
Film Europe Channel
Film Europe Channel od do
Jimmyho tančírna
Drama Fr./Irs./VB (2014). Před vypuknutím Irské občanské války otevřel oddaný a odvážný aktivista Jimmy Gralton na irském venkově taneční sál, kde se lidé mohli vzdělávat, bavit, diskutovat, sportovat a hlavně tancovat. Popularita Jimmyho tančírny rostla a postupně se stala místem revolučních myšlenek, rozvíjení talentů, svobody a splněných snů. Její volnomyšlenkářská reputace však upoutala pozornost státu a církve, což přinutilo Jimmyho utéct ze země a proslavenou tančírnu zavřít. Po deseti letech neustálého cestování se Jimmy vrací do rodného Irska, kde se však znovu střetává s chudobou, omezováním osobní svobody i kultury. S podporou své první lásky se rozhodne svou slavnou tančírnu znovu otevřít a opět dát lidem naději snít. Bez ohledu na to, co to může způsobit. (105 min)
Neřízené střely
Komedie It. (2010). Hlavní postavou filmového příběhu je Tommaso, nejmladší syn kantonské početné a tradiční rodiny z jižní Itálie, která se už od 60. let zabývá výrobou těstovin. Na cestě domů z Říma, kde studuje literaturu a kde žije se svým přítelem Marcem, se Tommaso rozhodne říct rodičům pravdu o své sexuální orientaci. Ale když je konečně připravený před ně předstoupit, jeho starší bratr Antonio mu překazí všechny jeho plány odhalením jeho vlastního tajemství. Snímek Neřízené střely je zábavnou, povznášející a zároveň dojemnou italskou komedií. Ocenění: MFF Tribeca - Nejlepší hraný film. (109 min)
Hra
Drama Švéd./Fr. (2011). Před několika lety okrádala v Göteborgu parta výrostků své vrstevníky – nepoužívala však ani násilí, ani natrénovanou zručnost, ale psychologický trik. Tato událost inspirovala režiséra Rubena Östlunda k psychologickému dramatu o tom, že motivace dětských zlodějů v tomto případě dost možná nespočívaly v nabývání majetku, ale v požitku z nadvlády a bezohledné manipulace. Vždyť jakákoli lidská interakce je do jisté míry hra. Propracovanému snímku se po celou dobu daří udržet divákův zájem, a zároveň i budovat hmatatelné napětí. Dětské hrdiny i jejich okolí ukazuje ve vší nejednoznačnosti, kterou ještě posilují různé situace, do nichž se dostávají. Vedle mimořádně vyvinuté schopnosti proniknout do chování postav disponuje snímek i silnou režijní vizí. Ta pracuje s jednoduchým snímáním situací, jež tak dostávají mimořádně autentický nádech, ale i se subtilním humorem a s přesným inscenováním, ne nepodobným stylu Roye Anderssona. (114 min)
Renoir
Drama Fr. (2012). Film Renoir je založený na skutečném příběhu stárnoucího impresionistického malíře Augustea Renoira a začínajícího filmaře Jeana Renoira. Snímek je vyprávěn nádhernými obrazy, ponořenými do zlaté barvy a vyvolávajícími atmosféru samotné Renoirovy malířské tvorby. Píše se rok 1915 a malíř Auguste Renoir i jeho syn Jean jsou poznamenáni smrtí ženy i matky zároveň. Jejich životy však změní mladá kráska s ohnivými vlasy, která jim dodá ztracenou energii a uměleckou inspiraci. Stane se posledním modelem otce Renoira, kterému zároveň navrátí ztracenou mladost, a v psychicky nestálém Jeanovi svou divokostí i nezkrotným duchem vzbudí nečekané touhy i vášeň k filmovému umění. (108 min)
Hra
Drama Švéd./Fr. (2011). Před několika lety okrádala v Göteborgu parta výrostků své vrstevníky – nepoužívala však ani násilí, ani natrénovanou zručnost, ale psychologický trik. Tato událost inspirovala režiséra Rubena Östlunda k psychologickému dramatu o tom, že motivace dětských zlodějů v tomto případě dost možná nespočívaly v nabývání majetku, ale v požitku z nadvlády a bezohledné manipulace. Vždyť jakákoli lidská interakce je do jisté míry hra. Propracovanému snímku se po celou dobu daří udržet divákův zájem, a zároveň i budovat hmatatelné napětí. Dětské hrdiny i jejich okolí ukazuje ve vší nejednoznačnosti, kterou ještě posilují různé situace, do nichž se dostávají. Vedle mimořádně vyvinuté schopnosti proniknout do chování postav disponuje snímek i silnou režijní vizí. Ta pracuje s jednoduchým snímáním situací, jež tak dostávají mimořádně autentický nádech, ale i se subtilním humorem a s přesným inscenováním, ne nepodobným stylu Roye Anderssona. (114 min)
