Film Europe Channel
Film Europe Channel od do
Zimní spánek
Aydin, bývalý herec, vlastní v centrální Anatolii malý hotel, kde žije se svou výrazně mladší ženou Nihal a sestrou Necla, která se právě zotavuje z nedávného rozvodu. Turistická sezóna pomalu končí a okolní krajina se začíná zahalovat do bílých sněhových závojů. Hotel se v tomto období stává úkrytem, ale i místem, ze kterého není úniku a které otevírá staré rány a podněcuje vzájemnou nevraživost jeho obyvatel.
Spavá nemoc
Již dvacet let žijí Ebbo Velten a jeho žena Vera v Kamerunu, kde se Ebbo angažuje v boji proti spavé nemoci. Zatímco on v Kamerunu zdomácněl, jeho ženě se stýská po rodném Německu a jejich dceři Heleně, která tam navštěvuje internátní školu. Až když se blíží návrat domů, uvědomí si Ebbo, jak mu na Kamerunu a jeho tamější práci záleží. Z pověření Světové zdravotnické organizace přijíždí po letech do Kamerunu lékař s africkými kořeny, Alex Nzila. Má zde vyhodnotit Ebbův projekt. I přes svůj africký původ se však narozdíl od svého předchůdce cítí v Africe jako cizinec. A Ebbo, který se nikdy nevrátil domů, se mu vyhýbá, jak to jen jde... Ulrichu Köhlerovi, jehož rodiče pracovali jako dobrovolníci v Kongu, se snímkem „Spavá nemoc“ podařil jak otevřený, tak rozpolcený film, který působivě portrétuje nejen oba muže, ale také celou zemi.
Alpy
Existuje patnáct pravidel pro členy skupiny Alps: například musí vyplněním formuláře dopředu přiznat věci, které nejsou ochotni dělat (líbání, zvedání činek, cestování apod.), nebo naopak skutečnosti, v nichž jsou dobří (tanec, vodní lyžování, diskutování…), je nutné, aby měli základní znalosti psychologie a sociologie, a tak dále. To vše je pečlivě sestaveno do patnácti pravidel, která vymyslel vůdce skupiny Alps Mont Blanc, a jimi se musí řídit každý člen, jenž se rozhodne do skupiny vstoupit. Stejně jako ve Špičáku je i ve třetím celovečerním filmu Jiorgose Lanthimose základním stavebním prvkem absurdní a černý humor a i zde se režisér noří do světa závislostí, lidských citových ztrát a soubojů o přízeň. Stylizovanost Špičáku je nahrazena mnohem realističtější a autentičtější kamerou. Přesto režisér udržuje a zachovává určitý odstup od děje i postav a zároveň v divákovi vyvolává neklid a mnoho otázek, aniž by mu dával odpovědi.
Tramontane
Nečekaně hustou sítí polopravd, dezinformací a lží se musí při hledání vlastních kořenů napříč rodným Libanonem prodrat nevidomý mladík Rabih, nadaný hudebník a zpěvák. S jemnocitem zkomponovaný a něhou prostoupený debut talentovaného filmaře vybízí nenásilným způsobem k úvaze o identitě jedince, ale i společnosti a krajiny, jejichž je součástí.
Alpy
Existuje patnáct pravidel pro členy skupiny Alps: například musí vyplněním formuláře dopředu přiznat věci, které nejsou ochotni dělat (líbání, zvedání činek, cestování apod.), nebo naopak skutečnosti, v nichž jsou dobří (tanec, vodní lyžování, diskutování…), je nutné, aby měli základní znalosti psychologie a sociologie, a tak dále. To vše je pečlivě sestaveno do patnácti pravidel, která vymyslel vůdce skupiny Alps Mont Blanc, a jimi se musí řídit každý člen, jenž se rozhodne do skupiny vstoupit. Stejně jako ve Špičáku je i ve třetím celovečerním filmu Jiorgose Lanthimose základním stavebním prvkem absurdní a černý humor a i zde se režisér noří do světa závislostí, lidských citových ztrát a soubojů o přízeň. Stylizovanost Špičáku je nahrazena mnohem realističtější a autentičtější kamerou. Přesto režisér udržuje a zachovává určitý odstup od děje i postav a zároveň v divákovi vyvolává neklid a mnoho otázek, aniž by mu dával odpovědi.
Tramontane
Nečekaně hustou sítí polopravd, dezinformací a lží se musí při hledání vlastních kořenů napříč rodným Libanonem prodrat nevidomý mladík Rabih, nadaný hudebník a zpěvák. S jemnocitem zkomponovaný a něhou prostoupený debut talentovaného filmaře vybízí nenásilným způsobem k úvaze o identitě jedince, ale i společnosti a krajiny, jejichž je součástí.
