Deset století architektury
Cisterciáčtí mniši ze Žďáru nad Sázavou si ve 13. století zbudovali klášter pod horou zvanou Černý les. Nově založený konvent, nazvaný Studnice Panny Marie, obývali cisterciáci z kláštera v Nepomuku. Po bělohorské bitvě se žďárský opat Vejmluva snažil zvelebit klášter a okolí. Do svých služeb získal Jana Santiniho, který stylem barokní gotiky vystihoval duchovní atmosféru středověku, v němž cisterciáci spatřovali své kořeny a identitu. Opat Vejmluva měl tvořivou povahu a na ideách staveb se Santinim spolupracoval. Vyvrcholením jejich tvůrčího přátelství se stal chrám na Zelené Hoře. Oslava zázraku, který se stal při otevření hrobu Jana Nepomuckého v katedrále svatého Víta. Vyjmutá část mozkové tkáně byla totiž považována za neporušený jazyk - symbol mlčení a neporušeného zpovědního tajemství. Symbolické koncepce staveb byly Santinimu blízké. Idea architektonického díla na Zelené Hoře vyšla ze života a smrti Jana Nepomuckého. Základem je kompozice pěticípé hvězdy, symbol pěti ran Kristových a pěti hvězd ve svatozáři mučedníka Jana Nepomuckého. V samém centru stavby, ve vrcholu kupole, se nachází jazyk jako symbol Jana, mučedníka zpovědního tajemství. Objevuje se i ve tvaru lomených oken, které mají připomínat meč zasazený v pochvě, jako zůstal i jazyk Jana Nepomuckého skryt v ústech během mučení. Součástí díla Santiniho je promyšlená režie světla, která vylehčuje hmotu a dává jí iluzi pohybu. Exteriér a interiér stavby jsou ve vzájemném kontrastu. Chrám vystavěl v letech 1719–1722. Dnes je zařazen mezi památky UNESCO.
Režie:P. Kaňka
1997 Skryté titulky
Uvidíte v TV
Deset století architektury
Deset století architektury
Deset století architektury: Kostel sv. Bartoloměje v Praze
