• Film Europe+ HD

    • Film Europe+ HD od do

      • Nejkrásnější chlapec na světě

        V roce 1970 procestoval filmař Luchino Visconti Evropu hledaje dokonalého chlapce, který by zosobnil absolutní krásu v jeho filmové adaptaci románu Thomase Manna Smrt v Benátkách. Ve Stockholmu objevil Björna Andrésena, stydlivého 15letého teenagera, kterému přes noc získal mezinárodní slávu, díky čemuž strávil krátkou, ale intenzivní část svého bouřlivého mládí mezi Lidem v Benátkách, Londýnem, filmovým festivalem v Cannes a vzdáleným Japonskem. Padesát let po premiéře filmu Smrt v Benátkách nás Björn vezme na pozoruhodnou cestu složenou z osobních vzpomínek, historie kinematografie, slávy a tragických událostí, která by pro něj mohla být posledním pokusem vrátit svůj život do starých kolejí.

      • Mladí milenci

        Nemocniční chodba se stane místem setkání dvou milenců, patnáct let od chvíle, kdy se viděli naposledy. Jí je 71, jemu je 45. Liší se jeden od druhého stejně moc, jako se navzájem fascinují. Navážou proto tam, kde začali. Shauna se tak znovu ujistí, že kromě vdovy, matky a babičky je stále také ženou. Elegantní architektka v důchodu Shauna se setkává se šťastně ženatým čtyřicátníkem Pierrem, který na ní zapůsobil při krátkém setkání před patnácti lety. Opětovné střetnutí a oboustranná náklonnost oba znepokojí. Zatímco se Pierrův život obrátí naruby, Shauna bojuje s city, o kterých si myslela, že patří minulosti. Příběh, který byl prve zpracován islandskou režisérkou Sólveig Anspach, ve spojení s scenáristkou Agnes de Sacy, je inspirovaný životem její vlastní matky. Jelikož však Anspach pracovala na filmu krátce před svou smrtí, až francouzské režisérce Carine Tardieu se tento film podařilo přepracovaný převést na plátno. Díky tomu diváci uvidí hluboce emocionální a vybroušené drama, ve kterém zazáří hvězdy jako Fanny Ardant nebo Melvil Poupaud a vymyká se společenským normám.

      • Děti těch druhých

        Rachel je 40 a nemá děti. Má ráda svůj život: své středoškolské studenty, přátele, svého bývalého manžela i hodiny kytary. Když se zamiluje do Aliho, přilne k jeho čtyřleté dceři Leile. Ukládá ji do postele, stará se o ni, miluje ji jako vlastní. Ale milovat cizí děti je příliš riskantní. Pátý celovečerní film Rebeccy Zlotowské Děti těch druhých měl premiéru v roce 2022 jako soutěžní snímek na filmovém festivalu v Benátkách. Diváky zaujal hluboce dojemným a ostře vykresleným portrétem proměnlivých pocitů jedné ženy, vyvolaných mateřskými instinkty a společenským tlakem. Rachel (oslnivá Virginie Efira) je spokojená čtyřicetiletá učitelka, která má ráda svůj život, přátele, práci, a dokonce i své bývalé milence. Pohrává si s myšlenkou na vlastní dítě, ale nijak zvlášť po něm netouží. Tato představa ji láká, zároveň v ní ale vyvolává obavy – autentické dilema, se kterým se potýká mnoho žen jejího věku. Když Rachel potká okouzlujícího rozvedeného Aliho (Roschdy Zem), zamiluje se nejen do něj, ale i do jeho malé dcery Leily. Nová rodinná situace se rychle vyvíjí, a tak Rachel musí bojovat s komplikovanými pocity spojenými s touhou po mateřství a strachem, že přijde o to, čemu říká „kolektivní zkušenost“ s mateřstvím. I když vás to na začátku filmu kvůli jemnému, neafektovanému přístupu Rebeccy Zlotowské vůbec nenapadne, tento snímek vám pravděpodobně zlomí srdce.

      • O nekonečnu

        Úvaha o lidském životě v celé jeho kráse a krutosti, nádheře a všednosti. Bezvýznamné okamžiky nabývají na stejné důležitosti jako dějinné události: dvojice se vznáší nad válkou zničeným Kolínem nad Rýnem, cestou na narozeninovou oslavu se otec zastaví, aby v hustém dešti zavázal dceři tkaničku, náctileté dívky tančí před klubem, poražená armáda pochoduje do tábora pro válečné zajatce. Óda a žalozpěv současně. Kaleidoskop všeho, co je věčně lidské, nekonečný příběh zranitelnosti bytí.

