Film Europe+ HD
Film Europe+ HD od do
Bídníci
Stéphane se nedávno připojil ke zvláštní kriminální jednotce v Montfermeilu, na předměstí Paříže. Spolu se svými kolegy Chrisem a Gwadou - oběma zkušenými členy týmu - rychle postřehne zvyšující se napětí mezi sousedními gangy. Když se v průběhu zatýkání ocitnou na útěku, dron zachytí každý jejich pohyb, každou akci… Film inspirovaný vzpourami z roku 2005 zasadil režisér Ladj Ly do současného Montfermeilu, stejného místa, kde se odehrávali slavní „Bídníci“ Victora Huga v roce 1862. O více než 150 let později je podobnost mezi dnešní rozzlobenou mládež v mikinách a Gavrochem, hlavní postavy „Bídníků“, více než zřejmá…
Prase
Íránské režiséry kdosi brutálně vraždí jednoho po druhém. Hasan Kasmai je sice také režisér a podobně jako takový Džafar Panahí se nachází na černé listině islamistického režimu, ale smrt ne a ne přijít. Proč se tajemný zabiják vyhýbá zrovna jemu? Ambiciózní, lehce hysterický a pořádně chcípácký filmař se tedy vydává po krvavé stopě. Z jeho života se od té chvíle stává delirický trip plný nesmyslů, jinotajů a omylů. Mani Haghighi natočil částečně autobiografické ztřeštěné podobenství společnosti, která žije na pokraji strachu, ale nebojí se o své existenci promluvit s cynickým šklebem. Prase je drzý politický jinotaj, buranská crazy komedie i pokřivené kytarové sólo v cele autoritářského státu.
Francie
Slavný dokumentarista a kronikář francouzského života Raymond Depardon ve svém nejnovějším snímku cestuje v karavanu napříč Francií a naslouchá osobním konverzacím lidí, které potkává – intimním a minimalistickým způsobem zachycuje postupně se měnící tvář národa. Depardonův film je velkorysým milostným dopisem jeho vlasti i nezbytným korektivem stereotypního obrazu Francie: jeho unikátní dokument nám umožňuje nahlédnout tuto zemi z neobvyklého, láskyplně realistického úhlu.
Jeskyně
Film inspirovaný skutečnými událostmi, které se odehrály v Thajsku v létě roku 2018. Dvanáctičlenný chlapecký fotbalový tým v čele s trenérem se tehdy vydal na procházku do jeskynního komplexu Tham Luang v oblasti Chiang Rai na severu země. Náhlý prudký déšť zvedl hladinu vody, která zaplavila přístupovou cestu a uvěznila všech 13 chlapců ve svých útrobách. Vysvobození se jim dostalo až po více jak dvou týdnech za pomoci početného týmu zkušených potápěčů a záchranářů z různých koutů světa.
Francie
Slavný dokumentarista a kronikář francouzského života Raymond Depardon ve svém nejnovějším snímku cestuje v karavanu napříč Francií a naslouchá osobním konverzacím lidí, které potkává – intimním a minimalistickým způsobem zachycuje postupně se měnící tvář národa. Depardonův film je velkorysým milostným dopisem jeho vlasti i nezbytným korektivem stereotypního obrazu Francie: jeho unikátní dokument nám umožňuje nahlédnout tuto zemi z neobvyklého, láskyplně realistického úhlu.
Jeskyně
Film inspirovaný skutečnými událostmi, které se odehrály v Thajsku v létě roku 2018. Dvanáctičlenný chlapecký fotbalový tým v čele s trenérem se tehdy vydal na procházku do jeskynního komplexu Tham Luang v oblasti Chiang Rai na severu země. Náhlý prudký déšť zvedl hladinu vody, která zaplavila přístupovou cestu a uvěznila všech 13 chlapců ve svých útrobách. Vysvobození se jim dostalo až po více jak dvou týdnech za pomoci početného týmu zkušených potápěčů a záchranářů z různých koutů světa.
