DVTV Extra
DVTV Extra od do
DVTV Nabito! Adéla Kantůrková
19 z 20 hraček z Temu je nebezpečných, míří sem miliony zásilek. Chyběly mi ikonické hračky, Krtek jede pořád, říká Kantůrková. „Na začátku mého podnikání byl plastový retro parník, objevila jsem ho ve spodní poličce hračkářství a začala jsem pátrat po jeho příběhu, stále se vyráběl v nezměněné podobě od 70. let,“ říká Adéla Kantůrková, majitelka českého hračkářství Hugo chodí bos. „Nejsme proti tabletům, ale nemusí děti do toho koukat pořád. Naše hračky je baví mnohem víc. Chci dělat věci smysluplně, zaměstnáváme 70 % handicapovaných,“ říká. „Češi utratí za hračky 9 miliard ročně, ale míří sem desítky milionů zásilek z Temu a Sheinu, 19 z 20 těchto hraček je nebezpečných a jedovatých, obsahují například olovo.“ Partnerem série DVTV Nabito! je ŠKODA AUTO.
Kubrt: Nastražený Ford Mondeo
Vyhodil nás po půl hodině | Nastražený Ford Mondeo. Vozím lidem ojetá auta z Německa na zakázku. Mám více než 30leté zkušenosti s nákupem aut. Ze svých cest mám tolik zážitků, že mně přijde škoda se o ně s vámi nepodělit. Můj život je prostě jedna velká SHOW!
Vojta Žižka:Miliardáři nenávidí své otce
Proč miliardáři nenávidí své otce? V dětství zažili... Natálie Roček Berglowcová je psycholožka a psychoterapeutka zaměřená na práci s tělem v psychoterapii. Věnuje se individuální psychoterapii s dospělými, vede bioenergetická cvičení cílená na uvolnění chronického napětí v těle a prohloubení kontaktu se sebou. Vojta Roček je český podnikatel a investor známý jako spoluzakladatel analytického start-upu Stories. V současné době působí jako partner a investor ve společnosti Presto Ventures.
LUTN: Slávističtí ufouni
Eurovize, Lenin a slávističtí ufouni zachrání planetu! Pohlreich & Pokorný bez filtru. Pohlreich & Pokorný bez filtru
Čestmír Strakatý: Martin Myšička
MARTIN MYŠIČKA. Potřeba vítězit, boj v politice a nemožná diskuze, past analytické mysli a herecké ego. „Srdce kultivuje mysl a mysl pomáhá srdci,“ říká herec Martin Myšička, když mluví o tom, jak se v něm celý život potkává analytické myšlení, herectví, intuice i potřeba něco skutečně dělat. Vystudoval fyziku, pak DAMU, dlouhé roky je spojený s Dejvickým divadlem a přiznává, že v sobě od začátku nese napětí mezi analytickou myslí a potřebou být na jevišti svobodný. „Dojít k té spolupráci je takové moje celoživotní výzva,“ říká. Mluví o herectví, závisti, známých rolích i o tom, že herec je pořád trochu závislý na tom, jestli se někomu hodí. „Když takhle mi něco uteklo, zpětně se na to podívám, tak se mi otevřel čas a prostor na jiné věci,“ říká k profesním příležitostem, které nepřišly. Zároveň odmítá jednoduché poměřování. Podle něj je rozdíl mezi tím chtít být nejlepší a chtít být výborný. „Když bude primární hodnota být nejlepší, tak to může být jenom jeden. Ovšem když budu chtít být výborný, tak můžeme být výborní všichni,“ říká. Myšička se v rozhovoru dostává i k politice, veřejné debatě a tomu, proč mu vadí, že lidé často nechtějí hledat řešení, ale vyhrát. „Všichni chtějí zvítězit, ale nechtějí najít to nejlepší řešení,“ říká a dodává, že podobné mechanismy vidí nejen u politiků, ale i v běžných vztazích. Zajímá ho eristická dialektika, manipulativní debatní triky i to, jak snadno se místo skutečné diskuze objeví nálepky, urážky a snaha protivníka porazit. „Slovo je čin,“ říká k tomu, že svoboda projevu podle něj neznamená říkat cokoli bez odpovědnosti. V debatě se vrací i k veřejnoprávním médiím, demokracii a otázce, proč se ve společnosti tak málo hledá průnik. „Proč nejsou pořady typu pojďme najít klidné řešení? Nebo co nás spojuje?“ ptá se. Myšička mluví i o meditacích, holotropním dýchání, ale i o umělé inteligenci. Vnímá ji jako mocný nástroj, ale zároveň jako něco, co neumí ochutnat jablko ani prožít okamžik. Právě AI podle něj může lidem připomenout, že člověk není jen soubor informací. „Být člověk je ještě něco jiného,“ dodává. Co je podle něj nenahraditelné? Proč bude živé setkání možná čím dál vzácnější? A dá se o mužství, ženství, politice i duchovních otázkách mluvit bez nálepek a potřeby zvítězit? Pusťte si celý rozhovor.