      • Děti těch druhých

        Rachel je 40 a nemá děti. Má ráda svůj život: své středoškolské studenty, přátele, svého bývalého manžela i hodiny kytary. Když se zamiluje do Aliho, přilne k jeho čtyřleté dceři Leile. Ukládá ji do postele, stará se o ni, miluje ji jako vlastní. Ale milovat cizí děti je příliš riskantní. Pátý celovečerní film Rebeccy Zlotowské Děti těch druhých měl premiéru v roce 2022 jako soutěžní snímek na filmovém festivalu v Benátkách. Diváky zaujal hluboce dojemným a ostře vykresleným portrétem proměnlivých pocitů jedné ženy, vyvolaných mateřskými instinkty a společenským tlakem. Rachel (oslnivá Virginie Efira) je spokojená čtyřicetiletá učitelka, která má ráda svůj život, přátele, práci, a dokonce i své bývalé milence. Pohrává si s myšlenkou na vlastní dítě, ale nijak zvlášť po něm netouží. Tato představa ji láká, zároveň v ní ale vyvolává obavy – autentické dilema, se kterým se potýká mnoho žen jejího věku. Když Rachel potká okouzlujícího rozvedeného Aliho (Roschdy Zem), zamiluje se nejen do něj, ale i do jeho malé dcery Leily. Nová rodinná situace se rychle vyvíjí, a tak Rachel musí bojovat s komplikovanými pocity spojenými s touhou po mateřství a strachem, že přijde o to, čemu říká „kolektivní zkušenost“ s mateřstvím. I když vás to na začátku filmu kvůli jemnému, neafektovanému přístupu Rebeccy Zlotowské vůbec nenapadne, tento snímek vám pravděpodobně zlomí srdce.

      • O nekonečnu

        Úvaha o lidském životě v celé jeho kráse a krutosti, nádheře a všednosti. Bezvýznamné okamžiky nabývají na stejné důležitosti jako dějinné události: dvojice se vznáší nad válkou zničeným Kolínem nad Rýnem, cestou na narozeninovou oslavu se otec zastaví, aby v hustém dešti zavázal dceři tkaničku, náctileté dívky tančí před klubem, poražená armáda pochoduje do tábora pro válečné zajatce. Óda a žalozpěv současně. Kaleidoskop všeho, co je věčně lidské, nekonečný příběh zranitelnosti bytí.

      • Přestávka ve vysílání, vysílání začíná v 09:25

        Přestávka ve vysílání, vysílání začíná v 09:25

      • Nitram

        V polovině 90. let žije Nitram se svou matkou a otcem na předměstí v Austrálii. Izolovaný a frustrovaný z toho, že není schopen nikam zapadnout. Nečekaně však nalezne blízkou přítelkyni v samotářské dědičce Heleně. Když však tento vztah vezme tragický konec a Nitramova osamělost a vztek rostou, začíná pomalý sestup, který vede ke katastrofě.

      • Děti těch druhých

        Rachel je 40 a nemá děti. Má ráda svůj život: své středoškolské studenty, přátele, svého bývalého manžela i hodiny kytary. Když se zamiluje do Aliho, přilne k jeho čtyřleté dceři Leile. Ukládá ji do postele, stará se o ni, miluje ji jako vlastní. Ale milovat cizí děti je příliš riskantní. Pátý celovečerní film Rebeccy Zlotowské Děti těch druhých měl premiéru v roce 2022 jako soutěžní snímek na filmovém festivalu v Benátkách. Diváky zaujal hluboce dojemným a ostře vykresleným portrétem proměnlivých pocitů jedné ženy, vyvolaných mateřskými instinkty a společenským tlakem. Rachel (oslnivá Virginie Efira) je spokojená čtyřicetiletá učitelka, která má ráda svůj život, přátele, práci, a dokonce i své bývalé milence. Pohrává si s myšlenkou na vlastní dítě, ale nijak zvlášť po něm netouží. Tato představa ji láká, zároveň v ní ale vyvolává obavy – autentické dilema, se kterým se potýká mnoho žen jejího věku. Když Rachel potká okouzlujícího rozvedeného Aliho (Roschdy Zem), zamiluje se nejen do něj, ale i do jeho malé dcery Leily. Nová rodinná situace se rychle vyvíjí, a tak Rachel musí bojovat s komplikovanými pocity spojenými s touhou po mateřství a strachem, že přijde o to, čemu říká „kolektivní zkušenost“ s mateřstvím. I když vás to na začátku filmu kvůli jemnému, neafektovanému přístupu Rebeccy Zlotowské vůbec nenapadne, tento snímek vám pravděpodobně zlomí srdce.

