
Film Europe+ HD
Film Europe+ HD od do
Zvuk hluku
Policista Amadeus Warnebring se narodil do hudební rodiny s dlouhou historií slavných muzikantů. On sám však hudbu nesnáší. Život se mu obrátí vzhůru nohama, když se skupina šesti excentrických bubeníků rozhodne zahájit hudební útok s využitím města jako svého nástroje. Aby Warnebring sériové hudebníky zajal, musí vstoupit do světa, od kterého celý život utíkal – do děsivého světa rytmu a hudby.
Ninjababy
Když třiadvacetiletá Rakel příliš pozdě po nepříliš romantickém vztahu na jednu noc zjistí, že je v šestém měsíci těhotenství, její svět se změní. Její přítel, který není otcem, je s tím, že čeká dítě, v pohodě. Ale Rakel není vůbec připravená být matkou. Vzhledem k tomu, že potrat již nepřichází v úvahu, adopce je jedinou odpovědí. V tu chvíli se objeví Ninjababy, animovaná postava, která trvá na tom, že Rakel udělá z každodenního života peklo. Vyleze z jejího zápisníku, skočí do jejího šálku s čajem a neustále jí připomíná, jaká je hrozná osoba.
Pramen panny
Bohatý statkář (Max von Sydow) posílá svou krásnou 15-letou dceru Karin do kostela zapálit svíčky za Pannu Marii. Během cesty, která trvá na koni několik dní, si naivní Karin užívá klid a krásu jarního lesa, dokud nenarazí na skupinu tuláků. Ohromeni její krásou ji znásilní a následně zabijí. Když zdivočelí muži hledají na noc úkryt, nabídne jim ho právě hluboce věřící statkář, čekající na dceřin návrat z kostela. Otec Karin se zmítá mezi biblickým přikázáním, které káže nezabít, a nesmírnou bolestí ze ztráty dcery, kterou doprovází neuhasitelná touha po pomstě. Jak je možné, že Bůh dopustil tak ohavnou smrt jeho dcery a viníky poslal přímo pod jeho střechu a do jeho kožešin? Režijně i kameramansky mistrovské filmové dílo získalo v roce 1961 Oscara za nejlepší cizojazyčný film, Cenu Zlatý glóbus v téže kategorii a v roce 1960 Zvláštní uznání poroty na MFF v Cannes.
Krvavé pomeranče
Velice zadlužený důchodový pár se snaží vyhrát taneční soutěž. Ministr je podezřelý z daňového podvodu. Dospívající dívka se seznámí s úchylem. Ve stejnou dobu se pár v důchodu, který je zatížen dluhy, snaží vyhrát taneční soutěž, ministr hospodářství je podezřelý z daňových úniků, dospívající dívka se setkává se sexuálním maniakem a mladý právník se pokouší vyšplhat na společenském žebříčku. Jak lze očekávat, vítězem nemusí být nutně ten, na koho jsme sázeli. Takový výbušný koktejl postav rozehrává Jean-Christophe Meurisse ve svém druhém celovečerním filmu. Snímek Krvavé pomeranče, uvedený v rámci půlnočního promítání na festivalu v Cannes, staví mosty mezi dušemi žijícími v rozjitřené společnosti.
Pramen panny
Bohatý statkář (Max von Sydow) posílá svou krásnou 15-letou dceru Karin do kostela zapálit svíčky za Pannu Marii. Během cesty, která trvá na koni několik dní, si naivní Karin užívá klid a krásu jarního lesa, dokud nenarazí na skupinu tuláků. Ohromeni její krásou ji znásilní a následně zabijí. Když zdivočelí muži hledají na noc úkryt, nabídne jim ho právě hluboce věřící statkář, čekající na dceřin návrat z kostela. Otec Karin se zmítá mezi biblickým přikázáním, které káže nezabít, a nesmírnou bolestí ze ztráty dcery, kterou doprovází neuhasitelná touha po pomstě. Jak je možné, že Bůh dopustil tak ohavnou smrt jeho dcery a viníky poslal přímo pod jeho střechu a do jeho kožešin? Režijně i kameramansky mistrovské filmové dílo získalo v roce 1961 Oscara za nejlepší cizojazyčný film, Cenu Zlatý glóbus v téže kategorii a v roce 1960 Zvláštní uznání poroty na MFF v Cannes.