Přestávka ve vysílání, vysílání začíná v 09:05
Přestávka ve vysílání, vysílání začíná v 09:05
Taxi Teherán
Vítězný film Berlinale 2015 z ilegální dílny Džafara Panahího triumfuje nad politickou represí. Renomovaný iránský tvůrce se ve svém druhém snímku natočeném v rámci nuceného domácího vězení proměnil v taxikáře, který prostřednictvím rozhovorů s rozličnými klienty nabízí vytříbeně kritický pohled na íránskou společnost. Panahí tu bez jakékoli sebelítosti a s odzbrojujícím humorem nastoluje otázku, jak se má chovat umělec v zemi, která mu neumožňuje svobodu projevu. S kamerou připevněnou za předním sklem svého vozu natočil Panahí film výmluvnější než mnohé sociopolitické studie.
Jedna sekunda
Čína během kulturní revoluce. Útěk vězně z pracovního tábora. Riskuje vše při hledání ukradeného filmového kotouče, na němž se na vteřinu objeví jeho dávno ztracená dcera. Brzy se setkává se zlodějkou, osiřelou dívkou, kterou pronásleduje vlastní strašlivá ztráta. Nádherná, dojemná a hluboce osobní pocta vykupitelské síle kinematografie v duchu filmu Cinema Paradiso od Zhang Yimoua, třikrát nominovaného na Oscara® za nejlepší cizojazyčný film.
France
Satira na téma zpracovávání informací televizními kanály, ve které spirála událostí zapříčiní pád hvězdné televizní novinářky. Film France zobrazuje život hvězdné televizní novinářky uvíznuté ve spirále událostí, které zapříčiní její pád. Film osciluje mezi dramatem a komedií a snaží se vytvořit paralelu mezi osobní a veřejnou krizí mladé ženy a obrazem současné Francie. Satira na téma zpracování informací televizními kanály.
Někdo to rád zahalené
Mladý pár Armand a Leila studují politologii. Na konci studia, mají v úmyslu odjet do New Yorku, kde chtějí absolvovat stáž v OSN. Když se Leilin starší bratr Mahmoud vrátí z dlouhého pobytu v Jemenu, který ho radikálně změnil, postaví se proti milostnému vztahu své sestry a rozhodne se, že mladý pár za každou cenu rozdělí. Pokud se chce Armand dostat do Mahmoudovho bytu a znovu se vidět s Leilou, nemá na výběr: musí si obléct nikáb, celotělový závoj! Na druhý den zazvoní u Leiliných dveřích jistá Šeherezáda se zahalenou tváří, která Mahmouda nenechá lhostejným.
Prase
Íránské režiséry kdosi brutálně vraždí jednoho po druhém. Hasan Kasmai je sice také režisér a podobně jako takový Džafar Panahí se nachází na černé listině islamistického režimu, ale smrt ne a ne přijít. Proč se tajemný zabiják vyhýbá zrovna jemu? Ambiciózní, lehce hysterický a pořádně chcípácký filmař se tedy vydává po krvavé stopě. Z jeho života se od té chvíle stává delirický trip plný nesmyslů, jinotajů a omylů. Mani Haghighi natočil částečně autobiografické ztřeštěné podobenství společnosti, která žije na pokraji strachu, ale nebojí se o své existenci promluvit s cynickým šklebem. Prase je drzý politický jinotaj, buranská crazy komedie i pokřivené kytarové sólo v cele autoritářského státu.
Slitování
Vánoční noc v Roubaix. Policejní šéf Daoud projíždí městem, ve kterém se narodil. Vypálená auta, násilná přepadení… Tváří v tvář chudobě, podvodům a úzkosti, Daoud pozná, kdo lže a kdo říká pravdu. Louis je nováček z policejní akademie, který nedávno přibyl do Daoudova týmu. Je mladý, nešikovný a nechá se snadno zmást. Daoud a Louis jsou konfrontováni s vraždou staré ženy. Vyslýchány budou dvě mladé ženy – Claude a Marie – zcela bez prostředků, alkoholičky, milenky….
