Film Europe Channel
Film Europe Channel od do
Začít znovu
Drama o stárnoucí ženě, které se v jednom okamžiku zhroutí celý život a musí přijít na způsob, jak začít znovu. Nathalie je učitelkou filozofie na pařížské střední škole. Práci miluje a obzvláště ráda sdílí se svými žáky požitek z přemýšlení. Svůj čas dělí mezi svého manžela, dvě děti, bývalé studenty a velmi majetnickou matku. Jednoho dne ji dlouholetý životní partner oznámí, že ji opouští kvůli jiné ženě. Nathalii nezbývá, než se vypořádat s dosud nepoznanou samotou… i nově nabytou svobodou.
Kupředu levá
Pád železné opony se blíží, ale v DDR o tom ještě nic nevědí. Náznaky tání tu jsou. V jednom z berlínských divadel nacvičují satiru, v níž důležitou roli hraje generální tajemník komunistické strany Erich Honecker. Herec Otto Wolf je mu díky špičkové prostetice ze západu k nerozeznání podobný. Namísto divadelního představení ho čeká mnohem náročnější role: bude muset proniknout do ústředí strany a vydat rozkaz, který zastaví krvavý zásah proti demonstrantům. Otto totiž zjistí, že jedním z nich je i jeho dcera.
Zeď
Žena zapisuje do deníku informace o zcela banálních úkonech, které vykonává na své usedlosti. Nečiní tak z dlouhé chvíle ani s vírou, že si je někdo přečte. Vlastně je psát nechce, ale musí, aby si udržela zdravou mysl. Ta už je dlouho těžce zkoušena poté, co se žena ocitla odstřižena od okolního světa neviditelnou, ale o to neprostupnější zdí. Snímek na jedné straně buduje takřka žánrové napětí, ale stejnou měrou zkoumá povahu a chování člověka v naprosté izolaci. Přestože zeď je zde do značné míry jen metaforou, filmem prostupuje takřka hororová nálada. Režisér nechává protagonistku obklopit podobně magickou přírodou jako ve von Trierově Antikristovi. Nejen díky Pölslerově práci s prostředím působí snímek jako povědomě realistický sen, do něhož vstoupil jediný, ale o to více zneklidňující cizorodý prvek. Úplně přirozené věci tu vyznívají hrozivě, ačkoli ve skutečnosti nejsou zdrojem nebezpečí.
Velmistr
Režisér Wong Kar-wai vnímá legendárního čínského mistra bojových umění Yip Mana jako osobnost, která svým životem a činy vyjadřuje filozofii i čirou fyzickou eleganci kung-fu. Vizuálně opulentní snímek je tak příběhem o ztraceném světě posledních velmistrů, který spojuje precizně odpozorované prvky klasických kung-fu filmů s artovou poetikou, příznačnou pro režisérovy předchozí snímky. Hlavních rolí se ujali Tony Leung a Zhang Ziyi.
Zeď
Žena zapisuje do deníku informace o zcela banálních úkonech, které vykonává na své usedlosti. Nečiní tak z dlouhé chvíle ani s vírou, že si je někdo přečte. Vlastně je psát nechce, ale musí, aby si udržela zdravou mysl. Ta už je dlouho těžce zkoušena poté, co se žena ocitla odstřižena od okolního světa neviditelnou, ale o to neprostupnější zdí. Snímek na jedné straně buduje takřka žánrové napětí, ale stejnou měrou zkoumá povahu a chování člověka v naprosté izolaci. Přestože zeď je zde do značné míry jen metaforou, filmem prostupuje takřka hororová nálada. Režisér nechává protagonistku obklopit podobně magickou přírodou jako ve von Trierově Antikristovi. Nejen díky Pölslerově práci s prostředím působí snímek jako povědomě realistický sen, do něhož vstoupil jediný, ale o to více zneklidňující cizorodý prvek. Úplně přirozené věci tu vyznívají hrozivě, ačkoli ve skutečnosti nejsou zdrojem nebezpečí.
Velmistr
Režisér Wong Kar-wai vnímá legendárního čínského mistra bojových umění Yip Mana jako osobnost, která svým životem a činy vyjadřuje filozofii i čirou fyzickou eleganci kung-fu. Vizuálně opulentní snímek je tak příběhem o ztraceném světě posledních velmistrů, který spojuje precizně odpozorované prvky klasických kung-fu filmů s artovou poetikou, příznačnou pro režisérovy předchozí snímky. Hlavních rolí se ujali Tony Leung a Zhang Ziyi.
Přestávka ve vysílání, vysílání začíná v 10:40
Přestávka ve vysílání, vysílání začíná v 10:40
Pouze přátelé
Francis a Claudia jsou dobří přátelé. On je právník, ona veterinářka. Nemají mezi sebou žádná tajemství, ale jen do té doby, než se objeví John a Claudia se rozhodne si ho vzít. Francis si uvědomí, že přátelství mezi muži a ženami jsou komplikovanější, než si myslel.
Dirch
Dánský režisér Martin P. Zandvliet, který si získal mezinárodní uznání filmových kritiků i diváků již za svou prvotinu Potlesk (2009), tentokrát do našich kin přichází se svým druhým celovečerním hraným filmem, představujícím životopisný příběh dánského komedianta Dirche Passera. Dirch (18. květen 1926 – 3. září1980) byl uznávaným a oblíbeným dánským hercem. Proslavil se především svými improvizačními schopnostmi a díky bohaté filmografii, která se skládá z 90 titulů, byl jedním z nejvýraznějších osob Dánska. Snímek ale odkrývá jeho věčnou samotu, která se skrývá pod rouškou nablýskané slávy, a sebezničující posedlost úspěchem u kritiků a zároveň u diváků.