Přestávka ve vysílání, vysílání začíná v 09:40
Přestávka ve vysílání, vysílání začíná v 09:40
Zeď
Žena zapisuje do deníku informace o zcela banálních úkonech, které vykonává na své usedlosti. Nečiní tak z dlouhé chvíle ani s vírou, že si je někdo přečte. Vlastně je psát nechce, ale musí, aby si udržela zdravou mysl. Ta už je dlouho těžce zkoušena poté, co se žena ocitla odstřižena od okolního světa neviditelnou, ale o to neprostupnější zdí. Snímek na jedné straně buduje takřka žánrové napětí, ale stejnou měrou zkoumá povahu a chování člověka v naprosté izolaci. Přestože zeď je zde do značné míry jen metaforou, filmem prostupuje takřka hororová nálada. Režisér nechává protagonistku obklopit podobně magickou přírodou jako ve von Trierově Antikristovi. Nejen díky Pölslerově práci s prostředím působí snímek jako povědomě realistický sen, do něhož vstoupil jediný, ale o to více zneklidňující cizorodý prvek. Úplně přirozené věci tu vyznívají hrozivě, ačkoli ve skutečnosti nejsou zdrojem nebezpečí.
Můj král
Emocionální drama vyprávěné v průběhu několika let zachycuje komplikovanou a destruktivní povahu vztahu mezi mužem a ženou. Tony je po vážné lyžařské nehodě přijata do rehabilitačního centra. Závislá na péči zdravotnického personálu a lécích proti bolesti, využívá nečekaně nabytého času k zpětnému pohledu na turbulentní románek s mužem jménem Georgio. Kdo vlastně je ten muž, kterého tak hluboce milovala? Jak mohla dovolit sama sobě propadnout takhle dusivé a destruktivní vášni? Před Tony stojí obtížný a dlouhý proces vnitřního i vnějšího hojení, jehož překvapivě osvobozující součástí může být fyzická práce…
Perleťový knoflík
Patricio Guzmán křísí zapomenuté hlasy historie, které se zrcadlí v širých vodních plochách Chile. Perleťový knoflík je druhou dokumentární esejí, v nichž Patricio Guzmán rozjímá o historii své země prostřednictvím fenoménu, jenž výrazně určuje její ráz. V Nostalgia de la luz (2010) to bylo světlo z hvězd, které filmaře provázelo na cestě za traumatickým dědictvím pinochetovského režimu, v Perleťovém knoflíku si zvolil vodu. Zlomky vzpomínek, strhující scenérie a vizionářské pohledy do hlubin kosmu se ve filmu skládají v podmanivý celek, podbarvený autorovým emotivním komentářem.
Hledání
Čtyři osudy, které spojila válka a bizarní zvraty osudu. Mezi lety 1999 a 2000 během války v Čečensku se zdravotní sestra a členka nevládní organizace Carole ujme malého čečenského chlapce, jehož starší sestra Raisa po něm zoufale pátrá během exodu civilního obyvatelstva. A pak je tu dvacetiletý Kolja ?rekrut, kterého postupně ubíjí každodenní válečný režim. Humanistické dílo Michela Hazanaviciuse je inspirováno americko-švýcarským snímkem Poznamenaní, který v roce 1948 natočil Fred Zinnemann.
Leviatan
Kolja žije v malém městě blízko Barentsova moře na severu Ruska. Hned vedle domu, kde žije se svou mladou ženou Liljou a synem z prvního manželství, má vlastní autoopravnu. Avšak starosta blízkého města, Vadim Šelevjat, ho chce o dům, pozemek i práci připravit. Kolja však odmítá ustoupit a vzdát se. Nejen majetku a vlastní půdy, ale i místa, kde vyrůstal. Bezskrupulózní Vadim však svůj nátlak stupňuje. V dramatu, které si z Cannes odneslo cenu za scénář, líčí Andrej Zvjagincev univerzální příběh střetu jedince a moci. Bez patosu a manipulací postihl trudný úděl člověk a rázovité prostředí odlehlé oblasti Ruska.
