Film Europe Channel
Film Europe Channel od do
Melancholia
Drama Švéd./N/Dán./Fr. (2011). Nový film Melancholia dánského režiséra Larse von Triera vypráví uhrančivý příběh dvou sester - Kirsten Dunst a Charlotte Gainsbourg , z nichž ta mladší se zrovna vdává a stává čerstvou matkou. Svatební veselí se odehrává na starobylém venkovském sídle a všeobecnou sváteční náladu zakalí náhlá hrozba v podobě rudé planety, která vystoupila zpoza slunce a s níž hrozí Zemi bezprostřední srážka. Režisér Trier je pověstný precizně gradovanou atmosférou s neočekávanými zápletkami i zvraty, které ústí do ještě neočekávanějšího konce. Pověstný je i náročným vedením herců – zejména pak hereček, z nichž se právě v Melancholii v hlavních rolích představí plavovlasá kráska Kirsten Dunst, známá například z velkofilmu Spider-Man či historického snímku Marie Antoinetta, a démonická Charlotte Gainsbourg, která omráčila diváky i kritiky svým suverénním herectvím v Trierově předchozím a značně šokujícím mysteriu Antikrist. (130 min)
Duch pětačtyřicátého
Dokument VB (2013). Dokumentární film Kena Loache o době, kdy dělat věci společně bylo normální... Rok 1945 byl klíčovým letopočtem v britské historii. Solidarita, která pomohla Británii přežít válku, spolu s hořkými vzpomínkami na předválečné roky, přivedla lidi ke společným představám o lepší společnosti. Režisér Ken Loach použil filmy z britských regionálních a národních archivů, spolu s nahrávkami a dobovými rozhovory, aby vytvořil vrstevnatý, živý příběh vystavěný na pozadí tehdejších sociálně-politických událostí. The Spirit of 45 se snaží osvětlit a oslavit období nebývale pospolitého ducha, jehož dopad přetrval po mnoho let, a který je možné znovuobjevit ještě i dnes. (95 min)
Houština
Drama Maď. (2003). Celovečerní debut jednoho z nejvýraznějších představitelů současného maďarského filmu Bence Fliegaufa je věnován předčasně zemřelému režisérovi Györgyi Fehérovi - Szürkület, 1990, Vášeň, 1998 . Fliegauf již ve své prvotině volí oddramatizované pomalé mluvení a dlouhé záběry, poukazující na vyprázdněnost vztahů ve společnosti, které se staly příznačnými znaky i jeho pozdější filmové tvorby. Sledujeme dlouhé monologické a dialogické pasáže, které jsou vytrženy z nějakého smysluplnějšího kontextu. Z vyprávění postav je zjevné, že si nerozumí navzájem, ani sami sobě. Lovasiho kamera zaznamenává jednotlivé postavy v těsné blízkosti, ale nedovolí nám proniknout hlouběji do jejich nitra. Film s tak originální kombinací zmíněných narativních postupů a stylistických prostředků navozuje u diváka pocity všudypřítomného odcizení a vykořeněnosti. Za svůj originální snímek si tehdy ještě začínající režisér odnesl kromě Ceny zahraničních kritiků Genea Moskowitz - Gene Moskowitz-díj a Ceny Sándora Simone - Simó Sándor elsőfilmes-díj za nejlepší hraný debut z filmového festivalu Maďarský filmový týden - Magyar Filmszemle i Cenu Wolfganga Staudteho z MFF Berlín 2003. (89 min)
Na druhé straně kopců