Čestmír Strakatý: Patricie Solaříková
PATRICIE SOLAŘÍKOVÁ. Pocit podvodníka, hnusné metody bulváru, nejtěžší období života i optimismus jako záchrana. „Herectví je hrozně těžké v tom, že jsme fakt neustále souzení: jak vypadáme, jak hrajeme, co máme na sobě. A ženské samozřejmě víc než muži,“ říká herečka Patricie Solaříková. Hraje už třicet let, ale přesto mluví o pocitu podvodníka a o tom, že dnes do obsazování vstupují i čísla na Instagramu. „Poslední dva, tři roky si vždycky u všeho říkám: takže tady hraju proč? Protože umím hrát, nebo protože mám čísla?“ říká a mluví o hejtech, které jsou s vystupováním ve veřejném prostoru spojené. Nejtvrdší vlnu podle svých slov zažila po Superstar. „Vůbec jsem na to nebyla připravená,“ vzpomíná a dodává, že jejím úkolem v porotě bylo vyvolávat emoce. Jen jí podle ní nikdo předem neřekl, jaké emoce se pak obrátí proti ní. Mluví také o době, kdy média i lidé řešili její váhu. „Dostávala jsem čočku,“ říká a popisuje tvrdé komentáře na její postavu i odsudky, že by už „neměla lézt do televize“. Tlak na ni tehdy podle ní působil opačně. „Čím víc ten tlak byl, tím víc já jsem nebyla schopná s tím nic dělat,“ říká. V rozhovoru čte i e-mail od muže, který jí píše, že je „příliš slabá a mrzká herečka“ nebo „hloupá nána“. Solaříková říká, že ji podobné zprávy dnes spíš rozesmějí, ale pořád nechápe potřebu si sednout k počítači a něco takového člověku napsat. „Respektuji, že mě nemá rád, že jsem mu nesympatická, že má svoje názory na moje herectví, to je naprosto v pořádku. Ale ta potřeba mi to napsat, to je něco, co můj mozek nedokáže pochopit,“ říká. Mluví také o bulváru, o tom, proč se po rozpadu manželství stáhla z rozhovorů a s nadsázkou říká, že se obává, aby o ní jednou nevyšel lživý, ale pravdivý článek. „Dokud o vás bulvár píše lži, tak je to vlastně v pohodě. Pro mě by bylo nejhorší, kdyby bulvár napsal článek a byl by pravdivý,“ říká. Otevřeně popisuje i rozvod, střídavou péči a to, jak těžké je posílat dítě pryč, i když ví, že je u milujícího táty. „Rozpad rodiny a manželství mě mrzí a myslím si, že vždycky mě mrzet bude,“ říká, ale zároveň dodává, že ji to psychicky posunulo. Kritická je i k systému péče o děti, soudům a OSPODu. „Kolik dětí ještě musí umřít vlivem chyby soudu nebo OSPODu, aby se s tím začalo něco dělat?“ ptá se. A i když o sobě říká, že je odjakživa pozitivně nastavený člověk, dodává, že nejde být sluníčkový čtyřiadvacet hodin, sedm dní v týdnu a že i vztek musí ven. Jak se žije člověku, kterého lidé hodnotí od šestnácti let každý večer z obýváku? Proč podle ní ženy v televizi odnášejí hejty víc než muži? Co ji naučila Superstar, bulvár, rozvod i roky komentářů k vlastnímu tělu? A proč je někdy nutné zavřít jedny dveře, i když se člověk bojí, jestli se otevřou další? I to se dozvíte v rozhovoru.
DVTV: Naomi Adachi
Japonci se rychle opijí, proto tak často leží uprostřed ulic Tokia. S city se nesvěřují, moje česká půlka je tam smutná, říká Adachi. „Pokud pracujete ve firmě, tak váš šéf může zavelet, že se jde večer pít. A všichni musí jít. Opilé lidi na ulici nikdo neokrade, často leží s otevřeným notebookem a s telefonem v ruce,” líčí moderátorka a influencerka Naomi Adachi, která je po otci poloviční Japonka. „Je neslušné na někoho civět nebo se na člověka jen usmát. Narušujete tím jeho osobní prostor. Když jste tam chvilku, je to komfortní, ale po nějaké době to začne být depresivní. Japoncům chybí schopnost improvizovat a Čechům zase organizovanost.”
Mashup: Adéla Gondíková & Petr Lněnička
Mashup: Adéla Gondíková & Petr Lněnička. Kdy byla Adéla Gondíková naposledy romantická? ️ A kdy Petr Lněnička vypadal jako Elvis Presley pro chudé? Zazní mimo jiné: – proč Adélu fascinuje vyšetřování zločinů – kde je nejhorší říct, že je člověk herec – jak se točily legendární silvestry na Nově – proč někdo chodí k zubaři s radostí – a kdy se herci sblíží dřív, než padne první klapka Dětství tiché myši, hospody jako studijní materiál a Devadesátky bez růžových brýlí. ️ Natočeno v Divadle NoD. Celý díl s předstihem + lístky zdarma: https://herohero.co/michael https://michael.opinio.cz/ https://www.forendors.cz/michaeluvmashup Přijďte zažít natáčení! Termíny a lístky https://michaelrozsypal.cz/ Nestíháte koukat na video? ️ Pusťte si Mashup na Spotify nebo ve všech podcast aplikacích Dej odběr, like a sdílej! V tomto díle zazní: ️ „Fascinuje mě vyšetřování zločinů.“ ️ „S hereckým zájmem chodím do hospody studovat materiál!“ ️ „Moderování v devadesátkách byla neuvěřitelná jízda!“ ️ „V dětství jsem byla tichá myš.“ ️ Natočeno v Divadle NoD.
DVTV: Adam Smeták
Vlastní bydlení je pro nás z generace Z nepředstavitelné. Co nám zbývá jiného než utratit peníze za něco pro sebe, říká Smeták. „Gen Z je generace, která se za sebe dokáže nejvíc postavit. Zároveň máme i v redakci problém s navoláváním hostům, jednodušší je poslat hlasovku. Pro Gen Z je extrémně důležité, aby dělali práci, která je baví v kolektivu, který není toxický,“ říká Adam Smeták, šéfredaktor webu pro mladé HeyFOMO v pokračování série DVTV Generace, kdy komentuje data o generacích z výzkumné agentury Ipsos. „Za posledních 5 let vzrostly ceny bydlení o 50 % a je to pro nás nepřestavitelné, co jiného dělat, než to utratit za treatment pro sebe,“ dodává k narativu, že mladí nejsou spořiví a utratí peníze za kafe místo bytů. „Vyrůstali jsme se sociálními sítěmi, FOMO - tedy strach, že nám něco uteče - se nás nejvíc týká, mladí mají pocit, že když chvíli nesledují telefon, tak jim něco uniká,“ říká. Partnerem série Generace je Ipsos.
DVTV Nabito! Adéla Kantůrková
19 z 20 hraček z Temu je nebezpečných, míří sem miliony zásilek. Chyběly mi ikonické hračky, Krtek jede pořád, říká Kantůrková. „Na začátku mého podnikání byl plastový retro parník, objevila jsem ho ve spodní poličce hračkářství a začala jsem pátrat po jeho příběhu, stále se vyráběl v nezměněné podobě od 70. let,“ říká Adéla Kantůrková, majitelka českého hračkářství Hugo chodí bos. „Nejsme proti tabletům, ale nemusí děti do toho koukat pořád. Naše hračky je baví mnohem víc. Chci dělat věci smysluplně, zaměstnáváme 70 % handicapovaných,“ říká. „Češi utratí za hračky 9 miliard ročně, ale míří sem desítky milionů zásilek z Temu a Sheinu, 19 z 20 těchto hraček je nebezpečných a jedovatých, obsahují například olovo.“ Partnerem série DVTV Nabito! je ŠKODA AUTO.
Kubrt: Nastražený Ford Mondeo
Vyhodil nás po půl hodině | Nastražený Ford Mondeo. Vozím lidem ojetá auta z Německa na zakázku. Mám více než 30leté zkušenosti s nákupem aut. Ze svých cest mám tolik zážitků, že mně přijde škoda se o ně s vámi nepodělit. Můj život je prostě jedna velká SHOW!
