• Film Europe+ HD

    • Film Europe+ HD od do

      • Hedi

        Debut tuniského režiséra Mohameda Ben Attiy je příběhem introvertního mladíka Hediho, který se má brzy oženit s půvabnou nevěstou, jež mu byla na základě rodinné domluvy přidělena. Muž trpící pod diktátem citově manipulativní matky však díky setkání se svobodomyslnou tanečnicí Rym postupně nalézá odvahu postavit se konvencím. Attiovo emotivní prolnutí emancipační love story se sociopolitickou alegorií bylo po dlouhých dvaceti letech prvním arabským titulem v berlínské hlavní soutěži a právem si odneslo dvě významné ceny.

      • Leonora addio

        Tři roky po ztrátě svého bratra Vittoria, se kterým sdílel celou svou kariéru, se Paolo Taviani vrací k dílům Luigiho Pirandella, jehož díla bratrská dvojice již dříve adaptovala, a to v letech 1984 (Kaos) a 1998 (Ty se směješ). V souladu s vizí sicilského dramatika není film vůbec tím, čím se zdá být. Název sice může pocházet z novely z roku 1910, ale po žárlivosti protkané zápletce této knihy není ani stopa. Místo toho se pozornost soustředí na samotného Pirandella, respektive jeho popel, který je převezen z přeplněného pohřebiště ve fašistickém Římě na místo jeho současného trvalého odpočinku na Sicílii. S filmem se vydáváme na cestu, která nás provede poválečnou Itálií a jejími zfilmovanými vzpomínkami díky záběrům z filmových týdeníků, amatérských filmů a fragmentům neorealismu. Poté, co ve filmu Leonora addio pohřbíme mistra, snímek přeřadí rychlost z road movie na filmovou adaptaci, kdy si vybere jiný Pirandellův příběh – konkrétně ten poslední, napsaný krátce před jeho smrtí v roce 1936. Od rozloučení s titulem až po jeho návrat k posledním slovům spisovatele. Je těžké nebrat toto dílo – tak svobodné, a přesto tolik součástí světa Tavianiho – jako dojemné bratrské rozloučení. Dílo, které stejně jako v roce 2012 vítěz Zlatého medvěda Caesar musí zemřít, opět využívá kinematografii k tomu, aby napomohl literatuře a historii promluvit.

      • Onoda

        V roce 1944 je s blížícím se koncem války v Japonsku poručík Onoda poslaný na ostrov na Filipínách s rozkazem nikdy se nevzdávat. Skupina vojáků, které vzal s sebou, po příchodu umírá, a protože sám netuší, že jeho země kapitulovala, pokračuje ve válce přízraků, dokud jej skutečnost nedostihne, tedy dalších třicet roků neboli deset tisíc nocí. Arthura Harariho inspirovala k filmovému zpracování příběhu Onody autobiografická předloha a specifická povaha hlavní postavy. Festival v Cannes objevil režiséra v roce 2019, kdy spolu s Justine Triet napsali scénář k filmu Sibyl. Svého prvního úspěchu dosáhnul o čtyři roky dříve celovečerním filmem Diamant noir (Temný diamant).

      • Kousek nebe

        Ačkoli Marco pochází z nížin, je to statný chlapík. Nyní pracuje jako pomocník u horského farmáře Aloise v odlehlé švýcarské alpské vesnici a dokonce i u stolu štamgastů v místním hostinci se lidé pomalu učí oceňovat tohoto člověka, který si objednává pouze ledový čaj. Anna je místní vesnická dívka, která má z předchozího vztahu dceru Julii. Někteří pochybují, zda tento nový vztah bude fungovat – nikoli však Marco nebo Anna. Vezmou se. Jejich láska je něžná a krásná. Sice ji nedokážou plně pochopit, ale vyjadřují ji prostými slovy. Důvěra mezi nimi roste a jejich něha přetrvává. Štěstí, které cítí při každém doteku, překonává jen teplo, které je cítit při pohlazení krávy. Ale brzy se stává, že Marco stále častěji ztrácí kontrolu nad svými impulsy... Lidstvo a příroda se ve filmu Michaela Kocha jedinečným způsobem prolínají. Jeho dílo, poháněné kongeniální normálností neprofesionálního hereckého obsazení, sleduje rytmus ročních období s klidnou přesvědčivostí, která je navzdory okolnostem prosta hysterie – i když tělo i duše jsou plné napětí.

