“ dodává. Nedávno jí vyšla nová kniha Výšina. „Řekla jsem si, že se poprvé nebudu cenzurovat a nebudu řešit, co si o tom kdo bude myslet. Často přemýšlím nad tím, jak to tady bude vypadat za 50 let, svět bude diametrálně odlišný, ale nejvíc nebezpeční jsou si lidé vzájemně,“ říká ke knize. Partnerem série Generace je Ipsos.
Veronika Kolejak v HusTalku
Veronika Kolejak: Chci pracovat s těmi nejlepšími. Dvanáct časových pásem nás v tom neomezuje. Spoluzaložila startup, který se stal nechtěně ziskovým a na česko-slovenské technologické scéně se o něm roky mluví jako o dalším jednorožci. Veronika Kolejak, COO světově známého Better Stacku, ti poví, jaké to je pracovat v hardocore módu, jak najít do týmu lidi, kteří podle zlých jazyků neexistují nebo jak se dívá na inkluzi a ženy v IT. Nech se v pátém HusTalku inspirovat od královny československých vývojářek.
Kubrt: Nastražené AMG po doktorovi
Nastražené AMG po doktorovi. Cebia to ale neví | Prohlídka Rollsu, který předběhl dobu. Vozím lidem ojetá auta z Německa na zakázku. Mám více než 30leté zkušenosti s nákupem aut. Ze svých cest mám tolik zážitků, že mně přijde škoda se o ně s vámi nepodělit. Můj život je prostě jedna velká SHOW!
LUTN: Krávy prdí!
Krávy prdí, turisté lezou do fontán a Vespy míří k Balatonu! Pohlreich & Pokorný bez filtru. Pohlreich & Pokorný bez filtru
Čestmír Strakatý: Kristýna Ryška
KRISTÝNA RYŠKA. Servírka s Českým lvem, koncentrované štěstí folkloru i proč už hoří. „Člověk nežije furt v maskérnách nebo na place,“ říká herečka Kristýna Ryška o tom, proč pro ni dává smysl stát i za barem v kavárně a připomínat si jinou realitu než tu filmovou. Práce mezi lidmi ji podle jejích slov uzemňuje, i když občas znamená, že k ní někdo přistupuje jen jako k servírce. „Ten svět se točí trošku podle jiných pravidel než v showbyznysu,“ říká a dodává, že právě v hospodě nikomu nepomůže, jestli máte doma Českého lva. Ryška mluví o nejistotě herecké práce, o pauzách, kdy člověk po úspěchu najednou propadá pocitu, „že už prostě nic nebude“, i o tom, proč odchod z Ulice kdysi vnímala jako riziko, které ale musela podstoupit, pokud chtěla začít znovu a jinak. V branži se prý dlouho cítila mimo a nezapadala do světa rychlých historek a extrovertních kolegů. „Nemůžou být všichni Belmondo,“ říká s nadhledem. O Českém lvu za Krále Šumavy mluví jako o radosti i zadostiučinění, zároveň ale nehraje, že ocenění automaticky znamená jistotu další práce. „Vyvrcholení možná, protože teď nemám žádnou práci,“ říká. V rozhovoru se vrací také k Rožnovu, kde se cítí doma a k folkloru, který nevnímá jako skanzen ani politickou nálepku, ale jako živé společenství a „koncentrované štěstí“. „Folklor nepotřebuje publikum,“ říká a popisuje ho jako protipól světa, v němž technologie z člověka dělají pasivního sledovače. Mluví i o sexistických narážkách na ženy za barem, o tlaku na vzhled a stárnutí hereček i o mladých dívkách, kterým by přála odvahu ustát období, kdy je okolí tlačí do úprav a srovnávání. „Holky, prostě zvládněte to a vydržte to,“ vzkazuje jim. V nové minisérii Inspekce se dostala k prostředí GIBS, které ji přitahuje svou uzavřeností i tím, že GIBS musí být trošku o krok dopředu než policie. V závěru mluví také o tom, kdy podle ní má herec vstoupit do veřejného prostoru, pokud má „ponor“. „Diskuze je správná, pokud je faktická,“ říká s tím, že u veřejnoprávních médií pro ni prý byla čára už tak tlustá, že se ozvat musela. „Všichni musíme křičet. Přijde mi, že už hoří,“ dodává. Proč si Kristýna Ryška potřebuje držet odstup od showbyznysu? Jak se žije s úspěchem, po kterém může přijít ticho? Co ji naučila práce za barem? A proč má pocit, že u veřejnoprávních médií už nejde mlčet? Pusťte si celý rozhovor.
