• Film Europe Channel

    • Film Europe Channel od do

      • Koncert

        Před třiceti lety byl Andrej Simoniovich Filipov, známý dirigent orchestru Bolšoje, vyhozen ze své pozice, protože se postavil za židovské hudebníky. Teď v divadle pouze uklízí. Při vytírání ředitelovy kanceláře se čirou náhodou dozví, že pařížský Chatelet Theater si přeje, aby současný orchestr zahrál v Paříži. Hlavou mu bleskne myšlenka, kterou se rozhodne uskutečnit. Do Paříže pojede on se svým orchestrem! S přítelem houslistou začnou kontaktovat bývalé kolegy. Jsou ti však schopni po třiceti letech znovu hrát?

      • Daleko od lidí

        „Daleko od lidí. Blízko do nebe.” Klasickým westernem inspirované existenciální drama, pojednávající o cestě dvou mužů za svobodou. Alžírsko 1954. Uprostřed neklidné a násilné doby se na cestu přes pohoří Atlas vydává podivná dvojice mužů: vesničan Mohamed (Reda Kateb), obviněný z vraždy, a učitel evropského původu Daru (Viggo Mortensen), který byl vybrán, aby jej jako eskorta doprovodil k soudu. Pronásledovaní jezdci, kteří touží po okamžitém trestu pro Mohameda, a pomstychtivými vesničany musí oba muži čelit kulkám, zuřící válce, zimě a dalším nebezpečím, aby si vybojovali svobodu.

      • Zeď

        Žena zapisuje do deníku informace o zcela banálních úkonech, které vykonává na své usedlosti. Nečiní tak z dlouhé chvíle ani s vírou, že si je někdo přečte. Vlastně je psát nechce, ale musí, aby si udržela zdravou mysl. Ta už je dlouho těžce zkoušena poté, co se žena ocitla odstřižena od okolního světa neviditelnou, ale o to neprostupnější zdí. Snímek na jedné straně buduje takřka žánrové napětí, ale stejnou měrou zkoumá povahu a chování člověka v naprosté izolaci. Přestože zeď je zde do značné míry jen metaforou, filmem prostupuje takřka hororová nálada. Režisér nechává protagonistku obklopit podobně magickou přírodou jako ve von Trierově Antikristovi. Nejen díky Pölslerově práci s prostředím působí snímek jako povědomě realistický sen, do něhož vstoupil jediný, ale o to více zneklidňující cizorodý prvek. Úplně přirozené věci tu vyznívají hrozivě, ačkoli ve skutečnosti nejsou zdrojem nebezpečí.

      • Z prezidentské kuchyně

        Francouzský režisér Christian Vincent vypráví ve svém nejnovějším filmu Z prezidentské kuchyně příběh neobyčejné ženy Hortense, která naslouchá svému srdci a co si umíní, to i dosáhne. Všechny její dobrodružství jsou svázané s vařením a jedno z nich je přímo neuvěřitelné – dva roky vařila přímo pro francouzského prezidenta Françoise Mitteranda v Elysejském paláci a pronikla do zákulisního politického světa nejmocnějšího muže v zemi. Christian Vincent ve filmu paralelně rozvíjí dvě příběhové linie. V první z nich se ocitáme na Antarktidě, kde Hortense určitou dobu působila, a prostřednictvím mladé dokumentaristky se vracíme zpět do dob její náročné, i když prestižní práce v prezidentském paláci. Postupně tak poznáváme obdivuhodnou ženu, která v sobě spojuje smysl pro tradice i modernitu, ambicióznost i pokoru, razantnost i křehkost zároveň

      • Zeď

        Žena zapisuje do deníku informace o zcela banálních úkonech, které vykonává na své usedlosti. Nečiní tak z dlouhé chvíle ani s vírou, že si je někdo přečte. Vlastně je psát nechce, ale musí, aby si udržela zdravou mysl. Ta už je dlouho těžce zkoušena poté, co se žena ocitla odstřižena od okolního světa neviditelnou, ale o to neprostupnější zdí. Snímek na jedné straně buduje takřka žánrové napětí, ale stejnou měrou zkoumá povahu a chování člověka v naprosté izolaci. Přestože zeď je zde do značné míry jen metaforou, filmem prostupuje takřka hororová nálada. Režisér nechává protagonistku obklopit podobně magickou přírodou jako ve von Trierově Antikristovi. Nejen díky Pölslerově práci s prostředím působí snímek jako povědomě realistický sen, do něhož vstoupil jediný, ale o to více zneklidňující cizorodý prvek. Úplně přirozené věci tu vyznívají hrozivě, ačkoli ve skutečnosti nejsou zdrojem nebezpečí.