      • Onoda

        V roce 1944 je s blížícím se koncem války v Japonsku poručík Onoda poslaný na ostrov na Filipínách s rozkazem nikdy se nevzdávat. Skupina vojáků, které vzal s sebou, po příchodu umírá, a protože sám netuší, že jeho země kapitulovala, pokračuje ve válce přízraků, dokud jej skutečnost nedostihne, tedy dalších třicet roků neboli deset tisíc nocí. Arthura Harariho inspirovala k filmovému zpracování příběhu Onody autobiografická předloha a specifická povaha hlavní postavy. Festival v Cannes objevil režiséra v roce 2019, kdy spolu s Justine Triet napsali scénář k filmu Sibyl. Svého prvního úspěchu dosáhnul o čtyři roky dříve celovečerním filmem Diamant noir (Temný diamant).

      • Přestávka ve vysílání, vysílání začíná v 09:35

        Přestávka ve vysílání, vysílání začíná v 09:35

      • Záhada Silver Lake

        Po znamenitém meta-hororu Neutečeš se osobitý režisér David Robert Mitchell vydal na halucinogenní výlet po Los Angeles: jeho meandrující neo-noir Záhada Silver Lake se točí kolem třiatřicetiletého Sama, který se po zmizení své mysteriózní sousedky Sarah pouští do surreálného pátrání, aby dekódoval tajemství, skandály a konspirace ukrývající se v hlubinách Města andělů. Hypnotický a zábavný thriller bezmála lynchovského ražení je poháněn stejně tak ústřední obsedantní figurou, jako vytříbeným soundtrackem a nesčetnými popkulturními referencemi, jež dohromady skládají jakousi tajnou historii L.A. Dějové serpentiny, bizarní zvraty a paranoidní labyrint odkazů jsou páteří filmu, který je zároveň subverzivní hříčkou tematizující fenomén tzv. male gazingu i netradiční poctou éře klasického Hollywoodu.

      • Onoda

        V roce 1944 je s blížícím se koncem války v Japonsku poručík Onoda poslaný na ostrov na Filipínách s rozkazem nikdy se nevzdávat. Skupina vojáků, které vzal s sebou, po příchodu umírá, a protože sám netuší, že jeho země kapitulovala, pokračuje ve válce přízraků, dokud jej skutečnost nedostihne, tedy dalších třicet roků neboli deset tisíc nocí. Arthura Harariho inspirovala k filmovému zpracování příběhu Onody autobiografická předloha a specifická povaha hlavní postavy. Festival v Cannes objevil režiséra v roce 2019, kdy spolu s Justine Triet napsali scénář k filmu Sibyl. Svého prvního úspěchu dosáhnul o čtyři roky dříve celovečerním filmem Diamant noir (Temný diamant).

      • Heavy Trip

        Pětadvacetiletý Turo trčí v zapadlé vesnici na severu Finska. Jediný světlý bod v jeho životě představuje amatérská metalová kapela Impaled Rektum, v níž zastává post zpěváka. On a jeho kamarádi už 12 let zkouší a zatím neodehráli ani jeden koncert. Pak je ale překvapí nečekaná návštěva z Norska – pořadatel Northern Damnation, jednoho z nejbrutálnějších metalových festivalů. Chlapci si uvědomují, že musí příležitosti využít buď teď, nebo nikdy. koncert končí fiaskem a rozpadem, přesto se Impaled Rektum dávají znovu dohromady, ukradnou dodávku, mrtvolu a rakev z místního hřbitova, nového bubeníka z léčebny pro duševně choré a utečou do Norska. Zatímco prchají před finskou policií, musí se postavit tváří v tvář norské armádě a jejich nechvalně proslulé jednotce „Delta“, aby se dostali na svůj první opravdový koncert.

