Film Europe Channel
Film Europe Channel od do
Gösta Berling
Gösta Berling – odsvěcený kněz – je najat jako vychovatel Ebby Dohna, mladé urozené dívky. Ebba spolu s Elisabeth, italskou kráskou vdanou za movitého majitele pozemků, se do Gösty zamilují – ten je však následně nucen uprchnout.
Sokurov hlas
Film zkoumá Sokurovův kinematografický svět a životní perspektivu skrze jeho osobnost a dílo. Světově uznávaný režisér také diskutuje o společenském významu kina, jakož i o přesahujícím účelu umělců a umění.
Boj sněžného pluhu s mafií
Nils se se svým sněžným pluhem prohání zasněženými cestami v okolí chladného norského městečka. Proráží cesty pro své spoluobčany, což považuje za velmi zodpovědnou práci, kterou ostatní dokáží náležitě ocenit. Jednoho dne je dokonce jmenován Občanem roku, ale zároveň se v ten den dozví o úmrtí svého syna. Předávkování drogami není pro Nilse důvěryhodným vysvětlením, a tak vezme spravedlnost do vlastních rukou. Vyhrát krvavý spor s mafií není lehké, avšak Nils už nemá co ztratit. Navíc má v záloze mnohem silnější zbraně – mohutný stroj a štěstí začátečníka. Příběh “spravedlivé“ pomsty s lavinou mrtvých těl vypráví režisér s pořádnou dávkou černého humoru, překvapivých zvratů i elegancí a výsledkem je zábavný a inteligentní akční thriller z prostředí zasněžených drsných norských hor.
Kupředu levá
Pád železné opony se blíží, ale v DDR o tom ještě nic nevědí. Náznaky tání tu jsou. V jednom z berlínských divadel nacvičují satiru, v níž důležitou roli hraje generální tajemník komunistické strany Erich Honecker. Herec Otto Wolf je mu díky špičkové prostetice ze západu k nerozeznání podobný. Namísto divadelního představení ho čeká mnohem náročnější role: bude muset proniknout do ústředí strany a vydat rozkaz, který zastaví krvavý zásah proti demonstrantům. Otto totiž zjistí, že jedním z nich je i jeho dcera.
Boj sněžného pluhu s mafií
Nils se se svým sněžným pluhem prohání zasněženými cestami v okolí chladného norského městečka. Proráží cesty pro své spoluobčany, což považuje za velmi zodpovědnou práci, kterou ostatní dokáží náležitě ocenit. Jednoho dne je dokonce jmenován Občanem roku, ale zároveň se v ten den dozví o úmrtí svého syna. Předávkování drogami není pro Nilse důvěryhodným vysvětlením, a tak vezme spravedlnost do vlastních rukou. Vyhrát krvavý spor s mafií není lehké, avšak Nils už nemá co ztratit. Navíc má v záloze mnohem silnější zbraně – mohutný stroj a štěstí začátečníka. Příběh “spravedlivé“ pomsty s lavinou mrtvých těl vypráví režisér s pořádnou dávkou černého humoru, překvapivých zvratů i elegancí a výsledkem je zábavný a inteligentní akční thriller z prostředí zasněžených drsných norských hor.
Kupředu levá
Pád železné opony se blíží, ale v DDR o tom ještě nic nevědí. Náznaky tání tu jsou. V jednom z berlínských divadel nacvičují satiru, v níž důležitou roli hraje generální tajemník komunistické strany Erich Honecker. Herec Otto Wolf je mu díky špičkové prostetice ze západu k nerozeznání podobný. Namísto divadelního představení ho čeká mnohem náročnější role: bude muset proniknout do ústředí strany a vydat rozkaz, který zastaví krvavý zásah proti demonstrantům. Otto totiž zjistí, že jedním z nich je i jeho dcera.
Přestávka ve vysílání, vysílání začíná v 08:55
Přestávka ve vysílání, vysílání začíná v 08:55
Gösta Berling
Gösta Berling – odsvěcený kněz – je najat jako vychovatel Ebby Dohna, mladé urozené dívky. Ebba spolu s Elisabeth, italskou kráskou vdanou za movitého majitele pozemků, se do Gösty zamilují – ten je však následně nucen uprchnout.
Dirch
Dánský režisér Martin P. Zandvliet, který si získal mezinárodní uznání filmových kritiků i diváků již za svou prvotinu Potlesk (2009), tentokrát do našich kin přichází se svým druhým celovečerním hraným filmem, představujícím životopisný příběh dánského komedianta Dirche Passera. Dirch (18. květen 1926 – 3. září1980) byl uznávaným a oblíbeným dánským hercem. Proslavil se především svými improvizačními schopnostmi a díky bohaté filmografii, která se skládá z 90 titulů, byl jedním z nejvýraznějších osob Dánska. Snímek ale odkrývá jeho věčnou samotu, která se skrývá pod rouškou nablýskané slávy, a sebezničující posedlost úspěchem u kritiků a zároveň u diváků.
Květ pouště
Film Květ pouště vznikl podle stejnojmenné autobiografické knihy autorky Waris Dirie, která vyrůstala do svých třinácti let v Somálsku a po útěku do Londýna se stala jednou z nejznámějších světových topmodelek. Když se kniha v roce 1998 objevila na pultech knihkupectví, svět byl šokován. Bývalá modelka vypráví dechberoucí životní příběh, v němž popisuje svou neuvěřitelnou cestu od kočovného života v somálské poušti na nejznámější světová přehlídková mola. Byl to sen a noční můra zároveň. V New Yorku, na vrcholu své kariéry, poprvé v rozhovoru otevřeně promluvila o problému ženské obřízky, kterou sama vytrpěla, když jí bylo teprve 5 let. Krátce po rozhovoru se rozhodla, že skončí s kariérou modelky a zasvětí život boji proti tomuto starobylému rituálu. Od roku 1997 je Velvyslankyní UNFPA (United Nations Population Fund) pro odstranění problému ženské obřízky ve světě.