Vojta Žižka:Miliardáři nenávidí své otce
Proč miliardáři nenávidí své otce? V dětství zažili... Natálie Roček Berglowcová je psycholožka a psychoterapeutka zaměřená na práci s tělem v psychoterapii. Věnuje se individuální psychoterapii s dospělými, vede bioenergetická cvičení cílená na uvolnění chronického napětí v těle a prohloubení kontaktu se sebou. Vojta Roček je český podnikatel a investor známý jako spoluzakladatel analytického start-upu Stories. V současné době působí jako partner a investor ve společnosti Presto Ventures.
LUTN: Slávističtí ufouni
Eurovize, Lenin a slávističtí ufouni zachrání planetu! Pohlreich & Pokorný bez filtru. Pohlreich & Pokorný bez filtru
Čestmír Strakatý: Martin Myšička
MARTIN MYŠIČKA. Potřeba vítězit, boj v politice a nemožná diskuze, past analytické mysli a herecké ego. „Srdce kultivuje mysl a mysl pomáhá srdci,“ říká herec Martin Myšička, když mluví o tom, jak se v něm celý život potkává analytické myšlení, herectví, intuice i potřeba něco skutečně dělat. Vystudoval fyziku, pak DAMU, dlouhé roky je spojený s Dejvickým divadlem a přiznává, že v sobě od začátku nese napětí mezi analytickou myslí a potřebou být na jevišti svobodný. „Dojít k té spolupráci je takové moje celoživotní výzva,“ říká. Mluví o herectví, závisti, známých rolích i o tom, že herec je pořád trochu závislý na tom, jestli se někomu hodí. „Když takhle mi něco uteklo, zpětně se na to podívám, tak se mi otevřel čas a prostor na jiné věci,“ říká k profesním příležitostem, které nepřišly. Zároveň odmítá jednoduché poměřování. Podle něj je rozdíl mezi tím chtít být nejlepší a chtít být výborný. „Když bude primární hodnota být nejlepší, tak to může být jenom jeden. Ovšem když budu chtít být výborný, tak můžeme být výborní všichni,“ říká. Myšička se v rozhovoru dostává i k politice, veřejné debatě a tomu, proč mu vadí, že lidé často nechtějí hledat řešení, ale vyhrát. „Všichni chtějí zvítězit, ale nechtějí najít to nejlepší řešení,“ říká a dodává, že podobné mechanismy vidí nejen u politiků, ale i v běžných vztazích. Zajímá ho eristická dialektika, manipulativní debatní triky i to, jak snadno se místo skutečné diskuze objeví nálepky, urážky a snaha protivníka porazit. „Slovo je čin,“ říká k tomu, že svoboda projevu podle něj neznamená říkat cokoli bez odpovědnosti. V debatě se vrací i k veřejnoprávním médiím, demokracii a otázce, proč se ve společnosti tak málo hledá průnik. „Proč nejsou pořady typu pojďme najít klidné řešení? Nebo co nás spojuje?“ ptá se. Myšička mluví i o meditacích, holotropním dýchání, ale i o umělé inteligenci. Vnímá ji jako mocný nástroj, ale zároveň jako něco, co neumí ochutnat jablko ani prožít okamžik. Právě AI podle něj může lidem připomenout, že člověk není jen soubor informací. „Být člověk je ještě něco jiného,“ dodává. Co je podle něj nenahraditelné? Proč bude živé setkání možná čím dál vzácnější? A dá se o mužství, ženství, politice i duchovních otázkách mluvit bez nálepek a potřeby zvítězit? Pusťte si celý rozhovor.
Čestmír Strakatý: Patricie Solaříková
PATRICIE SOLAŘÍKOVÁ. Pocit podvodníka, hnusné metody bulváru, nejtěžší období života i optimismus jako záchrana. „Herectví je hrozně těžké v tom, že jsme fakt neustále souzení: jak vypadáme, jak hrajeme, co máme na sobě. A ženské samozřejmě víc než muži,“ říká herečka Patricie Solaříková. Hraje už třicet let, ale přesto mluví o pocitu podvodníka a o tom, že dnes do obsazování vstupují i čísla na Instagramu. „Poslední dva, tři roky si vždycky u všeho říkám: takže tady hraju proč? Protože umím hrát, nebo protože mám čísla?“ říká a mluví o hejtech, které jsou s vystupováním ve veřejném prostoru spojené. Nejtvrdší vlnu podle svých slov zažila po Superstar. „Vůbec jsem na to nebyla připravená,“ vzpomíná a dodává, že jejím úkolem v porotě bylo vyvolávat emoce. Jen jí podle ní nikdo předem neřekl, jaké emoce se pak obrátí proti ní. Mluví také o době, kdy média i lidé řešili její váhu. „Dostávala jsem čočku,“ říká a popisuje tvrdé komentáře na její postavu i odsudky, že by už „neměla lézt do televize“. Tlak na ni tehdy podle ní působil opačně. „Čím víc ten tlak byl, tím víc já jsem nebyla schopná s tím nic dělat,“ říká. V rozhovoru čte i e-mail od muže, který jí píše, že je „příliš slabá a mrzká herečka“ nebo „hloupá nána“. Solaříková říká, že ji podobné zprávy dnes spíš rozesmějí, ale pořád nechápe potřebu si sednout k počítači a něco takového člověku napsat. „Respektuji, že mě nemá rád, že jsem mu nesympatická, že má svoje názory na moje herectví, to je naprosto v pořádku. Ale ta potřeba mi to napsat, to je něco, co můj mozek nedokáže pochopit,“ říká. Mluví také o bulváru, o tom, proč se po rozpadu manželství stáhla z rozhovorů a s nadsázkou říká, že se obává, aby o ní jednou nevyšel lživý, ale pravdivý článek. „Dokud o vás bulvár píše lži, tak je to vlastně v pohodě. Pro mě by bylo nejhorší, kdyby bulvár napsal článek a byl by pravdivý,“ říká. Otevřeně popisuje i rozvod, střídavou péči a to, jak těžké je posílat dítě pryč, i když ví, že je u milujícího táty. „Rozpad rodiny a manželství mě mrzí a myslím si, že vždycky mě mrzet bude,“ říká, ale zároveň dodává, že ji to psychicky posunulo. Kritická je i k systému péče o děti, soudům a OSPODu. „Kolik dětí ještě musí umřít vlivem chyby soudu nebo OSPODu, aby se s tím začalo něco dělat?“ ptá se. A i když o sobě říká, že je odjakživa pozitivně nastavený člověk, dodává, že nejde být sluníčkový čtyřiadvacet hodin, sedm dní v týdnu a že i vztek musí ven. Jak se žije člověku, kterého lidé hodnotí od šestnácti let každý večer z obýváku? Proč podle ní ženy v televizi odnášejí hejty víc než muži? Co ji naučila Superstar, bulvár, rozvod i roky komentářů k vlastnímu tělu? A proč je někdy nutné zavřít jedny dveře, i když se člověk bojí, jestli se otevřou další? I to se dozvíte v rozhovoru.