Drama Belg./Fr./Rum. (2012). Alina se vrací z Německa, kam odešla za prací, s nadějí, že si zpátky odvede Voičitu, jedinou bytost, kterou kdy milovala a která kdy milovala ji. Jenomže v době, kdy tu Alina nebyla, našla Voičita Boha, a to je v lásce soupeř, nad nímž se těžko vyhrává. Cristian Mungiu, který si z Cannes odvezl Zlatou palmu v roce 2007, opět zvolil jako ústřední postavy dvě mladé ženy. Kdysi spolu vyrůstaly v sirotčinci a po delším odloučení se shledávají v klášterní osadě v kopcích. Zatímco pro jednu z nich se staly chatrče kolem kostelíka domovem, druhá touží utéci z místa, kde vládne přísný řád diktovaný knězem, jehož komunita slepě poslouchá. Není těžké objevit paralely s nedávnou historií autorovy vlasti, třebaže interpretace složitého a nejednoznačně vyznívajícího příběhu je ponechána na divákovi. Poslední záběry ovšem výmluvně vyjadřují autorův pohled na současné Rumunsko. (146 min)
Houština
Drama Maď. (2003). Celovečerní debut jednoho z nejvýraznějších představitelů současného maďarského filmu Bence Fliegaufa je věnován předčasně zemřelému režisérovi Györgyi Fehérovi - Szürkület, 1990, Vášeň, 1998 . Fliegauf již ve své prvotině volí oddramatizované pomalé mluvení a dlouhé záběry, poukazující na vyprázdněnost vztahů ve společnosti, které se staly příznačnými znaky i jeho pozdější filmové tvorby. Sledujeme dlouhé monologické a dialogické pasáže, které jsou vytrženy z nějakého smysluplnějšího kontextu. Z vyprávění postav je zjevné, že si nerozumí navzájem, ani sami sobě. Lovasiho kamera zaznamenává jednotlivé postavy v těsné blízkosti, ale nedovolí nám proniknout hlouběji do jejich nitra. Film s tak originální kombinací zmíněných narativních postupů a stylistických prostředků navozuje u diváka pocity všudypřítomného odcizení a vykořeněnosti. Za svůj originální snímek si tehdy ještě začínající režisér odnesl kromě Ceny zahraničních kritiků Genea Moskowitz - Gene Moskowitz-díj a Ceny Sándora Simone - Simó Sándor elsőfilmes-díj za nejlepší hraný debut z filmového festivalu Maďarský filmový týden - Magyar Filmszemle i Cenu Wolfganga Staudteho z MFF Berlín 2003. (89 min)
Na druhé straně kopců
Drama Belg./Fr./Rum. (2012). Alina se vrací z Německa, kam odešla za prací, s nadějí, že si zpátky odvede Voičitu, jedinou bytost, kterou kdy milovala a která kdy milovala ji. Jenomže v době, kdy tu Alina nebyla, našla Voičita Boha, a to je v lásce soupeř, nad nímž se těžko vyhrává. Cristian Mungiu, který si z Cannes odvezl Zlatou palmu v roce 2007, opět zvolil jako ústřední postavy dvě mladé ženy. Kdysi spolu vyrůstaly v sirotčinci a po delším odloučení se shledávají v klášterní osadě v kopcích. Zatímco pro jednu z nich se staly chatrče kolem kostelíka domovem, druhá touží utéci z místa, kde vládne přísný řád diktovaný knězem, jehož komunita slepě poslouchá. Není těžké objevit paralely s nedávnou historií autorovy vlasti, třebaže interpretace složitého a nejednoznačně vyznívajícího příběhu je ponechána na divákovi. Poslední záběry ovšem výmluvně vyjadřují autorův pohled na současné Rumunsko. (146 min)
Profesionální manželka
Komedie Fr. (2010). Rok 1977, městečko Sainte-Gudule na severu Francie. Suzanne Pujole je spořádaná hospodyňka a oddaná manželka továrníka Roberta Pujola, který svůj podnik na výrobu deštníků řídí železnou rukou. Zdá se být stejně nepřístupný a despotický jak ke svým dělníkům, tak k dětem a ženě. Po stávce a sesazení manžela se Suzanne nečekaně ocitá ve vedení továrny a k všeobecnému překvapení se ukazuje jako žena činu a zdravého rozumu. Když se ale Robert vrací odpočatý a ve formě zpět, situace se komplikuje... (99 min)
Přebytečný člověk