      • Z prezidentské kuchyně

        Francouzský režisér Christian Vincent vypráví ve svém nejnovějším filmu Z prezidentské kuchyně příběh neobyčejné ženy Hortense, která naslouchá svému srdci a co si umíní, to i dosáhne. Všechny její dobrodružství jsou svázané s vařením a jedno z nich je přímo neuvěřitelné – dva roky vařila přímo pro francouzského prezidenta Françoise Mitteranda v Elysejském paláci a pronikla do zákulisního politického světa nejmocnějšího muže v zemi. Christian Vincent ve filmu paralelně rozvíjí dvě příběhové linie. V první z nich se ocitáme na Antarktidě, kde Hortense určitou dobu působila, a prostřednictvím mladé dokumentaristky se vracíme zpět do dob její náročné, i když prestižní práce v prezidentském paláci. Postupně tak poznáváme obdivuhodnou ženu, která v sobě spojuje smysl pro tradice i modernitu, ambicióznost i pokoru, razantnost i křehkost zároveň

      • Přestávka ve vysílání, vysílání začíná v 10:40

        Přestávka ve vysílání, vysílání začíná v 10:40

      • Dilili v Paříži

        Půvabný animovaný příběh Dilili v Paříži je dalším filmem z dílny uznávaného francouzského animátora Michela Ocelota. Skrze dobrodružství malého děvčátka přiblíží malým divákům dobu „Belle Époque“, tak zvané Krásné časy v dějinách Francie, známé z plakátů Alfonse Muchy. Odvážná Dilili spolu se svým kamarádem Orelem jde po stopách spolku, který stojí za únosy dívek v Paříži. Během svého pátrání navštíví mladí hrdinové mimo jiné i slavný kabaret Moulin Rouge a potkají řadu významných osobností té doby - od vědkyně Marie Curie, přes malíře Picassa, Moneta či Renoira až ke spisovateli Marcelu Proustovi. Každý z nich poskytne malým detektivům pomocnou ruku či nápovědu. Dostanou se na pozoruhodná místa, do tajemného případu se prolne magie, a na jeho konci se tradičně střetne dobro se silami temna.

      • Rodin

        V roce 1880 získává Auguste Rodin svou první státní zakázku: Bránu pekel. Následně poznává mladou nadanou žačku Camille Claudel, která se stává nejprve jeho asistentkou a později i milenkou. Snímek Jacquese Doillona portrétuje Rodina jako senzualistu, pro něhož je proces tvorby hluboce sexuálním zážitkem.

      • Pán Bezchybný

        Ambiciózní mladík se rozhodne vydávat rukopis mrtvého muže za svůj vlastní. Stane se hvězdou francouzské literární scény nebo se utopí v moři podvodů a lží? Pětadvacetiletý Mathieu se touží stát respektovaným literárním autorem. Přes veškeré úsilí se mu ale zatím nepodařilo nic vydat a na živobytí si vydělává ve stěhovací agentuře. Jeho osud se změní v okamžiku, kdy náhodou najde rukopis nedávno zemřelého osamělého muže, který se rozhodne vydávat za svůj. Stává se vycházející hvězdou francouzské literární scény, ale očekávání ohledně jeho dalšího románu jsou čím dál tíživější. Mathieu se stále hlouběji zamotává do spirály podvodů a lží…

      • Zabijáci z maloměsta

        Prudce nekorektní dánská komedie o tom, že najmout si ruského vraha vás vyjde levněji než se rozvést. Otázka zní: stojí to za ty následky? Když hledáte fajnové řemeslníky, Iba a Edwarda rozhodně nevolejte. Jsou to totiž flákači a hochštapleři. I takové řemeslo má ale zlaté dno. Úspory na horší časy utěšeně narůstají, teď ještě vypořádat se s neuspokojivým manželským životem. Jenže rozvod stojí peníze. Spoustu peněz. A Ib s Edwardem nechtějí platit víc, než je nutné. Přichází spásná myšlenka. Na internetu seženete všechno. I ruského nájemného zabijáka. Vražda možná vyjde levněji než rozvod, ale manželky neradno podceňovat… Divoký tanec začíná!

      • Renoir

        Film Renoir je založený na skutečném příběhu stárnoucího impresionistického malíře Augustea Renoira a začínajícího filmaře Jeana Renoira. Snímek je vyprávěn nádhernými obrazy, ponořenými do zlaté barvy a vyvolávajícími atmosféru samotné Renoirovy malířské tvorby. Píše se rok 1915 a malíř Auguste Renoir i jeho syn Jean jsou poznamenáni smrtí ženy i matky zároveň. Jejich životy však změní mladá kráska s ohnivými vlasy, která jim dodá ztracenou energii a uměleckou inspiraci. Stane se posledním modelem otce Renoira, kterému zároveň navrátí ztracenou mladost, a v psychicky nestálém Jeanovi svou divokostí i nezkrotným duchem vzbudí nečekané touhy i vášeň k filmovému umění.