Krvavé pomeranče
Velice zadlužený důchodový pár se snaží vyhrát taneční soutěž. Ministr je podezřelý z daňového podvodu. Dospívající dívka se seznámí s úchylem. Ve stejnou dobu se pár v důchodu, který je zatížen dluhy, snaží vyhrát taneční soutěž, ministr hospodářství je podezřelý z daňových úniků, dospívající dívka se setkává se sexuálním maniakem a mladý právník se pokouší vyšplhat na společenském žebříčku. Jak lze očekávat, vítězem nemusí být nutně ten, na koho jsme sázeli. Takový výbušný koktejl postav rozehrává Jean-Christophe Meurisse ve svém druhém celovečerním filmu. Snímek Krvavé pomeranče, uvedený v rámci půlnočního promítání na festivalu v Cannes, staví mosty mezi dušemi žijícími v rozjitřené společnosti.
Přestávka ve vysílání, vysílání začíná v 08:10
Přestávka ve vysílání, vysílání začíná v 08:10
Poslední večery na Zemi
Hypnotický romantizující neo noir nejtalentovanějšího ze současných čínských filmařů Gan Biho je magickou meditací o prostoru a času i enigmatickou básní o ztrátě a bolesti. Film jako sen utkaný z nespolehlivé paměti a ještě nespolehlivější skutečnosti – barevně, světelně i kompozičně uhrančivý přelud narozený z melancholicky rozostřené přítomnosti a minulosti, která dost možná ani nebyla. Podmanivý rytmus a truchlivá obrazotvornost filmu o muži, který hledá svou dávno ztracenou lásku, evokuje ponuřejší a abstraktnější verzi raných filmů Wong Kar-Waie či vrcholných děl Andreje Tarkovského. Film, který nás zavádí do fantaskních ruin provinčního města Kaili na jihovýchodě Číny, vrcholí více než 50 minut trvajícím záběrem-zjevením natočeným bez jediného střihu ve 3D. Poslední večery na Zemi staví na mesmerizujícím efektu a náladě více než na zápletkách a zřetelné distribuci informací, činí tak ale z dobrého důvodu. Čím méně toho totiž víme, tím méně toho zapomeneme.
Pramen panny
Bohatý statkář (Max von Sydow) posílá svou krásnou 15-letou dceru Karin do kostela zapálit svíčky za Pannu Marii. Během cesty, která trvá na koni několik dní, si naivní Karin užívá klid a krásu jarního lesa, dokud nenarazí na skupinu tuláků. Ohromeni její krásou ji znásilní a následně zabijí. Když zdivočelí muži hledají na noc úkryt, nabídne jim ho právě hluboce věřící statkář, čekající na dceřin návrat z kostela. Otec Karin se zmítá mezi biblickým přikázáním, které káže nezabít, a nesmírnou bolestí ze ztráty dcery, kterou doprovází neuhasitelná touha po pomstě. Jak je možné, že Bůh dopustil tak ohavnou smrt jeho dcery a viníky poslal přímo pod jeho střechu a do jeho kožešin? Režijně i kameramansky mistrovské filmové dílo získalo v roce 1961 Oscara za nejlepší cizojazyčný film, Cenu Zlatý glóbus v téže kategorii a v roce 1960 Zvláštní uznání poroty na MFF v Cannes.
Nevinný
Komediální thriller, v němž se Louis Garrel, hlavní herec a zároveň režisér, inspiroval svým vlastním životem. Když se Abel dozví, že jeho matka se chce provdat za muže zavřeného ve vězení, zpanikaří. S pomocí své nejlepší kamarádky Clémence se pokusí ji ochránit, ať už to stojí cokoliv. Ve chvíli, kdy se s novým nevlastním otcem Michelem seznámí, ale možná změní názor…
Nejkrásnější chlapec na světě
V roce 1970 procestoval filmař Luchino Visconti Evropu hledaje dokonalého chlapce, který by zosobnil absolutní krásu v jeho filmové adaptaci románu Thomase Manna Smrt v Benátkách. Ve Stockholmu objevil Björna Andrésena, stydlivého 15letého teenagera, kterému přes noc získal mezinárodní slávu, díky čemuž strávil krátkou, ale intenzivní část svého bouřlivého mládí mezi Lidem v Benátkách, Londýnem, filmovým festivalem v Cannes a vzdáleným Japonskem. Padesát let po premiéře filmu Smrt v Benátkách nás Björn vezme na pozoruhodnou cestu složenou z osobních vzpomínek, historie kinematografie, slávy a tragických událostí, která by pro něj mohla být posledním pokusem vrátit svůj život do starých kolejí.
