Film Europe Channel
Film Europe Channel od do
Vážený občan
Spisovateli Danielu Mantovanimu leží svět u nohou. Právě získal Nobelovu cenu za literaturu, ale místo zadostiučinění se dostavila kocovina. Autor, který si vyslouží takové uznání, už dávno není provokatér, ale jen spořádaná položka v kánonu. Zhrzený Daniel se uzavře přede všemi, přestane psát a zatvrzele odmítá pozvání na prestižní akce, rozhovory i setkání. Cosi se v něm zlomí ve chvíli, kdy mezi přívalem oficiálních listů nalezne nenápadné psaní z rodného argentinského zapadákova, odkud kdysi utekl. Má mu být přidělen čestný titul váženého občana. Daniel Mantovani se rozhodne vrátit – ke vzpomínkám, dávným láskám, starým přátelstvím. Přijíždí do povědomých ulic jako velká hvězda a z jeho návštěvy se rychle stává groteska, která ale postupem času hořkne. Nejen úspěch se neodpouští. Daniel pomalu přichází na to, že nikdo neumí tak milovat a nenávidět jako lidé, kteří vás znají od dětství. Vrátí mu rodné město chuť psát, nebo jen posílí jeho samotářství?
Obávaný
Paříž, rok 1967. Jean-Luc Godard natáčí snímek La Chinoise s Anne Wiazemsky – ženou, se kterou se později ožení. Krize, kterou však vzápětí projde, ho zásadně promění: ze slavného filmaře se stává maoistický umělec, stejně nepochopený jako nepochopitelný.
Mortem
Během jedné noci se odehrává příběh mladé ženy, která bojuje se smrtí. Jena jako mnoho z nás žije, aniž by věděla o svém druhém životě. Bude schopna sebrat všechny síly a vzepřít se osudu? Výjimečný metafyzický thriller, který získal od svého uvedení více než 16 filmových ocenění, je výpovědí o tom, nakolik podléháme své duši, jakou má nad námi moc a zda jí dokážeme vzdorovat v otázkách života a smrti.
V moci davu
Dvě rozkošné, ale poněkud afektované blondýnky spolu tlachají o ničem, trestají jednu skleničku za druhou a přitom se fotí. Skupinka mladíků se věnuje vzájemným sexuálním experimentům. Mladá učitelka se pokouší vyřešit případ šikany, které se na jednom z žáků dopouští její kolega učitel. Malý chlapec je během oslavy svých narozenin zraněn, ale bojí se o tom někomu říct. A i málo stačí k tomu, aby se řidič rozhodl udělat si ze svých cestujících vězně. A co tyto příběhy pojí? Skoro nic. Snad jen to, že se všechny odehrávají ve Švédsku. Ale stejně tak bychom mohli být jejich svědky kdekoli na světě, protože patrně nikde na planetě neexistuje místo, kde by lidé nepodléhali stádnímu chování, ale stejně tak neměli touhu se z davu a masovosti vymanit a překračovat společenská tabu. Formálně originální a svým vyzněním pozoruhodné i alarmující švédské drama s prvky černého humoru, které uspělo také na tuzemském filmovém festivalu v Karlových Varech, natočil v roce 2008 renomovaný skandinávský režisér Ruben Östlund.
Mortem
Během jedné noci se odehrává příběh mladé ženy, která bojuje se smrtí. Jena jako mnoho z nás žije, aniž by věděla o svém druhém životě. Bude schopna sebrat všechny síly a vzepřít se osudu? Výjimečný metafyzický thriller, který získal od svého uvedení více než 16 filmových ocenění, je výpovědí o tom, nakolik podléháme své duši, jakou má nad námi moc a zda jí dokážeme vzdorovat v otázkách života a smrti.
V moci davu
Dvě rozkošné, ale poněkud afektované blondýnky spolu tlachají o ničem, trestají jednu skleničku za druhou a přitom se fotí. Skupinka mladíků se věnuje vzájemným sexuálním experimentům. Mladá učitelka se pokouší vyřešit případ šikany, které se na jednom z žáků dopouští její kolega učitel. Malý chlapec je během oslavy svých narozenin zraněn, ale bojí se o tom někomu říct. A i málo stačí k tomu, aby se řidič rozhodl udělat si ze svých cestujících vězně. A co tyto příběhy pojí? Skoro nic. Snad jen to, že se všechny odehrávají ve Švédsku. Ale stejně tak bychom mohli být jejich svědky kdekoli na světě, protože patrně nikde na planetě neexistuje místo, kde by lidé nepodléhali stádnímu chování, ale stejně tak neměli touhu se z davu a masovosti vymanit a překračovat společenská tabu. Formálně originální a svým vyzněním pozoruhodné i alarmující švédské drama s prvky černého humoru, které uspělo také na tuzemském filmovém festivalu v Karlových Varech, natočil v roce 2008 renomovaný skandinávský režisér Ruben Östlund.