Idealista
Whistleblower se pokouší odhalit tajemství ukryté za katastrofou, k níž došlo v čase nejtužší studené války. V roce 1968 se u dánské základny Thule v Grónsku zřítil americký bombardér se čtyřmi jadernými bombami. Byla následná operace zaměřená jen na minimalizaci a odstranění škod?
Vyplnit prázdnotu
Osmnáctiletá Shira vyrostla v ortodoxní chasidské rodině v Tel Avivu. Má před svatbou se svým vyvoleným. Po nečekané smrti starší sestry při porodu však rodina rozhodne, že by si měla vzít spíš vdovce Yochaye... Ve svém působivém, křehce civilním režijním debutu nabízí Rama Burshteinová originální paralelu k příběhům Jane Austenové.
Hannah Arendt
Když roku 1961 vstupuje Hannah Arendt do soudní místnosti, aby pro renomovaný New Yorker napsala o procesu s Adolfem Eichmannem, očekává setkání s monstrem. Místo toho však potkává Nikoho – banální průměrnost Eichmanna nesedí k neuvěřitelnému zlu jeho činů. Tento protiklad Arendt na dlouhou dobu zaměstná. Zpět v New Yorku pročítá stovky stran aktů a diskutuje s přáteli. Od roku 1963 pak vydává sérii článků „Eichmann v Jeruzalémě". Svou tezí o banalitě zla šokuje Arendt celý svět a reakce jsou zničující: autorka je znevažována, objevují se noví nepřátelé a staří přátelé se od ní naopak odvracejí. Přesto zůstává Arendt ve svých postojích neoblomná – protože chce pochopit, i když to často znamená „myslet až tam, kde to bolí".
Potvora
Rasmus a Maria se poznají na party a prvotní flirt nabere rychlé grády. Maria se nastěhuje do Rasmusova bytu a po malých krůčcích si podmiňuje jeho životní prostor. Je to nevyrovnaný pár. Maria je cílevědomá, dominantní, Rasmus jako by tápal mezi pubertou a dospělostí. Christian Tafdrup v civilně natočeném dramatu zachycuje všední vztahové situace, z nichž se rýsuje přesný portrét dvou zcela rozdílných lidí, jejichž vzájemná přitažlivost má destruktivní následky.
Alpy
Existuje patnáct pravidel pro členy skupiny Alps: například musí vyplněním formuláře dopředu přiznat věci, které nejsou ochotni dělat (líbání, zvedání činek, cestování apod.), nebo naopak skutečnosti, v nichž jsou dobří (tanec, vodní lyžování, diskutování…), je nutné, aby měli základní znalosti psychologie a sociologie, a tak dále. To vše je pečlivě sestaveno do patnácti pravidel, která vymyslel vůdce skupiny Alps Mont Blanc, a jimi se musí řídit každý člen, jenž se rozhodne do skupiny vstoupit. Stejně jako ve Špičáku je i ve třetím celovečerním filmu Jiorgose Lanthimose základním stavebním prvkem absurdní a černý humor a i zde se režisér noří do světa závislostí, lidských citových ztrát a soubojů o přízeň. Stylizovanost Špičáku je nahrazena mnohem realističtější a autentičtější kamerou. Přesto režisér udržuje a zachovává určitý odstup od děje i postav a zároveň v divákovi vyvolává neklid a mnoho otázek, aniž by mu dával odpovědi.
Potvora
Rasmus a Maria se poznají na party a prvotní flirt nabere rychlé grády. Maria se nastěhuje do Rasmusova bytu a po malých krůčcích si podmiňuje jeho životní prostor. Je to nevyrovnaný pár. Maria je cílevědomá, dominantní, Rasmus jako by tápal mezi pubertou a dospělostí. Christian Tafdrup v civilně natočeném dramatu zachycuje všední vztahové situace, z nichž se rýsuje přesný portrét dvou zcela rozdílných lidí, jejichž vzájemná přitažlivost má destruktivní následky.
Alpy
Existuje patnáct pravidel pro členy skupiny Alps: například musí vyplněním formuláře dopředu přiznat věci, které nejsou ochotni dělat (líbání, zvedání činek, cestování apod.), nebo naopak skutečnosti, v nichž jsou dobří (tanec, vodní lyžování, diskutování…), je nutné, aby měli základní znalosti psychologie a sociologie, a tak dále. To vše je pečlivě sestaveno do patnácti pravidel, která vymyslel vůdce skupiny Alps Mont Blanc, a jimi se musí řídit každý člen, jenž se rozhodne do skupiny vstoupit. Stejně jako ve Špičáku je i ve třetím celovečerním filmu Jiorgose Lanthimose základním stavebním prvkem absurdní a černý humor a i zde se režisér noří do světa závislostí, lidských citových ztrát a soubojů o přízeň. Stylizovanost Špičáku je nahrazena mnohem realističtější a autentičtější kamerou. Přesto režisér udržuje a zachovává určitý odstup od děje i postav a zároveň v divákovi vyvolává neklid a mnoho otázek, aniž by mu dával odpovědi.