Renoir
Drama Fr. (2012). Film Renoir je založený na skutečném příběhu stárnoucího impresionistického malíře Augustea Renoira a začínajícího filmaře Jeana Renoira. Snímek je vyprávěn nádhernými obrazy, ponořenými do zlaté barvy a vyvolávajícími atmosféru samotné Renoirovy malířské tvorby. Píše se rok 1915 a malíř Auguste Renoir i jeho syn Jean jsou poznamenáni smrtí ženy i matky zároveň. Jejich životy však změní mladá kráska s ohnivými vlasy, která jim dodá ztracenou energii a uměleckou inspiraci. Stane se posledním modelem otce Renoira, kterému zároveň navrátí ztracenou mladost, a v psychicky nestálém Jeanovi svou divokostí i nezkrotným duchem vzbudí nečekané touhy i vášeň k filmovému umění. (108 min)
Frankofonie
Dokument Fr./N/Niz. (2015). Na pozadí druhé světové války (resp. německé okupace Francie) zkoumá ruský režisér Sokurov uvnitř pařížského muzea Louvre vztah mezi uměním a mocí a ptá se, co nám kultura říká o nás samých. Na pozadí druhé světové války (resp. německé okupace Francie) zkoumá režisér Alexandr Sokurov vztah mezi uměním a mocí a ptá se, co nám kultura říká o nás samých. Jeho historický filmový esej je nekonvenční procházkou pařížským muzeem Louvre, kterým diváka provádí Napoleon a Marianne coby alegorický symbol Francouzské republiky. Louvre tu vedle ředitele M. Jacquese Jaujarda a kunsthistorika Metternicha funguje jako třetí hlavní postava – jako úchvatná kulisa i nejvýznamnější úložiště světové kultury. (85 min)
Následky lásky
Krimifilm It. (2004). Padesátník Titta vede extrémně nudný, extrémně rutinní a extrémně nezáživný život v blíže nespecifikovaném švýcarském hotelu. Jeho každodenní rutinu, která sestává pouze z několika neměnných úkonů, však naruší láska a všechny problémy, které z ní vyplývají. Jeho dosavadní život bez práce, plný samoty, ticha, vykouřených cigaret a vypitých skleniček v hotelovém baru, se najednou začne měnit. Ocenění: MFF Cannes - Zlatá palma - nominace , ceny Davida di Donatella a Stříbrná stuha. (100 min)
150 miligramů
Drama Fr. (2016). Pneumoložka pracující v nemocnici v Brestu přijde na souvislost mezi nevyjasněnými úmrtími pacientů a podáváním léku Mediator, který je na trhu již 30 let. Má-li zvítězit pravda, musí Irene Frachon, jejímž skutečným příběhem se film inspiroval, svést boj Davida s Goliášem. Film ji sleduje od počátku, kdy je se svým tvrzením sama proti všem, až po vypuknutí mediální bouře, kterou její zjištění způsobí. (123 min)
Pozice dítěte
Drama Rum. (2012). Jednoho studeného večera uprostřed března se Barbu řítí ulicemi a překračuje povolenou rychlost. Vzápětí srazí malé dítě a chlapec krátce po nehodě umírá. Viníka čeká trest odnětí svobody od tří do patnácti let. Tehdy vstupuje na scénu Barbuho matka Cornelia, rozhodnutá zasáhnout a pomoci svému synovi vyhnout se vězení. Blahobytně zařízený byt – dílo známého architekta z vyšší společenské třídy Rumunska – zdobí police s nepřečtenými romány Herty Müllerové a dokresluje Corneliina kabelka, plná kreditních karet. Corneliina kampaň za záchranu svého apatického syna nezná hranic. Věří, že úplatky jsou tou správnou cestou, jak přesvědčit svědky, aby nesvědčili v neprospěch jejího syna. Dokonce i rodiče mrtvého dítěte se upokojí, když dostanou nějakou tu peněžní hotovost. (108 min)
Černá vdova
