Film Europe Channel
Film Europe Channel od do
Prase
Krimikomedie Írán (2018). Íránské režiséry kdosi brutálně vraždí jednoho po druhém. Hasan Kasmai je sice také režisér a podobně jako takový Džafar Panahí se nachází na černé listině islamistického režimu, ale smrt ne a ne přijít. Proč se tajemný zabiják vyhýbá zrovna jemu? Ambiciózní, lehce hysterický a pořádně chcípácký filmař se tedy vydává po krvavé stopě. Z jeho života se od té chvíle stává delirický trip plný nesmyslů, jinotajů a omylů. Mani Haghighi natočil částečně autobiografické ztřeštěné podobenství společnosti, která žije na pokraji strachu, ale nebojí se o své existenci promluvit s cynickým šklebem. Prase je drzý politický jinotaj, buranská crazy komedie i pokřivené kytarové sólo v cele autoritářského státu. (104 min)
Ach, ty holky
Dokument Fr. (2019). Ve filmu Ach ty holky se setkává deset jedinečných osobností z rozdílných generací: Charlotte Gainsbourg, Françoise Hardy, Vanessa Paradis, Camélia Jordana, Jehnny Beth, Lou Doillon, Brigitte Fontaine, Imany, Elli Medeiros a Jeanne Added. Všechny pocházejí z jiných světů, ale spojuje je jejich láska k hudbě. Co když Edith Piaf stála u zrodu francouzského rocku? Od šedesátkového líbezného popu až k současným genderově indiferentním hymnám, od feministických rebelek sedmdesátých let až k módním ikonám éry sociálních médií, od François Hardy k Christine and The Queens, přes Vanessu Paradis, Catherine Ringer, Charlotte Gainsbourg a nespočet dalších… film Ach ty holky vypráví skrytý příběh francouzské ženské rockové scény. Průkopnický dokument s Clémence Poésy v roli vypravěčky, využívající rozhovory a ikonické archivní záběry, nabízí radikálně odlišnou perspektivu a nemilosrdně se obrací proti patriarchátu. Vítejte ve Francii, zemi, kde rock patří ženám! (76 min)
Greta
Dokument Švéd. (2020). Příběh dospívající aktivistky Grety Thunbergové je vyprávěn prostřednictvím působivých, dosud nevídaných záběrů. Počínaje školní stávkou jednoho člověka pro klima před Švédským Parlamentem, režisér Grossman sleduje Gretu – stydlivou školačku s Aspergerovým syndromem – v jejím vzestupu k výjimečnosti a jejím podněcování povědomí o globálního dopadu tím, že podněcuje školní stávky po celém světě. Film vrcholí úžasnou větrnou cestou přes Atlantský oceán, aby promluvila na summitu OSN. (98 min)
Hlavu vzhůru
Drama Fr. (2015). Sociální drama o tom, jaké je to dospívat na hraně zákona a neztrácet naději. Malony (Rob Paradot) se pohybuje na hraně od svých šesti let. Výbušný, vzdorovitý kluk z problémové rodiny se pravidelně dostává do křížku se zákonem a přivádí k zoufalství soudkyni Florence (Catherine Deneuve) i sociálního pracovníka Yanna (Benoît Magimel), kteří usilovně hledají cestu, jak mladého delikventa uchránit před vlastním temperamentem i vězením. Navzdory všem pokusům se ale Malony zdá být ztraceným případem, pro kterého nemá sociální systém jinou alternativu než trest. (115 min)
Greta
Dokument Švéd. (2020). Příběh dospívající aktivistky Grety Thunbergové je vyprávěn prostřednictvím působivých, dosud nevídaných záběrů. Počínaje školní stávkou jednoho člověka pro klima před Švédským Parlamentem, režisér Grossman sleduje Gretu – stydlivou školačku s Aspergerovým syndromem – v jejím vzestupu k výjimečnosti a jejím podněcování povědomí o globálního dopadu tím, že podněcuje školní stávky po celém světě. Film vrcholí úžasnou větrnou cestou přes Atlantský oceán, aby promluvila na summitu OSN. (98 min)