Čestmír Strakatý: Honza Dědek
HONZA DĚDEK. Konec na Primě, tlak paywallu, pozdní otcovství a život bez alkoholu. „Nečekal jsem, že to budeme zrovna my, kdo vypadne ze hry,“ říká moderátor Honza Dědek o konci své talk show na Primě. Po pěti letech v televizi se vrací na vlastní nohy, do menšího divadla, s menším štábem a na placenou platformu. Připouští, že i když měl pořad podle něj dobrá čísla, v televizi rozhoduje někdo jiný. Teď ho čeká jiný tlak: přesvědčit diváky, aby za obsah, který měli roky zdarma, začali platit. Přiznává, že trh podcastů i placeného obsahu je přesycený, ale věří, že jeho výhodou zůstává publikum v sále. „Když máš publikum, tak host reaguje úplně jinak, než když ho nemáš,“ říká. Mluví i o tom, proč chce dál „sbírat legendy“, připomínat pozapomenuté osobnosti a dávat prostor lidem, na které by si diváci na YouTube možná sami neklikli. Vedle pracovního zlomu ale Dědek prožívá i osobní proměnu. Má malou dceru a přiznává, jak ho to všechno změnilo. „Před očima ti běží vlastní život,“ popisuje rodičovství a fascinuje ho, jak dítě den po dni objevuje svět. Zároveň dodává, že kvůli věku začal víc přemýšlet o sobě, zdraví i kondici. „Chtěl bych ji aspoň vyprovodit na maturitní ples,“ říká k tomu, proč začal cvičit. Rodičovství podle něj není jen dojetí, ale i únava, přerušovaný spánek a velký obdiv k partnerce. Otevřeně mluví i o tom, proč před pěti a půl lety přestal pít. „Žil jsem už příliš moc kulturně,“ říká s nadsázkou a popisuje prostředí, kde je alkohol na vernisážích, v divadle, na koncertech i večírcích všude. Vzpomíná přitom i na reakce, kdy mu při odmítnutí alkoholu byly nabídnuty jiné návykové látky, protože okolí nechápalo, že si zvládne užít večer i bez toho. V rozhovoru dojde i na stárnutí, proměnu práce, tlak okolí, svobodu mimo televizi a otázku, proč je pro něj pořád důležité, aby rozhovor nebyl jen o známých jménech, ale i o lidech, které stojí za to znovu objevit. Proč podle něj konec v televizi nemusí být prohra? Dá se v Česku uživit talk show za paywallem? Co s ním udělalo pozdní rodičovství a proč kvůli dceři začal jinak přemýšlet o vlastním těle? A jak těžké je nepít ve světě, kde se velká část vztahů, práce i networkingu odehrává u alkoholu? Poslechněte si celý rozhovor.
DVTV: Peter Hlad
Dobrovolně žil na ulici: Nekomfort mě posouvá. Spal jsem v minus šesti, tělo bylo utrýzněné, říká Hlad. „Když se na to podívám z pohledu třetí osoby – to, co dělám, je absolutní blbost. Ale mně je na ulici fajn. Byl jsem na tom psychicky špatně. Potřeboval jsem jít do velkého nekomfortu, abych si vážil maličkostí. Nejtěžší životní situace člověka přetransformují do něčeho lepšího,“ říká squatter a umělec Peter Hlad. V otevřeném rozhovoru popisuje, jak ho těžké dětství a psychické problémy přivedly k dobrovolnému bezdomovectví. „Vždycky rád pomůžu lidem bez domova, kteří jsou tam nedobrovolně. Někdy jsem žasl, že jsou mezi nimi běžní pracující lidé. Už je to můj minulý život, hledám sám sebe a ta cesta mě baví. Věřím, že se jednou postarám o rodinu a budu ovlivňovat lidi svým uměním,“ dodává.
DVTV: Jan Papajanovský
Z Rajchla padají nesmysly, strach z vyšetřovací komise k Dozimetru nemáme. Je to ale plýtvání časem a penězi, říká poslanec STAN. „Upřímně pochybuji, že je v silách vyšetřovací komise dostat se během několika sezení k informacím, ke kterým se za celou dobu nedostala policie nebo soudy. Komise mají řešit systémové selhání justice, ale k ničemu takovému tady nedošlo,” říká poslanec hnutí STAN a člen vyšetřovací komise ke kauze Dozimetr Jan Papajanovský. „Její vznik nám přijde nadbytečný, ale když už ji vládní koalice prosadila a dala takový prostor Jindřichu Rajchlovi a dalším extremistům, tak zkrátka bude fungovat a mým úkolem bude, aby se to dělo korektně a věcně.”