Pardon, nezastihli jsme vás
Rodina Turnerových patří k sociální vrstvě nazývané „prekariát“. Pohybují se na samotné hraně chudoby. Nejmenší finanční výkyv může znamenat katastrofu. Aby svoje blízké zajistil, rozhodne se otec Ricky zapojit do kurýrní franšízy. Je zvyklý tvrdě pracovat a připravený nést veškerou zodpovědnost. Jenže namísto slíbené svobody zabředává do sítě predátorských praktik a zoufalý boj o finanční přežití pomalu rozkládá soudržnost rodiny. Po vítězném filmu z Cannes Já, Daniel Blake (2016) pokračuje tvůrčí duo Loach-Laverty v empatické linii příběhů obyčejných lidí, kteří se snaží udržet alespoň zdání důstojnosti na společenském okraji.
Jen my dva
Blanche se bláznivě zamiluje do Grégoira. On má všechno, co si jen žena může přát, jejich vztah nabírá na síle a vášnivosti: vezmou se a žijí spolu. Jenže to, co následuje, není pohádka. Blanche je izolovaná od svých blízkých, zejména od svého dvojčete Rose, a nakonec se ocitne v pasti majetnického a nebezpečného muže. Film zobrazuje, jak ženy snášejí podřízenou roli a trpí násilím. Snímek, na jehož scénáři se podílela Audrey Diwanová, se nesoustředí, jak je u takových dramat zvykem, na napětí a vyústění, ale na mechanismus ovládání a na ženskou sebedůvěru – na odvahu prolomit mlčení. Režisérka Valérie Donzelli se vydává do šedé zóny, kde se ovládaná žena stává obětí kompromisů a kde agresor balancuje na hraně mezi něhou a násilím.
Krotká
Jednoho dne se ruské ženě, která žije v zapadlé vesničce, vrátí balíček, jejž poslala svému uvězněnému manželovi. Vystrašená a plná obav se vydává na pitoreskní cestu do odlehlé části země, kde stojí vězení, které je pro mnohé spíš nedobytnou pevností. Čeká jí byrokratická absurdita, věrolomné charaktery ze společenské spodiny, ústrky, násilí i poznání, že žalář nekončí zdmi a ostnatými dráty, ale pokračuje daleko za jejich hranice. Loznicův nejnovější film je nekompromisní alegorií o stavu ruské duše i současné kultuře vězeňství jakožto dědictví Stalinova sociálního inženýrství, součásti státní mašinérie a nástroji moci. Režisérův popis jednoho zápasu, inspirovaný jak dílem Dostojevského, tak i Kafky nebo Gogola, neobvyklým způsobem mísí brutální realismus a expresionisticky pojatou satiru. Krotká je radikálním politickým filmem o zemi, kde úřady i lidé hrají roli fantomů – slouží jako prázdné schránky, které pouze imitují funkci, již by měly zastávat.
Jen my dva
Blanche se bláznivě zamiluje do Grégoira. On má všechno, co si jen žena může přát, jejich vztah nabírá na síle a vášnivosti: vezmou se a žijí spolu. Jenže to, co následuje, není pohádka. Blanche je izolovaná od svých blízkých, zejména od svého dvojčete Rose, a nakonec se ocitne v pasti majetnického a nebezpečného muže. Film zobrazuje, jak ženy snášejí podřízenou roli a trpí násilím. Snímek, na jehož scénáři se podílela Audrey Diwanová, se nesoustředí, jak je u takových dramat zvykem, na napětí a vyústění, ale na mechanismus ovládání a na ženskou sebedůvěru – na odvahu prolomit mlčení. Režisérka Valérie Donzelli se vydává do šedé zóny, kde se ovládaná žena stává obětí kompromisů a kde agresor balancuje na hraně mezi něhou a násilím.