Hlavu vzhůru
Drama Fr. (2015). Sociální drama o tom, jaké je to dospívat na hraně zákona a neztrácet naději. Malony (Rob Paradot) se pohybuje na hraně od svých šesti let. Výbušný, vzdorovitý kluk z problémové rodiny se pravidelně dostává do křížku se zákonem a přivádí k zoufalství soudkyni Florence (Catherine Deneuve) i sociálního pracovníka Yanna (Benoît Magimel), kteří usilovně hledají cestu, jak mladého delikventa uchránit před vlastním temperamentem i vězením. Navzdory všem pokusům se ale Malony zdá být ztraceným případem, pro kterého nemá sociální systém jinou alternativu než trest. (115 min)
Prase
Krimikomedie Írán (2018). Íránské režiséry kdosi brutálně vraždí jednoho po druhém. Hasan Kasmai je sice také režisér a podobně jako takový Džafar Panahí se nachází na černé listině islamistického režimu, ale smrt ne a ne přijít. Proč se tajemný zabiják vyhýbá zrovna jemu? Ambiciózní, lehce hysterický a pořádně chcípácký filmař se tedy vydává po krvavé stopě. Z jeho života se od té chvíle stává delirický trip plný nesmyslů, jinotajů a omylů. Mani Haghighi natočil částečně autobiografické ztřeštěné podobenství společnosti, která žije na pokraji strachu, ale nebojí se o své existenci promluvit s cynickým šklebem. Prase je drzý politický jinotaj, buranská crazy komedie i pokřivené kytarové sólo v cele autoritářského státu. (104 min)
Polib mě ještě
Drama It./Fr. (2010). (139 min)
Klidný chaos
Drama It./VB (2008). Pietro sa stále nevie striasť intenzívneho pocitu, v ktorom sa strieda chaos s tichom. Od smrti manželky nevie, čo je to pokoj. Smrť milovanej ženy prišla celkom nečakane, a odvtedy pociťuje trýznivú bolesť osamotenia. Jedného dňa, keď odvezie svoju dcérku Claudiu do školy, ostane sedieť v aute. Pozoruje bezprostredné okolie, všíma si správanie nadriadených, kolegov, okoloidúcich. Rozhodne sa v tom pokračovať, napriek rozpakom a nepochopeniu jeho známych. Po čase zisťuje, že pomaly prichádza uzdravenie. (108 min)
Ta, která odešla
Drama Filipíny (2016). V roce 1997, poté, co strávila třicet let ve vězení, vstupuje Horácia do krajně odcizeného světa: její manžel zemřel a ačkoli se znovu spojila se svou dcerou, nemůže najít svého syna. Brzy však rozpozná, co se nezměnilo – moc a výsady elit. Ironií zůstává, že Horáciin bývalý aristokratický milenec Rodrigo, který zosnoval její uvěznění, je nyní sám lapen ve své zlaté kleci: stejně jako jeho bohatí přátelé, i on přestal vycházet z domu kvůli eskalaci únosů zaměřených na movité. Horácia se rozhodne této hysterie využít a připravuje pomstu. Filmový solitér Lav Diaz znovu rozvíjí téma filipínských dějin s vyčerpávající klinickou přesností a odhaluje temné proudy, které dodnes formují jeho zemi. Snímek Ta, která odešla, je pronikavou studií o propasti mezi chudými a bohatými, mezi minulostí a přítomností – Diaz zachycuje v těch nejmenších gestech zakotvenou historii institucionálních privilegií, spoluviny a arogance, které přispěly k propastným rozdílům v dnešní filipínské společnosti. Filmařská virtuozita a pečlivě artikulovaný „tichý vztek“ dělají z Diazovy novinky jeden z jeho nejlepších a nejsoucitnějších titulů. (220 min)
Tvář
