Film Europe Channel
Film Europe Channel od do
Florencino knihkupectví
Film oslavující lásku ke knihám je adaptací slavného románu Penelope Fitzgeraldové z roku 1978, odehrávající se v ospalém anglickém městečku 50. let. Právě tady se Florence Greenová rozhodne otevřít knihkupectví s progresivní moderní literaturou, aby se po smrti manžela jen neutápěla v žalu. Tiché městečko Hardborough, nedotčené sociální či sexuální revolucí, které probíhají ve vzdálených velkoměstech, ale není na provokativní díla současné literatury připraveno. Když Florence začne propagovat klasická díla soudobé prózy, jakými jsou například Nabokovova Lolita nebo 451 stupňů Fahrenheita Raye Bradburyho, v místních maloměšťácích probudí dlouho potlačované emoce. Navíc svými činy rozhněvá manipulativní a pomstychtivou doyenku místní společnosti Violet Gamartovou, v níž změny prosazované hlavní hrdinkou vzbudí žárlivost pramenící z uražené ješitnosti, a rozhodne se Florence její plán překazit…
Čas, který zbývá
Intimní, částečně biografický portrét Palestinců žijících jako menšina ve své vlasti od roku 1948 po současnost od uznávaného režiséra Božího zásahu.
Tvář
Hlavní hrdina Tváře – maloměstský podivín a excentrik Jacek – miluje heavy metal, svoji holku, malé auto a svého psa. Pracuje na staveništi, kde má vyrůst nejvyšší socha Ježíše na světě. Když jej nečekaně zmrzačí tragická nehoda, obrátí se k němu oči celé země – Jacek se totiž stane prvním občanem Polska, který podstoupí transplantaci obličeje. Tvář je odpoutaná, nekonvenční bajka o vnitřní síle a kráse, která virtuózně kloubí realismus, fantazijní prvky a černý humor. Szumowska záměrně pracuje s rozvolněnou strukturou, jejíž nevyzpytatelnost ještě umocňuje rafinovanými hrátkami s ostřením. Výsledkem je nekompromisní, ale zároveň mimořádně zábavná studie krize identity, která umně přepíná z komisní frašky do jízlivého společenského komentáře. Polská režisérka, scenáristka a producentka Małgorzata Szumowska (*1973) ve svých filmech originálně a metodicky pitvá problematiku mezilidských vztahů a směle ohledává témata týkající se národní identity a společenských tabu. Mezi její vrcholné tituly patří především manifest panelákového spiritismu Tělo (Cena za režii, Berlinale 2015). Pokud Szumowska v Těle zkoumala paradoxy současného Polska rozkročeného mezi odumírající tradicí a komplikovanými výzvami přítomnosti, ve své novince už nekompromisně odhaluje mělkou, deformovanou, bigotní a pokryteckou tvář polského venkova.
Tina a Vore
Tina, podivínská a samotářská celní úřednice s ne právě přívětivým vzhledem, má podivný dar nepřirozeně vyvinutých čichových schopností. Na švédské hranici s Dánskem dokáže identifikovat kontraband tak, že u cestujících vycítí čichem strach, úzkost, provinění i jiné emoce. Ačkoli je v práci při odhalování pašeráků úspěšná, její soukromý život za moc nestojí. S povalečským přítelem žije prázdný „pro forma“ vztah ve skromné chatě u lesa, a z rodiny jí zůstal jen dementní otec v ústavu. Přitahuje ji příroda a mnohem více než s lidmi si rozumí s divokými zvířaty. Všechno se změní, když při své práci potká záhadného podezřelého vyvrhele, s podobně zvláštní tváří, jménem Vore. Oba jsou k sobě až záhadně silně přitahováni.
Tvář
Hlavní hrdina Tváře – maloměstský podivín a excentrik Jacek – miluje heavy metal, svoji holku, malé auto a svého psa. Pracuje na staveništi, kde má vyrůst nejvyšší socha Ježíše na světě. Když jej nečekaně zmrzačí tragická nehoda, obrátí se k němu oči celé země – Jacek se totiž stane prvním občanem Polska, který podstoupí transplantaci obličeje. Tvář je odpoutaná, nekonvenční bajka o vnitřní síle a kráse, která virtuózně kloubí realismus, fantazijní prvky a černý humor. Szumowska záměrně pracuje s rozvolněnou strukturou, jejíž nevyzpytatelnost ještě umocňuje rafinovanými hrátkami s ostřením. Výsledkem je nekompromisní, ale zároveň mimořádně zábavná studie krize identity, která umně přepíná z komisní frašky do jízlivého společenského komentáře. Polská režisérka, scenáristka a producentka Małgorzata Szumowska (*1973) ve svých filmech originálně a metodicky pitvá problematiku mezilidských vztahů a směle ohledává témata týkající se národní identity a společenských tabu. Mezi její vrcholné tituly patří především manifest panelákového spiritismu Tělo (Cena za režii, Berlinale 2015). Pokud Szumowska v Těle zkoumala paradoxy současného Polska rozkročeného mezi odumírající tradicí a komplikovanými výzvami přítomnosti, ve své novince už nekompromisně odhaluje mělkou, deformovanou, bigotní a pokryteckou tvář polského venkova.
