• Film Europe Channel

    • Film Europe Channel od do

      • Hledání

        Čtyři osudy, které spojila válka a bizarní zvraty osudu. Mezi lety 1999 a 2000 během války v Čečensku se zdravotní sestra a členka nevládní organizace Carole ujme malého čečenského chlapce, jehož starší sestra Raisa po něm zoufale pátrá během exodu civilního obyvatelstva. A pak je tu dvacetiletý Kolja ?rekrut, kterého postupně ubíjí každodenní válečný režim. Humanistické dílo Michela Hazanaviciuse je inspirováno americko-švýcarským snímkem Poznamenaní, který v roce 1948 natočil Fred Zinnemann.

      • Město Bohů

        Cidade de Deus je nejstarší a nejnebezpečnější slum Ria de Janeira, nejbolavější místo metropole karnevalů. Buscapé se zde narodil, aby žil, místo toho je však zavlečen do světa, v němž se jeho nejlepší kamarádi místo s hračkami baví s nabitými pistolemi. Snaží se zoufale zůstat stranou děsivého násilí, které zachvacuje jeho přátele a mění je v mladistvé zločince zabíjející se navzájem kvůli obchodu s kokainem, z nenávisti i z pouhého rozmaru. Před Buscapéovýma očima se chudá čtvrť v průběhu tří dekád - od 60. do 80. let - proměňuje ve žhavě dýmající bojiště, na kterém si ozbrojené gangy s šokující lhostejností vyřizují své účty za bílého dne. Buscapé vidí umírat nevinné i ty, které obdivoval a miloval. Jedinou jistotu ve světě každodenního krvavého násilí pro něj začne představovat fotoaparát, kterým začíná dokumentovat městskou džungli kolem sebe. Začíná chápat, že přežít může jen útěkem do normálního světa - za hranice čtvrti, kterou má rád jako svůj domov, ale kterou nenávidí jako hrob nevinnosti, naděje a lásky. Fernando Meirelles debutuje strhujícím dramatem inspirovaným skutečnými osudy. Vyprávění o dospívání ve stínu smrti připomíná formální brilancí filmy Quentina Tarantina či Martina Scorseseho. Syrovou autenticitu zvyšuje obsazení neherců a skutečných obyvatel slumu do řady hlavních rolí. Snímek si získal mezinárodní uznání včetně devíti ocenění na MFF v Havaně a ceny Vision Award na MFF v Torontu. Byl úspěšně uveden na řadě mezinárodních festivalů. Získal nominaci na Zlatý glóbus jako nejlepší zahraniční film roku a jeho režisér byl oceněn nominací na Evropskou filmovou cenu Felix.

      • Páte kolo od vozu

        Ernesto je obyčejný mladík, který se snaží naplňovat své ambice, aniž by ztratil ze zřetele skutečné hodnoty života. Spolu s jeho nejlepším přítelem Giacintem prožívají klíčové fáze italské historie od 70. let 20. století do současnosti. S vždy opatrným a ironickým pohledem na zlozvyky a ctnosti Itálie a Italů nám Giovanni Veronesi nabízí citlivou komedii zaměřenou na běžné a zároveň výjimečné peripetie hrdinu naší doby.

      • Město Bohů

        Cidade de Deus je nejstarší a nejnebezpečnější slum Ria de Janeira, nejbolavější místo metropole karnevalů. Buscapé se zde narodil, aby žil, místo toho je však zavlečen do světa, v němž se jeho nejlepší kamarádi místo s hračkami baví s nabitými pistolemi. Snaží se zoufale zůstat stranou děsivého násilí, které zachvacuje jeho přátele a mění je v mladistvé zločince zabíjející se navzájem kvůli obchodu s kokainem, z nenávisti i z pouhého rozmaru. Před Buscapéovýma očima se chudá čtvrť v průběhu tří dekád - od 60. do 80. let - proměňuje ve žhavě dýmající bojiště, na kterém si ozbrojené gangy s šokující lhostejností vyřizují své účty za bílého dne. Buscapé vidí umírat nevinné i ty, které obdivoval a miloval. Jedinou jistotu ve světě každodenního krvavého násilí pro něj začne představovat fotoaparát, kterým začíná dokumentovat městskou džungli kolem sebe. Začíná chápat, že přežít může jen útěkem do normálního světa - za hranice čtvrti, kterou má rád jako svůj domov, ale kterou nenávidí jako hrob nevinnosti, naděje a lásky. Fernando Meirelles debutuje strhujícím dramatem inspirovaným skutečnými osudy. Vyprávění o dospívání ve stínu smrti připomíná formální brilancí filmy Quentina Tarantina či Martina Scorseseho. Syrovou autenticitu zvyšuje obsazení neherců a skutečných obyvatel slumu do řady hlavních rolí. Snímek si získal mezinárodní uznání včetně devíti ocenění na MFF v Havaně a ceny Vision Award na MFF v Torontu. Byl úspěšně uveden na řadě mezinárodních festivalů. Získal nominaci na Zlatý glóbus jako nejlepší zahraniční film roku a jeho režisér byl oceněn nominací na Evropskou filmovou cenu Felix.