      • Fabian - Příběh moralisty

        Berlín, třicátá léta dvacátého století. Doktor Jakob Fabian, který se živí reklamou na cigarety, se po nocích bezcílně potuluje ulicemi a kluby města. Zamiluje se do herečky, avšak ve chvíli, kdy její kariéra začne rozkvétat, jeho vyhlídky na budoucnost začnou uvadat. Berlín, 1931. Milieu podnájmů a podsvětí, vykřičených domů a ateliérů umělců, nacisti na ulicích křičí nadávky a Babelsberg sní o produkci „psychologického filmu“. Život se hroutí, společnost kvasí a rozkládá se. Jakob Fabian má doktorát z germanistiky a dokud ještě má práci, píše přes den reklamní texty. V noci navštěvuje se Stephanem Labudem obskurní městské podniky. Zatímco jeho přítel — který se později přizná, že „v životní i profesní oblasti“ selhal — je pohotový v otázkách komunismu a sexu, Fabian zůstává střízlivý a odtažitý. Ve skutečnosti sice nevěří ve „vítězství slušnosti“, ale přesto na něj čeká. Láska ke Kornélii je tím jediným, co jej přinutí zpochybnit svůj ironický fatalismus. To ona se stává paprskem naděje v jeho rozpadající se existenci. Pro režiséra Dominika Grafa se i přes veškeré paralely se současným zlomyslným světem stalo výzvou vyvést ze stínů smutného Fabiana, autobiografickou postavu ze stejnojmenné předlohy Ericha Kästnera, románu, který je považován za jedno z nejvýznamnějších děl období Výmarské republiky. Režisér jej zvládnul brilantně. Jeho styl je jemně vypointovaný, chladnokrevně rázný a zároveň tiše melancholický. Film jako otáčející se diskotéková koule postupně odhaluje souvislosti mezi sexuálním stykem a prázdnou ledničkou a předkládá obraz rozpadu snu o štěstí.

      • Mladí milenci

        Nemocniční chodba se stane místem setkání dvou milenců, patnáct let od chvíle, kdy se viděli naposledy. Jí je 71, jemu je 45. Liší se jeden od druhého stejně moc, jako se navzájem fascinují. Navážou proto tam, kde začali. Shauna se tak znovu ujistí, že kromě vdovy, matky a babičky je stále také ženou. Elegantní architektka v důchodu Shauna se setkává se šťastně ženatým čtyřicátníkem Pierrem, který na ní zapůsobil při krátkém setkání před patnácti lety. Opětovné střetnutí a oboustranná náklonnost oba znepokojí. Zatímco se Pierrův život obrátí naruby, Shauna bojuje s city, o kterých si myslela, že patří minulosti. Příběh, který byl prve zpracován islandskou režisérkou Sólveig Anspach, ve spojení s scenáristkou Agnes de Sacy, je inspirovaný životem její vlastní matky. Jelikož však Anspach pracovala na filmu krátce před svou smrtí, až francouzské režisérce Carine Tardieu se tento film podařilo přepracovaný převést na plátno. Díky tomu diváci uvidí hluboce emocionální a vybroušené drama, ve kterém zazáří hvězdy jako Fanny Ardant nebo Melvil Poupaud a vymyká se společenským normám.

      • Zvuk hluku

        Policista Amadeus Warnebring se narodil do hudební rodiny s dlouhou historií slavných muzikantů. On sám však hudbu nesnáší. Život se mu obrátí vzhůru nohama, když se skupina šesti excentrických bubeníků rozhodne zahájit hudební útok s využitím města jako svého nástroje. Aby Warnebring sériové hudebníky zajal, musí vstoupit do světa, od kterého celý život utíkal – do děsivého světa rytmu a hudby.