DVTV: Naomi Adachi
Japonci se rychle opijí, proto tak často leží uprostřed ulic Tokia. S city se nesvěřují, moje česká půlka je tam smutná, říká Adachi. „Pokud pracujete ve firmě, tak váš šéf může zavelet, že se jde večer pít. A všichni musí jít. Opilé lidi na ulici nikdo neokrade, často leží s otevřeným notebookem a s telefonem v ruce,” líčí moderátorka a influencerka Naomi Adachi, která je po otci poloviční Japonka. „Je neslušné na někoho civět nebo se na člověka jen usmát. Narušujete tím jeho osobní prostor. Když jste tam chvilku, je to komfortní, ale po nějaké době to začne být depresivní. Japoncům chybí schopnost improvizovat a Čechům zase organizovanost.”
DVTV: Adam Smeták
Vlastní bydlení je pro nás z generace Z nepředstavitelné. Co nám zbývá jiného než utratit peníze za něco pro sebe, říká Smeták. „Gen Z je generace, která se za sebe dokáže nejvíc postavit. Zároveň máme i v redakci problém s navoláváním hostům, jednodušší je poslat hlasovku. Pro Gen Z je extrémně důležité, aby dělali práci, která je baví v kolektivu, který není toxický,“ říká Adam Smeták, šéfredaktor webu pro mladé HeyFOMO v pokračování série DVTV Generace, kdy komentuje data o generacích z výzkumné agentury Ipsos. „Za posledních 5 let vzrostly ceny bydlení o 50 % a je to pro nás nepřestavitelné, co jiného dělat, než to utratit za treatment pro sebe,“ dodává k narativu, že mladí nejsou spořiví a utratí peníze za kafe místo bytů. „Vyrůstali jsme se sociálními sítěmi, FOMO - tedy strach, že nám něco uteče - se nás nejvíc týká, mladí mají pocit, že když chvíli nesledují telefon, tak jim něco uniká,“ říká. Partnerem série Generace je Ipsos.
DVTV Nabito! Adéla Kantůrková
19 z 20 hraček z Temu je nebezpečných, míří sem miliony zásilek. Chyběly mi ikonické hračky, Krtek jede pořád, říká Kantůrková. „Na začátku mého podnikání byl plastový retro parník, objevila jsem ho ve spodní poličce hračkářství a začala jsem pátrat po jeho příběhu, stále se vyráběl v nezměněné podobě od 70. let,“ říká Adéla Kantůrková, majitelka českého hračkářství Hugo chodí bos. „Nejsme proti tabletům, ale nemusí děti do toho koukat pořád. Naše hračky je baví mnohem víc. Chci dělat věci smysluplně, zaměstnáváme 70 % handicapovaných,“ říká. „Češi utratí za hračky 9 miliard ročně, ale míří sem desítky milionů zásilek z Temu a Sheinu, 19 z 20 těchto hraček je nebezpečných a jedovatých, obsahují například olovo.“ Partnerem série DVTV Nabito! je ŠKODA AUTO.
Kubrt: Nastražený Ford Mondeo
Vyhodil nás po půl hodině | Nastražený Ford Mondeo. Vozím lidem ojetá auta z Německa na zakázku. Mám více než 30leté zkušenosti s nákupem aut. Ze svých cest mám tolik zážitků, že mně přijde škoda se o ně s vámi nepodělit. Můj život je prostě jedna velká SHOW!
Vojta Žižka:Miliardáři nenávidí své otce
Proč miliardáři nenávidí své otce? V dětství zažili... Natálie Roček Berglowcová je psycholožka a psychoterapeutka zaměřená na práci s tělem v psychoterapii. Věnuje se individuální psychoterapii s dospělými, vede bioenergetická cvičení cílená na uvolnění chronického napětí v těle a prohloubení kontaktu se sebou. Vojta Roček je český podnikatel a investor známý jako spoluzakladatel analytického start-upu Stories. V současné době působí jako partner a investor ve společnosti Presto Ventures.
Čestmír Strakatý: Martin Myšička
MARTIN MYŠIČKA. Potřeba vítězit, boj v politice a nemožná diskuze, past analytické mysli a herecké ego. „Srdce kultivuje mysl a mysl pomáhá srdci,“ říká herec Martin Myšička, když mluví o tom, jak se v něm celý život potkává analytické myšlení, herectví, intuice i potřeba něco skutečně dělat. Vystudoval fyziku, pak DAMU, dlouhé roky je spojený s Dejvickým divadlem a přiznává, že v sobě od začátku nese napětí mezi analytickou myslí a potřebou být na jevišti svobodný. „Dojít k té spolupráci je takové moje celoživotní výzva,“ říká. Mluví o herectví, závisti, známých rolích i o tom, že herec je pořád trochu závislý na tom, jestli se někomu hodí. „Když takhle mi něco uteklo, zpětně se na to podívám, tak se mi otevřel čas a prostor na jiné věci,“ říká k profesním příležitostem, které nepřišly. Zároveň odmítá jednoduché poměřování. Podle něj je rozdíl mezi tím chtít být nejlepší a chtít být výborný. „Když bude primární hodnota být nejlepší, tak to může být jenom jeden. Ovšem když budu chtít být výborný, tak můžeme být výborní všichni,“ říká. Myšička se v rozhovoru dostává i k politice, veřejné debatě a tomu, proč mu vadí, že lidé často nechtějí hledat řešení, ale vyhrát. „Všichni chtějí zvítězit, ale nechtějí najít to nejlepší řešení,“ říká a dodává, že podobné mechanismy vidí nejen u politiků, ale i v běžných vztazích. Zajímá ho eristická dialektika, manipulativní debatní triky i to, jak snadno se místo skutečné diskuze objeví nálepky, urážky a snaha protivníka porazit. „Slovo je čin,“ říká k tomu, že svoboda projevu podle něj neznamená říkat cokoli bez odpovědnosti. V debatě se vrací i k veřejnoprávním médiím, demokracii a otázce, proč se ve společnosti tak málo hledá průnik. „Proč nejsou pořady typu pojďme najít klidné řešení? Nebo co nás spojuje?“ ptá se. Myšička mluví i o meditacích, holotropním dýchání, ale i o umělé inteligenci. Vnímá ji jako mocný nástroj, ale zároveň jako něco, co neumí ochutnat jablko ani prožít okamžik. Právě AI podle něj může lidem připomenout, že člověk není jen soubor informací. „Být člověk je ještě něco jiného,“ dodává. Co je podle něj nenahraditelné? Proč bude živé setkání možná čím dál vzácnější? A dá se o mužství, ženství, politice i duchovních otázkách mluvit bez nálepek a potřeby zvítězit? Pusťte si celý rozhovor.