      • Páte kolo od vozu

        Ernesto je obyčejný mladík, který se snaží naplňovat své ambice, aniž by ztratil ze zřetele skutečné hodnoty života. Spolu s jeho nejlepším přítelem Giacintem prožívají klíčové fáze italské historie od 70. let 20. století do současnosti. S vždy opatrným a ironickým pohledem na zlozvyky a ctnosti Itálie a Italů nám Giovanni Veronesi nabízí citlivou komedii zaměřenou na běžné a zároveň výjimečné peripetie hrdinu naší doby.

      • Přestávka ve vysílání, vysílání začíná v 09:55

        Přestávka ve vysílání, vysílání začíná v 09:55

      • Perleťový knoflík

        Patricio Guzmán křísí zapomenuté hlasy historie, které se zrcadlí v širých vodních plochách Chile. Perleťový knoflík je druhou dokumentární esejí, v nichž Patricio Guzmán rozjímá o historii své země prostřednictvím fenoménu, jenž výrazně určuje její ráz. V Nostalgia de la luz (2010) to bylo světlo z hvězd, které filmaře provázelo na cestě za traumatickým dědictvím pinochetovského režimu, v Perleťovém knoflíku si zvolil vodu. Zlomky vzpomínek, strhující scenérie a vizionářské pohledy do hlubin kosmu se ve filmu skládají v podmanivý celek, podbarvený autorovým emotivním komentářem.

      • Leviatan

        Kolja žije v malém městě blízko Barentsova moře na severu Ruska. Hned vedle domu, kde žije se svou mladou ženou Liljou a synem z prvního manželství, má vlastní autoopravnu. Avšak starosta blízkého města, Vadim Šelevjat, ho chce o dům, pozemek i práci připravit. Kolja však odmítá ustoupit a vzdát se. Nejen majetku a vlastní půdy, ale i místa, kde vyrůstal. Bezskrupulózní Vadim však svůj nátlak stupňuje. V dramatu, které si z Cannes odneslo cenu za scénář, líčí Andrej Zvjagincev univerzální příběh střetu jedince a moci. Bez patosu a manipulací postihl trudný úděl člověk a rázovité prostředí odlehlé oblasti Ruska.

      • Hra

        Před několika lety okrádala v Göteborgu parta výrostků své vrstevníky – nepoužívala však ani násilí, ani natrénovanou zručnost, ale psychologický trik. Tato událost inspirovala režiséra Rubena Östlunda k psychologickému dramatu o tom, že motivace dětských zlodějů v tomto případě dost možná nespočívaly v nabývání majetku, ale v požitku z nadvlády a bezohledné manipulace. Vždyť jakákoli lidská interakce je do jisté míry hra. Propracovanému snímku se po celou dobu daří udržet divákův zájem, a zároveň i budovat hmatatelné napětí. Dětské hrdiny i jejich okolí ukazuje ve vší nejednoznačnosti, kterou ještě posilují různé situace, do nichž se dostávají. Vedle mimořádně vyvinuté schopnosti proniknout do chování postav disponuje snímek i silnou režijní vizí. Ta pracuje s jednoduchým snímáním situací, jež tak dostávají mimořádně autentický nádech, ale i se subtilním humorem a s přesným inscenováním, ne nepodobným stylu Roye Anderssona.