      • Leonora addio

        Tři roky po ztrátě svého bratra Vittoria, se kterým sdílel celou svou kariéru, se Paolo Taviani vrací k dílům Luigiho Pirandella, jehož díla bratrská dvojice již dříve adaptovala, a to v letech 1984 (Kaos) a 1998 (Ty se směješ). V souladu s vizí sicilského dramatika není film vůbec tím, čím se zdá být. Název sice může pocházet z novely z roku 1910, ale po žárlivosti protkané zápletce této knihy není ani stopa. Místo toho se pozornost soustředí na samotného Pirandella, respektive jeho popel, který je převezen z přeplněného pohřebiště ve fašistickém Římě na místo jeho současného trvalého odpočinku na Sicílii. S filmem se vydáváme na cestu, která nás provede poválečnou Itálií a jejími zfilmovanými vzpomínkami díky záběrům z filmových týdeníků, amatérských filmů a fragmentům neorealismu. Poté, co ve filmu Leonora addio pohřbíme mistra, snímek přeřadí rychlost z road movie na filmovou adaptaci, kdy si vybere jiný Pirandellův příběh – konkrétně ten poslední, napsaný krátce před jeho smrtí v roce 1936. Od rozloučení s titulem až po jeho návrat k posledním slovům spisovatele. Je těžké nebrat toto dílo – tak svobodné, a přesto tolik součástí světa Tavianiho – jako dojemné bratrské rozloučení. Dílo, které stejně jako v roce 2012 vítěz Zlatého medvěda Caesar musí zemřít, opět využívá kinematografii k tomu, aby napomohl literatuře a historii promluvit.

      • Začátek

        V ospalé dědině dojde k napadení komunity Svědků Jehovových extrémistickou skupinou. Uprostřed tohoto konfliktu se pomalu rozpadá známý svět Yany, manželky vůdce komunity. Její vnitřní nespokojenost roste spolu s tím, jak se snaží pochopit svoje tužby.

      • Ono

        Dvanáctiletá gymnastka Tinja se zoufale snaží zalíbit své matce, která je posedlá rodinnou image a jejíž populární blog „Krása všedních dní“ představuje idylickou existenci jejich rodiny jako dokonalost na předměstí. Jednoho dne najde Tinja v lese zraněného ptáka, přinese si jeho podivné vejce domů, uloží ho do své postele a pečuje o něj, dokud se nevylíhne. Tvor, který se z něj vyklube, se stane jejím nejbližším přítelem a živoucí noční můrou, která Tinju žijící pod dokonalou slupkou ponoří do zvrácené reality, kterou její matka odmítá vidět. ONO je fascinujícím portrétem podstaty mateřinského instinktu, kdy se Tinja snaží vyrovnat se s opravdovým citovým poutem ke své groteskní a krvežíznivé nově nalezené rodině a zároveň se potýká s rozpadajícím se vztahem se svou vlastní náročnou matkou.

