
Film Europe Channel
Film Europe Channel od do
Soul Kitchen
Komedie N/It./Fr. (2009). Zinos, mladý majiteľ reštaurácie, nemá práve veľa šťastia. Jeho priateľka Nadine sa odsťahovala do Šanghaja, zákazníci jeho reštaurácie Soul Kitchen začali bojkotovať nového šéfkuchára, a Zinos má ešte k tomu problémy s chrbticou! Veci sa začnú obracať k lepšiemu, keď ľudia prichádzajú na chuť jeho novej kulinárskej koncepcii. To však nestačí na to, aby Zinos našiel pokoj v duši. Rozhodne sa preto odletieť za Nadine do Číny a dať všetko do poriadku. Reštauráciu nechá na starosti svojmu nespoľahlivému bratovi Illiasovi. Oba kroky sa ukážu ako katastrofické: Illias vďaka pochybnému realitnému agentovi príde o reštauráciu a Nadine už má nového milenca! Zostáva mu ešte posledná šanca, aby spolu s bratom Illiasom získali späť Soul Kitchen. Na to by však museli prestať s hádkami a začať pracovať ako tím. Akinovi se podařilo soustředit před kamerou ty nejlepší herce ze svých předchozích filmů – Adama Bousdoukose, Moritze Bleibtreue a Birola Ünela, a výsledkem je svěží komedie o rodině a přátelích, lásce, důvěře a loajalitě, i o boji za vlast. (96 min)
V domě
Komedie Fr. (2012). Šestnáctiletý chlapec dochází do domu svého spolužáka a vše, čeho je tam svědkem, pak popisuje ve svých slohových pracích učiteli francouzštiny. Toho začne díky tomuto talentovanému žákovi vyučování zase bavit, ale vzniklá situace spustí celou řadu nekontrolovatelných událostí... (101 min)
17 hodin
Historický film Šp. (2011). Španělský režisér Chema de la Pena se zkušenostmi s tvorbou dokumentárních filmů tentokrát přináší rekonstrukci dramatických faktů na pozadí politického převratu 23. února 1981 ve Španělsku, o kterém se doteď mlčelo. Snímek 17 hodin je vůbec první film, který se snaží komplexně zobrazit události z období násilného španělského převratu od převzetí kongresu až po sesazení jednotlivých poslanců. Na jedné straně barikády stojí Terejo a jeho muži a na druhé král, který se snaží ze své pozice řídit vojenské a civilní síly. Mezi nimi se ocitá námořnictvo a armáda, z nichž každý tahá za své nitky. A zbytek Španělska žije a jedná podle toho, co slyší v rádiu a co vidí v televizi. V Penově filmu sledujeme a znovu prožíváme 17 hodin, které otřásly základem mladé španělské demokracie. (101 min)
Pasolini
Drama Belg./It./Fr. (2014). Biografické drama pojednávající o dramatickém sklonku života kontroverzního italského filmaře. Rok 1975. Padesátník Pier Paolo Pasolini právě ukončil natáčení svého posledního filmu Saló aneb 120 dní Sodomy a prožívá nejbouřlivější období své už tak pohnuté kariéry. Stojí proti němu dobová veřejnost, filmová kritika i politické elity. Nejde jen o šokující otevřenost tvorby, neskrývanou homosexualitu, celou řadu osobních výstřelků, ale i o jeho politický aktivismus. I přes odpor svých blízkých se Pasolini chystá na natáčení nového filmu – filmu, který nikdy nedokončí. (81 min)
17 hodin
Historický film Šp. (2011). Španělský režisér Chema de la Pena se zkušenostmi s tvorbou dokumentárních filmů tentokrát přináší rekonstrukci dramatických faktů na pozadí politického převratu 23. února 1981 ve Španělsku, o kterém se doteď mlčelo. Snímek 17 hodin je vůbec první film, který se snaží komplexně zobrazit události z období násilného španělského převratu od převzetí kongresu až po sesazení jednotlivých poslanců. Na jedné straně barikády stojí Terejo a jeho muži a na druhé král, který se snaží ze své pozice řídit vojenské a civilní síly. Mezi nimi se ocitá námořnictvo a armáda, z nichž každý tahá za své nitky. A zbytek Španělska žije a jedná podle toho, co slyší v rádiu a co vidí v televizi. V Penově filmu sledujeme a znovu prožíváme 17 hodin, které otřásly základem mladé španělské demokracie. (101 min)
Pasolini