Přestávka ve vysílání, vysílání začíná v 10:20
Přestávka ve vysílání, vysílání začíná v 10:20
Gauguin
Nekompromisní vizionář Paul Gauguin opouští Paříž, rodinu i přátele a v roce 1891 se usazuje na exotickém ostrově Tahiti, aby zde načerpal inspiraci pro své obrazy v divoké a neposkvrněné přírodě. Zdánlivý ráj se ale mění v místo samoty a chudoby, na němž Paul zápolí s podlomeným zdravím, odmítnutím i pochybami. Poznává zde ale takové domorodou krásku Tehuru, která se stává jeho ženou i múzou. Film Edouarda Deluca je výpravnou, přitom ale meditativní sondou do duše vášnivého a problematického génia. Dominuje jí naprosto strhující, intenzivní výkon Vincenta Cassela.
Turné
„Zlatý věk kypré burlesky.” Nostalgická tragikomedie o turné americké kabaretní skupiny New Burlesque po Francii, na němž se romantické představy střetávají s realitou. Bývalý pařížský producent Joachim ze sebou nechal celý dosavadní život, aby v Americe začal znovu. Po čase se do Francie vrací s burleskní show, ve které vystupují ne úplně nejmladší a nejštíhlejší tanečnice, kterým Joachim popletl hlavy romantickými představami o turné po své domovině. I přesto, že skupinu čekají levné motely a nedostatek peněz, entuziasmus kyprých showgirls u publika boduje. Sen o vyvrcholení turné v Paříži ale narazí na Joachimovu minulost plnou nezhojených ran.
Odysea
Výpravná a hvězdně obsazená biografie rodiny Cousteau, která před našima očima otevřela tichý svět pod mořskou hladinou. Rok 1946. Kapitán Jacques Cousteau si díky vynálezu akvalungu může pořídit vysněnou vilu u Středozemního moře. Své syny Philippa a Jeana-Michela zasvěcuje do tajů potápění a zázračného světa ticha. Zdánlivé idylické rodinné soužití naruší Jacquesova touha po dobrodružství a dobývání nesmírného prostoru pod vodní hladinou. Pro ni je ochoten obětovat vše. I vztah s citlivým Philippem. Roky poté spojuje oba muže láska k oceánům. Otec je však touží dobývat, syn chránit.
Dcera čarodějky
Dcera čarodějky Dina po matce zdědila nadpřirozené schopnosti: umí se podívat člověku přímo do duše a vyvolat v něm pocity studu za jeho činy. Když je její matka neprávem obviněna z hrůzných vražd, Dina se rozhodne odhalit pravdu, kvůli čemuž se ocitá uprostřed nebezpečného boje o moc a v ohrožení vlastního života. Středověká fantasy plná draků a magických praktik byla natáčena mimo jiné ve slavných barrandovských studiích.
Naše malá sestra
Rodinné (melo)drama, které na čechovovském půdorysu domu, zahrady a čtyř sester skládá poctu magii všednosti. Tři sestry žijí společně ve velkém domě ve městě Kamakura. Když jejich otec, který od rodiny odešel před patnácti lety, zemře, cestují na venkov na pohřeb, kde poznají svou plachou nevlastní sestru. Jejich návrh, aby odjela žít společně s nimi, dospívající Suzu s nadšením přijímá. Začíná tak období sladkých i nahořklých dobrodružství… Kore-eda svým formálně precizním a empatickým snímkem definitivně potvrzuje, že je důstojným nástupcem japonských mistrů Kona Ičikawy a Jasudžira Ozua.
Mia madre
Intimní rodinné drama s prvky komedie o přijetí smrti a pochyb, inspirované režisérovými vlastními zážitky. Margherita je režisérka, která se právě nachází uprostřed natáčení poněkud neoriginálního sociálního dramatu o vzpouře v továrně. Vedle trablů s herci, především nesnesitelně sebestřednou hvězdou Barry Hugginsem (John Turturro), prožívá Margherita i těžkou osobní krizi – její matka umírá a filmařka svádí vnitřní souboj nejen s režií filmu, ale především s režií vlastního života. Nakonec pochybuje o všem, o všech a především sama o sobě. Dohánějí ji následky vlastních sobeckých rozhodnutí?
