Film Europe Channel
Film Europe Channel od do
Yomeddine
Komedie Egypt/Rak./USA (2018). Bešaj žije v koptské kolonii pro leprotiky, kam ho jako dítě umístila jeho rodina. Má tu manželku a práci, která spočívá ve sbírání věcí na smetišti. Když manželka umírá, zbývá stárnoucímu muži v srdci jen velké prázdno a naléhavá nutnost něco změnit. Rozhodne se k riskantnímu podniku – se svým oslem a rozhrkanou károu se vydává na cestu, na jejímž konci, jak Bešaj doufá, se setká s otcem. Pro muže se zohaveným tělem představuje podobný podnik životní výzvu, kterou mu ulehčí společník, malý kluk s nezapomenutelným jménem Obama.. Yomeddine je road movie o důstojnosti a odvaze přijmout jinakost, která se na první pohled může zdát ohyzdná. (93 min)
Hejtři
Dokument Island (2020). 200 milionů diváků! To je realita, jejíž hudební kapela Határ z Islandu čelí, když se rozhodnou přihlásit se do Eurovize 2019. Tato senzace však zachází příliš daleko ve chvíli, kdy jsou vybráni, aby v soutěži reprezentovaly Island. Nyní jsou Hatari předurčeni k cestě do Tel Avivu v Izraeli, aby reprezentovaly jejich maličkou zemi na světové scéně. Tváří v tvář k aktuálnímu izraelsko-palestinskému konfliktu se Hatari rozhodnou udělat něco víc: zkusí situaci změnit. Hatari se prohlašuje za "oceňovanou, antikapitalistickú, BDSM techno kapelu". Díky svému vystupování si je lidé začínají všímat a otevírat se novým myšlenkám. Dokáží však Hatari přispět do této kritické debaty pouze svým uměním? Nebo jejich poselství nezvládne proniknout přes zářivou bublinu, kterou Eurovize vytvořila? (90 min)
Snadný prachy
Krimifilm Švéd. (2010). JW je mladý, charismatický muž žijící ve Stockholmu. I když má hluboko do kapsy, vede dvojí život – nelegálně se živí jako řidič taxi a následně si dopřává komfort vyšší třídy. Poté, co potká krásnou, bohatou dívku, zaplétá se do světa organizovaného zločinu. Začíná prodávat kokain, aby si mohl i nadále dovolit svůj přepychový životní styl. Kam až bude schopný zajít? (120 min)
Idealista
Thriller Dán./USA (2015). Whistleblower se pokouší odhalit tajemství ukryté za katastrofou, k níž došlo v čase nejtužší studené války. V roce 1968 se u dánské základny Thule v Grónsku zřítil americký bombardér se čtyřmi jadernými bombami. Byla následná operace zaměřená jen na minimalizaci a odstranění škod? (110 min)
Snadný prachy
Krimifilm Švéd. (2010). JW je mladý, charismatický muž žijící ve Stockholmu. I když má hluboko do kapsy, vede dvojí život – nelegálně se živí jako řidič taxi a následně si dopřává komfort vyšší třídy. Poté, co potká krásnou, bohatou dívku, zaplétá se do světa organizovaného zločinu. Začíná prodávat kokain, aby si mohl i nadále dovolit svůj přepychový životní styl. Kam až bude schopný zajít? (120 min)
Idealista
Thriller Dán./USA (2015). Whistleblower se pokouší odhalit tajemství ukryté za katastrofou, k níž došlo v čase nejtužší studené války. V roce 1968 se u dánské základny Thule v Grónsku zřítil americký bombardér se čtyřmi jadernými bombami. Byla následná operace zaměřená jen na minimalizaci a odstranění škod? (110 min)
Yomeddine
Komedie Egypt/Rak./USA (2018). Bešaj žije v koptské kolonii pro leprotiky, kam ho jako dítě umístila jeho rodina. Má tu manželku a práci, která spočívá ve sbírání věcí na smetišti. Když manželka umírá, zbývá stárnoucímu muži v srdci jen velké prázdno a naléhavá nutnost něco změnit. Rozhodne se k riskantnímu podniku – se svým oslem a rozhrkanou károu se vydává na cestu, na jejímž konci, jak Bešaj doufá, se setká s otcem. Pro muže se zohaveným tělem představuje podobný podnik životní výzvu, kterou mu ulehčí společník, malý kluk s nezapomenutelným jménem Obama.. Yomeddine je road movie o důstojnosti a odvaze přijmout jinakost, která se na první pohled může zdát ohyzdná. (93 min)
Prase