DVTV: Karel Kolitsch
Jsem napravený hříšník, z alkoholu mám doživotní respekt. Věděl jsem, že když se nezměním, dlouho už žít nebudu, říká Kolitsch. (02.06.2026) „Když se nad tím zamyslíte filozoficky, závislost je přirozený životní princip, se kterým se rodíme, člověk užívající drogy saturuje nějakou potřebu. Alkohol mě svádí i po patnácti letech. Ale destruktivní část, kterou jsem prošel, mě děsí natolik, že už to nechci. Byl jsem v situacích, kdy stačily chybné dva, tři kroky, a už jsem tady rozhodně nebyl,“ říká Karel Kolitsch. Má za sebou závislost na alkoholu, drogách i lécích. Po letech abstinence působí jako předseda České asociace adiktologů. „Kratom se u nás rozšířil právě díky tomu, že byl zakázaný, že se prodával ve večerkách. Teď se snažíme zastavovat strašně rychle rozjetý vlak. Po pěti měsících nejde říct, že by regulace byla neefektivní. Úmrtí ve vztahu k alkoholu a k nikotinu je mnohonásobně víc,“ dodává.
Igor Chmela - Celebrity v autoškole
Igor Chmela - Celebrity v autoškole. Klidný a rozvážný Igor Chmela versus hyperaktivní učitel Pavel Greiner. Tak by se dal shrnout další díl pořadu Celebrity v autoškole, kam jsme pozvali známého herce. Ten popsal, proč jeho žena vystupuje za jízdy z auta, jak vyřešil konflikt s taxikářem, a dokonce v naší show poprvé veřejně přiznal, že ho chytili policisti a kvůli zbytkovému alkoholu si poseděl ve vězení.
Cesty Čínou: Tibetský roadtrip
Cesty Čínou: 12 Slovákov okúsilo drsnú krajinu Číny a Tibetu! Práve sa skončilo moje premietacie turné po Slovensku, kde som premieroval film Tibetský roadtrip (a prednášal). Ako som ľúbil, film vám dávam aj na YouTube, verím že sa vám bude páčiť!
DVTV: Stojednička – Martin Fendrych
STOJEDNIČKA: Je mi Babiše až líto, když vidím, jak mu to nejde. Vláda řeší blbosti a jen se snaží plnit absurdní sliby, říká Fendrych. „Andreji Babišovi a jeho vládě se vůbec nedaří a v podstatě nic neprosadili. Navíc si vůbec neváží státní správy a úředníků. Přicházejí lidé, kteří nesplňují ani základní kritéria, a stát vadne a chřadne. Ti, kteří přijdou potom, budou mít strašně moc práce to napravit,” říká v nové epizodě Stojedničky komentátor Martin Fendrych. Co ukázal poslední vývoj kolem veřejnoprávních médií? Proč se premiér rozhodl obrátit protidrogovou politiku vzhůru nohama? Schytal prezident ve sporu o summit NATO tvrdý direkt? A proč můžou být Motoristé rádi za Renatu Veseckou?
U Kulatého stolu: Honza Dobrovský
Honza ze Středověku: HBO i Netflix čeká revoluce. AI mění Hollywood. Honza Dobrovský je marketér a dlouholetý zaměstnanec společnosti Warner Bros., kde se věnuje médiím, reklamě a streamovacím platformám. Zároveň je spolutvůrcem podcastu Středověk s Petrem Márou a Martinem Vymětalem. V rozhovoru jsme probrali budoucnost streamovacích služeb, proč podle něj jednou skončí všechny platformy v jednom bundle předplatném, jak funguje zákulisí marketingu velkých seriálů, proč Harry Potter vyvolává kontroverze ještě před premiérou nebo jak vznikla legendární deepfake reklama s Milošem Zemanem. Bavili jsme se o AI v dabingu, budoucnosti seriálů generovaných umělou inteligencí, proč Netflix mění způsob vyprávění filmů, product placementu v Jamesi Bondovi, marketingu HBO, reality shows i o tom, proč po deseti letech stále neodešel z jedné firmy. Nechyběla ani debata o tom, proč většina lidí chce mít všechno na jedné platformě, proč kvalitní obsah nikdy nebude zdarma a jak moc AI změní budoucnost médií, reklamy a internetu.