Čestmír Strakatý: Patricie Solaříková
PATRICIE SOLAŘÍKOVÁ. Pocit podvodníka, hnusné metody bulváru, nejtěžší období života i optimismus jako záchrana. „Herectví je hrozně těžké v tom, že jsme fakt neustále souzení: jak vypadáme, jak hrajeme, co máme na sobě. A ženské samozřejmě víc než muži,“ říká herečka Patricie Solaříková. Hraje už třicet let, ale přesto mluví o pocitu podvodníka a o tom, že dnes do obsazování vstupují i čísla na Instagramu. „Poslední dva, tři roky si vždycky u všeho říkám: takže tady hraju proč? Protože umím hrát, nebo protože mám čísla?“ říká a mluví o hejtech, které jsou s vystupováním ve veřejném prostoru spojené. Nejtvrdší vlnu podle svých slov zažila po Superstar. „Vůbec jsem na to nebyla připravená,“ vzpomíná a dodává, že jejím úkolem v porotě bylo vyvolávat emoce. Jen jí podle ní nikdo předem neřekl, jaké emoce se pak obrátí proti ní. Mluví také o době, kdy média i lidé řešili její váhu. „Dostávala jsem čočku,“ říká a popisuje tvrdé komentáře na její postavu i odsudky, že by už „neměla lézt do televize“. Tlak na ni tehdy podle ní působil opačně. „Čím víc ten tlak byl, tím víc já jsem nebyla schopná s tím nic dělat,“ říká. V rozhovoru čte i e-mail od muže, který jí píše, že je „příliš slabá a mrzká herečka“ nebo „hloupá nána“. Solaříková říká, že ji podobné zprávy dnes spíš rozesmějí, ale pořád nechápe potřebu si sednout k počítači a něco takového člověku napsat. „Respektuji, že mě nemá rád, že jsem mu nesympatická, že má svoje názory na moje herectví, to je naprosto v pořádku. Ale ta potřeba mi to napsat, to je něco, co můj mozek nedokáže pochopit,“ říká. Mluví také o bulváru, o tom, proč se po rozpadu manželství stáhla z rozhovorů a s nadsázkou říká, že se obává, aby o ní jednou nevyšel lživý, ale pravdivý článek. „Dokud o vás bulvár píše lži, tak je to vlastně v pohodě. Pro mě by bylo nejhorší, kdyby bulvár napsal článek a byl by pravdivý,“ říká. Otevřeně popisuje i rozvod, střídavou péči a to, jak těžké je posílat dítě pryč, i když ví, že je u milujícího táty. „Rozpad rodiny a manželství mě mrzí a myslím si, že vždycky mě mrzet bude,“ říká, ale zároveň dodává, že ji to psychicky posunulo. Kritická je i k systému péče o děti, soudům a OSPODu. „Kolik dětí ještě musí umřít vlivem chyby soudu nebo OSPODu, aby se s tím začalo něco dělat?“ ptá se. A i když o sobě říká, že je odjakživa pozitivně nastavený člověk, dodává, že nejde být sluníčkový čtyřiadvacet hodin, sedm dní v týdnu a že i vztek musí ven. Jak se žije člověku, kterého lidé hodnotí od šestnácti let každý večer z obýváku? Proč podle ní ženy v televizi odnášejí hejty víc než muži? Co ji naučila Superstar, bulvár, rozvod i roky komentářů k vlastnímu tělu? A proč je někdy nutné zavřít jedny dveře, i když se člověk bojí, jestli se otevřou další? I to se dozvíte v rozhovoru.
DVTV: Naomi Adachi
Japonci se rychle opijí, proto tak často leží uprostřed ulic Tokia. S city se nesvěřují, moje česká půlka je tam smutná, říká Adachi. „Pokud pracujete ve firmě, tak váš šéf může zavelet, že se jde večer pít. A všichni musí jít. Opilé lidi na ulici nikdo neokrade, často leží s otevřeným notebookem a s telefonem v ruce,” líčí moderátorka a influencerka Naomi Adachi, která je po otci poloviční Japonka. „Je neslušné na někoho civět nebo se na člověka jen usmát. Narušujete tím jeho osobní prostor. Když jste tam chvilku, je to komfortní, ale po nějaké době to začne být depresivní. Japoncům chybí schopnost improvizovat a Čechům zase organizovanost.”
DVTV: Adam Smeták
Vlastní bydlení je pro nás z generace Z nepředstavitelné. Co nám zbývá jiného než utratit peníze za něco pro sebe, říká Smeták. „Gen Z je generace, která se za sebe dokáže nejvíc postavit. Zároveň máme i v redakci problém s navoláváním hostům, jednodušší je poslat hlasovku. Pro Gen Z je extrémně důležité, aby dělali práci, která je baví v kolektivu, který není toxický,“ říká Adam Smeták, šéfredaktor webu pro mladé HeyFOMO v pokračování série DVTV Generace, kdy komentuje data o generacích z výzkumné agentury Ipsos. „Za posledních 5 let vzrostly ceny bydlení o 50 % a je to pro nás nepřestavitelné, co jiného dělat, než to utratit za treatment pro sebe,“ dodává k narativu, že mladí nejsou spořiví a utratí peníze za kafe místo bytů. „Vyrůstali jsme se sociálními sítěmi, FOMO - tedy strach, že nám něco uteče - se nás nejvíc týká, mladí mají pocit, že když chvíli nesledují telefon, tak jim něco uniká,“ říká. Partnerem série Generace je Ipsos.
DVTV Nabito! Adéla Kantůrková
19 z 20 hraček z Temu je nebezpečných, míří sem miliony zásilek. Chyběly mi ikonické hračky, Krtek jede pořád, říká Kantůrková. „Na začátku mého podnikání byl plastový retro parník, objevila jsem ho ve spodní poličce hračkářství a začala jsem pátrat po jeho příběhu, stále se vyráběl v nezměněné podobě od 70. let,“ říká Adéla Kantůrková, majitelka českého hračkářství Hugo chodí bos. „Nejsme proti tabletům, ale nemusí děti do toho koukat pořád. Naše hračky je baví mnohem víc. Chci dělat věci smysluplně, zaměstnáváme 70 % handicapovaných,“ říká. „Češi utratí za hračky 9 miliard ročně, ale míří sem desítky milionů zásilek z Temu a Sheinu, 19 z 20 těchto hraček je nebezpečných a jedovatých, obsahují například olovo.“ Partnerem série DVTV Nabito! je ŠKODA AUTO.