Krimikomedie Írán (2018). Íránské režiséry kdosi brutálně vraždí jednoho po druhém. Hasan Kasmai je sice také režisér a podobně jako takový Džafar Panahí se nachází na černé listině islamistického režimu, ale smrt ne a ne přijít. Proč se tajemný zabiják vyhýbá zrovna jemu? Ambiciózní, lehce hysterický a pořádně chcípácký filmař se tedy vydává po krvavé stopě. Z jeho života se od té chvíle stává delirický trip plný nesmyslů, jinotajů a omylů. Mani Haghighi natočil částečně autobiografické ztřeštěné podobenství společnosti, která žije na pokraji strachu, ale nebojí se o své existenci promluvit s cynickým šklebem. Prase je drzý politický jinotaj, buranská crazy komedie i pokřivené kytarové sólo v cele autoritářského státu. (104 min)
Ach, ty holky
Dokument Fr. (2019). Ve filmu Ach ty holky se setkává deset jedinečných osobností z rozdílných generací: Charlotte Gainsbourg, Françoise Hardy, Vanessa Paradis, Camélia Jordana, Jehnny Beth, Lou Doillon, Brigitte Fontaine, Imany, Elli Medeiros a Jeanne Added. Všechny pocházejí z jiných světů, ale spojuje je jejich láska k hudbě. Co když Edith Piaf stála u zrodu francouzského rocku? Od šedesátkového líbezného popu až k současným genderově indiferentním hymnám, od feministických rebelek sedmdesátých let až k módním ikonám éry sociálních médií, od François Hardy k Christine and The Queens, přes Vanessu Paradis, Catherine Ringer, Charlotte Gainsbourg a nespočet dalších… film Ach ty holky vypráví skrytý příběh francouzské ženské rockové scény. Průkopnický dokument s Clémence Poésy v roli vypravěčky, využívající rozhovory a ikonické archivní záběry, nabízí radikálně odlišnou perspektivu a nemilosrdně se obrací proti patriarchátu. Vítejte ve Francii, zemi, kde rock patří ženám! (76 min)
Polib mě ještě
Drama It./Fr. (2010). (139 min)
Klidný chaos
Drama It./VB (2008). Pietro sa stále nevie striasť intenzívneho pocitu, v ktorom sa strieda chaos s tichom. Od smrti manželky nevie, čo je to pokoj. Smrť milovanej ženy prišla celkom nečakane, a odvtedy pociťuje trýznivú bolesť osamotenia. Jedného dňa, keď odvezie svoju dcérku Claudiu do školy, ostane sedieť v aute. Pozoruje bezprostredné okolie, všíma si správanie nadriadených, kolegov, okoloidúcich. Rozhodne sa v tom pokračovať, napriek rozpakom a nepochopeniu jeho známych. Po čase zisťuje, že pomaly prichádza uzdravenie. (108 min)
Ta, která odešla
Drama Filipíny (2016). V roce 1997, poté, co strávila třicet let ve vězení, vstupuje Horácia do krajně odcizeného světa: její manžel zemřel a ačkoli se znovu spojila se svou dcerou, nemůže najít svého syna. Brzy však rozpozná, co se nezměnilo – moc a výsady elit. Ironií zůstává, že Horáciin bývalý aristokratický milenec Rodrigo, který zosnoval její uvěznění, je nyní sám lapen ve své zlaté kleci: stejně jako jeho bohatí přátelé, i on přestal vycházet z domu kvůli eskalaci únosů zaměřených na movité. Horácia se rozhodne této hysterie využít a připravuje pomstu. Filmový solitér Lav Diaz znovu rozvíjí téma filipínských dějin s vyčerpávající klinickou přesností a odhaluje temné proudy, které dodnes formují jeho zemi. Snímek Ta, která odešla, je pronikavou studií o propasti mezi chudými a bohatými, mezi minulostí a přítomností – Diaz zachycuje v těch nejmenších gestech zakotvenou historii institucionálních privilegií, spoluviny a arogance, které přispěly k propastným rozdílům v dnešní filipínské společnosti. Filmařská virtuozita a pečlivě artikulovaný „tichý vztek“ dělají z Diazovy novinky jeden z jeho nejlepších a nejsoucitnějších titulů. (220 min)
Tvář
Komedie Pol. (2018). Hlavní hrdina Tváře – maloměstský podivín a excentrik Jacek – miluje heavy metal, svoji holku, malé auto a svého psa. Pracuje na staveništi, kde má vyrůst nejvyšší socha Ježíše na světě. Když jej nečekaně zmrzačí tragická nehoda, obrátí se k němu oči celé země – Jacek se totiž stane prvním občanem Polska, který podstoupí transplantaci obličeje. Tvář je odpoutaná, nekonvenční bajka o vnitřní síle a kráse, která virtuózně kloubí realismus, fantazijní prvky a černý humor. Szumowska záměrně pracuje s rozvolněnou strukturou, jejíž nevyzpytatelnost ještě umocňuje rafinovanými hrátkami s ostřením. Výsledkem je nekompromisní, ale zároveň mimořádně zábavná studie krize