Drama Belg./It./Fr. (2014). Biografické drama pojednávající o dramatickém sklonku života kontroverzního italského filmaře. Rok 1975. Padesátník Pier Paolo Pasolini právě ukončil natáčení svého posledního filmu Saló aneb 120 dní Sodomy a prožívá nejbouřlivější období své už tak pohnuté kariéry. Stojí proti němu dobová veřejnost, filmová kritika i politické elity. Nejde jen o šokující otevřenost tvorby, neskrývanou homosexualitu, celou řadu osobních výstřelků, ale i o jeho politický aktivismus. I přes odpor svých blízkých se Pasolini chystá na natáčení nového filmu – filmu, který nikdy nedokončí. (81 min)
Deník komorné
Drama Belg./Fr. (2014). Ambiciózní a krásná pokojská Célestine přijíždí na přelomu 19. a 20. století pracovat na francouzský venkov pro zámožnou rodinu Lanlairových. Musí se vyrovnat jak se sexuálními návrhy svého pána, tak i s nevrlou paní domu, která vládne v domácnosti pevnou rukou. Zároveň je ale fascinována Josephem ? tajuplným zahradníkem se sklony k antisemitismu. Po Jeanu Renoirovi a Luisu Buňuelovi je Benoît Jacquot už třetím režisérem, který zfilmoval slavný román Octava Mirbeaua Deník komorné. (93 min)
Glory
Drama Bulh./Řec. (2016). Když zaměstnanec železnic Canko Petrov najde na kolejích obrovské množství peněz, rozhodne se celý obnos vrátit na policii. Netuší však, jak fatální soukolí událostí tímto bohulibým činem dává do pohybu. Vděčný stát jej odmění novými náramkovými hodinkami. Pragmatická kariéristka Julia v čele PR oddělení Ministerstva dopravy mu však mezitím omylem ztratí jeho vlastní hodinky, které pro něj mají značnou emocionální hodnotu. A právě zde začíná zoufalá Cankova snaha získat zpět nejen své staré „Slavy“, ale i svou důstojnost. (97 min)
Z prezidentské kuchyně
Komedie Fr. (2012). Francouzský režisér Christian Vincent vypráví ve svém nejnovějším filmu Z prezidentské kuchyně příběh neobyčejné ženy Hortense, která naslouchá svému srdci a co si umíní, to i dosáhne. Všechny její dobrodružství jsou svázané s vařením a jedno z nich je přímo neuvěřitelné – dva roky vařila přímo pro francouzského prezidenta Françoise Mitteranda v Elysejském paláci a pronikla do zákulisního politického světa nejmocnějšího muže v zemi. Christian Vincent ve filmu paralelně rozvíjí dvě příběhové linie. V první z nich se ocitáme na Antarktidě, kde Hortense určitou dobu působila, a prostřednictvím mladé dokumentaristky se vracíme zpět do dob její náročné, i když prestižní práce v prezidentském paláci. Postupně tak poznáváme obdivuhodnou ženu, která v sobě spojuje smysl pro tradice i modernitu, ambicióznost i pokoru, razantnost i křehkost zároveň. (91 min)
Začít znovu
Drama N/Fr. (2016). Drama o stárnoucí ženě, které se v jednom okamžiku zhroutí celý život a musí přijít na způsob, jak začít znovu. Nathalie je učitelkou filozofie na pařížské střední škole. Práci miluje a obzvláště ráda sdílí se svými žáky požitek z přemýšlení. Svůj čas dělí mezi svého manžela, dvě děti, bývalé studenty a velmi majetnickou matku. Jednoho dne ji dlouholetý životní partner oznámí, že ji opouští kvůli jiné ženě. Nathalii nezbývá, než se vypořádat s dosud nepoznanou samotou… i nově nabytou svobodou. (98 min)
Rodinný přítel
Drama Fr./It. (2006). Geremia je starý, ohyzdný, ale bohatý. Jeho vztah k penězům je přímo chorobný. Geremia půjčuje nešťastníkům, kteří to nutně potřebují, a pak krutě, cynicky a s ironickou úlisností vymáhá půjčené peníze i s vysokými úroky. Moc, kterou má nad svými oběťmi, mu ale nepřináší štěstí, po němž prahne. Cítí se osamělý, navíc jeho matka, upoutaná na lůžko, není nikdy spokojená se synovými výsledky. Ještěže je tady Gino, který se stylizuje do kovboje a se kterým Geremia chodí občas na ryby, aniž ho považuje za přítele. Jednoho dne mu Gino přivede jako novou potenciální oběť Saveria, který si chce půjčit, aby mohl vystrojit svatbu své dceři. Ukáže se, že Rosalba je krásná, ale nikoliv sentimentální, a zdá se, že Geremia si s ní bude rozumět jako pravý rodinný přítel. Groteskně stylizovaný film, natočený s velkým důrazem na estetickou stránku, je teprve třetím celovečerním dílem Paola Sorrentina, ale už podruhé v krátkém rozpětí se tomuto neapolskému rodákovi podařilo dostat se do soutěže v Cannes. Postavu lichváře Geremii vytvořil s pozoruhodným smyslem pro autorův záměr Giacomo Rizzo, další rodák z Neapole, který vytvořil řadu filmových a televizních rolí, ale který se věnuje především divadlu. (100 min)
