Film Europe Channel
Film Europe Channel od do
Ďáblovo oko
"Nevinnost panny je ječmenem v oku ďábelském," říká staré irské přísloví, které Ingmar Bergman převedl do filmového jazyka ve snímku Ďáblovo oko z roku 1960. Fantasy komedie je tak protikladem středověké balady Pramen panny, kterou režisér natočil v tom samém roce. Jarl Kulle ztvárnil na filmovém plátně Dona Juana, kterého na Zemi poslal ďábel, aby svedl nevinné děvče Britt-Marie (Bibi Andersson). Don Juan postupuje šikovně a zdá se, že je vše na dobré cestě ... dokud ho dívka neodmítne. Nejznámější svůdce na světě je tak navždy ztracen - jednak pro lásku ke krásné Britt-Marie, ale i proto, že se musí vrátit do Pekla, aby si odpykal si zbytek svého trestu. "Pro ty, kteří milují, není žádný trest dost tvrdý," prohlašuje ďábel.
Lekce
Úsporné a intenzivní sociální drama o učitelce, jejíž život obrátí naruby manželův dluh. Naděžda pracuje jako učitelka na malém bulharském městě. Je nespokojená v práci i ve svém osobním životě. Když ve škole dojde k drobné krádeži, rozhodně se svým žákům dát malou lekci z morálky, v níž sama neotřesitelně věří. Její víru ale podrobí tvrdému testu dluh nezodpovědného manžela, který Naděždinu existenci změní v houževnatý zápas s jediným cílem – zachránit rodinu. Překážky jsou ale tak velké, že k jejich překonání bude nejspíš nutné morálku upozadit.
Čtverec
Christian je kurátorem švédského muzea moderního umění. Úspěšný, atraktivní, rozvedený otec dvou dcer naplňuje ideál vzdělaného městského liberála, který se snaží citlivě vnímat aktuální společenské problémy. S nimi souzní i chystaná výstava konceptuálního umění, které vévodí instalace čtverce 4 x 4 metry ve veřejném prostoru čtverce, v němž platí pravidla absolutní rovnosti a tolerance. Jak ale takovou myšlenku prodat v mediálně přehlceném a roztěkaném prostředí, které žije především virálními událostmi? Zatímco „hip“ marketingoví experti vymýšlejí různé strategie, Christianovi kdosi ukradne mobilní telefon. A ve snaze získat ho zpět roztočí kurátor nevědomky spirálu událostí, které zpochybní nejen jeho osobní kvality a výstavu, ale i postavení instituce, kterou reprezentuje. Ruben Östlund ve své „konceptuální tragikomedii“ s potměšilostí sobě vlastní zkoumá jeden egoistický charakter i povýšené pokrytectví současných západních společností, které čelí zmatení jazyků, symbolů a hodnot.
Miloval jsem svou ženu
Kapitán lodi Jacob Störr uzavře sázku s přítelem, že si vezme první ženu, která vejde do kavárny. A v tu chvíli vstoupí Lizzy. Režisérka Ildikó Enyedi, držitelka ceny Zlatý medvěd s nominací na Oscara za film „O těle a duši“, vychází ve svém novém filmu ze stejnojmenného románu spisovatele Milána Füsta. Tento román byl nominovaný na Nobelovu cenu za literaturu a přeložený do více než 20 jazyků.
Čtverec
Christian je kurátorem švédského muzea moderního umění. Úspěšný, atraktivní, rozvedený otec dvou dcer naplňuje ideál vzdělaného městského liberála, který se snaží citlivě vnímat aktuální společenské problémy. S nimi souzní i chystaná výstava konceptuálního umění, které vévodí instalace čtverce 4 x 4 metry ve veřejném prostoru čtverce, v němž platí pravidla absolutní rovnosti a tolerance. Jak ale takovou myšlenku prodat v mediálně přehlceném a roztěkaném prostředí, které žije především virálními událostmi? Zatímco „hip“ marketingoví experti vymýšlejí různé strategie, Christianovi kdosi ukradne mobilní telefon. A ve snaze získat ho zpět roztočí kurátor nevědomky spirálu událostí, které zpochybní nejen jeho osobní kvality a výstavu, ale i postavení instituce, kterou reprezentuje. Ruben Östlund ve své „konceptuální tragikomedii“ s potměšilostí sobě vlastní zkoumá jeden egoistický charakter i povýšené pokrytectví současných západních společností, které čelí zmatení jazyků, symbolů a hodnot.