Ninjababy
Když třiadvacetiletá Rakel příliš pozdě po nepříliš romantickém vztahu na jednu noc zjistí, že je v šestém měsíci těhotenství, její svět se změní. Její přítel, který není otcem, je s tím, že čeká dítě, v pohodě. Ale Rakel není vůbec připravená být matkou. Vzhledem k tomu, že potrat již nepřichází v úvahu, adopce je jedinou odpovědí. V tu chvíli se objeví Ninjababy, animovaná postava, která trvá na tom, že Rakel udělá z každodenního života peklo. Vyleze z jejího zápisníku, skočí do jejího šálku s čajem a neustále jí připomíná, jaká je hrozná osoba.
Ach, ty holky
Ve filmu Ach ty holky se setkává deset jedinečných osobností z rozdílných generací: Charlotte Gainsbourg, Françoise Hardy, Vanessa Paradis, Camélia Jordana, Jehnny Beth, Lou Doillon, Brigitte Fontaine, Imany, Elli Medeiros a Jeanne Added. Všechny pocházejí z jiných světů, ale spojuje je jejich láska k hudbě. Co když Edith Piaf stála u zrodu francouzského rocku? Od šedesátkového líbezného popu až k současným genderově indiferentním hymnám, od feministických rebelek sedmdesátých let až k módním ikonám éry sociálních médií, od François Hardy k Christine and The Queens, přes Vanessu Paradis, Catherine Ringer, Charlotte Gainsbourg a nespočet dalších… film Ach ty holky vypráví skrytý příběh francouzské ženské rockové scény. Průkopnický dokument s Clémence Poésy v roli vypravěčky, využívající rozhovory a ikonické archivní záběry, nabízí radikálně odlišnou perspektivu a nemilosrdně se obrací proti patriarchátu. Vítejte ve Francii, zemi, kde rock patří ženám!
Fabian - Příběh moralisty
Berlín, třicátá léta dvacátého století. Doktor Jakob Fabian, který se živí reklamou na cigarety, se po nocích bezcílně potuluje ulicemi a kluby města. Zamiluje se do herečky, avšak ve chvíli, kdy její kariéra začne rozkvétat, jeho vyhlídky na budoucnost začnou uvadat. Berlín, 1931. Milieu podnájmů a podsvětí, vykřičených domů a ateliérů umělců, nacisti na ulicích křičí nadávky a Babelsberg sní o produkci „psychologického filmu“. Život se hroutí, společnost kvasí a rozkládá se. Jakob Fabian má doktorát z germanistiky a dokud ještě má práci, píše přes den reklamní texty. V noci navštěvuje se Stephanem Labudem obskurní městské podniky. Zatímco jeho přítel — který se později přizná, že „v životní i profesní oblasti“ selhal — je pohotový v otázkách komunismu a sexu, Fabian zůstává střízlivý a odtažitý. Ve skutečnosti sice nevěří ve „vítězství slušnosti“, ale přesto na něj čeká. Láska ke Kornélii je tím jediným, co jej přinutí zpochybnit svůj ironický fatalismus. To ona se stává paprskem naděje v jeho rozpadající se existenci. Pro režiséra Dominika Grafa se i přes veškeré paralely se současným zlomyslným světem stalo výzvou vyvést ze stínů smutného Fabiana, autobiografickou postavu ze stejnojmenné předlohy Ericha Kästnera, románu, který je považován za jedno z nejvýznamnějších děl období Výmarské republiky. Režisér jej zvládnul brilantně. Jeho styl je jemně vypointovaný, chladnokrevně rázný a zároveň tiše melancholický. Film jako otáčející se diskotéková koule postupně odhaluje souvislosti mezi sexuálním stykem a prázdnou ledničkou a předkládá obraz rozpadu snu o štěstí.
Utéct
Amin Nawabi (pseudonym), 36letý uznávaný akademik, zápasí s bolestivým tajomstvím, které skrývá už 20 let. Obává se, že mu může zničit život, který si vybudoval pro sebe a svého budoucího manžela. O svůj příběh se podělí s režisérem Jonasem Poherem Rasmussenem, blízkým přítelem a spolužákem ze střední školy. Poprvé prostřednictvím animace vypráví příběh mimořádné cesty dětského utečence z Afganistánu. Utéct díky srdečnému rozhovoru mezi Jonasem a Aminem povypráví nezapomenutelný příběh sebepoznávání. Ukazuje se, že pouze při konfrontaci s minulostí je možné vytesat budoucnost, a konstatuje univerzální pravdu, že až když přestaneme utíkat před tím, kým jsme, najdeme pravý význam domova.