      • Pacifiction

        Na ostrově ve Francouzské Polynésii žije velvyslanec, muž s bouřlivou náturou a zkušený diplomat, mezi nejvyššími patry politiky a nejnižší sociální vrstvou svých spoluobčanů. Objevují se zvěsti: byla spatřena ponorka, jejíž strašidelná přítomnost by mohla předznamenávat návrat francouzských jaderných testů. "Spisovatelka se vrací do své země na ostrově ve Francouzské Polynésii poté, co ve Francii triumfovala s románem. Je však dezorientovaná a prožívá tvůrčí krizi. Tváří v tvář neschopnosti psát nová díla se rozhodne přijmout práci simultánní překladatelky pro velvyslance. Začíná mezi nimi zvláštní milostná přitažlivost plná kontrastů. Postupně si uvědomuje cynismus mezinárodní politiky s latentní hrozbou nových jaderných testů ze strany francouzské vlády. Její milostný vztah s velvyslancem bude tímto konfliktem ovlivněn a zájmy a romantika se budou zmateně a poutavě mísit až do smutného konce. Albert Serra, režisér avantgardního snímku Liberté (Zvláštní cena poroty v Cannes Un Certain Regard, 2019), se od své vize umírajícího krále Slunce ve filmu Smrt Ludvíka XIV. (Zvláštní uvedení v Cannes, 2016) až po novou exotickou zápletku zasazenou do prostředí jaderné hrozby vzpírá všem konvencím konformity. Ve filmu Pacifiction, uvedeném v canneské soutěži, v lahodném tropickém příběhu prohřátém tahitským sluncem si Benoît Magimel oblékl kostým velvyslance po boku Sergiho Lópeze v roli zapšklého majitele nočního klubu."

      • Posedlost

        Kněz má za úkol rozhodnout o umístění nového kostela pro místní hornickou společnost. Má stát na starém sámském pohřebišti. Poté, co jsou jejich pozůstatky odklizeny, mrtví ožívají a pronásledují osadníky. Zatímco na kontinentu se šíří epidemie španělské chřipky, kněz a jeho syn se vrací z misie na Madagaskaru domů k rodině na norský venkov. Kněz dostal za úkol rozhodnout o umístění nového kostelu pro místní hornickou společnost. Mají jej postavit na starém laponském pohřebišti. Když se kněz rozhodne nechat vykopat a odklidit lidské pozůstatky, mrtví ožívají a pronásledují osadníky. I když se příběh odehrává na začátku 20. století, jeho poselství je mrazivě aktuální. Jeho východiskem je totiž epidemie španělské chřipky, na jejímž pozadí film odhaluje temnotu lidské povahy pod nezvladatelným tlakem. Uznávaný režisér-samouk Henrik Martin Dahlsbakken má za sebou působivou kolekci celovečerních thrillerů, přičemž tentokrát se ponořil do do vod hororového dramatu. Jeho celovečerní debut Návrat domů (2015) byl oficiálním norským kandidátem na Oscara.

      • Pacifiction

        Na ostrově ve Francouzské Polynésii žije velvyslanec, muž s bouřlivou náturou a zkušený diplomat, mezi nejvyššími patry politiky a nejnižší sociální vrstvou svých spoluobčanů. Objevují se zvěsti: byla spatřena ponorka, jejíž strašidelná přítomnost by mohla předznamenávat návrat francouzských jaderných testů. "Spisovatelka se vrací do své země na ostrově ve Francouzské Polynésii poté, co ve Francii triumfovala s románem. Je však dezorientovaná a prožívá tvůrčí krizi. Tváří v tvář neschopnosti psát nová díla se rozhodne přijmout práci simultánní překladatelky pro velvyslance. Začíná mezi nimi zvláštní milostná přitažlivost plná kontrastů. Postupně si uvědomuje cynismus mezinárodní politiky s latentní hrozbou nových jaderných testů ze strany francouzské vlády. Její milostný vztah s velvyslancem bude tímto konfliktem ovlivněn a zájmy a romantika se budou zmateně a poutavě mísit až do smutného konce. Albert Serra, režisér avantgardního snímku Liberté (Zvláštní cena poroty v Cannes Un Certain Regard, 2019), se od své vize umírajícího krále Slunce ve filmu Smrt Ludvíka XIV. (Zvláštní uvedení v Cannes, 2016) až po novou exotickou zápletku zasazenou do prostředí jaderné hrozby vzpírá všem konvencím konformity. Ve filmu Pacifiction, uvedeném v canneské soutěži, v lahodném tropickém příběhu prohřátém tahitským sluncem si Benoît Magimel oblékl kostým velvyslance po boku Sergiho Lópeze v roli zapšklého majitele nočního klubu."