Drama Belg./Fr. (2012). Filmová adaptace mezinárodního bestselleru alžírského spisovatele Yasmina Khadraua, jenž byl přeložen do více než čtyřiceti jazyků, sugestivně vykresluje morální dilema arabsko-izraelského chirurga, potýkajícího se s obviněními jeho manželky ze sebevražedného teroristického útoku. Když objeví manželčin dopis na rozloučenou, zhroutí se mu celý dosavadní svět. Čelí složitým životným otázkám, ztrácí dosavadní iluze a začíná si uvědomovat, že doposud žil v uměle vytvořené realitě, jejíž součástí byla neznámá žena. Koprodukčnímu snímku se v roce 2012 na MFF v San Sebastianu dostalo Speciálního uznání poroty a zároveň získal cenu TVE Otra Mirada, udělovanou za originální vykreslení problémů diskriminace, hranic a sociálních nerovností s cílem poukázat na jejich potřebné odstranění ve společnosti. Doueiriho snímek získal i hlavní cenu Golden Star na MFF v Marakéši 2012 v kategorii nejlepší film. Zajímavostí je, že Ziad Doueiri začínal jako asistent kamery v Los Angeles a spolupodílel se na tvorbě filmů Quentina Tarantina z 90. let. (101 min)
Koncert
Komedie Belg./It./Rum./Fr. (2009). Před třiceti lety byl Andrej Simoniovich Filipov, známý dirigent orchestru Bolšoje, vyhozen ze své pozice, protože se postavil za židovské hudebníky. Teď v divadle pouze uklízí. Při vytírání ředitelovy kanceláře se čirou náhodou dozví, že pařížský Chatelet Theater si přeje, aby současný orchestr zahrál v Paříži. Hlavou mu bleskne myšlenka, kterou se rozhodne uskutečnit. Do Paříže pojede on se svým orchestrem! S přítelem houslistou začnou kontaktovat bývalé kolegy. Jsou ti však schopni po třiceti letech znovu hrát? (118 min)
Čtverec
Komedie Dán./Švéd. (2017). Christian je kurátorem švédského muzea moderního umění. Úspěšný, atraktivní, rozvedený otec dvou dcer naplňuje ideál vzdělaného městského liberála, který se snaží citlivě vnímat aktuální společenské problémy. S nimi souzní i chystaná výstava konceptuálního umění, které vévodí instalace čtverce 4 x 4 metry ve veřejném prostoru čtverce, v němž platí pravidla absolutní rovnosti a tolerance. Jak ale takovou myšlenku prodat v mediálně přehlceném a roztěkaném prostředí, které žije především virálními událostmi? Zatímco „hip“ marketingoví experti vymýšlejí různé strategie, Christianovi kdosi ukradne mobilní telefon. A ve snaze získat ho zpět roztočí kurátor nevědomky spirálu událostí, které zpochybní nejen jeho osobní kvality a výstavu, ale i postavení instituce, kterou reprezentuje. Ruben Östlund ve své „konceptuální tragikomedii“ s potměšilostí sobě vlastní zkoumá jeden egoistický charakter i povýšené pokrytectví současných západních společností, které čelí zmatení jazyků, symbolů a hodnot. (146 min)
Perleťový knoflík
Dokument Chile/Fr./Šp. (2014). Patricio Guzmán křísí zapomenuté hlasy historie, které se zrcadlí v širých vodních plochách Chile. Perleťový knoflík je druhou dokumentární esejí, v nichž Patricio Guzmán rozjímá o historii své země prostřednictvím fenoménu, jenž výrazně určuje její ráz. V Nostalgia de la luz to bylo světlo z hvězd, které filmaře provázelo na cestě za traumatickým dědictvím pinochetovského režimu, v Perleťovém knoflíku si zvolil vodu. Zlomky vzpomínek, strhující scenérie a vizionářské pohledy do hlubin kosmu se ve filmu skládají v podmanivý celek, podbarvený autorovým emotivním komentářem. (79 min)
Čtverec
Komedie Dán./Švéd. (2017). Christian je kurátorem švédského muzea moderního umění. Úspěšný, atraktivní, rozvedený otec dvou dcer naplňuje ideál vzdělaného městského liberála, který se snaží citlivě vnímat aktuální společenské problémy. S nimi souzní i chystaná výstava konceptuálního umění, které vévodí instalace čtverce 4 x 4 metry ve veřejném prostoru čtverce, v němž platí pravidla absolutní rovnosti a tolerance. Jak ale takovou myšlenku prodat v mediálně přehlceném a roztěkaném prostředí, které žije především virálními událostmi? Zatímco „hip“ marketingoví experti vymýšlejí různé strategie, Christianovi kdosi ukradne mobilní telefon. A ve snaze získat ho zpět roztočí kurátor nevědomky spirálu událostí, které zpochybní nejen jeho osobní kvality a výstavu, ale i postavení instituce, kterou reprezentuje. Ruben Östlund ve své „konceptuální tragikomedii“ s potměšilostí sobě vlastní zkoumá jeden egoistický charakter i povýšené pokrytectví současných západních společností, které čelí zmatení jazyků, symbolů a hodnot. (146 min)