      • Nemilovaní

        Žeňa a Boris procházejí bolestným rozvodem. Pohromadě je drží už jen poslední starost, prodej bytu, jinak si oba zařídili nový život po svém. Žeňa si našla staršího bohatého muže, Boris čeká dítě s kolegyní z práce. Jejich dvanáctiletý syn Aljoša je spíš přítěží. Nestojí o něj ani jeden, jako by jim připomínal vlastní selhání. Neprojevují mu náklonnost, zdá se, že toho nejsou ani schopni. Všechno se změní ve chvíli, kdy Aljoša zmizí. Náhlý pocit prázdnoty dožene oba rodiče k pátrání nejen po vlastním synovi, ale i po kořenech vlastního emocionálního chladu. Andrej Zvjagincev přináší mistrovsky vystavěné drama o lidech, kteří jsou zamilovaní do vlastního odrazu v mobilních telefonech, ale jinak žijí ve skličujícím světě odcizení a nepochopení. Ruský filmař znovu obrací pozornost k ruské vyšší střední třídě, která stála v centru jeho staršího snímku Jelena. Nemilovaní jsou však podstatně pronikavějším a sugestivnějším obrazem života v sebeklamu.

      • Sámská krev

        Čtrnáctiletá Elle Marja je Sámská dívka, která se věnuje chovu sobů. Vystavena rasismu éry třicátých let minulého století začne snít o novém životě. K jeho dosažení je ale nutné stát se někým jiným.

      • Čas, který zbývá

        Intimní, částečně biografický portrét Palestinců žijících jako menšina ve své vlasti od roku 1948 po současnost od uznávaného režiséra Božího zásahu.

      • Tina a Vore

        Tina, podivínská a samotářská celní úřednice s ne právě přívětivým vzhledem, má podivný dar nepřirozeně vyvinutých čichových schopností. Na švédské hranici s Dánskem dokáže identifikovat kontraband tak, že u cestujících vycítí čichem strach, úzkost, provinění i jiné emoce. Ačkoli je v práci při odhalování pašeráků úspěšná, její soukromý život za moc nestojí. S povalečským přítelem žije prázdný „pro forma“ vztah ve skromné chatě u lesa, a z rodiny jí zůstal jen dementní otec v ústavu. Přitahuje ji příroda a mnohem více než s lidmi si rozumí s divokými zvířaty. Všechno se změní, když při své práci potká záhadného podezřelého vyvrhele, s podobně zvláštní tváří, jménem Vore. Oba jsou k sobě až záhadně silně přitahováni.

      • 1001 gramů

        Ve filmu 1001 gramů se Bent Hamer poprvé zaměřuje výhradně na křehký emocionální život ženské postavy, norské vědkyně Marie (Ane Dahl Torp), který koresponduje s jejím odborným zaměřením. Marie je jedním z pověřených strážců prototypu národního kilogramu, předmětu tvořeného z 90% platinou a z 10% iridiem. V podobně křehké rovnováze se nachází i Mariin citový život, který ve filmu projde hned několika zkouškami. 1001 gramů v duchu typického Hamerova minimalismu zkoumá komorní nuance osamělé a příliš organizované postavy. Opět se tu ozývá nenápadný refrén Hamerovy tvorby: právě nejvšednější události mají často tu největší váhu.

      • Tina a Vore

        Tina, podivínská a samotářská celní úřednice s ne právě přívětivým vzhledem, má podivný dar nepřirozeně vyvinutých čichových schopností. Na švédské hranici s Dánskem dokáže identifikovat kontraband tak, že u cestujících vycítí čichem strach, úzkost, provinění i jiné emoce. Ačkoli je v práci při odhalování pašeráků úspěšná, její soukromý život za moc nestojí. S povalečským přítelem žije prázdný „pro forma“ vztah ve skromné chatě u lesa, a z rodiny jí zůstal jen dementní otec v ústavu. Přitahuje ji příroda a mnohem více než s lidmi si rozumí s divokými zvířaty. Všechno se změní, když při své práci potká záhadného podezřelého vyvrhele, s podobně zvláštní tváří, jménem Vore. Oba jsou k sobě až záhadně silně přitahováni.

      • 1001 gramů

        Ve filmu 1001 gramů se Bent Hamer poprvé zaměřuje výhradně na křehký emocionální život ženské postavy, norské vědkyně Marie (Ane Dahl Torp), který koresponduje s jejím odborným zaměřením. Marie je jedním z pověřených strážců prototypu národního kilogramu, předmětu tvořeného z 90% platinou a z 10% iridiem. V podobně křehké rovnováze se nachází i Mariin citový život, který ve filmu projde hned několika zkouškami. 1001 gramů v duchu typického Hamerova minimalismu zkoumá komorní nuance osamělé a příliš organizované postavy. Opět se tu ozývá nenápadný refrén Hamerovy tvorby: právě nejvšednější události mají často tu největší váhu.