Čestmír Strakatý: Halina Pawlowská
HALINA PAWLOWSKÁ. Plicní kolaps, ticho místo slov, smrt jako jednoduchá věc i láska na celý život. „Neumím moc hovořit ve frázích,“ říká spisovatelka a moderátorka Halina Pawlowská, když mluví o tom, proč se z jejích bonmotů, knih, časopisů i televizních pořadů stal fenomén, který lidem zůstává v hlavě i po letech. Sama říká, že v jejích textech není „vata“, protože se k věcem dostává přes příhody, názor a pointu. A právě pointy podle ní stály i za slavnými radami z Banánových rybiček. „Nejtěžší v té radě je si říct ideově, co chci říct. A pak už hledám slova,“ vysvětluje. V rozhovoru se vrací k začátkům, k FAMU, k televizi i k tomu, že věci v jejím životě podle ní často vznikaly přirozeně. „Mě nic nehnalo,“ říká. „Dost mi to všechno šlo,“ dodává se smíchem, když mluví o práci, která se postupně rozrostla do 42 knih, televize, rozhlasu i časopisů. Mluví ale i o dětství, ve kterém ji matka nikdy nechválila. „Ona mě vždycky kritizovala a pochybovala o mě,“ říká Pawlowská a dodává, že doma se vlastně nechválí dodnes. Silně do rozhovoru vstupuje i její ukrajinská rodinná historie. „U nás byla hlavní téma svoboda Ukrajiny,“ říká a popisuje, že otec v Rusku vždy viděl obrovské nebezpečí. Když dnes slyší, jak část společnosti mluví o Ukrajincích, bolí ji to. „Někdy se stydím za to, co slyším,“ říká. Pawlowská mluví také o vážných zdravotních problémech, po kterých si musela připomenout, že má zvládnout žít. Popisuje, jak měla plicní kolaps a od té doby si život víc dávkuje, i když přiznává, že pořád nerada říká ne. „Teď je to pomaloučku, polehoučku,“ shrnuje svůj současný režim. Do rozhovoru ale výrazně vstupuje i smrt. Pawlowská říká, že v životě viděla tři své blízké lidi umírat - rodiče a manžela. Otec zemřel doma, manžel také, s maminkou byla hospitalizovaná na pokoji v nemocnici. „Byla jsem překvapená z toho, jak je ta smrt jednoduchá,“ říká. I proto dnes má ze samoty a umírání obavy. Na otázku, jestli vztah s manželem vydržel díky práci, ale odpovídá jednoduše: „Já myslím, že jsme spolu vydrželi, protože to byla láska.“ A mluví také o sexismu, který dřív neuměla pojmenovat. „Sundejte si kabát, ať vidíme, jaký máte talent,“ cituje větu, která se jí zaryla do paměti a dodává, že zpětně ji štve, co všechno musela vydržet. Přesto se i z bolestných situací často staly příběhy. „Potom jsem z toho většinou napsala nějakou povídku,“ říká. Proč se Halina Pawlowská bojí samoty víc než popularity? Jak se z ponížení, strachu a smutku stává humor? Co jí nemoc změnila v pohledu na život a proč by dnes byla podle svých slov mnohem větší feministka? Poslechněte si celý rozhovor.
Neurazitelný podcast: Martin Veselovský
Martin Veselovský: Tyhle Rozhovory Úplně Nenávidím! Bál Jsem Se, Že Neuživím Rodinu! Jsou všechny televizní talk show jenom nahrané? Jaké rozhovory Martin úplně nenávidí? Proč se bál, že neuživí rodinu? Jak v DVTV otevírají peněženky přeplatitelů? Jakou nahrávkou by dneska mohli Martina vydírat? Kdy kradl dekly od lamp, aby měl na automaty? A čím chtěl oslnit svou holku, a málem na to doplatil? Nejen to objevíte ve 135. díle Neurazitelného podcastu! Martin Veselovský je moderátor a spoluzakladatel DVTV.