      • Ninjababy

        Když třiadvacetiletá Rakel příliš pozdě po nepříliš romantickém vztahu na jednu noc zjistí, že je v šestém měsíci těhotenství, její svět se změní. Její přítel, který není otcem, je s tím, že čeká dítě, v pohodě. Ale Rakel není vůbec připravená být matkou. Vzhledem k tomu, že potrat již nepřichází v úvahu, adopce je jedinou odpovědí. V tu chvíli se objeví Ninjababy, animovaná postava, která trvá na tom, že Rakel udělá z každodenního života peklo. Vyleze z jejího zápisníku, skočí do jejího šálku s čajem a neustále jí připomíná, jaká je hrozná osoba.

      • Pramen panny

        Bohatý statkář (Max von Sydow) posílá svou krásnou 15-letou dceru Karin do kostela zapálit svíčky za Pannu Marii. Během cesty, která trvá na koni několik dní, si naivní Karin užívá klid a krásu jarního lesa, dokud nenarazí na skupinu tuláků. Ohromeni její krásou ji znásilní a následně zabijí. Když zdivočelí muži hledají na noc úkryt, nabídne jim ho právě hluboce věřící statkář, čekající na dceřin návrat z kostela. Otec Karin se zmítá mezi biblickým přikázáním, které káže nezabít, a nesmírnou bolestí ze ztráty dcery, kterou doprovází neuhasitelná touha po pomstě. Jak je možné, že Bůh dopustil tak ohavnou smrt jeho dcery a viníky poslal přímo pod jeho střechu a do jeho kožešin? Režijně i kameramansky mistrovské filmové dílo získalo v roce 1961 Oscara za nejlepší cizojazyčný film, Cenu Zlatý glóbus v téže kategorii a v roce 1960 Zvláštní uznání poroty na MFF v Cannes.

      • Krvavé pomeranče

        Velice zadlužený důchodový pár se snaží vyhrát taneční soutěž. Ministr je podezřelý z daňového podvodu. Dospívající dívka se seznámí s úchylem. Ve stejnou dobu se pár v důchodu, který je zatížen dluhy, snaží vyhrát taneční soutěž, ministr hospodářství je podezřelý z daňových úniků, dospívající dívka se setkává se sexuálním maniakem a mladý právník se pokouší vyšplhat na společenském žebříčku. Jak lze očekávat, vítězem nemusí být nutně ten, na koho jsme sázeli. Takový výbušný koktejl postav rozehrává Jean-Christophe Meurisse ve svém druhém celovečerním filmu. Snímek Krvavé pomeranče, uvedený v rámci půlnočního promítání na festivalu v Cannes, staví mosty mezi dušemi žijícími v rozjitřené společnosti.

      • Pramen panny

        Bohatý statkář (Max von Sydow) posílá svou krásnou 15-letou dceru Karin do kostela zapálit svíčky za Pannu Marii. Během cesty, která trvá na koni několik dní, si naivní Karin užívá klid a krásu jarního lesa, dokud nenarazí na skupinu tuláků. Ohromeni její krásou ji znásilní a následně zabijí. Když zdivočelí muži hledají na noc úkryt, nabídne jim ho právě hluboce věřící statkář, čekající na dceřin návrat z kostela. Otec Karin se zmítá mezi biblickým přikázáním, které káže nezabít, a nesmírnou bolestí ze ztráty dcery, kterou doprovází neuhasitelná touha po pomstě. Jak je možné, že Bůh dopustil tak ohavnou smrt jeho dcery a viníky poslal přímo pod jeho střechu a do jeho kožešin? Režijně i kameramansky mistrovské filmové dílo získalo v roce 1961 Oscara za nejlepší cizojazyčný film, Cenu Zlatý glóbus v téže kategorii a v roce 1960 Zvláštní uznání poroty na MFF v Cannes.

      • Krvavé pomeranče

        Velice zadlužený důchodový pár se snaží vyhrát taneční soutěž. Ministr je podezřelý z daňového podvodu. Dospívající dívka se seznámí s úchylem. Ve stejnou dobu se pár v důchodu, který je zatížen dluhy, snaží vyhrát taneční soutěž, ministr hospodářství je podezřelý z daňových úniků, dospívající dívka se setkává se sexuálním maniakem a mladý právník se pokouší vyšplhat na společenském žebříčku. Jak lze očekávat, vítězem nemusí být nutně ten, na koho jsme sázeli. Takový výbušný koktejl postav rozehrává Jean-Christophe Meurisse ve svém druhém celovečerním filmu. Snímek Krvavé pomeranče, uvedený v rámci půlnočního promítání na festivalu v Cannes, staví mosty mezi dušemi žijícími v rozjitřené společnosti.