Mia madre
Komedie Fr./It. (2015). Intimní rodinné drama s prvky komedie o přijetí smrti a pochyb, inspirované režisérovými vlastními zážitky. Margherita je režisérka, která se právě nachází uprostřed natáčení poněkud neoriginálního sociálního dramatu o vzpouře v továrně. Vedle trablů s herci, především nesnesitelně sebestřednou hvězdou Barry Hugginsem, prožívá Margherita i těžkou osobní krizi – její matka umírá a filmařka svádí vnitřní souboj nejen s režií filmu, ale především s režií vlastního života. Nakonec pochybuje o všem, o všech a především sama o sobě. Dohánějí ji následky vlastních sobeckých rozhodnutí? (103 min)
Na druhé straně kopců
Drama Belg./Fr./Rum. (2012). Alina se vrací z Německa, kam odešla za prací, s nadějí, že si zpátky odvede Voičitu, jedinou bytost, kterou kdy milovala a která kdy milovala ji. Jenomže v době, kdy tu Alina nebyla, našla Voičita Boha, a to je v lásce soupeř, nad nímž se těžko vyhrává. Cristian Mungiu, který si z Cannes odvezl Zlatou palmu v roce 2007, opět zvolil jako ústřední postavy dvě mladé ženy. Kdysi spolu vyrůstaly v sirotčinci a po delším odloučení se shledávají v klášterní osadě v kopcích. Zatímco pro jednu z nich se staly chatrče kolem kostelíka domovem, druhá touží utéci z místa, kde vládne přísný řád diktovaný knězem, jehož komunita slepě poslouchá. Není těžké objevit paralely s nedávnou historií autorovy vlasti, třebaže interpretace složitého a nejednoznačně vyznívajícího příběhu je ponechána na divákovi. Poslední záběry ovšem výmluvně vyjadřují autorův pohled na současné Rumunsko. (146 min)
17 hodin
Historický film Šp. (2011). Španělský režisér Chema de la Pena se zkušenostmi s tvorbou dokumentárních filmů tentokrát přináší rekonstrukci dramatických faktů na pozadí politického převratu 23. února 1981 ve Španělsku, o kterém se doteď mlčelo. Snímek 17 hodin je vůbec první film, který se snaží komplexně zobrazit události z období násilného španělského převratu od převzetí kongresu až po sesazení jednotlivých poslanců. Na jedné straně barikády stojí Terejo a jeho muži a na druhé král, který se snaží ze své pozice řídit vojenské a civilní síly. Mezi nimi se ocitá námořnictvo a armáda, z nichž každý tahá za své nitky. A zbytek Španělska žije a jedná podle toho, co slyší v rádiu a co vidí v televizi. V Penově filmu sledujeme a znovu prožíváme 17 hodin, které otřásly základem mladé španělské demokracie. (101 min)
Na druhé straně kopců
Drama Belg./Fr./Rum. (2012). Alina se vrací z Německa, kam odešla za prací, s nadějí, že si zpátky odvede Voičitu, jedinou bytost, kterou kdy milovala a která kdy milovala ji. Jenomže v době, kdy tu Alina nebyla, našla Voičita Boha, a to je v lásce soupeř, nad nímž se těžko vyhrává. Cristian Mungiu, který si z Cannes odvezl Zlatou palmu v roce 2007, opět zvolil jako ústřední postavy dvě mladé ženy. Kdysi spolu vyrůstaly v sirotčinci a po delším odloučení se shledávají v klášterní osadě v kopcích. Zatímco pro jednu z nich se staly chatrče kolem kostelíka domovem, druhá touží utéci z místa, kde vládne přísný řád diktovaný knězem, jehož komunita slepě poslouchá. Není těžké objevit paralely s nedávnou historií autorovy vlasti, třebaže interpretace složitého a nejednoznačně vyznívajícího příběhu je ponechána na divákovi. Poslední záběry ovšem výmluvně vyjadřují autorův pohled na současné Rumunsko. (146 min)