Komedie It. (2001). Populární zpěvák Antonio Pisapia, zvaný Tony, objeví, že má o něco mladšího jmenovce, který je vycházející hvězdou místního fotbalového klubu. Píše se rok 1980 a oba muži se zdají být na vrcholu svých sil i své dráhy. Cynickému a sobeckému Tonymu se ale stane osudným dobrodružství s nezletilou dívkou a následná žaloba ze znásilnění. Nesmělý a mírný Antonio si při tréninku poraní nohu tak, že musí vzdát aktivní fotbal. Doufá, že se stane trenérem, ale zdá se, že ho majitelé klubu odepsali. Roky míjejí, a zatímco dosud se příběhy obou mužů odvíjely nezávisle na sobě, jednoho dne se jejich cesty protnou. Porážka jednoho otevírá druhému naději na nový start.(. (98 min)
Mikulášovy patálie na prázdninách
Komedie Fr. (2014). Je tu konec školního roku a dlouho očekávané prázdniny jsou konečně tady. Malý Mikuláš, jeho rodiče a babička vyrazili k moři a ubytovali se v hotelu Beau-Rivage Hotel. Mikuláš si u moře najde nové přátele: Ben, který tam bydlí... Freddy, který pořád něco jí, dokonce i syrové ryby.... George, který je vtipný už jen proto, že je angličan, uplakánek Paul a Christopher , který chce mít vždycky pravdu a je to otravné... (94 min)
Daphne
Komedie VB (2017). Jednatřicetiletá Daphne je krásná, chytrá a nadějná šéfkuchařka. Přesto není schopná navázat dlouhodobý vztah, má sebedestruktivní sklony a tendenci řešit problémy alkoholem. Po sérii nečekaných událostí se pád na úplné dno rychle blíží. Dokáže se od něj Daphne odrazit a změnit svůj život? (85 min)
Assassin
Drama Číny/Fr. (2015). Filmová báseň jednoho z největších filmařů současnosti zasazená do Číny 9. století je vizuálně omračujícím vyprávěním s prvky žánru wuxia. Jeho hrdinkou je profesionální vražedkyně Nie Yinniang, která poté, co selže ve svém úkolu, dostává od své paní rozkaz vrátit se do svého rodného kraje a zabít muže, jemuž byla kdysi přislíbena ?svého bratrance, který dnes velí největší vojenské oblasti v severní Číně. (102 min)
Dva dny, jedna noc
Drama Belg./Fr./It. (2014). Sandra pracuje v místní solární elektrárně a právě se zotavuje z depresí, které byly důvodem její časté absence v práci. Vedení společnosti nemá zájem o takovéto zaměstnance, avšak nechce vystupovat ve zlém světle. Finální rozhodnutí o Sandřině osudu tak nechává na jejích kolezích, kteří mají určit, zda Sandra o práci přijde anebo ne. Pokud ano, budou si moci ponechat své roční bonusy ve výši 1000 eur, a pokud ne, tak o ně přijdou. Sandra se však nevzdává a během dvou dnů a jedné noci se ze všech sil snaží přesvědčit kolegy, aby se rozhodli v její prospěch. Sandřina prosba je jednoduchá: “Nelitujte mě! Jen se zkuste vžít do mé situace.“. (92 min)
Zeď
Drama N/Rak. (2012). Žena zapisuje do deníku informace o zcela banálních úkonech, které vykonává na své usedlosti. Nečiní tak z dlouhé chvíle ani s vírou, že si je někdo přečte. Vlastně je psát nechce, ale musí, aby si udržela zdravou mysl. Ta už je dlouho těžce zkoušena poté, co se žena ocitla odstřižena od okolního světa neviditelnou, ale o to neprostupnější zdí. Snímek na jedné straně buduje takřka žánrové napětí, ale stejnou měrou zkoumá povahu a chování člověka v naprosté izolaci. Přestože zeď je zde do značné míry jen metaforou, filmem prostupuje takřka hororová nálada. Režisér nechává protagonistku obklopit podobně magickou přírodou jako ve von Trierově Antikristovi. Nejen díky Pölslerově práci s prostředím působí snímek jako povědomě realistický sen, do něhož vstoupil jediný, ale o to více zneklidňující cizorodý prvek. Úplně přirozené věci tu vyznívají hrozivě, ačkoli ve skutečnosti nejsou zdrojem nebezpečí. (104 min)