Kecy a politika 268
Kecy a politika 268: Meme ekonomie Aleny Schillerové. Ministryně financí Alena Schillerová představila na Národním ekonomickém fóru, které uspořádala organizace spojená s hnutím ANO, svůj ekonomický program. Za hlavní nástroj ekonomické politiky označila boj s šedou ekonomikou a chytré investice, získané dalším zadlužováním. Slovo dluh bylo však na Národním ekonomickém fóru považováno za sprosté. Profesor Švejnar, který ministryni financí v prvním bloku přizvukoval, navrhoval zásadně mluvit o kreditu. „Celý svět jede na kredit,“ prohlásil a jako příklad uvedl Německo po druhé světové válce. Ministryně Schillerová přišla s tvrzením, které zřejmě špatně opsala od ekonoma Havránka. Znělo, že zavedení elektronické evidence tržeb (EET) znamenalo zvýšení hrubého domácího produktu o 2–3 procenta. Následné zrušení prý znamenalo snížení o stejné procento. Když po tomto prohlášení neodešli ctihodní ekonomové ze sálu a naopak Schillerové po projevu zatleskali, je svědectvím toho, že na úrovni vlády se etabluje meme ekonomika. Ve druhé části svého projevu Schillerová zaútočila na vedení České národní banky, že nesnižuje úrokové sazby. Navzdory tomu, že v čele je Aleš Michl, bývalý poradce a nominant Andreje Babiše. Důvod je prostý. Michl a zbylých šest členů bankovní rady se obávají, že meme ekonomika této vlády způsobí opět inflační kolo. Jinak řečeno, obávají se, co udělají s ekonomikou nedávno rozvolněná rozpočtová pravidla, co vyvolá zvyšující se deficit státního rozpočtu, a sledují zdražování některých komodit (ropa, plyn, hnojiva) kvůli válce v Íránu. Podle zákona o České národní bance je přitom hlavním a jediným úkolem držet nízkou hladinu inflace a nepřipustit znehodnocení peněz a úspor. Jak to dopadne a proč Aleš Michl otočil a nechce snížit úrokové sazby, přestože v minulosti byl do funkce dosazen s opačným záměrem?
DVTV: Jakub Landovský
Evropa není na cestě ke světlým zítřkům, je ospalá a zbylo jí jen morální odsouzení. S Babišem se na tom shodneme, říká Landovský. (06.06.2026) „Andreje Babiše mrzí, kam se Evropa vydala, a chce to změnit. Obranné výdaje nebere jako hlavní věc, ale postupně se dostává k tomu, že můžou mít hodnotu. Takže si nepřipadám zbytečný,” říká Jakub Landovský, vládní zmocněnec pro plnění závazků vůči NATO, které Česko podle premiéra minimálně letos plnit nebude. Kdy se to podaří? Nevadí mu, jak někteří koaliční politici mluví o Ukrajině a Rusku? V čem ho zklamala minulá vláda? A jak bude vypadat válka budoucnosti?
DVTV: Jan Papajanovský
Z Rajchla padají nesmysly, strach z vyšetřovací komise k Dozimetru nemáme. Je to ale plýtvání časem a penězi, říká poslanec STAN. „Upřímně pochybuji, že je v silách vyšetřovací komise dostat se během několika sezení k informacím, ke kterým se za celou dobu nedostala policie nebo soudy. Komise mají řešit systémové selhání justice, ale k ničemu takovému tady nedošlo,” říká poslanec hnutí STAN a člen vyšetřovací komise ke kauze Dozimetr Jan Papajanovský. „Její vznik nám přijde nadbytečný, ale když už ji vládní koalice prosadila a dala takový prostor Jindřichu Rajchlovi a dalším extremistům, tak zkrátka bude fungovat a mým úkolem bude, aby se to dělo korektně a věcně.”
DVTV: Karel Kolitsch
Jsem napravený hříšník, z alkoholu mám doživotní respekt. Věděl jsem, že když se nezměním, dlouho už žít nebudu, říká Kolitsch. (02.06.2026) „Když se nad tím zamyslíte filozoficky, závislost je přirozený životní princip, se kterým se rodíme, člověk užívající drogy saturuje nějakou potřebu. Alkohol mě svádí i po patnácti letech. Ale destruktivní část, kterou jsem prošel, mě děsí natolik, že už to nechci. Byl jsem v situacích, kdy stačily chybné dva, tři kroky, a už jsem tady rozhodně nebyl,“ říká Karel Kolitsch. Má za sebou závislost na alkoholu, drogách i lécích. Po letech abstinence působí jako předseda České asociace adiktologů. „Kratom se u nás rozšířil právě díky tomu, že byl zakázaný, že se prodával ve večerkách. Teď se snažíme zastavovat strašně rychle rozjetý vlak. Po pěti měsících nejde říct, že by regulace byla neefektivní. Úmrtí ve vztahu k alkoholu a k nikotinu je mnohonásobně víc,“ dodává.