Tina a Vore
Tina, podivínská a samotářská celní úřednice s ne právě přívětivým vzhledem, má podivný dar nepřirozeně vyvinutých čichových schopností. Na švédské hranici s Dánskem dokáže identifikovat kontraband tak, že u cestujících vycítí čichem strach, úzkost, provinění i jiné emoce. Ačkoli je v práci při odhalování pašeráků úspěšná, její soukromý život za moc nestojí. S povalečským přítelem žije prázdný „pro forma“ vztah ve skromné chatě u lesa, a z rodiny jí zůstal jen dementní otec v ústavu. Přitahuje ji příroda a mnohem více než s lidmi si rozumí s divokými zvířaty. Všechno se změní, když při své práci potká záhadného podezřelého vyvrhele, s podobně zvláštní tváří, jménem Vore. Oba jsou k sobě až záhadně silně přitahováni.
Přestávka ve vysílání, vysílání začíná v 11:05
Přestávka ve vysílání, vysílání začíná v 11:05
Sex a filozofie
V den svých čtyřicátých narozenin se muž rozhodne podnítit revoluci proti sobě samému. Začne tím, že navzájem seznámí své milenky, kterých je opravdu mnoho…
Tak pravil Bůh
Jízlivý, sarkastický a dojemný rodinný portrét inspirovaný slavnou biografií dánského dramatika Jense Blendstrupa je zasazený do druhé poloviny 80. let, do doby, kdy explodoval Černobyl. Zachycuje nevšední rodinu, kterou pevnou rukou řídí podivínský psychiatr Uffe, muž mnoha podivných zálib. Patří mezi ně domácí pitky s pacienty i rázovitá výchova synů. Uffe se doma cítí být bohem. Ale bohové nemusí být dvakrát laskaví. Nevšední tragikomedie o podivné lásce, odpuštění a polévce ze šnapsu.
Královna Kristýna
Příběh švédské královny Kristýny, která nastoupila na trůn ve věku šesti let, je portrétem extravagantní mladé ženy, jež se vzpírala tradici i konvencím a mimoděk změnila běh dějin. Mladá žena vzdorující konzervativním silám bránícím pokroku je rozkročena mezi rozumem a citem, mezi kvalitním moderním vzděláním a anachronickým světem státnických povinností – mezi brilancí své mysli a nesrozumitelnými touhami svého těla.
Rodinka Beliérových
Jednoho dne učitel hudby mladé teenagerky (Louane Emera) objeví pěvecký talent této dívky a doporučí jí účast na soutěži Radio France. Háček je ale v tom, že Paula je dcerou neslyšících rodičů, kteří jsou takřka závislí na jejích překladech. K tomu si připočtěme mladého spolužáka, do kterého je Paula zamilovaná a dilema je na světě! Opustit rodinu, která je na jejích překladech do znakového jazyka téměř závislá, a vydat se za vlastním snem, nebo plnit úkol vděčné dcery a opustit vlastní sny? Cesta ke splnění snu je náročná, avšak nikoli nemožná...
Ztracený svět
První filmová adaptace románu Sira Arthura Conana Doyla o zemi, kde se stále potulují prehistoričtí tvorové. První film pojednávající o dinosaurech s úžasnými speciálními efekty od režiséra speciálních efektů King Konga, Willise O’Briena.
