Film Europe Channel
Film Europe Channel od do
Stávka
V ruské tovární oblasti panuje za carské vlády mezi dělníky neklid a plánují se stávky vedení povolá špiony a externí agenty. První celovečerní film ruského autora Sergeje Ejzenštejna, odehrávající se těsně před bolševickou revolucí v roce 1905, zobrazuje stávku dělníků proti utlačovatelským šéfům továren. Když je dělník obviněn z krádeže strojního zařízení, spáchá sebevraždu a jeho spolupracovníci se vzbouří proti carskému režimu, který továrnu ovládá. Jak se stávka protahuje a vládní úředníci se ji čím dál zoufaleji snaží ukončit, jejich metody jednání se vzbouřenými dělníky jsou stále drsnější. Ve filmu Stávka dal Ejzenštejn naplno průchod své nespoutané fantazii a uplatnil zcela nové principy a technologie kinematografie. Je to také film, který zahájil slavný tandem režiséra Ejzenštejna a kameramana Eduarda Tisse. Společně pak natočili další skvělé filmy jako Křižník Potěmkin, Deset dní, které otřásly světem – Říjen a Alexandr Něvský.
V domě
Šestnáctiletý chlapec dochází do domu svého spolužáka a vše, čeho je tam svědkem, pak popisuje ve svých slohových pracích učiteli francouzštiny. Toho začne díky tomuto talentovanému žákovi vyučování zase bavit, ale vzniklá situace spustí celou řadu nekontrolovatelných událostí...
Deník komorné
Ambiciózní a krásná pokojská Célestine přijíždí na přelomu 19. a 20. století pracovat na francouzský venkov pro zámožnou rodinu Lanlairových. Musí se vyrovnat jak se sexuálními návrhy svého pána, tak i s nevrlou paní domu, která vládne v domácnosti pevnou rukou. Zároveň je ale fascinována Josephem ? tajuplným zahradníkem se sklony k antisemitismu. Po Jeanu Renoirovi a Luisu Buňuelovi je Benoît Jacquot už třetím režisérem, který zfilmoval slavný román Octava Mirbeaua Deník komorné.
Sněžit už nikdy nebude
Do života uzavřené, zámožné rodiny vstupuje masér z východu. Navzdory bohatství z nich vyzařuje vnitřní smutek a žal. Mysteriózní návštěvník má dar, jeho ruce léčí a jeho oči pronikají do duší osamělých žen. Jeho ruský přízvuk zní jako píseň minulosti, klidná melodie jejich dětství, kdy byl svět bezpečnějším místem. Zhenia, protože tak se jmenuje, mění jejich životy.
Deník komorné
Ambiciózní a krásná pokojská Célestine přijíždí na přelomu 19. a 20. století pracovat na francouzský venkov pro zámožnou rodinu Lanlairových. Musí se vyrovnat jak se sexuálními návrhy svého pána, tak i s nevrlou paní domu, která vládne v domácnosti pevnou rukou. Zároveň je ale fascinována Josephem ? tajuplným zahradníkem se sklony k antisemitismu. Po Jeanu Renoirovi a Luisu Buňuelovi je Benoît Jacquot už třetím režisérem, který zfilmoval slavný román Octava Mirbeaua Deník komorné.
Sněžit už nikdy nebude
Do života uzavřené, zámožné rodiny vstupuje masér z východu. Navzdory bohatství z nich vyzařuje vnitřní smutek a žal. Mysteriózní návštěvník má dar, jeho ruce léčí a jeho oči pronikají do duší osamělých žen. Jeho ruský přízvuk zní jako píseň minulosti, klidná melodie jejich dětství, kdy byl svět bezpečnějším místem. Zhenia, protože tak se jmenuje, mění jejich životy.