Idealista
Whistleblower se pokouší odhalit tajemství ukryté za katastrofou, k níž došlo v čase nejtužší studené války. V roce 1968 se u dánské základny Thule v Grónsku zřítil americký bombardér se čtyřmi jadernými bombami. Byla následná operace zaměřená jen na minimalizaci a odstranění škod?
První krásná věc
První krásná věc je vtipná, něžná a podmanivá tragikomedie odehrávající se na pozadí provinční Itálie, jeho maloměstské mentality, kterou ztělesňují muži, očarovaní smyslností jedné ženy, avšak neschopní ji oslovit. Tajemství po tajemství se odhalují, což vede k nečekanému smíření. Lekce v lásce a životě ztělesněná v nekonvenční, odvážné a neodolatelné matce.
Index lásky
Stigu a Ella mají jasnou dohodu – potkávají se každou středu a jde jim jen o sex. Žádné emoce, žádné příběhy, žádné očekávání. Stigu je ale do Elly tajně zamilovaný, takže se spokojí alespoň s takovým vztahem. Všechno funguje, dokud se spolu neocitnou v jednom pracovním projektu – vytváření reklamy o udržitelných vztazích, kterou si objedná Sdružení pro rodinu.
Po bouři
Mistrovské japonské rodinné drama o marnotratném muži, který hledá cestu ke svému malému synovi a bývalé ženě. Rjota je marnotratný syn, špatný otec a zkrachovalý spisovatel. Úspěch má dávno za sebou, a tak si přivydělává drobnými špinavými kšeftíky jako soukromé očko. Je rozvedený a ke svému jedenáctiletému synovi Šingovi nachází cestu jen horko těžko. Exmanželka Kjoko už začala nový život a na Rjotu se dívá spíše jako na vzdálenou vzpomínku. Odcizenou trojici ale jednoho večera svede dohromady blížící se tajfun.
V sedmnácti
V nejsvěžejším snímku své kariéry zachycuje sedmdesátiletý francouzský klasik André Téchiné dvojici sedmnáctiletých kluků z francouzského maloměsta, jejichž vztah začíná nenávistnými výpady a školní šikanou, ale postupně se vyvíjí v křehké intimní pouto. Je to film neklidný a výbušný jako jeho hrdinové. Film jako oslava magického času dospívání, v němž se prolíná naprostá bezstarostnost a nikdy nekončící úzkost a v němž se násilí potkává se smyslností a trýznivé ztráty střídají něžné objevy.
Zeď
Žena zapisuje do deníku informace o zcela banálních úkonech, které vykonává na své usedlosti. Nečiní tak z dlouhé chvíle ani s vírou, že si je někdo přečte. Vlastně je psát nechce, ale musí, aby si udržela zdravou mysl. Ta už je dlouho těžce zkoušena poté, co se žena ocitla odstřižena od okolního světa neviditelnou, ale o to neprostupnější zdí. Snímek na jedné straně buduje takřka žánrové napětí, ale stejnou měrou zkoumá povahu a chování člověka v naprosté izolaci. Přestože zeď je zde do značné míry jen metaforou, filmem prostupuje takřka hororová nálada. Režisér nechává protagonistku obklopit podobně magickou přírodou jako ve von Trierově Antikristovi. Nejen díky Pölslerově práci s prostředím působí snímek jako povědomě realistický sen, do něhož vstoupil jediný, ale o to více zneklidňující cizorodý prvek. Úplně přirozené věci tu vyznívají hrozivě, ačkoli ve skutečnosti nejsou zdrojem nebezpečí.
V sedmnácti
V nejsvěžejším snímku své kariéry zachycuje sedmdesátiletý francouzský klasik André Téchiné dvojici sedmnáctiletých kluků z francouzského maloměsta, jejichž vztah začíná nenávistnými výpady a školní šikanou, ale postupně se vyvíjí v křehké intimní pouto. Je to film neklidný a výbušný jako jeho hrdinové. Film jako oslava magického času dospívání, v němž se prolíná naprostá bezstarostnost a nikdy nekončící úzkost a v němž se násilí potkává se smyslností a trýznivé ztráty střídají něžné objevy.
Zeď
Žena zapisuje do deníku informace o zcela banálních úkonech, které vykonává na své usedlosti. Nečiní tak z dlouhé chvíle ani s vírou, že si je někdo přečte. Vlastně je psát nechce, ale musí, aby si udržela zdravou mysl. Ta už je dlouho těžce zkoušena poté, co se žena ocitla odstřižena od okolního světa neviditelnou, ale o to neprostupnější zdí. Snímek na jedné straně buduje takřka žánrové napětí, ale stejnou měrou zkoumá povahu a chování člověka v naprosté izolaci. Přestože zeď je zde do značné míry jen metaforou, filmem prostupuje takřka hororová nálada. Režisér nechává protagonistku obklopit podobně magickou přírodou jako ve von Trierově Antikristovi. Nejen díky Pölslerově práci s prostředím působí snímek jako povědomě realistický sen, do něhož vstoupil jediný, ale o to více zneklidňující cizorodý prvek. Úplně přirozené věci tu vyznívají hrozivě, ačkoli ve skutečnosti nejsou zdrojem nebezpečí.