Zeď
Žena zapisuje do deníku informace o zcela banálních úkonech, které vykonává na své usedlosti. Nečiní tak z dlouhé chvíle ani s vírou, že si je někdo přečte. Vlastně je psát nechce, ale musí, aby si udržela zdravou mysl. Ta už je dlouho těžce zkoušena poté, co se žena ocitla odstřižena od okolního světa neviditelnou, ale o to neprostupnější zdí. Snímek na jedné straně buduje takřka žánrové napětí, ale stejnou měrou zkoumá povahu a chování člověka v naprosté izolaci. Přestože zeď je zde do značné míry jen metaforou, filmem prostupuje takřka hororová nálada. Režisér nechává protagonistku obklopit podobně magickou přírodou jako ve von Trierově Antikristovi. Nejen díky Pölslerově práci s prostředím působí snímek jako povědomě realistický sen, do něhož vstoupil jediný, ale o to více zneklidňující cizorodý prvek. Úplně přirozené věci tu vyznívají hrozivě, ačkoli ve skutečnosti nejsou zdrojem nebezpečí.
Město Bohů
Cidade de Deus je nejstarší a nejnebezpečnější slum Ria de Janeira, nejbolavější místo metropole karnevalů. Buscapé se zde narodil, aby žil, místo toho je však zavlečen do světa, v němž se jeho nejlepší kamarádi místo s hračkami baví s nabitými pistolemi. Snaží se zoufale zůstat stranou děsivého násilí, které zachvacuje jeho přátele a mění je v mladistvé zločince zabíjející se navzájem kvůli obchodu s kokainem, z nenávisti i z pouhého rozmaru. Před Buscapéovýma očima se chudá čtvrť v průběhu tří dekád - od 60. do 80. let - proměňuje ve žhavě dýmající bojiště, na kterém si ozbrojené gangy s šokující lhostejností vyřizují své účty za bílého dne. Buscapé vidí umírat nevinné i ty, které obdivoval a miloval. Jedinou jistotu ve světě každodenního krvavého násilí pro něj začne představovat fotoaparát, kterým začíná dokumentovat městskou džungli kolem sebe. Začíná chápat, že přežít může jen útěkem do normálního světa - za hranice čtvrti, kterou má rád jako svůj domov, ale kterou nenávidí jako hrob nevinnosti, naděje a lásky. Fernando Meirelles debutuje strhujícím dramatem inspirovaným skutečnými osudy. Vyprávění o dospívání ve stínu smrti připomíná formální brilancí filmy Quentina Tarantina či Martina Scorseseho. Syrovou autenticitu zvyšuje obsazení neherců a skutečných obyvatel slumu do řady hlavních rolí. Snímek si získal mezinárodní uznání včetně devíti ocenění na MFF v Havaně a ceny Vision Award na MFF v Torontu. Byl úspěšně uveden na řadě mezinárodních festivalů. Získal nominaci na Zlatý glóbus jako nejlepší zahraniční film roku a jeho režisér byl oceněn nominací na Evropskou filmovou cenu Felix.
Zeď
Žena zapisuje do deníku informace o zcela banálních úkonech, které vykonává na své usedlosti. Nečiní tak z dlouhé chvíle ani s vírou, že si je někdo přečte. Vlastně je psát nechce, ale musí, aby si udržela zdravou mysl. Ta už je dlouho těžce zkoušena poté, co se žena ocitla odstřižena od okolního světa neviditelnou, ale o to neprostupnější zdí. Snímek na jedné straně buduje takřka žánrové napětí, ale stejnou měrou zkoumá povahu a chování člověka v naprosté izolaci. Přestože zeď je zde do značné míry jen metaforou, filmem prostupuje takřka hororová nálada. Režisér nechává protagonistku obklopit podobně magickou přírodou jako ve von Trierově Antikristovi. Nejen díky Pölslerově práci s prostředím působí snímek jako povědomě realistický sen, do něhož vstoupil jediný, ale o to více zneklidňující cizorodý prvek. Úplně přirozené věci tu vyznívají hrozivě, ačkoli ve skutečnosti nejsou zdrojem nebezpečí.