Přestávka ve vysílání, vysílání začíná v 10:55
Přestávka ve vysílání, vysílání začíná v 10:55
Stávka
V ruské tovární oblasti panuje za carské vlády mezi dělníky neklid a plánují se stávky vedení povolá špiony a externí agenty. První celovečerní film ruského autora Sergeje Ejzenštejna, odehrávající se těsně před bolševickou revolucí v roce 1905, zobrazuje stávku dělníků proti utlačovatelským šéfům továren. Když je dělník obviněn z krádeže strojního zařízení, spáchá sebevraždu a jeho spolupracovníci se vzbouří proti carskému režimu, který továrnu ovládá. Jak se stávka protahuje a vládní úředníci se ji čím dál zoufaleji snaží ukončit, jejich metody jednání se vzbouřenými dělníky jsou stále drsnější. Ve filmu Stávka dal Ejzenštejn naplno průchod své nespoutané fantazii a uplatnil zcela nové principy a technologie kinematografie. Je to také film, který zahájil slavný tandem režiséra Ejzenštejna a kameramana Eduarda Tisse. Společně pak natočili další skvělé filmy jako Křižník Potěmkin, Deset dní, které otřásly světem – Říjen a Alexandr Něvský.
Mezipřistání
Po skončení jejich služby v Afghánistánu dostanou dvě mladé vojínky společně se svou jednotkou tři dny na „zotavenou" v pětihvězdičkovém letovisku na Kypru. Ale zapomenout na válku a násilí není tak snadné. Cestou domů z Afghánistánu se skupina francouzských vojáků zastaví na Kypru, kde mají čas na „dekompresi" – tři dny ve sluncem zalitém letovisku, kde podstoupí intenzivní psychologickou první pomoc, aby se zbavili válečných traumat. Zde, mezi křišťálově modrou vodou a hordou turistů, musejí Marine s Aurorou – dvě z pouhých tří žen v jednotce tvořené převážně muži – čelit vzteku, traumatům a sexismu v armádě, zatímco se ze všech sil snaží přizpůsobit „normálnímu" životu. Toto strhující drama, které získalo cenu za nejlepší scénář v sekci Un Certain Regard filmového festivalu v Cannes, nabízí vskutku vzácný pohled na šrámy, které válka zanechala na duších vojínek.
Rodinný přítel
Geremia je starý, ohyzdný, ale bohatý. Jeho vztah k penězům je přímo chorobný. Geremia půjčuje nešťastníkům, kteří to nutně potřebují, a pak krutě, cynicky a s ironickou úlisností vymáhá půjčené peníze i s vysokými úroky. Moc, kterou má nad svými oběťmi, mu ale nepřináší štěstí, po němž prahne. Cítí se osamělý, navíc jeho matka, upoutaná na lůžko, není nikdy spokojená se synovými výsledky. Ještěže je tady Gino, který se stylizuje do kovboje a se kterým Geremia chodí občas na ryby, aniž ho považuje za přítele. Jednoho dne mu Gino přivede jako novou potenciální oběť Saveria, který si chce půjčit, aby mohl vystrojit svatbu své dceři. Ukáže se, že Rosalba je krásná, ale nikoliv sentimentální, a zdá se, že Geremia si s ní bude rozumět jako pravý rodinný přítel. Groteskně stylizovaný film, natočený s velkým důrazem na estetickou stránku, je teprve třetím celovečerním dílem Paola Sorrentina, ale už podruhé v krátkém rozpětí se tomuto neapolskému rodákovi podařilo dostat se do soutěže v Cannes. Postavu lichváře Geremii vytvořil s pozoruhodným smyslem pro autorův záměr Giacomo Rizzo, další rodák z Neapole, který vytvořil řadu filmových a televizních rolí, ale který se věnuje především divadlu.