Sůl života
Od chvíle, kdy šel do penze, funguje Gianni ve své domácnosti tak trochu jako děvče pro všechno: žena ho posílá nakupovat a kontroluje, kolik utratil, dcera a její přítel vyžadují nejrůznější služby, nikoho nezajímá jeho názor na cokoli. Stará a silně egocentrická matka tráví dny hraním pokeru s přítelkyněmi ve své vile z lepších časů a rozhazuje synovy peníze za pečovatelku a za šampaňské. Gianni všechno trpně snáší, chodí na procházky se psem a rezignovaně přijímá stárnutí. Až mu jednoho dne stejně staří kamarádi prozradí, že život důchodce může mít netušené půvaby. Ukáže se, že oba mají mladé milenky a že erotický život není ani v tomto věku nedostupný. Gianni trochu naivně poslouchá rady a přijímá pomoc přátel, ale i přes jejich dobré známosti v kruzích přístupných žen se mu nedaří být stejně úspěšný jako oni. Nicméně není všem dnům konec…
Patriarcha
60. léta 19. století, východní pobřeží Nového Zélandu. Dvě maorské rodiny střihačů ovcí – Mahanové a Poatové – jsou zapřisáhlými nepřáteli a obchodními rivaly. Čtrnáctiletý Simeon Mahana, nejmladší syn, hledá spojence proti svému despotickému dědečkovi Tamihanovi. Jak Simeon postupně odhaluje pravdu o dlouholeté rodinné vendetě, riskuje nejen svou vlastní budoucnost, ale také soudržnost celé napjaté společnosti.
Tvář
Hlavní hrdina Tváře – maloměstský podivín a excentrik Jacek – miluje heavy metal, svoji holku, malé auto a svého psa. Pracuje na staveništi, kde má vyrůst nejvyšší socha Ježíše na světě. Když jej nečekaně zmrzačí tragická nehoda, obrátí se k němu oči celé země – Jacek se totiž stane prvním občanem Polska, který podstoupí transplantaci obličeje. Tvář je odpoutaná, nekonvenční bajka o vnitřní síle a kráse, která virtuózně kloubí realismus, fantazijní prvky a černý humor. Szumowska záměrně pracuje s rozvolněnou strukturou, jejíž nevyzpytatelnost ještě umocňuje rafinovanými hrátkami s ostřením. Výsledkem je nekompromisní, ale zároveň mimořádně zábavná studie krize identity, která umně přepíná z komisní frašky do jízlivého společenského komentáře. Polská režisérka, scenáristka a producentka Małgorzata Szumowska (*1973) ve svých filmech originálně a metodicky pitvá problematiku mezilidských vztahů a směle ohledává témata týkající se národní identity a společenských tabu. Mezi její vrcholné tituly patří především manifest panelákového spiritismu Tělo (Cena za režii, Berlinale 2015). Pokud Szumowska v Těle zkoumala paradoxy současného Polska rozkročeného mezi odumírající tradicí a komplikovanými výzvami přítomnosti, ve své novince už nekompromisně odhaluje mělkou, deformovanou, bigotní a pokryteckou tvář polského venkova.
Patriarcha
60. léta 19. století, východní pobřeží Nového Zélandu. Dvě maorské rodiny střihačů ovcí – Mahanové a Poatové – jsou zapřisáhlými nepřáteli a obchodními rivaly. Čtrnáctiletý Simeon Mahana, nejmladší syn, hledá spojence proti svému despotickému dědečkovi Tamihanovi. Jak Simeon postupně odhaluje pravdu o dlouholeté rodinné vendetě, riskuje nejen svou vlastní budoucnost, ale také soudržnost celé napjaté společnosti.
Tvář
Hlavní hrdina Tváře – maloměstský podivín a excentrik Jacek – miluje heavy metal, svoji holku, malé auto a svého psa. Pracuje na staveništi, kde má vyrůst nejvyšší socha Ježíše na světě. Když jej nečekaně zmrzačí tragická nehoda, obrátí se k němu oči celé země – Jacek se totiž stane prvním občanem Polska, který podstoupí transplantaci obličeje. Tvář je odpoutaná, nekonvenční bajka o vnitřní síle a kráse, která virtuózně kloubí realismus, fantazijní prvky a černý humor. Szumowska záměrně pracuje s rozvolněnou strukturou, jejíž nevyzpytatelnost ještě umocňuje rafinovanými hrátkami s ostřením. Výsledkem je nekompromisní, ale zároveň mimořádně zábavná studie krize identity, která umně přepíná z komisní frašky do jízlivého společenského komentáře. Polská režisérka, scenáristka a producentka Małgorzata Szumowska (*1973) ve svých filmech originálně a metodicky pitvá problematiku mezilidských vztahů a směle ohledává témata týkající se národní identity a společenských tabu. Mezi její vrcholné tituly patří především manifest panelákového spiritismu Tělo (Cena za režii, Berlinale 2015). Pokud Szumowska v Těle zkoumala paradoxy současného Polska rozkročeného mezi odumírající tradicí a komplikovanými výzvami přítomnosti, ve své novince už nekompromisně odhaluje mělkou, deformovanou, bigotní a pokryteckou tvář polského venkova.