Miloval jsem svou ženu
Kapitán lodi Jacob Störr uzavře sázku s přítelem, že si vezme první ženu, která vejde do kavárny. A v tu chvíli vstoupí Lizzy. Režisérka Ildikó Enyedi, držitelka ceny Zlatý medvěd s nominací na Oscara za film „O těle a duši“, vychází ve svém novém filmu ze stejnojmenného románu spisovatele Milána Füsta. Tento román byl nominovaný na Nobelovu cenu za literaturu a přeložený do více než 20 jazyků.
Přestávka ve vysílání, vysílání začíná v 10:35
Přestávka ve vysílání, vysílání začíná v 10:35
Ďáblovo oko
"Nevinnost panny je ječmenem v oku ďábelském," říká staré irské přísloví, které Ingmar Bergman převedl do filmového jazyka ve snímku Ďáblovo oko z roku 1960. Fantasy komedie je tak protikladem středověké balady Pramen panny, kterou režisér natočil v tom samém roce. Jarl Kulle ztvárnil na filmovém plátně Dona Juana, kterého na Zemi poslal ďábel, aby svedl nevinné děvče Britt-Marie (Bibi Andersson). Don Juan postupuje šikovně a zdá se, že je vše na dobré cestě ... dokud ho dívka neodmítne. Nejznámější svůdce na světě je tak navždy ztracen - jednak pro lásku ke krásné Britt-Marie, ale i proto, že se musí vrátit do Pekla, aby si odpykal si zbytek svého trestu. "Pro ty, kteří milují, není žádný trest dost tvrdý," prohlašuje ďábel.
Láska na první boj
Zdá se, že Arnaud stráví pokojné léto v kruhu své rodiny, kolegů z práce a nejbližších přátel. Jednoho dne si však všimne krásné, ale drsné Madeleine, ztělesňující čistou energii a neustálý pohyb, která ho svým nevhodným a někdy násilným jednáním záhadně přitahuje. Mírumilovný Arnaud bere věci tak, jak jsou, naopak Madeleine neustále s něčím bojuje a překonává samu sebe. Jejím snem je podstoupit armádní výcvik a Arnaud se rozhodne ji v tom podporovat a chránit, čímž se jeho stereotypní život převrátí vzhůru nohama. Nic však nevyjde podle jejich plánu, protože vzájemně nepatří do svých rozdílných světů. Jediným východiskem je vytvořit si nový.
Reality Show
Luciano je majitelem prosperující rybárny v srdci staré Neapole, má hezkou ženu a spoustu příbuzných, je oblíbený, dobře tančí a rád se předvádí. Když ho děti přemluví, aby se přihlásil do konkurzu populární televizní reality show Velký bratr, a on postoupí do dalšího kola, upne se k představě, že bude slavný a bohatý, tak silně, až pozbude smysl pro skutečnost. Matteo Garrone už předem hlásil, že jeho nový film nebude o neapolské mafii, že dostal chuť natočit komedii. Jeho obraz malého světa lidové Neapole má nesporně společné rysy s filmy slavného období italské komedie, ale nová je tu přítomnost televize, formující vkus a myšlení lidí a ovlivňující jejich představu o úspěšnosti a štěstí. V úvodních záběrech svatebního kočáru a obludně kýčovité slavnosti, ale i v Lucianově postupném propadání magické přitažlivosti dryáčnických manýr komerční televize je přítomen duch Federika Felliniho
Nemilovaní
Žeňa a Boris procházejí bolestným rozvodem. Pohromadě je drží už jen poslední starost, prodej bytu, jinak si oba zařídili nový život po svém. Žeňa si našla staršího bohatého muže, Boris čeká dítě s kolegyní z práce. Jejich dvanáctiletý syn Aljoša je spíš přítěží. Nestojí o něj ani jeden, jako by jim připomínal vlastní selhání. Neprojevují mu náklonnost, zdá se, že toho nejsou ani schopni. Všechno se změní ve chvíli, kdy Aljoša zmizí. Náhlý pocit prázdnoty dožene oba rodiče k pátrání nejen po vlastním synovi, ale i po kořenech vlastního emocionálního chladu. Andrej Zvjagincev přináší mistrovsky vystavěné drama o lidech, kteří jsou zamilovaní do vlastního odrazu v mobilních telefonech, ale jinak žijí ve skličujícím světě odcizení a nepochopení. Ruský filmař znovu obrací pozornost k ruské vyšší střední třídě, která stála v centru jeho staršího snímku Jelena. Nemilovaní jsou však podstatně pronikavějším a sugestivnějším obrazem života v sebeklamu.