      • Na mléčné dráze

        Emir Kusturica se po dlouhých letech vrací po boku Monicy Bellucci v hlučné a divoké komedií s prvky moderní pohádky. Kosťa vozí uprostřed válečné zóny mléko na oslu cestou necestou. Při jedné ze zastávek se seznámí s okouzlující ženou, která se ukrývá uprostřed země nikoho před svým zlověstným nápadníkem. Stačí chvilka a oba k sobě zahoří téměř pohádkovou náklonností. Kusturica natočil emotivní romanci, která připomíná, proč v devadesátých letech patřil k hvězdám evropského filmu. Lovestory Na mléčné dráze je nostalgickým ohlédnutím po předminulé dekádě a okouzluje příběhem o lásce v době, která jí nepřeje.

      • Nikdys nebyl

        Joe je válečný veterán, který si nese celou řadu jizev. Nejen z nasazení v Afghánistánu, ale i z dětství, kdy musel čelit brutálnímu otci, a ze své kariéry agenta jednotky FBI pro boj s prostitucí. Svůj bezvýchodný život tráví mezi domem, kde žije jeho podivínská matka, a nebezpečnými misemi, na nichž zachraňuje ženy, které se staly oběťmi obchodu s bílým masem. Významný senátor si ho najme, aby přivedl zpět jeho nezletilou dceru, která skončila v jednom z anonymních domů, v nichž kvete dětská prostituce. Joe bere své osvědčené kladivo a vydává se na další výpravu za spravedlností. Tentokrát však nezůstane jen u záchrany bezbranné ženy. Joe mimoděk zasáhne do pedofilní sítě, jejíž vlákna vedou vysoko… Od té chvíle se jeho existence dostává do krvavé spirály, jejíž násilnost překonává i předchozí traumatické zážitky. Film Lynne Ramsay je velmi svéráznou variací noir detektivky a procedurálního thrilleru.

      • Zeď

        Žena zapisuje do deníku informace o zcela banálních úkonech, které vykonává na své usedlosti. Nečiní tak z dlouhé chvíle ani s vírou, že si je někdo přečte. Vlastně je psát nechce, ale musí, aby si udržela zdravou mysl. Ta už je dlouho těžce zkoušena poté, co se žena ocitla odstřižena od okolního světa neviditelnou, ale o to neprostupnější zdí. Snímek na jedné straně buduje takřka žánrové napětí, ale stejnou měrou zkoumá povahu a chování člověka v naprosté izolaci. Přestože zeď je zde do značné míry jen metaforou, filmem prostupuje takřka hororová nálada. Režisér nechává protagonistku obklopit podobně magickou přírodou jako ve von Trierově Antikristovi. Nejen díky Pölslerově práci s prostředím působí snímek jako povědomě realistický sen, do něhož vstoupil jediný, ale o to více zneklidňující cizorodý prvek. Úplně přirozené věci tu vyznívají hrozivě, ačkoli ve skutečnosti nejsou zdrojem nebezpečí.

      • Nikdys nebyl

        Joe je válečný veterán, který si nese celou řadu jizev. Nejen z nasazení v Afghánistánu, ale i z dětství, kdy musel čelit brutálnímu otci, a ze své kariéry agenta jednotky FBI pro boj s prostitucí. Svůj bezvýchodný život tráví mezi domem, kde žije jeho podivínská matka, a nebezpečnými misemi, na nichž zachraňuje ženy, které se staly oběťmi obchodu s bílým masem. Významný senátor si ho najme, aby přivedl zpět jeho nezletilou dceru, která skončila v jednom z anonymních domů, v nichž kvete dětská prostituce. Joe bere své osvědčené kladivo a vydává se na další výpravu za spravedlností. Tentokrát však nezůstane jen u záchrany bezbranné ženy. Joe mimoděk zasáhne do pedofilní sítě, jejíž vlákna vedou vysoko… Od té chvíle se jeho existence dostává do krvavé spirály, jejíž násilnost překonává i předchozí traumatické zážitky. Film Lynne Ramsay je velmi svéráznou variací noir detektivky a procedurálního thrilleru.

      • Zeď

        Žena zapisuje do deníku informace o zcela banálních úkonech, které vykonává na své usedlosti. Nečiní tak z dlouhé chvíle ani s vírou, že si je někdo přečte. Vlastně je psát nechce, ale musí, aby si udržela zdravou mysl. Ta už je dlouho těžce zkoušena poté, co se žena ocitla odstřižena od okolního světa neviditelnou, ale o to neprostupnější zdí. Snímek na jedné straně buduje takřka žánrové napětí, ale stejnou měrou zkoumá povahu a chování člověka v naprosté izolaci. Přestože zeď je zde do značné míry jen metaforou, filmem prostupuje takřka hororová nálada. Režisér nechává protagonistku obklopit podobně magickou přírodou jako ve von Trierově Antikristovi. Nejen díky Pölslerově práci s prostředím působí snímek jako povědomě realistický sen, do něhož vstoupil jediný, ale o to více zneklidňující cizorodý prvek. Úplně přirozené věci tu vyznívají hrozivě, ačkoli ve skutečnosti nejsou zdrojem nebezpečí.