Houština
Drama Maď. (2003). Celovečerní debut jednoho z nejvýraznějších představitelů současného maďarského filmu Bence Fliegaufa je věnován předčasně zemřelému režisérovi Györgyi Fehérovi - Szürkület, 1990, Vášeň, 1998 . Fliegauf již ve své prvotině volí oddramatizované pomalé mluvení a dlouhé záběry, poukazující na vyprázdněnost vztahů ve společnosti, které se staly příznačnými znaky i jeho pozdější filmové tvorby. Sledujeme dlouhé monologické a dialogické pasáže, které jsou vytrženy z nějakého smysluplnějšího kontextu. Z vyprávění postav je zjevné, že si nerozumí navzájem, ani sami sobě. Lovasiho kamera zaznamenává jednotlivé postavy v těsné blízkosti, ale nedovolí nám proniknout hlouběji do jejich nitra. Film s tak originální kombinací zmíněných narativních postupů a stylistických prostředků navozuje u diváka pocity všudypřítomného odcizení a vykořeněnosti. Za svůj originální snímek si tehdy ještě začínající režisér odnesl kromě Ceny zahraničních kritiků Genea Moskowitz - Gene Moskowitz-díj a Ceny Sándora Simone - Simó Sándor elsőfilmes-díj za nejlepší hraný debut z filmového festivalu Maďarský filmový týden - Magyar Filmszemle i Cenu Wolfganga Staudteho z MFF Berlín 2003. (89 min)
Zeď
Drama N/Rak. (2012). Žena zapisuje do deníku informace o zcela banálních úkonech, které vykonává na své usedlosti. Nečiní tak z dlouhé chvíle ani s vírou, že si je někdo přečte. Vlastně je psát nechce, ale musí, aby si udržela zdravou mysl. Ta už je dlouho těžce zkoušena poté, co se žena ocitla odstřižena od okolního světa neviditelnou, ale o to neprostupnější zdí. Snímek na jedné straně buduje takřka žánrové napětí, ale stejnou měrou zkoumá povahu a chování člověka v naprosté izolaci. Přestože zeď je zde do značné míry jen metaforou, filmem prostupuje takřka hororová nálada. Režisér nechává protagonistku obklopit podobně magickou přírodou jako ve von Trierově Antikristovi. Nejen díky Pölslerově práci s prostředím působí snímek jako povědomě realistický sen, do něhož vstoupil jediný, ale o to více zneklidňující cizorodý prvek. Úplně přirozené věci tu vyznívají hrozivě, ačkoli ve skutečnosti nejsou zdrojem nebezpečí. (104 min)
Houština
Drama Maď. (2003). Celovečerní debut jednoho z nejvýraznějších představitelů současného maďarského filmu Bence Fliegaufa je věnován předčasně zemřelému režisérovi Györgyi Fehérovi - Szürkület, 1990, Vášeň, 1998 . Fliegauf již ve své prvotině volí oddramatizované pomalé mluvení a dlouhé záběry, poukazující na vyprázdněnost vztahů ve společnosti, které se staly příznačnými znaky i jeho pozdější filmové tvorby. Sledujeme dlouhé monologické a dialogické pasáže, které jsou vytrženy z nějakého smysluplnějšího kontextu. Z vyprávění postav je zjevné, že si nerozumí navzájem, ani sami sobě. Lovasiho kamera zaznamenává jednotlivé postavy v těsné blízkosti, ale nedovolí nám proniknout hlouběji do jejich nitra. Film s tak originální kombinací zmíněných narativních postupů a stylistických prostředků navozuje u diváka pocity všudypřítomného odcizení a vykořeněnosti. Za svůj originální snímek si tehdy ještě začínající režisér odnesl kromě Ceny zahraničních kritiků Genea Moskowitz - Gene Moskowitz-díj a Ceny Sándora Simone - Simó Sándor elsőfilmes-díj za nejlepší hraný debut z filmového festivalu Maďarský filmový týden - Magyar Filmszemle i Cenu Wolfganga Staudteho z MFF Berlín 2003. (89 min)