Vojta Žižka:Miliardáři nenávidí své otce
Proč miliardáři nenávidí své otce? V dětství zažili... Natálie Roček Berglowcová je psycholožka a psychoterapeutka zaměřená na práci s tělem v psychoterapii. Věnuje se individuální psychoterapii s dospělými, vede bioenergetická cvičení cílená na uvolnění chronického napětí v těle a prohloubení kontaktu se sebou. Vojta Roček je český podnikatel a investor známý jako spoluzakladatel analytického start-upu Stories. V současné době působí jako partner a investor ve společnosti Presto Ventures.
Čestmír Strakatý: Martin Myšička
MARTIN MYŠIČKA. Potřeba vítězit, boj v politice a nemožná diskuze, past analytické mysli a herecké ego. „Srdce kultivuje mysl a mysl pomáhá srdci,“ říká herec Martin Myšička, když mluví o tom, jak se v něm celý život potkává analytické myšlení, herectví, intuice i potřeba něco skutečně dělat. Vystudoval fyziku, pak DAMU, dlouhé roky je spojený s Dejvickým divadlem a přiznává, že v sobě od začátku nese napětí mezi analytickou myslí a potřebou být na jevišti svobodný. „Dojít k té spolupráci je takové moje celoživotní výzva,“ říká. Mluví o herectví, závisti, známých rolích i o tom, že herec je pořád trochu závislý na tom, jestli se někomu hodí. „Když takhle mi něco uteklo, zpětně se na to podívám, tak se mi otevřel čas a prostor na jiné věci,“ říká k profesním příležitostem, které nepřišly. Zároveň odmítá jednoduché poměřování. Podle něj je rozdíl mezi tím chtít být nejlepší a chtít být výborný. „Když bude primární hodnota být nejlepší, tak to může být jenom jeden. Ovšem když budu chtít být výborný, tak můžeme být výborní všichni,“ říká. Myšička se v rozhovoru dostává i k politice, veřejné debatě a tomu, proč mu vadí, že lidé často nechtějí hledat řešení, ale vyhrát. „Všichni chtějí zvítězit, ale nechtějí najít to nejlepší řešení,“ říká a dodává, že podobné mechanismy vidí nejen u politiků, ale i v běžných vztazích. Zajímá ho eristická dialektika, manipulativní debatní triky i to, jak snadno se místo skutečné diskuze objeví nálepky, urážky a snaha protivníka porazit. „Slovo je čin,“ říká k tomu, že svoboda projevu podle něj neznamená říkat cokoli bez odpovědnosti. V debatě se vrací i k veřejnoprávním médiím, demokracii a otázce, proč se ve společnosti tak málo hledá průnik. „Proč nejsou pořady typu pojďme najít klidné řešení? Nebo co nás spojuje?“ ptá se. Myšička mluví i o meditacích, holotropním dýchání, ale i o umělé inteligenci. Vnímá ji jako mocný nástroj, ale zároveň jako něco, co neumí ochutnat jablko ani prožít okamžik. Právě AI podle něj může lidem připomenout, že člověk není jen soubor informací. „Být člověk je ještě něco jiného,“ dodává. Co je podle něj nenahraditelné? Proč bude živé setkání možná čím dál vzácnější? A dá se o mužství, ženství, politice i duchovních otázkách mluvit bez nálepek a potřeby zvítězit? Pusťte si celý rozhovor.
Čestmír Strakatý: Patricie Solaříková
PATRICIE SOLAŘÍKOVÁ. Pocit podvodníka, hnusné metody bulváru, nejtěžší období života i optimismus jako záchrana. „Herectví je hrozně těžké v tom, že jsme fakt neustále souzení: jak vypadáme, jak hrajeme, co máme na sobě. A ženské samozřejmě víc než muži,“ říká herečka Patricie Solaříková. Hraje už třicet let, ale přesto mluví o pocitu podvodníka a o tom, že dnes do obsazování vstupují i čísla na Instagramu. „Poslední dva, tři roky si vždycky u všeho říkám: takže tady hraju proč? Protože umím hrát, nebo protože mám čísla?“ říká a mluví o hejtech, které jsou s vystupováním ve veřejném prostoru spojené. Nejtvrdší vlnu podle svých slov zažila po Superstar. „Vůbec jsem na to nebyla připravená,“ vzpomíná a dodává, že jejím úkolem v porotě bylo vyvolávat emoce. Jen jí podle ní nikdo předem neřekl, jaké emoce se pak obrátí proti ní. Mluví také o době, kdy média i lidé řešili její váhu. „Dostávala jsem čočku,“ říká a popisuje tvrdé komentáře na její postavu i odsudky, že by už „neměla lézt do televize“. Tlak na ni tehdy podle ní působil opačně. „Čím víc ten tlak byl, tím víc já jsem nebyla schopná s tím nic dělat,“ říká. V rozhovoru čte i e-mail od muže, který jí píše, že je „příliš slabá a mrzká herečka“ nebo „hloupá nána“. Solaříková říká, že ji podobné zprávy dnes spíš rozesmějí, ale pořád nechápe potřebu si sednout k počítači a něco takového člověku napsat. „Respektuji, že mě nemá rád, že jsem mu nesympatická, že má svoje názory na moje herectví, to je naprosto v pořádku. Ale ta potřeba mi to napsat, to je něco, co můj mozek nedokáže pochopit,“ říká. Mluví také o bulváru, o tom, proč se po rozpadu manželství stáhla z rozhovorů a s nadsázkou říká, že se obává, aby o ní jednou nevyšel lživý, ale pravdivý článek. „Dokud o vás bulvár píše lži, tak je to vlastně v pohodě. Pro mě by bylo nejhorší, kdyby bulvár napsal článek a byl by pravdivý,“ říká. Otevřeně popisuje i rozvod, střídavou péči a to, jak těžké je posílat dítě pryč, i když ví, že je u milujícího táty. „Rozpad rodiny a manželství mě mrzí a myslím si, že vždycky mě mrzet bude,“ říká, ale zároveň dodává, že ji to psychicky posunulo. Kritická je i k systému péče o děti, soudům a OSPODu. „Kolik dětí ještě musí umřít vlivem chyby soudu nebo OSPODu, aby se s tím začalo něco dělat?“ ptá se. A i když o sobě říká, že je odjakživa pozitivně nastavený člověk, dodává, že nejde být sluníčkový čtyřiadvacet hodin, sedm dní v týdnu a že i vztek musí ven. Jak se žije člověku, kterého lidé hodnotí od šestnácti let každý večer z obýváku? Proč podle ní ženy v televizi odnášejí hejty víc než muži? Co ji naučila Superstar, bulvár, rozvod i roky komentářů k vlastnímu tělu? A proč je někdy nutné zavřít jedny dveře, i když se člověk bojí, jestli se otevřou další? I to se dozvíte v rozhovoru.