Komedie Pol. (2018). Hlavní hrdina Tváře – maloměstský podivín a excentrik Jacek – miluje heavy metal, svoji holku, malé auto a svého psa. Pracuje na staveništi, kde má vyrůst nejvyšší socha Ježíše na světě. Když jej nečekaně zmrzačí tragická nehoda, obrátí se k němu oči celé země – Jacek se totiž stane prvním občanem Polska, který podstoupí transplantaci obličeje. Tvář je odpoutaná, nekonvenční bajka o vnitřní síle a kráse, která virtuózně kloubí realismus, fantazijní prvky a černý humor. Szumowska záměrně pracuje s rozvolněnou strukturou, jejíž nevyzpytatelnost ještě umocňuje rafinovanými hrátkami s ostřením. Výsledkem je nekompromisní, ale zároveň mimořádně zábavná studie krize identity, která umně přepíná z komisní frašky do jízlivého společenského komentáře. Polská režisérka, scenáristka a producentka Małgorzata Szumowska (*1973) ve svých filmech originálně a metodicky pitvá problematiku mezilidských vztahů a směle ohledává témata týkající se národní identity a společenských tabu. Mezi její vrcholné tituly patří především manifest panelákového spiritismu Tělo (Cena za režii, Berlinale 2015). Pokud Szumowska v Těle zkoumala paradoxy současného Polska rozkročeného mezi odumírající tradicí a komplikovanými výzvami přítomnosti, ve své novince už nekompromisně odhaluje mělkou, deformovanou, bigotní a pokryteckou tvář polského venkova. (88 min)
Utoya, 22. července
Thriller Nor. (2018). 22. července 2011 v 15:30 dochází v centru Osla k explozi bomby. Zhruba dvě hodiny poté na malém ostrově Utoya diskutují o teroristickém útoku skupinky mladých lidí, kteří se tu sešli na letním táboře Svazu dělnické mládeže. Když zazní první výstřely, nikdo netuší, že se skupina šesti set dětí a dospívajících stává dalším cílem teroristy. Film Erika Poppeho je působivým zachycením masakru z pohledu obětí. Tvůrci zvolili jednozáběrovou metodu. Z extrémní blízkosti sledují zoufalý úprk dívky Kaji, do jejíhož osudu scenáristky promítají střípky hned několika skutečných příběhů těch, kteří prožili 72 minut teroru na ostrově Utoya. Poppeho film záměrně upozaďuje kontext a postavu teroristy, jehož cílem bylo dehumanizovat své oběti. Tvůrci naopak odlidšťují jeho a soustředí se na prožitky bezmoci, strachu, ale i překvapivé sounáležitosti a houževnatosti idealistické generace, kterou ani brutální útok nedokázal zlomit. (94 min)
Sámská krev
Drama Dán./Švéd./Nor. (2016). Čtrnáctiletá Elle Marja je Sámská dívka, která se věnuje chovu sobů. Vystavena rasismu éry třicátých let minulého století začne snít o novém životě. K jeho dosažení je ale nutné stát se někým jiným. (108 min)
R.M.N.
Drama Rum. (2022). Po odchodu z práce v Německu se několik dní před Vánocemi vrací Matthias do své mnohonárodnostní transylvánské vesnice. Chce se více zapojit do výchovy svého syna Rudiho, který byl příliš dlouho svěřen do péče matky Any, a zbavit chlapce nevyřešených obav, které se ho zmocnily. Stará se o svého otce Ottu a také touží vidět svou bývalou milenku Csillu. Přijetí několika nových dělníků do malé továrny, kterou řídí Csilla, naruší klid komunity a dospělé začnou svírat skryté obavy. Přes tenkou slupku zdánlivého porozumění a klidu vyplouvají na povrch frustrace, konflikty a vášně. (123 min)
Sámská krev
Drama Dán./Švéd./Nor. (2016). Čtrnáctiletá Elle Marja je Sámská dívka, která se věnuje chovu sobů. Vystavena rasismu éry třicátých let minulého století začne snít o novém životě. K jeho dosažení je ale nutné stát se někým jiným. (108 min)