Sámská krev
Čtrnáctiletá Elle Marja je Sámská dívka, která se věnuje chovu sobů. Vystavena rasismu éry třicátých let minulého století začne snít o novém životě. K jeho dosažení je ale nutné stát se někým jiným.
Čas, který zbývá
Intimní, částečně biografický portrét Palestinců žijících jako menšina ve své vlasti od roku 1948 po současnost od uznávaného režiséra Božího zásahu.
1001 gramů
Ve filmu 1001 gramů se Bent Hamer poprvé zaměřuje výhradně na křehký emocionální život ženské postavy, norské vědkyně Marie (Ane Dahl Torp), který koresponduje s jejím odborným zaměřením. Marie je jedním z pověřených strážců prototypu národního kilogramu, předmětu tvořeného z 90% platinou a z 10% iridiem. V podobně křehké rovnováze se nachází i Mariin citový život, který ve filmu projde hned několika zkouškami. 1001 gramů v duchu typického Hamerova minimalismu zkoumá komorní nuance osamělé a příliš organizované postavy. Opět se tu ozývá nenápadný refrén Hamerovy tvorby: právě nejvšednější události mají často tu největší váhu.
Tina a Vore
Tina, podivínská a samotářská celní úřednice s ne právě přívětivým vzhledem, má podivný dar nepřirozeně vyvinutých čichových schopností. Na švédské hranici s Dánskem dokáže identifikovat kontraband tak, že u cestujících vycítí čichem strach, úzkost, provinění i jiné emoce. Ačkoli je v práci při odhalování pašeráků úspěšná, její soukromý život za moc nestojí. S povalečským přítelem žije prázdný „pro forma“ vztah ve skromné chatě u lesa, a z rodiny jí zůstal jen dementní otec v ústavu. Přitahuje ji příroda a mnohem více než s lidmi si rozumí s divokými zvířaty. Všechno se změní, když při své práci potká záhadného podezřelého vyvrhele, s podobně zvláštní tváří, jménem Vore. Oba jsou k sobě až záhadně silně přitahováni.
1001 gramů
Ve filmu 1001 gramů se Bent Hamer poprvé zaměřuje výhradně na křehký emocionální život ženské postavy, norské vědkyně Marie (Ane Dahl Torp), který koresponduje s jejím odborným zaměřením. Marie je jedním z pověřených strážců prototypu národního kilogramu, předmětu tvořeného z 90% platinou a z 10% iridiem. V podobně křehké rovnováze se nachází i Mariin citový život, který ve filmu projde hned několika zkouškami. 1001 gramů v duchu typického Hamerova minimalismu zkoumá komorní nuance osamělé a příliš organizované postavy. Opět se tu ozývá nenápadný refrén Hamerovy tvorby: právě nejvšednější události mají často tu největší váhu.
Tina a Vore
Tina, podivínská a samotářská celní úřednice s ne právě přívětivým vzhledem, má podivný dar nepřirozeně vyvinutých čichových schopností. Na švédské hranici s Dánskem dokáže identifikovat kontraband tak, že u cestujících vycítí čichem strach, úzkost, provinění i jiné emoce. Ačkoli je v práci při odhalování pašeráků úspěšná, její soukromý život za moc nestojí. S povalečským přítelem žije prázdný „pro forma“ vztah ve skromné chatě u lesa, a z rodiny jí zůstal jen dementní otec v ústavu. Přitahuje ji příroda a mnohem více než s lidmi si rozumí s divokými zvířaty. Všechno se změní, když při své práci potká záhadného podezřelého vyvrhele, s podobně zvláštní tváří, jménem Vore. Oba jsou k sobě až záhadně silně přitahováni.