DVTV: Tomáš Sedláček
Sedláček: Zaměstnanci na mě psali žalovací dopisy. Každý si myslí, že má na Václava Havla řidičák. Knihovna v ohrožení není. „Jako manažer jsem byl dobrý. Jestli zaměstnanci nechtějí, nevadí, seženu si jiné. Budu raději, když tam těch lidí bude méně, ale budou té vizi věřit, pracovat na ní a nebudou si psát, kdy jsem chodil a nechodil do kanceláře,” říká ředitel Knihovny Václava Havla Tomáš Sedláček k odchodu části sponzorů i celého týmu zaměstnanců. „Chtěl jsem vyrvat Havla pražské kavárně a vrátit ho Čechům a světu. Že se na tom tým nechce podílet, mě mrzí. Peněz na přežití máme dost a mnoho nových potenciálních zájemců taky.”
DVTV: Martin C. Putna
Putna: Bublina myslitele Sedláčka splaskla, šéfem Knihovny Václava Havla se nikdy neměl stát. Je tu havlovský kult a je to špatně. „Na to být ředitelem Knihovny Václava Havla nemá Tomáš Sedláček intelektuálně ani pracovně. Je jedním z lidí, kteří využili toho, že v nějaké době byli blízko Václava Havla a použili všechny havlovské kruhy k tomu, aby se stali slavnými,” říká literární historik a někdejší šéf instituce Martin C. Putna. „Havel nebyl filozof a dělat z něj velkého myslitele je lež. Pokud Sedláček říká, že Havel filozof byl, tak asi takový jako sám Sedláček. Mnozí lidé se k Havlovi upínají, ale reálně ho neznají.”
Ten Smlsal - Asfalt vs kostky
Ten Smlsal - Asfalt vs kostky. Tohle známe zpoza volantu všichni – jedeme po krásném hladkém asfaltu a najednou bác, dlažba. Auto drncá, hluk se zvyšuje a my se ptáme: PROČ?! V dnešním videu se podíváme na odvěký souboj asfalt versus kostky. Zjistíme, proč mají kostky na spoustě míst pořád obrovský smysl, jaké mají nečekané výhody oproti asfaltu a proč se třeba tak často objevují na křižovatkách s tramvajemi.
Patálie: TEST OSOBNOSTI
16 PERSONALITIES | Co jsme zač, a jak dobře se známe? Dneska jsme si pro vás připravily super oddechovou epizodu, ve které jsme si vzájemně udělaly test 16 Personalities.
U Kulatého stolu: Jan Malý alias Geekboy
Geekboy: Temná stránka Temu. Padělky, manipulace a nebezpečné nakupování. Jan Malý alias Geekboy je technologický youtuber, který se ve svých videích věnuje gadgetům, technologiím a spotřebitelským tématům. V rozhovoru jsme probírali kauzu Temu, klamavé praktiky influencer marketingu, padělky známých značek, kopírování produktů a porušování duševního vlastnictví, falešné recenze, sběr dat o uživatelích, návykové prvky v aplikaci, rizika levných produktů i to, proč je téměř nemožné se proti podobným tržištím bránit. Řešili jsme také falešné AirPody, kopie iPhonů, problémy českých firem, které Temu poškodilo, reakce influencerů na jeho investigativní video, ale i Apple a jeho nový MacBook Neo, opravitelnost elektroniky a budoucnost technologií.
Čestmír Strakatý: Kristýna Ryška
KRISTÝNA RYŠKA. Servírka s Českým lvem, koncentrované štěstí folkloru i proč už hoří. „Člověk nežije furt v maskérnách nebo na place,“ říká herečka Kristýna Ryška o tom, proč pro ni dává smysl stát i za barem v kavárně a připomínat si jinou realitu než tu filmovou. Práce mezi lidmi ji podle jejích slov uzemňuje, i když občas znamená, že k ní někdo přistupuje jen jako k servírce. „Ten svět se točí trošku podle jiných pravidel než v showbyznysu,“ říká a dodává, že právě v hospodě nikomu nepomůže, jestli máte doma Českého lva. Ryška mluví o nejistotě herecké práce, o pauzách, kdy člověk po úspěchu najednou propadá pocitu, „že už prostě nic nebude“, i o tom, proč odchod z Ulice kdysi vnímala jako riziko, které ale musela podstoupit, pokud chtěla začít znovu a jinak. V branži se prý dlouho cítila mimo a nezapadala do světa rychlých historek a extrovertních kolegů. „Nemůžou být všichni Belmondo,“ říká s nadhledem. O Českém lvu za Krále Šumavy mluví jako o radosti i zadostiučinění, zároveň ale nehraje, že ocenění automaticky znamená jistotu další práce. „Vyvrcholení možná, protože teď nemám žádnou práci,“ říká. V rozhovoru se vrací také k Rožnovu, kde se cítí doma a k folkloru, který nevnímá jako skanzen ani politickou nálepku, ale jako živé společenství a „koncentrované štěstí“. „Folklor nepotřebuje publikum,“ říká a popisuje ho jako protipól světa, v němž technologie z člověka dělají pasivního sledovače. Mluví i o sexistických narážkách na ženy za barem, o tlaku na vzhled a stárnutí hereček i o mladých dívkách, kterým by přála odvahu ustát období, kdy je okolí tlačí do úprav a srovnávání. „Holky, prostě zvládněte to a vydržte to,“ vzkazuje jim. V nové minisérii Inspekce se dostala k prostředí GIBS, které ji přitahuje svou uzavřeností i tím, že GIBS musí být trošku o krok dopředu než policie. V závěru mluví také o tom, kdy podle ní má herec vstoupit do veřejného prostoru, pokud má „ponor“. „Diskuze je správná, pokud je faktická,“ říká s tím, že u veřejnoprávních médií pro ni prý byla čára už tak tlustá, že se ozvat musela. „Všichni musíme křičet. Přijde mi, že už hoří,“ dodává. Proč si Kristýna Ryška potřebuje držet odstup od showbyznysu? Jak se žije s úspěchem, po kterém může přijít ticho? Co ji naučila práce za barem? A proč má pocit, že u veřejnoprávních médií už nejde mlčet? Pusťte si celý rozhovor.
Neurazitelný podcast - Martin Konečný
Neurazitelný podcast - Martin Konečný rozhovor. Jaká psychologická past vám krade radost ze života? Jak se dají u mužů často poznat problémy ve vztahu? Které dvě cesty vedou k úspěchu a jak mezi nimi vybrat tu správnou? Jaký vnitřní blok vám brání zhubnout? Co je velkým prokletím úspěšných lidí? A proč vlastně tak často v životě nedostáváme, co chceme? Expert na vyjednávání, psycholog a rodinný terapeut Martin Konečný přijal pozvání do 129. dílu Neurazitelného podcastu.