Glory
Když zaměstnanec železnic Canko Petrov najde na kolejích obrovské množství peněz, rozhodne se celý obnos vrátit na policii. Netuší však, jak fatální soukolí událostí tímto bohulibým činem dává do pohybu. Vděčný stát jej odmění novými náramkovými hodinkami. Pragmatická kariéristka Julia v čele PR oddělení Ministerstva dopravy mu však mezitím omylem ztratí jeho vlastní hodinky, které pro něj mají značnou emocionální hodnotu. A právě zde začíná zoufalá Cankova snaha získat zpět nejen své staré „Slavy“, ale i svou důstojnost.
V Mariině ráji
Finsko, 1920. Charismatická kazatelka Maria Akerblom vede své oddané stoupence do Helsinek, mezi nimi i dospívající Salome, která ji zbožňuje. Když se Salome spřátelí s místní dívkou z ulice Malin, její dosavadní pohled na svět dostává trhliny a Salome je najednou rozpolcená mezi příslibem nově objevené svobody a Mariinou nebezpečnou, všepohlcující láskou.
Komuna
Komuna je svědectvím hrozícího konce rodiny, pospolitosti i celé jedné epochy v dánských dějinách. Thomas Vinterberg zasadil svůj film Komuna do poloviny 70. let, do prostředí akademického společenství na předměstí Kodaně. Hrdiny filmu jsou Erik (Ulrich Thomsen), Anna (Trine Dyrnholm) a jejich dcera Freja (Martha Sofie Wallstrom Hansen), kteří začnou uskutečňovat svůj sen o autentické komuně plné vzájemnosti a radovánek. Idea láskyplného a rodinného společenství pod střechou Erikova domu se ale začne rozpadat, když se do domu přistěhuje jeho milenka. Přežije ideál střet s realitou?
Habemus Papam
Z balkónu baziliky svatého Petra zazní slavnostní: Habemus papam! Co vše ale muselo předcházet volbě nové hlavy katolické církve, koho kardinálové zvolili po smrti papeže za svého dalšího zástupce, který se z nejasných důvodů odmítá ujmout nové funkce, proto je do Vatikánu povolán psychiatr, o tom všem inteligentní a humornou formou vypráví film Máme papeže! v režii předního italského herce, režiséra a producenta Nanni Morettiho, jenž se zde také spolupodílel na scénáři.
Koncert
Před třiceti lety byl Andrej Simoniovich Filipov, známý dirigent orchestru Bolšoje, vyhozen ze své pozice, protože se postavil za židovské hudebníky. Teď v divadle pouze uklízí. Při vytírání ředitelovy kanceláře se čirou náhodou dozví, že pařížský Chatelet Theater si přeje, aby současný orchestr zahrál v Paříži. Hlavou mu bleskne myšlenka, kterou se rozhodne uskutečnit. Do Paříže pojede on se svým orchestrem! S přítelem houslistou začnou kontaktovat bývalé kolegy. Jsou ti však schopni po třiceti letech znovu hrát?
Habemus Papam
Z balkónu baziliky svatého Petra zazní slavnostní: Habemus papam! Co vše ale muselo předcházet volbě nové hlavy katolické církve, koho kardinálové zvolili po smrti papeže za svého dalšího zástupce, který se z nejasných důvodů odmítá ujmout nové funkce, proto je do Vatikánu povolán psychiatr, o tom všem inteligentní a humornou formou vypráví film Máme papeže! v režii předního italského herce, režiséra a producenta Nanni Morettiho, jenž se zde také spolupodílel na scénáři.
Koncert
Před třiceti lety byl Andrej Simoniovich Filipov, známý dirigent orchestru Bolšoje, vyhozen ze své pozice, protože se postavil za židovské hudebníky. Teď v divadle pouze uklízí. Při vytírání ředitelovy kanceláře se čirou náhodou dozví, že pařížský Chatelet Theater si přeje, aby současný orchestr zahrál v Paříži. Hlavou mu bleskne myšlenka, kterou se rozhodne uskutečnit. Do Paříže pojede on se svým orchestrem! S přítelem houslistou začnou kontaktovat bývalé kolegy. Jsou ti však schopni po třiceti letech znovu hrát?