Hra
Před několika lety okrádala v Göteborgu parta výrostků své vrstevníky – nepoužívala však ani násilí, ani natrénovanou zručnost, ale psychologický trik. Tato událost inspirovala režiséra Rubena Östlunda k psychologickému dramatu o tom, že motivace dětských zlodějů v tomto případě dost možná nespočívaly v nabývání majetku, ale v požitku z nadvlády a bezohledné manipulace. Vždyť jakákoli lidská interakce je do jisté míry hra. Propracovanému snímku se po celou dobu daří udržet divákův zájem, a zároveň i budovat hmatatelné napětí. Dětské hrdiny i jejich okolí ukazuje ve vší nejednoznačnosti, kterou ještě posilují různé situace, do nichž se dostávají. Vedle mimořádně vyvinuté schopnosti proniknout do chování postav disponuje snímek i silnou režijní vizí. Ta pracuje s jednoduchým snímáním situací, jež tak dostávají mimořádně autentický nádech, ale i se subtilním humorem a s přesným inscenováním, ne nepodobným stylu Roye Anderssona.
Blikající světla
Torkild ,vůdce gangu drobných, ale bezohledných kodaňských zlodějíčků, touží provést svůj poslední zločin, který mu zajistí bezstarostný život v cizině. Potká ho štěstí v podobě Muže z Fara , otrlého kriminálníka, který ho najme spolu se třemi kumpány, aby ukradli pytel se čtyřmi miliony dánských korun. Povedený čtyřlístek se rozhodne uprchnout do Barcelony. Cestou se jim ale rozbije auto, přičemž objeví opuštěný dům, jenž býval restaurací. Torkilda napadne ho zrekonstruovat. Anders Thomas Jensen, jenž napsal scénáře filmů V Číně jedí psy a Mifune, popisuje v sérii retrospektivních scén hrozné rodiny, v nichž čtveřice mužů vyrůstala. Život v partě jim nahrazuje život, který nikdy nepoznali. Gunnar Rehlin.
Alpy
Existuje patnáct pravidel pro členy skupiny Alps: například musí vyplněním formuláře dopředu přiznat věci, které nejsou ochotni dělat (líbání, zvedání činek, cestování apod.), nebo naopak skutečnosti, v nichž jsou dobří (tanec, vodní lyžování, diskutování…), je nutné, aby měli základní znalosti psychologie a sociologie, a tak dále. To vše je pečlivě sestaveno do patnácti pravidel, která vymyslel vůdce skupiny Alps Mont Blanc, a jimi se musí řídit každý člen, jenž se rozhodne do skupiny vstoupit. Stejně jako ve Špičáku je i ve třetím celovečerním filmu Jiorgose Lanthimose základním stavebním prvkem absurdní a černý humor a i zde se režisér noří do světa závislostí, lidských citových ztrát a soubojů o přízeň. Stylizovanost Špičáku je nahrazena mnohem realističtější a autentičtější kamerou. Přesto režisér udržuje a zachovává určitý odstup od děje i postav a zároveň v divákovi vyvolává neklid a mnoho otázek, aniž by mu dával odpovědi.
Blikající světla
Torkild ,vůdce gangu drobných, ale bezohledných kodaňských zlodějíčků, touží provést svůj poslední zločin, který mu zajistí bezstarostný život v cizině. Potká ho štěstí v podobě Muže z Fara , otrlého kriminálníka, který ho najme spolu se třemi kumpány, aby ukradli pytel se čtyřmi miliony dánských korun. Povedený čtyřlístek se rozhodne uprchnout do Barcelony. Cestou se jim ale rozbije auto, přičemž objeví opuštěný dům, jenž býval restaurací. Torkilda napadne ho zrekonstruovat. Anders Thomas Jensen, jenž napsal scénáře filmů V Číně jedí psy a Mifune, popisuje v sérii retrospektivních scén hrozné rodiny, v nichž čtveřice mužů vyrůstala. Život v partě jim nahrazuje život, který nikdy nepoznali. Gunnar Rehlin.
Alpy
Existuje patnáct pravidel pro členy skupiny Alps: například musí vyplněním formuláře dopředu přiznat věci, které nejsou ochotni dělat (líbání, zvedání činek, cestování apod.), nebo naopak skutečnosti, v nichž jsou dobří (tanec, vodní lyžování, diskutování…), je nutné, aby měli základní znalosti psychologie a sociologie, a tak dále. To vše je pečlivě sestaveno do patnácti pravidel, která vymyslel vůdce skupiny Alps Mont Blanc, a jimi se musí řídit každý člen, jenž se rozhodne do skupiny vstoupit. Stejně jako ve Špičáku je i ve třetím celovečerním filmu Jiorgose Lanthimose základním stavebním prvkem absurdní a černý humor a i zde se režisér noří do světa závislostí, lidských citových ztrát a soubojů o přízeň. Stylizovanost Špičáku je nahrazena mnohem realističtější a autentičtější kamerou. Přesto režisér udržuje a zachovává určitý odstup od děje i postav a zároveň v divákovi vyvolává neklid a mnoho otázek, aniž by mu dával odpovědi.