Kecy a politika 267
Kecy a politika 267: Rasputin v české vládě. Bylo to jako blesk z čistého nebe. Na pořadu jednání české vlády minulé pondělí se ten bod vůbec nenacházel. Pak se najednou vynořil a všichni pro něj povinně hlasovali – osm rad vlády, pět oddělení a tři odbory byly přemístěny pod čtyři ministerstva. Na téhle restrukturalizaci není zajímavé, že proběhla, ale především jak proběhla. Nejvíce překvapeni byli špičkoví představitelé hnutí ANO, jako předsedkyně poslaneckého klubu Malá nebo místopředseda Poslanecké sněmovny Nacher. Tento případ ilustruje způsob, jak dochází uvnitř vlády k důležitým rozhodnutím. Je to sice koaliční většina několika stran, ale kromě ní má Andrej Babiš ještě jednu, jakýsi vnitřní kruh. V jeho čele stojí manažerka Agrofertu Tünde Bartha. V minulých měsících vyšla o této dámě řada článků, v nichž byla oceňována její pracovitost. Fajn, jejich autoři však neodpověděli na základní otázky: Jak je možné, že šéfka Úřadu vlády v posledních měsících reprezentuje Českou republiku na různých úrovních, přestože k tomu nemá demokratický mandát? Není vzhledem ke svým vazbám na úzkou skupinu maďarských politiků kolem Viktora Orbána bezpečnostním rizikem? Nenachází se vzhledem ke svému angažmá v různých firmách holdingu Agrofert ve střetu zájmů? A konečně: ke komu cítí primární loajalitu? Její působení na české politické scéně by odpovídalo něčemu mezi vicepremiérkou a zmocněnkyní vlády pro orbanizaci české politiky. Tato dáma má všechny parametry ruského proroka Grigorije Rasputina, který pobýval na carském dvoře krátce před pádem monarchie. Tehdejší carské šlechtě pil krev tím, že manipuloval ruskou politikou ve jménu nezřetelných zájmů. Nakonec byl odstraněn, ale pád monarchie Romanovců tím carská šlechta neodvrátila. Jak to bude u nás? Evidentní je, že jsme svědky tunelování parlamentarismu, protože vláda zneužívá tzv. poslaneckých návrhů zákona, které obcházejí zákonný proces připomínkového řízení k jednotlivým zákonům. A jak to dopadne? A co na to Jan Tleskač?
DVTV: Klára Hlubocká
Hledají otrávená zvířata: Myslivce nevolejte, sami jsou nejčatější traviči. Karbofuran zabije až čtyři zvířata v řadě, říká psovodka. „Je s podivem, že se ještě neotrávil žádný člověk. Karbofuran je nebezpečná látka a smrt zvířat je velmi trýznivá. Pomohla by větší prevence i přísnější tresty, u soudu už skončily tři případy,” říká psovodka Klára Hlubocká, která se společně se svými retrívry Vikym a Irbis jako jediná v Česku specializuje na hledání otrávených zvířat i nástrah. „Když něco mrtvého najdou, vrátí se ke mně, zaštěkají a vezmou mě zpět k nálezu. Nesmí to olizovat a zůstávat u toho, protože by se mohli přiotrávit výpary. Mám strach, ale patří to k tomu,” dodává protagonistka nového dokumentu Při zemi.
DVTV: Tomáš Sedláček
Sedláček: Zaměstnanci na mě psali žalovací dopisy. Každý si myslí, že má na Václava Havla řidičák. Knihovna v ohrožení není. „Jako manažer jsem byl dobrý. Jestli zaměstnanci nechtějí, nevadí, seženu si jiné. Budu raději, když tam těch lidí bude méně, ale budou té vizi věřit, pracovat na ní a nebudou si psát, kdy jsem chodil a nechodil do kanceláře,” říká ředitel Knihovny Václava Havla Tomáš Sedláček k odchodu části sponzorů i celého týmu zaměstnanců. „Chtěl jsem vyrvat Havla pražské kavárně a vrátit ho Čechům a světu. Že se na tom tým nechce podílet, mě mrzí. Peněz na přežití máme dost a mnoho nových potenciálních zájemců taky.”
DVTV: Martin C. Putna
Putna: Bublina myslitele Sedláčka splaskla, šéfem Knihovny Václava Havla se nikdy neměl stát. Je tu havlovský kult a je to špatně. „Na to být ředitelem Knihovny Václava Havla nemá Tomáš Sedláček intelektuálně ani pracovně. Je jedním z lidí, kteří využili toho, že v nějaké době byli blízko Václava Havla a použili všechny havlovské kruhy k tomu, aby se stali slavnými,” říká literární historik a někdejší šéf instituce Martin C. Putna. „Havel nebyl filozof a dělat z něj velkého myslitele je lež. Pokud Sedláček říká, že Havel filozof byl, tak asi takový jako sám Sedláček. Mnozí lidé se k Havlovi upínají, ale reálně ho neznají.”
Ten Smlsal - Asfalt vs kostky
Ten Smlsal - Asfalt vs kostky. Tohle známe zpoza volantu všichni – jedeme po krásném hladkém asfaltu a najednou bác, dlažba. Auto drncá, hluk se zvyšuje a my se ptáme: PROČ?! V dnešním videu se podíváme na odvěký souboj asfalt versus kostky. Zjistíme, proč mají kostky na spoustě míst pořád obrovský smysl, jaké mají nečekané výhody oproti asfaltu a proč se třeba tak často objevují na křižovatkách s tramvajemi.
Patálie: TEST OSOBNOSTI
16 PERSONALITIES | Co jsme zač, a jak dobře se známe? Dneska jsme si pro vás připravily super oddechovou epizodu, ve které jsme si vzájemně udělaly test 16 Personalities.
U Kulatého stolu: Jan Malý alias Geekboy
Geekboy: Temná stránka Temu. Padělky, manipulace a nebezpečné nakupování. Jan Malý alias Geekboy je technologický youtuber, který se ve svých videích věnuje gadgetům, technologiím a spotřebitelským tématům. V rozhovoru jsme probírali kauzu Temu, klamavé praktiky influencer marketingu, padělky známých značek, kopírování produktů a porušování duševního vlastnictví, falešné recenze, sběr dat o uživatelích, návykové prvky v aplikaci, rizika levných produktů i to, proč je téměř nemožné se proti podobným tržištím bránit. Řešili jsme také falešné AirPody, kopie iPhonů, problémy českých firem, které Temu poškodilo, reakce influencerů na jeho investigativní video, ale i Apple a jeho nový MacBook Neo, opravitelnost elektroniky a budoucnost technologií.