Děti těch druhých
Rachel je 40 a nemá děti. Má ráda svůj život: své středoškolské studenty, přátele, svého bývalého manžela i hodiny kytary. Když se zamiluje do Aliho, přilne k jeho čtyřleté dceři Leile. Ukládá ji do postele, stará se o ni, miluje ji jako vlastní. Ale milovat cizí děti je příliš riskantní. Pátý celovečerní film Rebeccy Zlotowské Děti těch druhých měl premiéru v roce 2022 jako soutěžní snímek na filmovém festivalu v Benátkách. Diváky zaujal hluboce dojemným a ostře vykresleným portrétem proměnlivých pocitů jedné ženy, vyvolaných mateřskými instinkty a společenským tlakem. Rachel (oslnivá Virginie Efira) je spokojená čtyřicetiletá učitelka, která má ráda svůj život, přátele, práci, a dokonce i své bývalé milence. Pohrává si s myšlenkou na vlastní dítě, ale nijak zvlášť po něm netouží. Tato představa ji láká, zároveň v ní ale vyvolává obavy – autentické dilema, se kterým se potýká mnoho žen jejího věku. Když Rachel potká okouzlujícího rozvedeného Aliho (Roschdy Zem), zamiluje se nejen do něj, ale i do jeho malé dcery Leily. Nová rodinná situace se rychle vyvíjí, a tak Rachel musí bojovat s komplikovanými pocity spojenými s touhou po mateřství a strachem, že přijde o to, čemu říká „kolektivní zkušenost“ s mateřstvím. I když vás to na začátku filmu kvůli jemnému, neafektovanému přístupu Rebeccy Zlotowské vůbec nenapadne, tento snímek vám pravděpodobně zlomí srdce.
Utéct
Amin Nawabi (pseudonym), 36letý uznávaný akademik, zápasí s bolestivým tajomstvím, které skrývá už 20 let. Obává se, že mu může zničit život, který si vybudoval pro sebe a svého budoucího manžela. O svůj příběh se podělí s režisérem Jonasem Poherem Rasmussenem, blízkým přítelem a spolužákem ze střední školy. Poprvé prostřednictvím animace vypráví příběh mimořádné cesty dětského utečence z Afganistánu. Utéct díky srdečnému rozhovoru mezi Jonasem a Aminem povypráví nezapomenutelný příběh sebepoznávání. Ukazuje se, že pouze při konfrontaci s minulostí je možné vytesat budoucnost, a konstatuje univerzální pravdu, že až když přestaneme utíkat před tím, kým jsme, najdeme pravý význam domova.
Děti těch druhých
Rachel je 40 a nemá děti. Má ráda svůj život: své středoškolské studenty, přátele, svého bývalého manžela i hodiny kytary. Když se zamiluje do Aliho, přilne k jeho čtyřleté dceři Leile. Ukládá ji do postele, stará se o ni, miluje ji jako vlastní. Ale milovat cizí děti je příliš riskantní. Pátý celovečerní film Rebeccy Zlotowské Děti těch druhých měl premiéru v roce 2022 jako soutěžní snímek na filmovém festivalu v Benátkách. Diváky zaujal hluboce dojemným a ostře vykresleným portrétem proměnlivých pocitů jedné ženy, vyvolaných mateřskými instinkty a společenským tlakem. Rachel (oslnivá Virginie Efira) je spokojená čtyřicetiletá učitelka, která má ráda svůj život, přátele, práci, a dokonce i své bývalé milence. Pohrává si s myšlenkou na vlastní dítě, ale nijak zvlášť po něm netouží. Tato představa ji láká, zároveň v ní ale vyvolává obavy – autentické dilema, se kterým se potýká mnoho žen jejího věku. Když Rachel potká okouzlujícího rozvedeného Aliho (Roschdy Zem), zamiluje se nejen do něj, ale i do jeho malé dcery Leily. Nová rodinná situace se rychle vyvíjí, a tak Rachel musí bojovat s komplikovanými pocity spojenými s touhou po mateřství a strachem, že přijde o to, čemu říká „kolektivní zkušenost“ s mateřstvím. I když vás to na začátku filmu kvůli jemnému, neafektovanému přístupu Rebeccy Zlotowské vůbec nenapadne, tento snímek vám pravděpodobně zlomí srdce.