identity, která umně přepíná z komisní frašky do jízlivého společenského komentáře. Polská režisérka, scenáristka a producentka Małgorzata Szumowska (*1973) ve svých filmech originálně a metodicky pitvá problematiku mezilidských vztahů a směle ohledává témata týkající se národní identity a společenských tabu. Mezi její vrcholné tituly patří především manifest panelákového spiritismu Tělo (Cena za režii, Berlinale 2015). Pokud Szumowska v Těle zkoumala paradoxy současného Polska rozkročeného mezi odumírající tradicí a komplikovanými výzvami přítomnosti, ve své novince už nekompromisně odhaluje mělkou, deformovanou, bigotní a pokryteckou tvář polského venkova. (88 min)
Utoya, 22. července
Thriller Nor. (2018). 22. července 2011 v 15:30 dochází v centru Osla k explozi bomby. Zhruba dvě hodiny poté na malém ostrově Utoya diskutují o teroristickém útoku skupinky mladých lidí, kteří se tu sešli na letním táboře Svazu dělnické mládeže. Když zazní první výstřely, nikdo netuší, že se skupina šesti set dětí a dospívajících stává dalším cílem teroristy. Film Erika Poppeho je působivým zachycením masakru z pohledu obětí. Tvůrci zvolili jednozáběrovou metodu. Z extrémní blízkosti sledují zoufalý úprk dívky Kaji, do jejíhož osudu scenáristky promítají střípky hned několika skutečných příběhů těch, kteří prožili 72 minut teroru na ostrově Utoya. Poppeho film záměrně upozaďuje kontext a postavu teroristy, jehož cílem bylo dehumanizovat své oběti. Tvůrci naopak odlidšťují jeho a soustředí se na prožitky bezmoci, strachu, ale i překvapivé sounáležitosti a houževnatosti idealistické generace, kterou ani brutální útok nedokázal zlomit. (94 min)
Tvář
Komedie Pol. (2018). Hlavní hrdina Tváře – maloměstský podivín a excentrik Jacek – miluje heavy metal, svoji holku, malé auto a svého psa. Pracuje na staveništi, kde má vyrůst nejvyšší socha Ježíše na světě. Když jej nečekaně zmrzačí tragická nehoda, obrátí se k němu oči celé země – Jacek se totiž stane prvním občanem Polska, který podstoupí transplantaci obličeje. Tvář je odpoutaná, nekonvenční bajka o vnitřní síle a kráse, která virtuózně kloubí realismus, fantazijní prvky a černý humor. Szumowska záměrně pracuje s rozvolněnou strukturou, jejíž nevyzpytatelnost ještě umocňuje rafinovanými hrátkami s ostřením. Výsledkem je nekompromisní, ale zároveň mimořádně zábavná studie krize identity, která umně přepíná z komisní frašky do jízlivého společenského komentáře. Polská režisérka, scenáristka a producentka Małgorzata Szumowska (*1973) ve svých filmech originálně a metodicky pitvá problematiku mezilidských vztahů a směle ohledává témata týkající se národní identity a společenských tabu. Mezi její vrcholné tituly patří především manifest panelákového spiritismu Tělo (Cena za režii, Berlinale 2015). Pokud Szumowska v Těle zkoumala paradoxy současného Polska rozkročeného mezi odumírající tradicí a komplikovanými výzvami přítomnosti, ve své novince už nekompromisně odhaluje mělkou, deformovanou, bigotní a pokryteckou tvář polského venkova. (88 min)
Utoya, 22. července
Thriller Nor. (2018). 22. července 2011 v 15:30 dochází v centru Osla k explozi bomby. Zhruba dvě hodiny poté na malém ostrově Utoya diskutují o teroristickém útoku skupinky mladých lidí, kteří se tu sešli na letním táboře Svazu dělnické mládeže. Když zazní první výstřely, nikdo netuší, že se skupina šesti set dětí a dospívajících stává dalším cílem teroristy. Film Erika Poppeho je působivým zachycením masakru z pohledu obětí. Tvůrci zvolili jednozáběrovou metodu. Z extrémní blízkosti sledují zoufalý úprk dívky Kaji, do jejíhož osudu scenáristky promítají střípky hned několika skutečných příběhů těch, kteří prožili 72 minut teroru na ostrově Utoya. Poppeho film záměrně upozaďuje kontext a postavu teroristy, jehož cílem bylo dehumanizovat své oběti. Tvůrci naopak odlidšťují jeho a soustředí se na prožitky bezmoci, strachu, ale i překvapivé sounáležitosti a houževnatosti idealistické generace, kterou ani brutální útok nedokázal zlomit. (94 min)